Trošku jinak - 1.kapitola

18. června 2013 v 0:26 | Spyro |  Trošku jinak
A máme tu novou povídku od Spyry/a/o. :) Tentokráte se jedná o něco více fanfiction bez dodržování knižní předlohy. Samozřejmě, knižní postavy, které v povídce budou, budou samozřejmě Harry, Ron, Hermiona, Draco, Fred, George... Dosaďte si koho chcete. Ale hlavní dvě postavy jsou dvě méně nápadné studentky - Xandra z Nebelvíru a Melody ze Zmijozelu. Doufám, že si je zamilujete stejně jako já. :)
Info: Na povídku 21 dní si musíte ještě chvíli počkat, nějak se mi ztratila v reinstalaci počítače a já nemůžu senat zálohu... :/


Chaoticky běhala po pokoji a sháněla poslední věci. Ačkoli už to byl její čtvrtý ročník, každý rok se opakovalo to stejné. "Kde to mám?" "Kam jsem to dala?" "Už jsem to dávala do kufru?" "Mám všechno?" "Jak to, že to tam není?" Otázek bylo nadmíru a ona jen vztekle hodila na postel s knížkou, na jejímž okraji stálo úhledným písmem psané "Melody E. Hastings". Knížka přistála hned vedle dvou zelených kravat a páru bot. Posadila se na postel a zamyslela se.

Do školy se těšila. Už kvůli tomu, že se znovu setká se svými přáteli. Hlavně se těšila na Xan. Xandra, její nejlepší kamarádka sice byla z Nebelvíru, ale měla v sobě i cosi zmijozelského, co dokázalo z ní a z Melody udělat kamarádky, téměř na život a na smrt. Vlastně to byla docela veselá historka.

------------------------------------

"Melody!" volala Lea, o rok starší zmijozelská studentka, která prováděla Melody poprvé po Prasinkách. Třetí ročník byl v tomhle sice kouzelný, ale jelikož Melody byla nemehlo, raději si zařídila průvodce.

"Leo, myslím, že už to zvládnu…" Zakřenila se Melody, zamávala jí a bez jakéhokoli dalšího slova, nebo díku odešla. Ne, že by byla nevychovaná, ale jednoduše byla rozptýlená. Viděla totiž do Medového ráje zajít blonďatou kštici a rozhodla se ji následovat.

Draco Malfoy jí učaroval už v prvním ročníku. Jeho projevy ve Společenské místnosti byly takřka geniální, tedy, jí se tak zdály. A jak už to u zamilovaných puberťaček bývá, stala se z ní stalkerka, jak má být. Samozřejmě ne v přehnaném měřítku. Jen věděla, jaký má Draco rozvrh, kam rád chodívá, kde se častěji zdržuje a podobné věci. Zkraťme to - Stalking!

V medovém ráji si Melody opatrně obcházela regály a tvářila se, že jsou velice zajímavé. Přitom očima hledala Draca. Poměrně brzy ho našla a tak se nenápadně potulovala kolem něj a nenápadně ho pozorovala. Bylo až s podivem, že si ještě ničeho nevšiml. On si ničeho nevšiml, zato dívka stojící před ní ano. Jakby ne, když do ní Melody narazila a ještě k tomu tak nešikovně, že se obě dívky skácely na jednu z poliček, skácely ji a ještě (aby toho nebylo málo) se všechno z těch poliček rozkutálelo všude, kde mohlo.

"Koukej se na cestu, pitomče!" Řekla téměř agresivně černovlasá dívka a neohrabaně se postavila. Melody jí chtěla něco peprně odpovědět, ale zarazil ji Nebelvírský emblém na pravé straně hrudníku. Nečekala, že by kdo z Nebelvírských takhle vyštěkl na někoho cizího.

"Co se tady děje?" přiřítil se Ambrosius Flume, majitel obchodu. Černovlasá nebelvírská dívka pouze zvedla ruku a nenuceně ukázala na Melody. Ta jen sevřela ruku v pěst a nenápadně černovlásku dloubla loktem. "No, vidím to tak, že si to tu všechno posbíráte…" zaláteřil Ambrosius a otočil se k odchodu. "Bez kouzel!" Dodal přes rameno, když dívky začaly vytahovat hůlky.

"To se ti povedlo!" Řekla nabručeně Černovláska a klesla na kolena, aby začala sbírat.

"Dej pokoj," odpověděla frustrovaně Melody, ale vycítila svoji šanci a svým sbíráním se velice nenápadně dostala do bezprostřední blízkosti Draca. Ten postával nenuceně opřený o sloup a bylo vidět, že si on i celá zmijozelská parta dělají z černovlásky legraci. Ta se snažila je ignorovat, ale po Goylových slovech "Teď je tam, kam patří," se postavila, vzala z poličky jeden dort, ten nenuceně rozbalila, došla až ke Goylovi a suverénně dort přiložila k jeho obličeji. Snažila se ho přitom co nejvíc "rozpatlat". Melody se musela zasmát. Když se podruhé objevil majitel, jen se pohihňávala tomu, jak mu černovláska odevzdaně platí zničený dort a jak se hádá, že se Goylovi omlouvat nebude. Když se obě znovu sešly na podlaze, Melody se k ní naklonila a zašeptala.

"To bylo dost dobrý," Usmívala se přitom. Černovláska jí úsměv oplatila.

"Díky." Dál už podlahu uklízely mlčky, jen sem tam se po sobě koukly a začaly se společně zase pohihňávat. Když byla police zpátky na místě a cukrovinky v ní, vyšly společně bok po boku, povídaly si a smály se.

"Jsem Xandra McLearnová, pro přátele Xan…" usmála se černovláska, tedy Xan, a natáhla k Melody ruku.

"Melody… Hastings," pousmála se Melody. Ten den se z nich staly nejlepší kamarádky.

------------------------------------

A teď, o rok později, bylo jejich přátelství pořád stejně pevné a veselé. Při té vzpomínce Melody naházela do kufru všechno, co leželo na posteli a vyskočila na něj, aby ho svojí vahou donutila dovřít se. Jinak by neměla šanci ho zapnout.

"Jak ti mudlové mohou žít bez kouzel?" Zeptala se nahlas vyčerpaně, když si představila, jak by ten kufr musela vláčet přes celý Londýn. Nepochopitelná věc.

Na druhý den až příliš vesele vyskočila z postele. Říká se, že veselosti není nikdy příliš, ovšem u Melody to byla výjimka. Jakmile měla nějakou emoci až příliš, byla až příliš nemotorná. Tudží když seběhla schody, aby všem popřála dobré ráno, stihla vrazit do matky, která nesla horkou kávu a dolila jí sebe i dceru.

"Melody!" začala matka vyčítavě, ale to už Melody se svým 'Pardon, pardon, pardon' běžela zpět do pokoje. Ale ani tato ranní nehoda jí nemohla zkazit náladu. Vracela se do Bradavic za svými přáteli a za Dracem, což bylo naprosto úžasné. Melody se rychle natáhla pro mobil. Ukazoval půl desáté. Brzy se přemístí, poté nastoupí do vlaku a třičtvrtě roku neuslyší o ničem jiném, než o kouzlech, kouzlech a do třetice… Kouzlech!

O hodinu později už stála před přepážkou s rodiči a ostražitě se rozhlíželi, aby mudlové neviděli jejich průchod. Jakmile proběhla a před ní se objevil spěšný vlak, okamžitě ji zalila příjemná hřejivá vlna. Rozhlédla se, lidé ještě nebyli ve vlaku a tak se rychle rozloučila a vběhla do vlaku zabrat volné kupé. Sotva jedno našla, vykoukla z okna a rozhlédla se. Xan nezahlédla, ale věděla, že se najdou. Stejně jako se našly minulý rok v Prasinkách. Měla to být jejich první společná cesta do Bradavic. Zhluboka se nadechla a posadila se.

"Tenhle rok bude nezapomenutelný!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cim cim | 18. července 2013 v 22:22 | Reagovat

Začíná to pěkně, kdy bude pokračování? :-)

2 Spyro Spyro | 29. července 2013 v 23:47 | Reagovat

Uvidím :)

3 Kačíí Kačíí | Web | 17. srpna 2013 v 9:21 | Reagovat

Krásná kapitola,.. :D

4 Hakky Life Hakky Life | Web | 28. srpna 2013 v 13:27 | Reagovat

Dobré! :) Líbilo se mi to ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx