Avada Kedavra

4. února 2013 v 19:31 | Susie |  JEDNORÁZOVKY

Jednoduše. Povídka o tom, jak Tom Riddle zabil svého otce a své prarodiče. Části jsou opsané z knihy, berte na vědomí.:)
~Susie


Osoba zahalená kápí cetovního pláště kráčela po osamělé cestě a svítila si starodávnou lucernou. Došla k ceduli která ukazovala Malý a Velký Visánek. Osoba si ceduli chvíli prohlížela, poté se monotóním krokem vidala směrem k Malému Visánku. Cosi v křoví zašustilo. Neznámý vytáhl z pod pláště kouzelnickou hůlku, mávl jí, objevil se záblesk zeleného světla a zajíc, jež vylezl z křoví padl mrtvý k zemi. Osoba šla dál. Bylo hromové ticho. Po chvíli se zastavila. Rozhlédla se. Nejprve do leva, poté do prava. Po levé straně se tyčilo velké stavení, z jehož přízemí bylo zřetelně vidět světlo. Po pravé straně bylo jakési zarostlé údolí a v dálce byly matně rozpoznatelné obrysi staré chatrče. Neznámý se bez váhání vydal tímto směrem. Sestupil z kopce, brodil se zarostlou trávou a plevelem až došel k oné barabizně. Na dvěřích viselo něco štíhlého a dlouhého. Osoba si stáhla z hlavy kápi. Byl to vysoký tmavovalsý mladík. Také byl velice pohledný. Chytil dveře za kliku, ty vrzly a otevřely se. Chlapec těkal očima po chatrči až objevil starého vousatého muže v křesle. Oba si nejdříve měřili jeden druhého, pak se starší muž potácivě postavil uprostřed prázdných lahví, jež mu zacinkaly u nohou a pár se jich s rachotem rozkutálelo po podlaze.
"Ty!," zahulákal muž. "Ty!"
A opile po mladíkovi skočil s hůlkou i s nožem vysoko nad hlavou.
"Stůj!"
Příchozí promluvil hadím jazykem. Muž uklouzl a narazil do stolu tak prudce, že se několik plesnivých hrnců zřítilo na podlahu. Zíral na něj vyvalenýma očima. Následovalo dlouhé ticho, během kterého si oba hleděli do očí. Přerušil je starší muž.
"Ty mluvíš hadím jazykem?"
"Ano, mluvím," přitakal, vkročil do místnosti a nechal dveře za sebou přibouchnout. Ve tváři se mu zračil pouze odpor a snad i jiskra zklamání.
"Kde je Marvolo?," zeptal se.
"Mrtvej," odpověděl jeho společník. "Umřel přece už před lety, ne?"
Chlapec se zamračil.
"A ty jsi kdo?"
"Přece Morfin, ne?"
"Marvolův syn?"
"Jasně že jeho syn, to přece…"
Morfin si odhrnul vlasy ze špinavého obličeje, aby na návštěvníka lépe viděl. Na pravé ruce měl zlatý prsten z černým kamenem.
"Já myslel že jsi ten mudla," zašeptal Morfin. "Zatraceně se mu podobáš."
"Jakému mudlovi?," vyštěkl mladík.
"Tomu, co se do něj zakoukala moje sestřička, tomu, co bydlí v tom velkým domě na protější straně údolí," vysvětloval Morfin a přitom si odplivl na podlahu. "Vypadáš přesně jako von. Jako Riddle. Ten už je ale starší, no ne? Starší než ty, když vo tom teď tak přemejšlím…"
Morfin se zatvářil, jako by se mu zatočila hlava, a nepatrně se zakymácel. Přidržoval se okraje stolu, aby neupadl.
"Von se totiž vrátil, chápeš?," dodal připitoměle.
Chlapec na Morfina zamyšleně hleděl, jako by zvažoval svoje možnosti. Nyní přistoupil o krok blíž.
"Riddle se vrátil?," zeptal se.
"Jo, pustil ji k vodě, a dobře jí tak, když se provdala za špínu!," zasyčel Morfin a znovu si odplivl na podlahu. "A ještě ke všemu nás okradla, než s ním utekla! Kde je ten medailonek, no? Kde je Zmijozelův medailonek?"
Mladý Riddle neodpověděl. Morfin opět začínal propadat zuřivosti, mával kolem sebe nožem a vykřikoval: "Zneuctila nás, tak je to, coura jedna mrňavá! A ty jsi kdo, že mi sem vtrhneš a na všechno se vyptáváš? Už je dávno po všem, ne? Je po všem…"
Odvrátil oči, mírně se zapotácel a Tom Riddle junior vykročil vpřed. Namířil na Morfina Gaunta hůlkou. Ten na ni jen zhypnotizovaně civěl.
"Vyšel jsi v noci z domu k Riddlovic sídlu. Zabil jsi toho mudlu, do kterého byla zakoukaná Tvá sestra a z rozmaru jsi zabil i jeho rodiče. Dobře jim tak. Patřilo jim to. Až se Tě na to bude kdokoliv ptát, povíš mu to a nebudeš zapírat, ještě se tím budeš chvástat. Teď usneš a až se probudíš, nebudeš si pamatovat že jsem Ti do mozku vložil falešnou vzpomínku," syčel.
Morfin přikývl, svalil se na podlahu a usnul. Tom už vykročil ke dveřím, zaváhal ale a přešel zpět k Morfinovy. Z pravé ruky mu stáhl těžký prsten a nasadil ho na tu svou.
Vyšel z chatrče a vylezl zpět na onu prašnou cestu. Bez váhání pokračoval k velkému sídlu, tutíž Riddlovu statku. V přízemí se stále svítilo. Riddle došel až ke dveřím, vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Opět vytáhl z pod pláště hůlku a namířil jej na ně. Zámek se cvaknutím odemknul. Riddle znovu uchopil kliku a vkročil. Předsíň byla temná, nesvítilo se v ní. Neobtěžoval se rozsvítit ani si zout boty. Pomalým krokem došel ke dveřím, za nimiž byli slyšet hlasy. Mladík je otevřel tak tiše, že by si toho obyvetelé domu, sedíc okolo stolu a popíjejíc červené víno těžko mohli všimnout. Tímtéž monotóním krokem, kterým vešel došel do středu místnosti, takže byl od stolu přibližně dva metry. Nebýt nejmladšího z trojice, která popíjela, stál by tam Tom zřejmě ještě dlouho. Nejmladší z trojice totiž seděů nejblíž ke dveřím, tudíž měl na Riddla vynikající výhled. Zhypnotizovaně hleděl na svou kopii.
"Matko, otče, otočte se," ukázal prstem na mladého Riddla.
Postarší pár se otočíl. Spatřili někoho, kdo se dokonale podobal jejich synovi před mnoha lety. Nejstarší z Riddlů v místnosti vstal a rozešel se proti nejmladšímu.
"Stůj!" Z chlapcových úst se vydralo podivné zasyčení. Muž se okamžitě zastavil.
Nyní vstala od stolu i žena. Došla přesně na manželovu úroveň a zastavila se. Nakonec se zvedl i poslední sedící. Došel až k mladému Riddlovi. Hleděl mu do očí téměř nenávistným pohledem. Mladík se uchechtl, opět výtáhnul hůlku a mávnul jí směrem k dědovi. Děd se sesul na podlahu. Byl mrtvý. Mávl hůlkou po druhé, nyní směrem k jediné ženě v místnosti. Sesula se mrtvá na podlahu.
"Stůj vetřelče! Já zavolám policii!," vyhrožoval a ukázal na telefon. Mladík se opět uchechtl a namířil hůlku i na svého otce.
"AVADA KEDAVRA!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. února 2013 v 21:22 | Reagovat

Kruté, ale dobré. A aby nebyl komentář tak krátký, nechtěla bys změnit barvu písma? Tak tmavé na tak tmavém pozadí jde opravdu špatně přečíst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx