Atticus Black: Úvod

18. února 2013 v 20:20 | Mary-Ane |  Atticus Black
Jmenuju se Atticus Black. Že vám to příjmení něco říká? Jo, jsem syn Siriuse Blacka. Všichni říkají, že jsem mu strašně podobný. Škoda, že jsem ho neměl možnost poznat. Pro některé to byl hrdina, který bojoval proti Voldemortovi, pro Harryho Potttera kmotr a pro moji mamku trouba, který odešel od malého děcka a ženy, kterou miloval jen proto, aby si dokázal, že ještě pořád umí bojovat. Pravdu asi mají všichni.



V den, kdy mamka prarodičům oznámila, že je těhotná a že otcem je ten krvezrádce Black, kterého si ještě ke všemu stihla vzít, zřekli se jí. Babičku jsem viděl jen jednou na nástupišti 9 a třičtvrtě, kam doprovázela mého pitomého bratrance Anguse. Podívala se na mámu, jako by viděla ducha, otočila se na patě a odvedla toho troubu na druhý konec vlaku. Škoda, že jsem musel odjet, jinak bychom se tomu s mámou smáli dýl, než těch pět minut zbývajících do odjezdu.
Když mi v den mých jedenáctých narozenin přišel dopis z Bradavic, byla mamka nadšená. Ono to zas takové překvapení nebylo, vždyť oba moji rodiče pocházeli z prastarých rodů, ale náhoda je blbec a skončit jako mudla by byl pech.

Na ten večer prvního září, kdy mně zařazovali, nikdy nezapomenu. Zástupce řekl mé jméno a celou Velkou síní to zašumělo. Harry Potter se postaral o očištění jména mého otce, takže všichni z kouzelnických rodin tušili, kdo jsem. Klobouk nevěděl co se mnou. Jak Blackovi, tak Morganovi (rodina mojí matky) byli už po staletí zařazování do Zmijozelu. Tedy až na moje rodiče, kdy otec navštěvoval Nebelvír a máma Havraspár.

Abych to zkrátil, skončil jsem v Nebelvíru, ale myslím, že jsem inteligenci podědil po mámě, takže dostat se do společenské místnosti Havraspáru mi nedělá žádný problém. Vážně by si tam měli dát pořádné heslo, aby jim tam nechodila taková verbež jako já.

Nevím, jestli jste slyšeli o tom, jak se můj táta choval k holkám, ale pokud to nebylo nic pěkného, tak je to pravda a navíc je to chování dědičné. Geny, nebo jak tomu říkají mudlové, nezapřeš. Ale dá se to odmítnout, když mi samy lezou od náruče? To asi bude úděl člena soubojnického klubu.

A proč to vlastně všechno píšu? Nejspíš moje ego má pocit, že je to, co si myslím, strašně důležitý a měl by o tom slyšel celej svět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 19. února 2013 v 10:15 | Reagovat

Vždycky jsem měla děti Siriuse v povídkách ráda. I Atticus se mi zřejmě bude líbit. Pokud se tedy nepletu v tom, že  vypadá jako někdo, kdo má dost tátových genů :-D

Jediné, co mi opravdu vadí, je to písmo. Nebylo by lepší nechat takové, jaké je nastavené na blogu? Tohle je přece jen dost tmavé...

2 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 19. února 2013 v 12:47 | Reagovat

[1]: Ano, Atticus zdědil hodně z tatínka... To písmo jsem neměnila, nevím, co se s ním stalo, ale pokusím se to nějak přenastavit (tohle mi nikdy na blogu nešlo :D)

3 Teressska Teressska | E-mail | Web | 19. února 2013 v 16:04 | Reagovat

YES !!! :-D to se mi líbí :-D  :-D

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 19. února 2013 v 16:29 | Reagovat

[2]: Chm, možná to udělalo kopírování odněkud? Formátování wordu mi někdy s editorem blogu vyvádělo psí kusy :-D (Proto mám radši blog.com!)

Teď už to jde přečíst krásně!

5 Mlok Skvrnitý Mlok Skvrnitý | Web | 19. února 2013 v 19:06 | Reagovat

Tohle není špatné!! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx