Trošku jinak - 2.kapitola

9. září 2013 v 0:04 | Spyro |  Trošku jinak
Táhla se vlakem zavadly, doslova funěla a přitom proklínala celé kouzelnické společenství.

"Mel!" Zavolala zoufale do davu, když prošla už třetí vagón plný lidí. "Zabiju tě!" Zvolala ještě, až se pár lidí otočilo, ale ona se jen omluvně pousmála a tlačila se dál. Po několika dalších vagónech konečně našla v zeleně lemovaném hábitu zrzavou hlavu. "Melody Hastings! Já z tebe jednou budu mít smrt!" Zavolala, ale na její tváři hrál úsměv.

"Xan!" Vyletěla Melody ze sedačky a objala dobrou přítelkyni, aniž by ji nechala položit kufry. "Už jsem se bála, že ses rozhodla pro mudlovské vzdělání," zašklebila se Melody.

"Tak určitě," prohlásila Xan ironicky. Obě se zasmály, Xan si dala taška tam, kam patřila a úlevně si sedla. "Na co máme kouzla, když se ve vlaku stejně všichni tlačíme jak v MHD?" Zavrčela ještě.

"Co je MHD?" Podivila se čistokrevná Melody. Xan se nad tím jen zasmála a dala se do vysvětlování.

---------------------------------

Netrvalo dlouho a kupé obsadili i další spolužáci. Xan se okamžitě dala do řeči se všemi a Melody se přizpůsobila. Složení kupé sestávalo, kromě Melody a Xandry, z havraspárské Sandy, která měla hnědé vlasy a oči a zmijozelského Charlese, který měl stejně jak Xandra černé vlasy, ale jeho oči byly modrozelené. Byl opravdu hodně vysoký a Xandru s Mel převyšoval minimálně o hlavy a půl. Sandy měla průměrnou výšku a i tak byla vyšší jak ty dvě, které po sobě smutným očkem koukaly. S jejich 159 a 162-ma centimetry patřily opravdu k těm menším. Možná i to je spojovalo.
Cesta ubíhala rychle. Melody si povídala s Charliem, zatímco Xan si četla jakousi knížku a Sandy, která byla tiché povahy, jen koukala z okna se sluchátky v uších. Po nějaké době na ně zaťukal jakýsi kluk v černém hábitu bez koleje - prváček. Xan - nejblíže u dveří - vstala a otevřela.

"Dobrý den," začal vystrašeně chlapec. Xan se jen přátelsky usmála.

"Ahoj, co potřebuješ?" Zeptala se a rozhlédla, zda tu náhodou nečekají další prváci. Nikdo kolem nebyl a tak otočila pohled zpátky na toho malého. No, malého, byl skoro stejně vysoký jako ona. Prváček jen roztřeseně padl na koleno a zarudnutě pokračoval.

"Já bych vás jen chtěl požádat o ruku," řekl roztřeseným hlasem, načež se Xan začala smát. Charlie i Mel po sobě nechápavě pokukovali, zatímco Sandy se jen usmívala.

"Děkuji ti za nabídku, ale nechystám se vdávat. Upaluj, ať tě tu nevidím," řekla rozesmátě Xan a posadila se zpět.

"Co to bylo?" Zeptala se Mel a Charlie se díval na Xan možná více zmateným pohledem, než Mel.

"Vy vlastně neznáte Otázky a Úkoly," začala Xan, ale Mel ji přerušila.

"To přece ví každý ty hloupá," řekla jen a zavrtěla hlavou na znamení pohrdání.

"To je u nás hra!" Převzala si slovo Xan pocházející z čistě mudlovské rodiny a usmála se. Jala se okamžitě vysvětlovat pravidla.

---------------------------------

Na hrad dojeli vcelku brzy, ačkoli tma už pohltila i nejvyšší věž a dovolovala prokouknout jen svítícím oknům. Profesor kouzelných tvorů zavedl prváky ke člunům, zatímco skupina se vydala ke kočárům, na které se Mel těšila jako malá.

"Nechápu, jak mohou jezdit úplně samy bez tažné síly! Musí to být úžasné zaklínadlo, když to dokáže utáhnout tolik kočárů až k hradu s šesti ročníky. To prostě je úplně… Úžasné!" Drmolila Mel, zatímco Xan se pouze zvědavě rozhlížela. Až teď ji napadlo, že by si o tom mohla něco málo přečíst. Saly se jen pousmála.

"Slyšela jsem, že prý to táhnou nějací koně. Testrálové se jim říká a prý jsou černí. Tedy, tak to bylo v Bradavických dějinách, nevím, jestli je to pravda," pokrčila rameny, ale zase zavřela pusu.

Nastoupili tedy společně do kočáru a plni očekávání si povídali celou cestu až k hradu.

---------------------------------

Na hradě začalo zařazování. Začala píseň moudrého klobouku.

Já povím vám příběh,
ač ošuntělý jsem a stár,
je zázrakem že po letech,
teď předkládám vám tento dar.


Nasaď mě na hlavu a hleď,
Co budoucnost pro tebe má,
Já jsem Moudrý klobouk z Bradavic,
Který tvou odpověď ti dá.


Co najdeš v Nebelvíru?
Jen odvahu, chrabrost a klid,
Tam každý by hned zapadnul,
Tam nikdo nechce klít.


Mrzimor cestou tě povede,
Silou a rozvahou jezevce,
Netrap se přijít do této koleje,
Však jen dobré má koncepce.


Pokud však chytrostí oplýváš,
Není jiného zbytí,
Než rychle Havraspár provolat,
Kde tvá chytrost se jasně třpytí.


Čistokrevní půjdou poslední možností,
Zmijozel bude jejich domovem,
Vychytralost, ctižádostivost a lži,
Z nichž Zmijozel byl zhotoven.


Teď přistup blíž a chop se mě,
Leká tě jenom vlastní strach,
Dozvíš se, kam povedou tě kroky,
A kdo bude tvůj příští brach.

Xan se po písni jen natáhla na stůl a cosi si čmárala na papír, který si přinesla. Nechápala, co na zařazování všechny tak baví. Několikrát se Mel ptala, ale ta jí vždy řekla, že je fascinující sledovat, kdo se kam dostane, což Xan nepřipadalo a tak se pravidelně od druhého ročníku vybavovala papírem, tužkou a čmárala si. Jednou střelila pohledem k Mel, ale ta měla plné ruce práce s těkáním pohledu mezi Dracem a prváky. Letos se k ní naklonil kluk, kterého znala z koleje, ale na jméno si nevzpomněla. Byl hubený a vypadal slabě.

"Zahrajeme si piškvorky?" zeptal se. Xan jen přikývla a tak společně hráli piškvorky, než se konečně objevily na stole první kusy jídla. Všichni se do toho hladově pustili. Kluk k ní natáhl ruku. "Jsem Richie," oznámil. Stiskla ruku, představila se a věnovala se jen svému hladu.

---------------------------------

Po večeři se rozešla ke společenské místnosti. Bylo to dřív, než bylo nutné, ale chtěla se vyhnout tlačenici prváků a vyšších ročníků. Rozběhla se po schodech, ale u druhého patra se za ní ozvalo "Hej, ty!" Neochotně se otočila, aby si všimla, jak si to za ní štrádují Crabbe a Goyle. Zvedla oči v sloup.

"Co vy dva tady děláte? Pokud vím, vaše společenská místnost je poněkud níž položená," oznámila jim.

"Nikdo se tě na tvoje rozumy neptal šmejdko," zavrčel Crabbe a pokračoval. "Vlastně jsme tě chtěli varovat. Jestli uděláš něco podobného, jako vloni s tím dortem, neprojde ti to stejně jednoduše, jako vloni," upozornil ji svým jako obvykle 'inteligentním' tónem.

"Hleď si svého, debile," oznámila mu a utekla po nejbližším možném schodišti, které se naštěstí okamžitě, poté co na něj vstoupila, přesunulo jinam. Musela sama sobě přiznat, že z nich má strach. Byli větší, silnější a starší.

Ačkoli to vzala trošku objížďkou, došla do společenské místnosti, ve které se měla v plánu zdržet. Milovala začátek školního roku a radost, která se místností nesla. Netrvalo dlouho a přišli první známé tváře. Harry Potter, Grangerová a Weasleyovi, kterých opravdu nebylo poskrovnu. Dále pak poznala také Longbottoma s Ginny ze stejného ročníku. Ještě pár lidí od vidění, jejichž jména si nevybavovala, ale v hlavě jí utkvěly. Zahlédla v davu i Richieho, ale byla moc líná vstávat a chytat ho v místnosti plné lidí. Poté, co primuska přivedla prváky, rozmohla se slavnostní atmosféra. Všichni tancovali, poslouchali hudbu, nebo si vyprávěli zážitky z prázdnin. Ovšem letos měla jakousi "nemluvnou" a tak odešla do postele dřív. Povzdychla si a pokusila se spát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 cim cim | 10. září 2013 v 22:18 | Reagovat

První kapitola se mi líbila víc, ale ono se to jistě rozpracuje. Všichni se pěkně sešli ve škole a rok plný dobrodružství může začít :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx