Jak to bylo doopravdy - 3.část

20. března 2013 v 23:30 | Spyro |  Jak to bylo doopravdy
Březen 1998

"Přiveďte Draca!" zavelela Bellatrix.


Hermiona při vyslovení toho jména strnula, ale naštěstí si nikdo ničeho nevšiml. I Draco se při prvním pohledu na Hermionu zarazil, ale snažil se to na sobě nedat znát. Její přítomnost ho uváděla do rozpaků, nemohl říct pravdu - to, že před ním klečí Harry Potter - když tu byla ona. Jenom potichu řekl, že si není jistý a ani na naléhání svého otce nedal, pouze si k Harrymu přidřepl, připadalo mu to diskrétnější, nikdo mu teď neviděl do obličeje a nemohl si všimnout rozpaků, jaké se mu v tváři zračily.

"Co to má s obličejem?" zeptal se Draco po chvíli a nepřestal se na Harryho dívat. Už jen proto, že přítomnost Bellatrix, lapků a ještě ke všemu Hermiony ho znejišťovala. Snažil se získat čas na promyšlenou.

"Ano, co má s obličejem?" přidala se Bellatrix.

"Tak jsme ho už našli," prohlásil cizí hlas, patřící patrně někomu z lapků. "Asi je to něco, čím se nakazil v lese," pokračoval bezmocně, aby zdůraznil, že on za to nemůže. Draco pořád usilovně přemýšlel. Viděl, že to na něm Harry vidí. Poznal ho a on to ví.

"Nebo je to žihadlová kletba," ozvala se Bellatrix a ukázala hůlkou na Hermionu. "Tos byla ty?" Draco slyšel, jak Hermiona tichounce zalapala po dechu. Neodolal pokušení uhnout očima z Harryho obličeje, bylo to krátké zaposlouchání se do debaty. "Její hůlku, podíváme se na poslední zaklínadlo!" Rozkázala Bellatrix. Draco už nepotřeboval slyšet další slova, bylo mu jasné, že je to žihadlové kouzlo. Nechtěl vidět, co teď nastane. To ještě netušil, že se objeví meč Godrica Nebelvíra. Neslyšel rozhovory, pouze slyšel, jak Bellatrix řve. Otec už ho stihnul odtáhnout a ochraně obejmout, ačkoli to Draco vůbec nepotřeboval. Střídavě těkal pohledem mezi lapky a Hermionou. Ona zase těkala pohledem mezi Harrym, Bellatrix a Dracem.

"Zavři ty kluky do sklepa!" To bylo jediné, co Draco slyšel. Kluky? Zděšeně se podíval na Hermionu. I ona se tvářila vyděšeně. Věděl, co ji čeká a nebyl si jistý, zda bude schopen jen tak nečinně přihlížet. Třásla se strachy. Slova už mu zase splývala, slyšel pouze Bellatrixin nelítostný tón. Viděl, jak ji Bellatrix povalila na podlahu a chvíli škrtila. Poté se naklonila k jejímu uchu. Draco přesně neslyšel, co Bellatrix říkala, ale slyšel, jak Hermiona naříká a prosí. Nevydržel to a odvrátil se.

To už ticho domu protnul její jekot. Nebyl to cruciatus a tak se Draco odvážil podívat. Viděl, jak je Bellatrix přisátá k ruce jeho životní lásky a zaťal ruce v pěst. Jsi zbabělec! Nadával si v duchu a věděl, že má pravdu. Kdyby nebyl, pomohl by jí. Jekot nepřestával a tak se pouze opět opřel o stěnu, oči zabořil do ruky a snažil se nevnímat ten řev. Nemohl odejít, prokázal by slabost vůči kouzelníkům z mudlovských rodin a nemohl se prozradit. Poté křik utichl. Draco se odvážil podívat. Pettigrew zrovna odcházel do sklepení. Naskytl se mu pohled na Hermionu. Ležela poraženě na zemi a plakala. Dívala se na svoji ruku, na které teď zel vydrápaný a vykousaný nápis "Mudlovská šmejdka". Poslal jí alespoň jeden uklidňující úsměv. Neoplatila mu ho. Chápal to a chtěl jí dát nějak najevo, že se jí omlouvá, ale to už tam vběhli Harry s Ronem a Draco musel stát po boku svojí rodiny. Nevšiml si, že Bellatrix stihla Hermionu chytit a přiložit jí nůž pod krk. Udělal, co mu přikázala, posbíral hůlky, které se teď válely po zemi, ale její druhé přání - zavolat Voldemorta - nemohl splnit. Už kvůli Hermioně ne. Věděl, že Voldemort by ji bez milosti zabil. Jak tam tak nerozhodně stál, zatímco jeho otec se toho úkolu ujmul místo něj. Pak se tam zjevil Domácí skřítek a svými činy vyvolal rozruch. Draco viděl jen jak Hermiona přistála v Ronově náručí, ale než si stihl cokoli pomyslet, Harry už mu rval z rukou hůlky. Přišel o všechny, včetně svojí. Bylo mu do pláče. Jediné, co dál viděl, bylo, že všichni zmizeli. Nastal chaos. Raději utekl do svého pokoje. Nechtěl být svědkem Bellatrixiny zloby.

Duben 1998

V šestém ročníku se Draco a Hermiona scházeli celé 4 měsíce, než skončil školní rok. Poté odešli s Ronem a Harrym hledat viteály. A ačkoli prožila něco, jako románek s Ronem, stejně nebyla schopná Draca vypustit z hlavy. Pořád si pamatovala to jeho pousmání, co po ní hodil v jejich domě. Nebyl to úškleb, ani radost z jejího utrpení. Snažil se jí dodat sílu. Bylo těžké k němu teď cítit tu stejnou lásku co tenkrát v šestém ročníku, zvlášť, když se o ni staral právě Ron. Byla dál Ronovou přítelkyní, ale tajně byla pořád zamilovaná do Draca.


A teď Hermiona stála v komnatě nejvyšší potřeby a ačkoli kolem ní stála armáda studentů a dospělých, vzpomínala. I přesto, že komnata teď byla úplně jinou místností, se Hermioně vybavovaly vzpomínky na ty krásné čtyři měsíce. Povzdychla si a pozvedla hůlku. Byl čas jít k Velké síni. Harry šel napřed a Řád společně s Brumbálovou armádou vyšli necelých deset minut po něm. Stáli za dveřmi a poslouchali. Jakmile začal mluvit Harry, vešli dovnitř. Boj začal.


O hodinu později

Hermiona bojovala a aby se ujistila o bezpečnosti hradu, běžela po schodech ke komnatě nejvyšší potřeby. Věděla, že toto místo není tolik hlídané, ale může být nebezpečné. Když probíhala vyprázdněným druhým patrem, málem narazila do toho, na kterého celé dny myslela.

"Draco!" To jméno vyslovila téměř překvapeně. Nechtěla, aby věděl, že má radost, že je v pořádku. Nechtěla, aby si myslel, že ho pořád miluje. Ne po tom, co zažila v jejich sídle. Očividně si to nemyslel.

"Hermiono!" Řekl a semkl pevně rty. "Co tu děláš?" Zeptal se a nervózně se rozhlédl.

"Co ty tu děláš?" Zeptala se pochybovačně a pevně tiskla v ruce hůlku. Věřila, že by jí neublížil, ale jistota je jistota. Když nic neodpověděl, nevydržela to a vzlykla. "Měl bys utéct, Draco. Je tu celý Fénixův řád," řekla nakonec co nejpevnějším hlasem. Bolelo ji se na něj jen tak dívat, jakoby mezi nimi nikdy nebylo víc než oční kontakt. Věděla, co mezi nimi bylo, a byla si jistá, že se to všechno zničilo ten den v sídle jehol rodiny. V jeho očích se objevily obavy. "Ne, ty uteč," řekl až příliš pevně a rozhlédl se. O sebe strach už neměl skoro vůbec. Ten den v jejich sídle nepřišel jenom o ni, ale přišel i o zbytky svojí sebeúcty a dokonce i o hůlku.


"Nemůžu," řekla a její obličej znovu nabral pevného výrazu, který se vzlykem z půli ztratila. "Nemůžu opustit své přátele a nechat je napospas ostatním," řeč se jí zadrhla a volná ruka semkla v pěst. "I kdyby moji nepřátelé měli být lidé, na kterých mi záleží," věděl, že naráží na něj. Nevěděl, co v této situaci dělat. Udělal k ní jeden pomalý krok. Cukla sebou a chytila hůlku oběma rukama. Nastavila ji kolmo proti němu. Zvedl ruce nad hlavu, aby dal najevo, že jí nechce ublížit, a došel až k ní. Tam ji obejmul a přitiskl ji k sobě. Rozplakala se.

"Odpusť, že jsem ti nepomohl, když jsi mě potřebovala," řekl opatrně. "Vím, že jsem tě zklamal." Odstoupil od ní.

"Nechal bys mě i zabít," řekla a s tímto uvědoměním se začala třást. Draco chtěl protestovat, ale nemohl.

"Tenkrát ano." To byla jediná odpověď, na kterou se zmohl, poté se přemístil. Hermiona zahnala slzy vehnané do očí a pohlédla z okna. Naskytl se jí výhled na zdevastované nádvoří. Zděšeně se rozběhla dolů.

O dvě hodiny později

"Harry Potter je mrtvý!" rozeznělo se znovu nádvořím, tentokrát výsměšným tónem. Smrtijedi i Voldemort se začali smát.

"A nyní je čas, abyste se vyslovili! Předstupte a připojte se, nebo zemřete!" Nastalo hrobové ticho, které po pár minutách protnulo tiché "Draco!" Ten stál pevně mezi studenty. Všiml si, že se při tom oslovení první otočila Hermiona a pohlédla na něj. Nemohl ji znovu zklamat. Pevně stál na místě. Nereagoval na prosby svého otce.

"Draco," ozvala se tentokrát jeho matka, ale na rozdíl od otce zněla pevně a vyrovnaně. Na tváři jí hrál úsměv, který by poznal jen Draco. Ten malý šibalský úsměv, kdy ona věděla něco, co ostatní ne. Rozhodl se jí věřit. Ona byla taky jediná, komu mohl v celém společenství smrtijedů věřit. A protože jeho paži už navždy zdobil emblém smrtijedů, nemohl věřit ani lidem, kteří byli na straně Brumbála. Pomalými, nerozhodnými kroky vyšel za matkou. Nechal se Voldemortem obejmout a odešel s matkou víc vzad. Poslouchal proslov Nevilla a začalo ho mrzet, že poslechl matku. Věděl, že Longbottom bude za chvíli mrtvý. Překvapeně odkročil od matky, když Harry odběhl. Ta ho jen chytila za ruku a s úsměvem na rtech ho táhla mimo hradby. Přizpůsobil se jejímu kroku a hrad, společně s Hermionou a všemi nechal za sebou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zira Kavlienko Zira Kavlienko | Web | 4. září 2013 v 16:48 | Reagovat

Zajímavý příběh :) Miluji příběhy z tohoto období.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx