11. Kapitola

20. února 2013 v 13:04 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
První trénink byl… Rozpačitý je slabé slovo. Nedošlo nám, že když poskládáme tým z lidí ze všech kolejí, nebudou vědět, co a jak hrát. Jediní, komu to šlo bez problémů, byl James a Mike, který ovšem taky občas nevěděl úplně přesně co dělat.

S Amy se nám hrálo trochu lépe, než s Libby, ale žádná sláva to nebyla. Po dvou hodinách létání jsme se rozhodli to zabalit. Všichni přistáli na zemi a tvářili se rozpačitě, jako že neví, co mají pořádně dělat nebo říct. Něco úplně jiného, než na našem tréninku, kde všichni melou o tom, kdo co udělal dobře a co kdo pokazil, nebo mají v plánu dělat odpoledne
"To se tak moc nemáte rádi, že se spolu nebudete vůbec bavit a budete po tréninku sedět jako zařezaní, dokud se nesbalíte a nepůjdete domů?" zeptala jsem se trochu naštvaně. Nikdo neodpověděl.
"To je to tak těžký, bavit se s lidmi z jiné koleje?" zeptal se Mike a zamračil se. Někteří na odpověď zakroutili hlavami.
"Fajn, tak pozítří čekám jiný přístup," řekl a odešel k šatně.

Zase jsme seděli v autě. Tentokrát v kufru byly místo dvou obřích kufrů, dvě o trochu menší tašky s oblečením, dvě košťata a košík s kotětem, které jsem dostala k narozeninám. Kdyby nešlo o nějaké vzácné plemeno, nejspíš by si ho nikdo nekoupil, protože ta chudinka měla půlku obličeje černou a druhou zrzavou, jedno oko modré, druhé zelené a ačkoliv byla jinak celá černá, ocas měla zrzavý. Hned jak jsem ji poprvé uviděla, zamilovala jsem si ji, nejspíš právě proto, že byla tak neskutečně ošklivá. James dostal úžasnou sovu pálenou, kterou ale prozíravě poslal s dopisem, takže měl na klíně prázdnou klec. Ani jsem neuvažovala o tom, že ta chuděra nebude vědět, kam se vrátit.
Před Doupětem už stála dvě auta. Malinké bílé s velkým zubem na střeše, patřilo Andrewovi a velké zelené Kateiným rodičům. Hned v předsíni jsem kopla do hromady kufrů,
"Co to sakra…" zamumlala jsem
"Ahoj Lily," řekla Kate a objala mně, "nevíš, co se tu děje, je to tu šílený," zašeptala.
"Nemám tušení," řekla jsem a prošla do kuchyně, kde seděl zbytek rodiny. Když jsme odbyli povinné vítání, stouply jsme si s Kate ke dveřím a čekaly.
"Tak jak se těšíte na prázdniny o samotě?" zeptala se babička.
"Mami…" řekla máma naštvaně.
"Tys jim to ještě neřekla?" zeptala se babička a posadila se ke stolu. Podívala jsem se na Kate, která vypadala stejně zmateně, jako já.
"Tak když už to je venku," začal strýček Ron, "Jedeme všichni na pár týdnů na dovolenou a zatím budete bydlet tady, abyste mohli vymalovat a pomoct s úpravami domu," usmál se.
"Jakože vážně?" zeptala jsem se.
"Vážně," řekl táta, podíval se na hodinky a dodal, "vlastně už musíme jet,".
"A kam jedete?" zeptal se James.
"Nejdřív budeme cestovat po Británii a pak přejedeme do Evropy," řekla teta Hermiona.
"Páni," vydechla Kate.
"Tak si to tu užijte děti," řekla máma. Pak následovalo velké loučení, kdy všichni objímali všechny a nakonec velký odjezd, po kterém zbyl jen velký list papíru popsaný odshora dolů úkoly, které máme udělat.
"Je toho dost," řekl James a sedl si ke stolu.
"Hmm," zamumlala Kate, vytáhla mobil a začala do něj něco klepat.
"Komu píšeš," zeptala jsem se a pokusila se jí nahlédnout přes rameno.
"Jenom Aby," zamumlala a schovala přístroj do kapsy.
"Jasně," řekla jsem a vytáhla svůj telefon. Byl několik let starý, ale jelikož jsem ho používala jen v létě, stačil. Na displeji blikala malá obálka.
"Nechceš se večer sejít, můžeme probrat trénink J" byl to Mike. Vlevo ode mě zapraskalo v krbu a v zelených plamenech se objevila postava.
"Tak mě tu máte," zasmál se Jack a oprášil si popel z mikiny.
"Což je přesně to, po čem jsme všichni toužili," řekla jsem a strčila mobil do kapsy.
"A já už se nemohl dočkat, až uvidím ten tvůj naštvanej obličej," usmál se Jack a sedl si vedle Jamese.
"Přijede Aby?" zeptala jsem se Kate.
"Nevím," řekla, ale vypadala, jako by ani nevnímala, že mluvím na ní a pořád koukala na telefon.
"Vnímáš vůbec?" zeptala jsem se.
"Cože?" řekla a já zakroutila hlavou a sedla si ke stolu.
"Co sem pozvat pár lidí a udělat mejdan?" řekl najednou James.
"Jasně, ale na tom papíru není, abychom to tu zdevastovali," řekla Kate.
"No tak, nebuď tak upnutá," řekl Jack.
"Tak fajn, dělejte si co chcete," řekla a odešla do předsíně.
"Všechno zařizuješ ty," ukázala jsem na Jamese.
"Jasně, jenom napiš nějakejm holkám," křikl na mě, když jsem odběhla za Kate.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx