V roce 1960 a 70. letech ... (1. část)

11. září 2013 v 18:28 | Hakky |  V roce 1960 a 70. letech ...

Můj příběh začíná 8. května 1960 v centru Londýna u kláštera Milosrdných sester. Toho dne mě zde odložila neznámá čarodějka s dopisem ve kterém stálo: "Nedokážu se sama postarat o další dítě.. Je ostuda mít dceru, proto doufám, že se o ni postaráte lépe než já, prosím nechte jí jméno Zira, je to jediné co jí mohu dát do života. Narodila se 8. března 1960. M. B."
Nechala mě zabalenou v dekách a v koši na schodech. Jeptišky mě dali rodině, která chtěla dítě už dlouho, ale nevedlo se jim. Marcela Swonnová nemohla mít vlastní děti. A proto si mě Alfréd a Marcela Swonnovi adoptovali. Vychovali jako vlastní dceru, ale nikdy mi neřekli pravdu o tom, že jsem adoptovaná.
Žila jsem obyčejný život děvčete z venkova a chodila poslušně do školy. Také jsem okolo 9 roku života začala mít zvláštní schopnosti. Když jsem plakala pršelo a sem tam jsem si byla jistá, že létám. Stalo se mi to i na hřišti když jsem spadla ze skluzavky a málem narazila do země. Zůstala jsem vyset asi 30 centimetrů nad zemí.
Můj život se změnil v 11 letech, kdy mi přišla sova o přijetí do Bradavické školy čar a kouzel. Maminka na mě byla hrdá, ale otec měl strach. On měl strach vždycky když jsem zkoušela něco nového.
Pamatuji si jednou večer jejich rozhovor, který se týkal mé nové školy.
"Není jako ostatní děti, nikdy jsme v rodině kouzelníka neměli" otec seděl v křesle a jako vždy, když byl nervózní, měl zapálený doutník.
"Těší se tam, a nevidím důvod proč by neměla chodit na školu kouzel, nezapomeň, že nevíme kdo byli její rodiče."
V duchu mi zatrnulo. Pustila jsem kliku od dveří a ty trochu zavrzaly. 'Nevíme kdo byli její rodiče. To znamená, že jsem adoptovaná?' v duchu jsem se snažila vybavit dětství, ale bylo to marné. Změnilo se všechno co jsem znala. Nic nebylo jako dřív. Byla jsem čarodějka a byla jsem adoptovaná.
Rodiče mí museli říct celou pravdu, i tohoto se otec obával. Byli rádi, když jsem jim řekla, že moji rodiče budou vždycky jen oni.


Další den se u dveří zastavil starý čaroděj. Představil se jako Albus Brumbál, ředitel školy. Slíbil mi, že mi ukáže kde mám nakoupit pomůcky pro první ročník, ale prvně si musí promluvit s matkou a otcem. Šla jsem tedy do pokoje a našla tašku přes rameno, musím přece si vzít nějaké peníze sebou. Z tohoto období si pamatuji jenom jak jsem scházela hrdě schody a Příčnou ulici.
Hůlku jsem si kupovala u pana Ollivandera. Hledal mi proutek stejně jako děvčeti vedle mě. Byla to stejně vysoká a zrzovlasá dívka a jako já byla hodně nervózní. Překvapilo mne, že má stejně rezavé vlasy.
"Jsem Zira Swonnová … ty jdeš taky do prvního ročníku?" natáhla jsem k dívce ruku.
"Lili … Lily Evansová. Ano jdu, ale popravdě jsem nervózní jsem z mudlovské rodiny." ruku mi stiskla jen na chvilinku. Hleděla na pana Ollivandera s úžasem v očích. Ze skříně vytáhnul dvě krabičky červené barvy.
"Já jsem taky z rodiny co nekouzlí, nikdy jsem to nedržela v ruce" obě jsme vyprskli smíchy. "Promiň myslela jsem hůlku." dodala jsem tiše.
To už mi starý muž podal hůlku. "Mávni s touto." řekl a sledoval jak se hůlka zachová. Hůlka neměla námitky, vybrala si mě jako svého kouzelníka. "Tak myslím, že tvoje hůlka je vybrána. Je to vrbové dřevo a uvnitř je blána z dračího srdce, to vám povím, na čarodějky mám čuch a tato mladá slečna zvládne věci nad kterými zůstane rozum stát."
Další nákupy jsou již jen mlha v mých vzpomínkách.

Den, kdy jsem prošla zdí na nástupišti 9 a ¾, mě sblížil s Lily Evansovou ještě více. Sedly jsme si spolu do kupé. Lily byla inteligentní mladá dáma, která si o Bradavicích něco nastudovala. Já na toto byla líný tvor.
"Slyšela jsem, že se rozděluje do 4 kolejí a ty dostávají body, za které je na konci roku školní pohár" začala trochu neohrabaně konverzaci a zavřela konečně knihu. Pohlédla jsem na to co držela.
"Ty se fakt učíš?" pozvedla jsem obočí. Já osobně jsem dávala přednost časopisu, ve kterém byl návod jak okouzlit kouzelníka za 14 dní.
Vlak zapískal. Bylo to znamení, že za chvíli odjíždí z nástupiště. Vyklonily jsme se s Lily z okna. Ona mávala na rodiče a já zase na svoje.
"Mami! Tati! Mám vás ráda!" zamávala jsem jim a poslala vzduchem pusu. Vlak se s trhnutím rozjel a dvě postavy pomalu mizely v bílém dýmu.
"Vždycky jsem si zjišťovala informace předem" pokrčila rameny Lily, která zase navazovala na předešlé téma.
"To budeme přesný opak. Já jsem na tohle hrozně líná, raději sedím na zadku a nechám si to diktovat." zasmála jsem se. "Ale myslím, že by z nás mohly být dobré …ale ne! Nejlepší kamarádky, co ty na to?"
Lily přikývla a podala mi Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak. "Budeme nejlepší kamarádky co mohly Bradavice vidět!."

Mohl tu být jeden jediný zádrhel v našem plánu a to kolej, která by nás dvě mohla rozdělit. Když jsme procházeli sálem jen jsme obdivovali létající svíce nad námi.
"Je to kouzlo." upozornila mě Lily a já raději zavřela ústa.
"Já vím, ale nikdy jsme kouzla neviděla. Prostě mě fascinují!" došli jsme až ke schodům k profesorskému stolu.
"Až vyslovím vaše jméno vystoupíte na schody a sednete si na židli. Na hlavu vám bude přiložen Moudrý klobouk a ten vás zařadí do koleje. Poté si sednete ke stolu ke kterému patříte." řekla to starší dáma v černém klobouku, asi nějaká profesorka.
Pomalu se začal náš zástup vyklidňovat. Lily se dostala do Nebelvíru, když se ozvalo moje jméno strnula jsem a modlila se ať jdu taky do Nebelvíru.
Moudrý klobouk jen co mi dosedl na hlavu začal potichu si mumlat pro sebe. "Tato dívka nepatří nikam jinam než do … Nebelvíru!"
"Jo!" tiše jsem se rozeběhla ke stolu k Lily. Tohle nás nenávratně spojilo a udělalo z nás nejlepší přítelkyně.

Roky ubíhaly a my jsme najednou byly ve třetím ročníku. Lily milovala hodinu lektvarů, já naopak dostala jinou nabídku. Profesor Brumbál viděl moje výsledky ve škole a jednoho dne si mě pozval do ředitelny. Bylo mi teprve 13 let a táhlo mi na 14 let.
"Ziro, mám na tebe otázku, chtěla by sis zkoušky z N.K.Ú. udělat už teď?" stál u okna tak jsem neviděla zda si ze mě nedělá legraci.
"Pokud by to šlo ráda bych si udělala zkoušky náležité kouzelnické úrovně již teď." řekla jsem a čekala co na to odpoví Brumbál.
"Již jsem požádal o výjimku a byla ti udělena." konečně se otočil a podával mi dopis s razítkem ministerstva kouzel. "Jsi šikovná dívka nevidím důvod tě tu trápit o roky déle. Po zkouškách by jsi nastoupila rovnou do sedmého ročníku."
Zajiskřily mi oči a otevřela jsem dopis. "To bude Lily ráda až tohle uvidí!" pak jsem si ale uvědomila, že už s ní nebudu chodit do stejné třídy.
Brumbál mě po velké gratulaci propustil a já pomalu šla do společenské místnosti. Měla jsem strach co na to poví Lily.

Byla ráda za mě. "Nedělej si s tím hlavu, ještě budu studovat 3 roky a budu stejně jako ty vystudovaný kouzelník, ředitel má pravdu Ziro, jen by ses zde trápila a ty na tu bystrozorku máš. Ke všemu už teď jsi o tři ročníky na před."
Povzdychla jsem si. "Děkuji, že mě podporuješ, a kdo mi pomůže se na tohle naučit?" po očku jsem se na ni podívala. Lily se zasmála a hrdě řekla. "No přece já!"


Zkoušky náležité kouzelnické úrovně jsem zvládla na výbornou (N.K.Ú.). Další ročníky jsem přeskákala a rovnou nastoupila ve svých 14 letech do 7. ročníku. (V každém světě je nějaký ten génius a já to odnesla tady.) Nebudu popisovat svoje nudná školní léta. Nedělala jsem ani famfrpál a nebavili mě kroužky pana profesora Křiklana. Odmítala jsem jeho pozvánky dlouhé roky.
Když jsem napsala závěrečné zkoušky (Ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny. O. V. C. E.) zase na samé výborné, poslala jsem životopis na ministerstvo. Prvně se k tomu stavěli velice záporně. Proč by malá holka, které není ani 16 let měla dělat na ministerstvu kouzel. Bylo mi teprve 15 let, ale když jeden z komise pro uplatňování mladistvých v práci řekl, že jsem dokázala namíchat odvar živoucí smrti za necelé dvě hodiny a dokonce jsem rychlejší v obraně proti černé magii než Alastor Moody. Nakonec si to rozmysleli.
Ministr kouzel mi dal výjimku jako tenkrát ve škole. Dělala jsem jenom kancelářské práce. Lidé byli spokojeni s mými výkony. Pracovitá jsem byla a všechno vždy v čas zařídila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx