Jdi za svým snem (1)

15. února 2013 v 22:54 | Nel-ly |  Jdi za svým snem

1. Kapitola - Vzpomínky


Seděla na parapetu jednoho ze dvou oken ve své ložnici a sledovala západ slunce, který okolní krajinu barvil do ruda. Byla to krása, přesto nedokázala proniknout do její mysli a do vzpomínek, které ji okupovala. Elizabeth byla ztracená v minulosti.
***


"Mami? Tati?" sotva pětiletá holčička strčila hlavu do pootevřených dveří domu. Věděla, že něco není v pořádku. Vchodové dveře nikdy nezůstávaly otevřé, rodiče je pokaždé zavírali, ale dneska ne.
Elizabeth vstoupila do domu. Sundala si kabát a i s taškou ho položila na zem. Bylo sice teprve září, ale na severu Anglie už byla přece jen zima. Zrovna se pomocí přenášedla vrátila od tety a strýčka a už ze začátku ji překvapilo, že na ni rodiče nečekali před brankou zahrady jako vždycky.
"Mami?" ozvala se nesměle a popošla ke dveřím kuchyně. A zase nic. Ticho. Třeba jsou oba schovaní za rohem a chtějí ji překvapit.
Strčila hlavu do kuchyně a obraz, který se jí zjevil před očima se jí vryl až do hlouby srdce. Věděla, že ho z paměti nikdy nedokáže vymazat.
Otec ležel pod stolem na zemi s dokořán otevřenýma skelnýma očima. Kousek od něj ležela i matka a jemně sebou cukala pod váhou obrovské černé postavy.
Jakmile Elizabeth vešla do místnosti, postava se zvedla a otočila se čelem k ní. Vysoký muž, pokud to tedy byl muž, s úplně bílou skoro průhlednou pletí a červenými rty z nichž vystupovaly dva krví pokryté tesáky.
Žhavé rudé uhlíky jeho očí se zabodly do Elizabethiných. A krví potřísněné rty zkřivl nepěkný úsměv.
Dívka nestačila ani vykřiknout, když k ní muž najednou přiskočil a dlouhé tesáky se zabodly do jejího krku. Nevěděla jak dlouho to trvalo, uvědomovala si jen, že v jedné chvíli ji od muže někdo odtrhnul a hned na to se s ní zatočil svět a ona se propadla do temnoty.

"Nemusíte se bát, bude v pořádku," slyšela neznámý mužský hlas.
"A bude... no však víte... nestane se..." ozval se další, tentokrát ženský hlas. Ten se zdál povědomý.
"Ne, upír z ní určitě nebude. Mohlo se stát, že do ní vtisklo něco z jeho podstaty, ale to je velice nepravděpodobné. Teď je nejdůležitější, že je mimo nebezpečí," odpověděl první.
"Ano děkuji," třetí zase povědomý mužský hlas. "Pojď drahá, myslím, že se probouzí."
"Elizabeth, miláčku," zašeptala žena kousek od ní. "Jsi vzhůru?"
Elizabeth pootevřela oči a podívala se do tak známých oříškových očí. "Mami,..." vydechla a znova usnula.
Žena bolestně přivřela oči. Její mladší sestra Elain ani její muž útok nepřežili. A zanechali po sobě svojí jedinou dceru.

***

Elizabeth se zhluboka nadechla. Otevřela oči a pohlédla z okna. Slunce už zapadlo. Přišla noc.
Už je to tak dávno, pomyslela si.
Uplynulo skoro jedenáct let od doby co zemřeli její rodiče. Od doby co přežila útok upíra. Od doby co se přestěhovala ke své tetě a strýci. Od doby co jejich syna, Jamese Pottera, začala považovat za staršího bratra.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 15. února 2013 v 23:57 | Reagovat

veřejně kritizovat nebudu, to jsem udělala už jinde, takže...sice zatím netuším, co se bude dít, ale budu to dál číst, ovšem musíš mi posílat odkazy =o)
jsem zvědavá na další kapitolu =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx