Jak to bylo doopravdy - 4.část

24. března 2013 v 23:47 | Spyro |  Jak to bylo doopravdy
Zakončení této jednorázové povídky, která byla moc dlouhá na to, aby zůstala jednorázovou. :) Pokud se Vám líbila, budu ráda za hodnocení. ;)


Květen 2004 (O 6 let později)

Draco seděl u stolu a v ruce držel ohnivou Whisky. Dlouho si vyčítal, že tenkrát nezůstal se všemi, ale že poslechl hlas matky a šel za ní. Možná by zemřel, možná by ho zmrzačili, všechno bylo lepší, než to co měl teď. Už pár let byl se svojí chybou smířený a naučil se s ní žít. Ale hlodala v něm jako krysa, kterou mu někdo implantoval do těla.

Měl peníze, které mu matka s otcem dali, než odešli ze země. Věděli, že by je trest za smrtijedství minul, díky Narcisině pomoci Harrymu, ale věděli i to, jak by na ně kouzelníci teď pohlíželi. Jako na odpad. Prosperita Malfoyů byla pryč. Ale Draco se rozhodl zůstat. Snad poprvé v životě udělal svéprávné rozhodnutí. Rodičům řekl pravdu - že je zamilovaný do dívky. Jméno ale neuvedl, chtěl, aby si mysleli, že jejich jediný syn zachová jejich celoživotní přesvědčení. Představoval si, jak si Hermiona může zrovna teď někde říkat ano s Ronem a být šťastná. To jediné mu vlastně zbylo. Vědomí toho, že je šťastná. Nevěděl kde bydlí, ani kde pracuje, ale věřil tomu, že je šťastná.

Podíval se na hodinky a odložil lahev, z půli prázdnou. Dnes měl důležitý den. Doufal, že konečně získá práci, jaká by ho bavila. Harry se za něj přimluvil, věděl, že mu vděčí za život stejně jako jeho matce. I tak ale nezískal lepší práci, než opravář na ministerstvu. Až do teď. Dnes ho čekalo něco většího. Byl to necelý týden, co podal do Bradavic žádost o místo učitele lektvarů. A dnes mělo padnout rozhodnutí.

O 4 hodiny později

Přišel domů, hodil všechno, co měl u sebe na postel a sundal si košili. Těšil se celou cestu z Bradavic, až se natáhne na postel. Skočil do ní, jako malý kluk, dokonce si i zavýsknul. Někdy si i on potřeboval ulevit od starostí dospěláckého světa nějakou klukovinou, za kterou by ho peskovala případná manželka. A navíc, dnešek se velice povedl, takovou radost snad ještě nikdy necítil. Ačkoli bylo sotva po páté, usnul jako nemluvně. Po tom pracovním hovoru by usnul kdekdo. Byl to dlouhý, táhlý rozhovor. Nakonec ho ředitelka McGonagallová po desítkách záludných otázek s nedůvěřivým obličejem přijala, ale jen na zkušební dobu. Nevadí, říkal si, zvládnu to bez problémů. Snad.

*cink*

Překvapeně se vymrštil na posteli, když ho vzbudil domovní zvonek. Unaveně si protřel oči a schoval hlavu pod polštář, nechtěl být rušen. Po asi pátém zazvonění zvedl oči v sloup a konečně, ač nemotorně a ospalým krokem, vyšel ke dveřím. Otevřel je a otevřel rty, aby začal peskovat příchozího. Zarazil se a překvapeně zamrkal, nebyl si jistý, zda ještě nespí a nezdá se mu, co právě viděl.

"Ahoj, Draco," řekla nejistě Hermiona, která za dveřmi stála, a nervózně se pousmála. Po trapné chvíli ticha nakoukla dovnitř. "Můžu dál?" Draco ji ještě chvíli pozoroval, nevěděl, jak na její přítomnost reagovat - natolik už ji vyřadil ze svého života.

"Co tu děláš?" zeptal se nakonec, mnohem horším tónem, než původně zamýšlel. nechtěl být zlý, ale tohle ho zraňovalo. Vidět ji poté, co se smířil s tím, ž euž ji neuvidí. Přeci jen se ale posunul stranou a nechal Hermioně volný průchod dveřmi. Po tom chladném přivítání zaváhala. Na sobě měla modrý rolák a džíny, přes rameno elegantní kabelku. Vlasy měla rozpuštěné, vypadala přesně tak, jak si ji pamatoval, ovšem teď byla mnohem víc ženou, než kdy dřív. Rozhlédla se po vnitřku. Až na zápach whisky ve vzduchu tu bylo relativně čisto, jeho vychování a peníze se nezapřely. Pořád jich měl dost. Otočila se a podívala se na něj.

"Přišla jsem tě navštívit," řekla po chvíli a nejistě se pousmála. Toužil jí ten úsměv oplatit, ale její návštěva v něm vyvolala takový koktejl emocí, že byl rád, že vůbec dokáže mluvit. Věděl, že nemá žádné právo být na ni hrubý. To on ji opustil pokaždé, když ho nejvíc potřebovala. Možná právě to byl důvod, proč jeho chování bylo takové. To její nedávalo smysl. Měla ho nenávidět. Připravil ji v jejich sídle o čest, při poslední bitvě o poslední kousky víry a v roce 1994 i o panenství. Neměla důvod se s ním vidět, mluvit a tvářit se, jakoby bylo všechno v pořádku. Cítil za tím lest.

"To vidím," odvětil a konečně zavřel dveře. Unaveně došel k posteli, ještě unaveněji se natáhl přes postel a oblékl si košili, kterou předtím odhodil. Poté se na postel posadil a kývnul hlavou k židli, dávaje tím najevo, aby se posadila. Učinila tak a rozhlédla se. Měl malý byt, dva plus jedna - ložnici měl spojenou s pracovnou. Na stole se válelo několik lahví od whisky, které byl líný vyhodit. Na zemi u postele ležela ladem skladem hozená brašna, což značilo, že odpoledne někde byl. Země byla polstrovaná příjemný kobercem a stěny byly vymalované do jemného odstínu zelené.

"Žiješ tu sám," zkonstatovala a podívala se na něj, jakoby čekala ujištění. Odpověděl jí mlčením, pouze se snažil vstřebat fakt, že tu u něj sedí na židli a tváří se, jako by byli staří přátelé, kteří se po letech vidí a dávají si formální nudné otázky typu "Co rodiče?" "Co manželka?" "Co děti?" a snáší ještě nudnější několikaminutové vyprávění toho, jak nejmladší z dětí nedávno udělalo první bobek. Pozoroval její obličej a snažil se vyčíst, co za touhle šarádou hledá. Po příliš dlouhé chvíli ticha vstal a přešel do druhé místnosti, ve které si vystavěl provizorní kuchyň.


"Dáš si něco?" Zeptal se a teď už třesoucíma rukama postavil vodu na ohřev. Hermiona se pousmála, připomněl ji Xenofilia Láskoráda tenkrát, když se ho s Harrym vydali hledat, aby jim prozradil tajemství relikvií. Kdyby její návštěva byla předem ohlášená, možná by za tím hledala nějakou zradu, ale jelikož se nemohl připravit, přisuzovala to nervozitě. Také to byla nervozita.

"Čaj, prosím," řekla nakonec, protože usoudila, že se tu zdrží delší dobu, než jakou měla původně v plánu. Nečekala, že bude Draco až tak nekomunikativní. Snažila se najít nějaké vodítko toho, jak žije, nebo kde pracuje, ale kromě té tašky a těch whisky na stole nebylo vůbec zřejmé, co je teď Draco Malfoy zač. Žádné obrázky v rámečku na stole, ani na stěnách, skříň jedna, zavřená. Koupelna sice měla pootevřené dveře, ale nic kromě tmy vidět nebylo. Možná byl snad nezaměstnaný, podle těch lahví, ale ty nemusely nic znamenat. To ji dostávalo do krizové situace. Její důvtip jí tady zkrátka nepomůže.

"A co ty, jak žiješ?" Zeptal se po chvíli nervózně, zatímco čekal, až voda dosáhne bodu varu. Mohl si ulehčit práci hůlkou, ale potřeboval nějaké rozptýlení. Ona v jeho otázce našla záchytný bod, bez kterého by horolezci spadli a zlámali si všechny kosti.

"Pracuji na ministerstvu," vyhrkla v touze dozvědět se alespoň jeho zaměstnání, když už nic jiného.

"Na jakém oboru?" Zeptal se Draco a zalil jeden čaj a jednu kávu, které přenesl opatrně do obývacího pokoje - ložnice - pracovny. Přitom si nervózně olízl rty. Mluvil opatrně, zřetelně a kátce. I hlupák by poznal, že analyzuje každé slovo, které v této místnosti padne. Stále nevěřil, že je její návštěva bezdůvodná.

"Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory, snažím se…" Rozpačitě se odmlčela a usrkla si čaje. "Vždycky jsem měla slabost pro domácí skřítky. Snažím se pro ně získat lepší životní postavení," řekla a podívala se na něj, jakoby se jí měl začít smát. On se pouze pousmál. Přišlo mu to absurdní, ale pokud to bylo součástí jejího štěstí, pak budiž. Zato její rty se roztáhly do šťastného úsměvu. Na tohle pousmání čekala od chvíle, kdy vkročila do dveří. Nečekala takové přivítání, jaké jí bylo připraveno. Draco se napil kávy a oči mu samy sklouzly pohledem na její ruce.

"Nemáš prstýnek," zkonstatoval, sotva hrneček opustil jeho rty a káva sklouzla do hltanu. Ta hořkosladká chuť smíchaná s kofeinem mu daly jistý nadhled, který ospalost sebrala. Hermiona se podívala na své ruce a poté na Draca. Oběma bylo v tu chvíli jasné, že Draco naráží na Rona. Hermiona se znovu napila čaje a zahleděla se do hrníčku.

"Nemohl se vyjádřit. Nedokázala jsem ho milovat tak, jak by si zasloužil." Vysvětlila, aniž by vzhlédla, a ještě jednou upila čaje. V čaji hledala chvilkový útěk pro uspořádání svých myšlenek. Co začala pracovat na ministerstvu, téměř vždy měla po ruce něco k pití - něco, čím by si utrhla tu malou chvilku pro sebe a své myšlenky.

"Aha," odvětil Draco. Z toho co slyšel pochopil, že je to bohatá, nezadaná a pravděpodobně velice žádaná žena. I přesto přišla dnes večer k němu. A určitě ne proto, aby se ho zeptala, jak se má. "Proč jsi sem přišla?" zeptal se a upřel na ni své bouřkově šedé oči. Bývaly doby, kdy na tyhle oči sváděl děvčata na pozemcích a bavilo ho to. Dnes už v nich nebyla svůdnost. Byla v nich bolest a teď i podezření. Ale ještě něco. Hermiona v nich poznala plaménky poznání a tak báchorku s "Jak se máš?" odhodila stranou a vyšla s pravdou ven.

"Chtěla jsem tě vidět. Vidět jak žiješ a jak si vedeš. Jestli třeba už nejsi ženatý, nebo jestli jsi nenapravitelný workoholik, který nemá na ženy čas," řekla co nejjistějším tónem a čekala, co jí řekne dál. Snažila se nevypadat horlivě, nebo příliš zvědavě a tak těkala pohledem od hrnečku čaje k Dracovi a nazpět. Pobaveně nad tím zakroutil hlavou a na jeho rtech se objevilo pousmání. Kdyby si oholil těch pár centimetrů vousů, byl by to ten starý Draco, jakého si Hermiona pamatovala a jakého milovala. Jakého pořád miluje.

"Žiju jako krysa, vedu si jako krysa, ženatý nejsem, workoholik taky nejsem, o ženy nemám zájem," zkrátil to. "Víš všechno, co jsi chtěla?" zeptal se, zase víc podrážděně než zamýšlel. Nemohl si pomoct. Jeho podezření s každou vteřinou rostlo, ale zároveň v něm vzbuzovalo naději, což bylo snad ještě horší.

"Já…" Začala, ale zarazila se. Byl to její Draco, ale něco uvnitř něj se změnilo. Nechápala, proč ji od sebe odhání. Do očí jí vběhly slzy. Rychle se chopila hrníčku čaje, doufaje, že ten její slzy zažene, ale pít čaj od něj bylo jako zarážet kudlu v srdci, kterou s jeho tónem dostala, hloub. "Asi bych už měla jít," řekla a rychle vstala. Vzala svoji kabelku a ještě rychleji vyběhla ze dveří. Bez rozloučení, či ohlédnutí. Pršelo, ale ona se ani neobtěžovala vytáhnout deštník. Musela brečet a nemohla před ním.

Draco chvíli zíral na nedovřené dveře, než se k nim pomalým krokem vydal. Sotva k nim došel, chytil kliku a zadíval se na ni. Nechal svoji životní lásku utéct. Utéct před ním. Sám nerozuměl svému jednání. Věděl, co teď musí udělat. Zachoval se zase jako největší idiot.

Vyběhl ven a rozhlédl se. Nevěděl, kam běžela, musel směr riskovat. Rozběhl se doleva. Prohlížel všechny uličky, všechny možné obzory, ale po ní nebylo ani památky. Buď se přemístila, nebo běžela jinam. Vsadil na špatný los. Zatnul ruce v pěst a pomalu se vydal zpátky. Neměl nic. Ani Hermionu, ani čest, ani svoji původní hůlku. A jasně si uvědomoval, že to všechno je jeho chyba. Přišel ke svému bytu a ještě jednou se rozhlédl po ulici, zda nezachytí alespoň nějakou stopu. Nic. Poté vkročil dovnitř.

Doslova ochrnutě zůstal stát, když Hermionu uviděl promočenou sedět na židli, ze které před chvílí utekla.

"Já tě nemůžu nechat být, tentokrát ne," vzlykla. Nic neřekl, pouze se k ní vrhnul a přitiskl své rty na ty její. Nechtěl, aby cokoli říkala. Stačila mu pouhá její přítomnost.

"Odpusť," zaprosil a zavřel oči v bolestném gestu. "Odpusť…"

Srpen 2017 (O 13 let později)

Hermiona stála u spěšného vlaku do Bradavic a rozhlížela se. Bylo jí jedno, jak na ni lidé koukají. Někteří se pořád nemohli přenést přes blonďaté kudrliny její nádherné holčičky. Letmo se rozhlédla. Kousek od ní stál Harry s Ginny a s jejich třemi dětmi. O kousek dál postával Ron s Gabrielou, dříve Delacour, a kolem nich poskakovaly čtyři děti, z toho jedna dívka a tři chlapci - dvojčata a jeden starší. Starší chlapec a děvče zdědili Weasleyovské zrzavé vlasy, ovšem dvojčata zdědily Gabrieliny blonďaté lokny. Jediná další samotná matka s dětmi byla Hannah Abottová, ovšem soudě dle prstýnku a dětí Hermiona usoudila, že teď už Longbottomová. Nejstarší chlapec byl v podstatě Nevillovou kopií a mladší děvče bylo podobné spíše matce. Hermiona se pouze pousmála a znovu se vrátila pohledem ke svojí dcerce.

"Maminko, co když nepůjdu do Nebelvíru za Jamesem, Albusem, Rose, Gregem, Ianem a ostatními?" zeptala se holčička a začala fňukat. Hermiona pobaveně zakroutila hlavou, vzpomínala si na doby, kdy toto řešili její spolužáci, i ona sama.

"Arriane, nikdo neřekl, že se ostatní určitě dostanou do Nebelvíru. A i kdyby, tvůj otec přece studoval ve Zmejozelu. Neměla bys na tu kolej zanevřít." Hermiona se letmo podívala na hodiny, ještě měla deset minut čas. Arriane Malfoyová by svůj původ nezapřela, ani kdyby si své téměř bílé vlásky, divoké a nezkrotné jako ty Hermioniny, přebarvila na hnědo. Kdyby je neměla kudrnaté, nebyla by Hermioně vůbec podobná. Veškerou podobu získala po otci. Včetně citlivé povahy. Ovšem v srci měla lva. S Harrym, Ginny, Ronem a Gabrielou trávili Malfoyovi hodně času. Bydleli nedaleko od sebe a tak se jejich děti hodně přátelili.

Vlak zapískal.

"Je čas Arriane!" Hermiona dívce pomohla naskočit do vlaku a trpělivě čekala, než si její dcerka najde kupé. Když z okýnka vykoukla malá ručka, Hermiona se usmála a chytila jí. "Pozdravuj ode mě otce! A vyřiď mu, že…" Hermioně teď chyběl čaj, kterým by pomohla svým myšlenkám. Ani po tolika letech se toho zlozvyku nezbavila. Vlak zapískal a pomalu se rozjížděl. Arriane na ni upřela svá zvědavá očka, čekaje, co matka vysloví.

"Vyřiď mu, že klokan přiletí v Březnu…"

->

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dream-palace: Christine dream-palace: Christine | E-mail | Web | 26. března 2013 v 18:30 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se za reklamu. :-) Otevíráme takový povídkový blog, kde budou povídky všeho druhu, aby si každý čtenář přišel na své. Na blogu nalezneš taky Harry Potter příběhy, jak slashové, tak hetero. Budu ráda, když se podíváš a popřípadě se zapojíš :)

Ještě jednou se omlouvám za reklamu a přeji pěkný den

Christine

2 Tereza Petrželková Tereza Petrželková | E-mail | Web | 4. května 2013 v 22:09 | Reagovat

Celá tahle povídka je naprosto dokonalá ;-) Měla jsem problém nebrečet. Kráása.

3 Marcelka Marcelka | Web | 2. června 2013 v 19:46 | Reagovat

Super povídka, ten konec byl fakt krásný, úplně vidím jak ji Draco hledá v dešti. ;-)

4 Spyro Spyro | 18. června 2013 v 0:55 | Reagovat

Děkuji :3 :)

5 Denča Denča | 27. března 2014 v 16:13 | Reagovat

Dokonalé! :D klokan přiletí v březnu :D to nikdy neomrzí :D

6 Tannya Tannya | 1. června 2014 v 10:19 | Reagovat

Dokonalá povídka!:33

7 Sage Sage | 9. dubna 2015 v 21:49 | Reagovat

Klokan prileti v breznu? Co to znamena?

8 Mishka Mishka | 25. července 2016 v 18:01 | Reagovat

[7]: kukni na jak dostat tatínka do polepšovny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx