Jdi za svým snem (2)

16. února 2013 v 10:00 | Nel-ly |  Jdi za svým snem

2. Kapitola - Jací byli a jsou


Malá sotva jedenáctiletá holčička se zastavila mezi nástupišti 9 a 10. Dívala se před sebe na tvrdě vypadající kamennou přepážku a při tom pohledu se jí rozklepaly kolena. Pak jí někdo pevně stiskl ruku. Otočila hlavu a pohlédla na o rok staršího chlapce s uhlově černými rozježenými vlasy, jeho oči se na ni zpod kulatých brýlí povzbudivě usmívaly.
"Zhluboka se nadechni, zavři oči a rozběhni se. Tak je to jednodušší," pošeptal jí do ucha.
Stiskla jeho ruku, co nejsilněji mohla, nasála vzduch do plic a souhlasně pokývala hlavou. Pak se společně rozběhli vstříc kouzelné přepážce, za kterou se nacházela cesta do nového života.


Otevřela oči a rozhlédla se po velkém nástupišti plném lidí. Všude se ozýval hlasitý šum tvořený hovorem studentů a jejich rodičů, mňoukáním koček, houkáním sov v klecích a občasným kváknutím žab. Změť těchto zvuků a stovky lidí, kteří se mačkali jeden na druhého, vytvářela všeobecný chaos.
Černovlasý chlapec táhl dívku za sebou, přičemž vyvolával jména svých kamarádů. Najednou se zprudka zastavil až do něj narazila, potom v jednom okamžiku pustil její ruku a zmizel, jako by tam nikdy nebyl. Dívka se překvapeně zarazila, když se ocitla sama v hloučku neznámých lidí. Zmateně se kolem sebe rozhlížela, ale nikde ho nezahlédla. Jak taky? Vždyť většině dospělých lidí sahala sotva po prsa.
Najednou ji někdo chytil ze zadu za pas, vyděšeně vyjekla, rychle se otočila na neznámého a napřáhla ruku k obraně. V poslední chvíli se ale zastavila, když uviděla známou tvář.
"Páni, ty máš ale páru," ozvalo se vedle ní. Otočila se a pohlédla do šedých očí chlapce s delšími černými vlasy. Mile se na ni usmál, zdálo se jí, jako by ji poznával, ale to nebylo možné. Nikdy se neviděli. "Já jsem Sirius a ty asi budeš Elizabeth."
Nedůvěřivě pohlédla na jeho napřaženou ruku, pak se otočila na svého bratrance a v tu chvíli jí to došlo. Samozřejmě, že ji zná, vždyť i ona zná jeho - z vyprávění.
Nesměle se na něj usmála a stiskla jeho ruku. Takže tohle je ten Sirius Black, o kterém poslouchala celé léto. Zdál se jí jako milý kluk a podle toho, co o něm slyšela je to dobrý kamarád se skvělým smyslem pro humor, nejlepší společnost na dlouhé školní tresty a je úplně jiný než zbytek jeho starobylé čistokrevné rodiny, což dokazuje už jeho zařazení do Nebelvíru.
Pohlédla stranou na třetího chlapce. Byl celkem vyhublý a s bledou kůží posetou četnými jizvami vypadal dost nemocně, přesto se na ni velice, i když trochu plaše, usmíval. Remus Lupin, poznala ho okamžitě. I o něm toho už slyšela hodně. Chytrý, pohodový chlapec, trochu šprt, ale dal se přemluvit i k lumpárnám, čehož si její bratranec a očividně i Sirius doopravdy vážili.
"Měli bychom si jít najít kupé, než budou všechna plná," ozval se Remus, když si s ní potřásl rukou.
"Jo, jasně," kývl James a podíval se na Elizabeth. "Půjdem se ještě rozloučit s rodiči."
"Fajn, tak my najdeme zabrat nějaký místa," rozhodl Sirius a mávl jim na rozloučenou.
"Běž napřed," otočila se Elizabeth na Jamese, stáli spolu u jeho rodičů a ona byla zrovna v obležení tety, která se jí před chvílí rozplakala na rameni. Po chvíli se jí konečně podařilo setřást tetu, rozloučit se se strýčkem a slíbit, že nebude vyvádět hlouposti a dobře se učit. Naposledy jim zamávala a otočila se k červené lokomotivě Bradavického rychlíku.
"Evansová, nechápu co ti zase vadí." Slyšela dobře známý hlas. Maličko se usmála vydala se za dívčím křikem, který očividně směřoval směrem k jejímu střelenému bratranci. Lily Evansová. I o té už toho hodně slyšela. Podle Jamese to byla jen nepříjemná nezajímavá malá šprtka, která se mu stále pletla pod nohy, kritizovala ho, hádala se sním a sympatizovala se zmijozelskými.
Procházela uličkou, když do ní najednou někdo prudce vrazil, až se zapotácela a málem neudržela rovnováhu. Ohlédla se za sebe a spatřila asi stejně starého neznámého kluka s temně černými vlasy v dokonale padnoucím kouzelnickém hábitu. Ani se neotočil, pokračoval dál v cestě, jako by mu patřil celý vlak.
Konečně našla správné kupé. Uvnitř už bylo dost rušno, ve vnitř už byli čtyři chlapci. James, Sirius, Remus a ještě jeden malý obtloustlý kluk, který ze spánku slintal.

Tohle se stalo před pěti lety - její první školní den -, při té vzpomínce se usmála. Seděla v tom samém kupé s těmi samými lidmi. James se Siriusem se hlasitě bavili a smáli. Remus si četl nějakou šílenou bichli a Peter spal s otevřenou pusou (a jak jinak? slintal). Všechno se zdálo být stejné a přesto se toho za těch pět let tolik změnilo.
Sirius byl stále ten hezký kluk s širokým úsměvem, za kterým se však už neskrývalo ani zrníčko nevinnosti. Remus měl hlavu sklopenou nad nějakou bichlí a stále vypadal bledě a nemocně, přesto se na jeho tváři často objevoval šťastný úsměv svědčící o tom, že má dobré přátele. James nevydržel sedět na místě, dělal blbosti a měl všechny kolem sebe rád. Skoro při každém setkání s Lily Evansovou se mezi nimi strhla hádka, která však už dávno nebyla způsobená nevraživostí - alespoň z jeho strany. Jamesova náklonnost k nebelvírské prefektce byla veřejným tajemstvím, kterému nechtěla uvěřit právě Lily, jenž to všechno brala jako neustále útoky na její osobu. Nebylo divu. James nikdy neuměl vyjadřovat svoje city normálně.
A z toho piráta vlakových uliček, který Elizabeth málem srazil, se vyklubal Siriův mladší bratr, Regulus Black, nynější zmijozelský princ. Elizabeth se dostala, ke svému velikému nadšení, do Nebelvíru a Blacka potkávala jen na několika hodinách. Vždycky jí připadal chladný a nafoukaný, ale minulý rok ji profesor Křiklan donutil sedět s ním v lavici a ona zjistila, že pod slupkou arogance a povrchních úšklebků - a dalšími a dalšími slupkami - se skrývá někdo, s kým se dá dokonce občas povídat. Ostatně díky němu se jí zlepšily výsledky, jak jinak, když on byl v celém ročníku nejlepší?
Při pohledu na bavící se kluky se jemně usmála, bylo to už pět let co se pro ni, hned po Jamesovi a jeho rodičích, stali nejdůležitějšími lidmi na světě. Teď se ale chystali do sedmého, posledního ročníku v Bradavicích a ona tam od příštího roku zůstane úplně sama. Ne, na tohle myslet nesměla, čeká je určitě úžasný rok plný nových dobrodružství. Znovu se usmála, opřela se o okno a když zavřela oči, okamžitě se jí vybavila ta neúžasnější chlapecká tvář lemovaná černými vlasy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sela Sela | 26. července 2013 v 10:20 | Reagovat

kdy bude další?? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx