8. kapitola

1. října 2012 v 9:24 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"Země volá Lilyan Potterovou," Kate mi zamávala rukou před obličejem, až jsem poděšeně zamrkala.
"Co se děje?" zeptala jsem se, když jsem se rozkoukala.

"Asi pět minut nepřítomně koukáš do zdi," odpověděla kamarádka.
"Aha," odpověděla jsem chytře a rozhlédla se po místnosti. Kate zaklapla knihu a zkoumavě se na mě podívala, otočila jsem se na ní a potichu se zeptala: "Nějaké pokroky s akcí Jack Thomas bude trpět?".
"To má být krycí jméno?" zvedla jedno obočí a zatvářila se na mě, jako bych byla největší pitomec.
"Nic lepšího mě nenapadlo, promiň," řekla jsem omluvně.
"Žádné pokroky nejsou, máme zkoušky," odpověděla káravě.
"Zítra máme poslední, tak to moc nedramatizuj," usmála jsem se při pomyšlení, že od zítra začínají prázdniny.
"Jenže právě tahle je nejdůležitější!" řekla Kate a já protočila panenky. Lektvary jí vždy šly a bála se, že se ztrapní při zkoušce ze svého oblíbeného předmětu.
"Uklidni se," řekla jsem a chytla ji za ramena: "Kdo zvládne namíchat lektvar na léčbu trolích příušnic i po slepu?" zeptala jsem se.
"Nevím, nejspíš Smith, nebo se tak alespoň tváří," zněla unaveně.
"Ten umí kulový," odfrkla jsem si a pokračovala: "Umíš to ty, nikdo jiný od nás z ročníku to zítra nezvládne tak skvěle, jako ty a to jenom potvrdí, že jsi úžasná čarodějka," řekla jsem a sedla si zpět do křesla. Bohužel už na něm někdo seděl.
"Ty si ze mě fakt střílíš," řekla jsem hned, jak jsem vstala.
"Potterová, dávej si bacha, kam si tím svým obřím zadkem sedáš," řekl zle Jack a zvedl se. Než dokončil větu, měly jsme s Kate v rukou hůlky a obě jsme mířily na Jacka. Už jsem na jeho urážky ohledně mojí postavy byla zvyklá, ovšem vždy jsem měla chuť provést mu ta nejhnusnější zaklínadla.
"Super, hůlky umíte držet za správnej konec, tak snad u zkoušek nepropadnete úplně," pronesl jízlivě James a přešel vedle Jacka.
"Hned se jí koukej omluvit," zaječela Kate na Jacka, který líně vytahoval hůlku z kapsy.
"Proč bych to měl dělat? Samas viděla, že si na mě dřepla a jelikož není lehká váha, nebylo to dvakrát příjemné," odpověděl.
"Ty seš takovej hulvát, že ti není rovno," odpověděla Kate a vyslala k Jackovým nohám zaklínadlo. Nepostřehla jsem ani jaké.
"Vedle! Přeci jen je v něčem Potterová lepší," uchechtl se Jack a pokusil se Kate trefit kouzlem, ona ovšem použila malý štít. Využila jsem toho, že si mě Jack přestal všímat a lehkým švihnutím hůlkou jsem přiměla jeho kalhoty, pásku navzdory, aby se svezly až ke kotníkům a odhalily všem barvu jeho trenek. Všichni se začali smát. Ani jsem nevěděla, jestli ho to naštvalo, protože v tu chvíli, kdy kalhoty padaly k zemi, po mě James vyslal kouzlo, kterým mi podtrhl nohy, a já spadla po zádech na koberec. Zvedla jsem hlavu, abych viděla, co se děje kolem, když Kate podtrhla Jamesovy nohy podobným kouzlem, jaké před chvílí použil vůči mně, jenže James před dopadem udělal salto vzad. Ušklíbla jsem se a vyskočila na nohy. Kate stála tak blízko Jacka, že se téměř dotýkali nosy a oba se tvářili nenávistně. Když chtěla Kate vykřiknout kouzlo k odzbrojení, ozvalo se od vchodu do společenské místnosti: "Finite incantatem" a po chvilce se ozvalo ironický potlesk. V rohu stála profesorka McGonagallová a měřila všechny pohledem.
"A sakra," uklouzlo mi.
"Zcela správně," řekla profesorka: "pojďte za mnou ven, prosím. Vy ostatní pokračujte v učení,". Vyšli jsme za ní na chodbu. Kate si cucala pramínek svých vlasů, jako to dělala vždy, když byla nervózní.
"Co jste to zase prováděli?" řekla. Nezvýšila hlas, přesto bylo naprosto jasné, že je naštvaná. Všichni jsme zabodli pohled do země a čekali.
"Slečno Potterová, zrovna jsem za vámi šla vyřídit poslední detaily ohledně té věci, jak jsme o ní mluvily, a najdu vás všechny pomlácené s hůlkami v rukou," zvedla jsem hlavu a uviděla, že všichni se dívají přímo na mě.
"Měli jsme malou výměnu názorů," řekla jsem potichu a přemýšlela, jestli ještě pořád chce, abych byla spolukapitánkou.
"To jsem si všimla a zajímá mě, co se stalo tak vážného, že se část týmu pokusila se vzájemně zmrzačit," zeptala se.
"Jack urazil Lily," řekla Kate pevným hlasem. Vytřeštila jsem oči. Poslední, co mi chybělo, bylo to, aby se ředitelka dozvěděla o takové pitomosti.
"Ale to skoro nic nebylo," řekla jsem rychle.
"Skoros mě rozmačkala," vmísil se do debaty Jack a Kate po něm střelila zhnuseným pohledem.
"Nezajímají mě takové malichernosti. Vyřiďte si to, jak chcete, ale jestli se mi ještě jednou donese, že jste spolu bojovali, letíte vy tři z týmu a slečna Weasleyová bude mít zákaz vstupu do knihovny, jasné?" vytřeštila jsem oči, ale stejně jako všichni ostatní jsem mlčky přikývla.
"A když jste tu, slečno," profesorka se otočila přímo na mě, "v pátek na hostině na ukončení školního roku to oznámíme, proto se trochu upravte," sjela pohledem moje pomačkané
džíny a vytahané triko s nápisem "Kapitán nebelvírského týmu".
"Jistě," přikývla jsem. Ředitelka se otočila a dlouhými kroky odešla pryč. Za chvíli už ji nebylo slyšet, otočila jsem se tedy na Jacka a Jamese:
"Držte se ode mě dál, protože tohle mi nesmíte pokazit!" zatvářila jsem se výhružně a zalezla zpět do společenské místnosti. Většina spolužáků sále kousek od vchodu s ušima našpicovanýma, aby jim neuniklo ani slovo. Když jsem prošla, rozprchli se na svá původní místa a dělali, jako by tam byli celou dobu. Protočila jsem očima, došla si pro učebnice, které jsem měla pořád poházené po stolku, sebrala je a doprovázena pohledy téměř celé společenské místnosti jsem odešla do ložnice.
"Jestli tvůj pitomej brácha a jeho debilní kamarád, ještě jednou něco udělaj, utopím je v jezeře," mumlala zlostně Kate a házela své knihy všude, jen ne na poličku, kam je vždy úzkostně rovnala.
"To je tam nejspíš budeš už muset hodit mrtvé, protože je nejdřív zabiju," zahučela jsem.
"Co to máš za tajnosti s McGonagallkou?" zeptala se Kate a sedla si na svou postel.
"To se dozvíš v pátek, ale bude to bomba… Ačkoliv pro tebe ne tak velká, jako pro mě," usmála jsem se a přešla ke skříni. Měla jsem v ní už jen oblečení na pár posledních dní, které do odjezdu zbývaly, a nic z toho nebylo dost pěkného pro takovou událost.
"Měla by sis vzít ty zelené šaty, jak ti poslala mamka," řekla Kate, jako by mi četla myšlenky.
"Ty si rozhodně nevezmu, půjdu v džínech a košili, ať se třeba vztekne," zabouchla jsem dvířka skříně a plácla sebou na postel.
"Měla by sis vzít ty šaty," řekla Aby, která se vynořila z koupelny s turbanem na hlavě.
"Ještě ty začínej. Není to až tak velká věc, abych si musela brát šaty," odpověděla jsem.
"Takže mámě nebude vadit, když přijedeš domů a budeš na nich pořád mít cenovku?" zeptala se Kate a vyndal mi z kufru nádherné šaty z lehké zelené látky.
"Aspoň si je zkus a my ti řekneme, jestli si je máš vzít nebo ne," řekla Aby.
"Fajn, ale stejně si je nevezmu," huhlala jsem, zatím, co jsem si šaty přetahovala přes hlavu, "tak co? Hrůza, já vím," řekla jsem a hledala zip, abych si je sundala. Kate i Aby seděly s pusami dokořán a zíraly na mě.
"Ať nespolknete žábu," řekla jsem.
"Tina tu dlouho nebyla, tak myslím, že ta její děsivá ropucha neměla, jak se sem dostat," řekla Kate. Aby se plácla do čela, jako vždy, když Kate vypustila nějakou takhle chytrou, ale absolutně nesouvisející hlášku.
"Tebe si v tom Havraspáru měli nechat. Určitě se tam po večerech baví tím, která z holek přečetla víc knih," řekla Aby.
"Jo a pořád je štve, že je všechny strčíš do kapsy," rozesmála jsem se. Kate se zatvářila uraženě.
"Mlčte obě dvě. Ty, Lilyan, si koukej vzít ty šaty a ty, Aby, si smyj ten nesmysl, co máš na vlasech,".
"Se šaty souhlasím, jdou ti geniálně k vlasům. Naopak s tvou poznámkou mých vláscích nesouhlasím," usmála se a prohlížela si dlouhé blond vlasy, jejichž konce zářily jasně růžově.
"Víš, co znamená slovo geniální?" zeptala se Kate a vytáhla z nočního stolku foťák, "Lily, postav se rovně," okřikla mě. Já se naopak zatočila.
"Jasně že jo," zabručela Aby "honem ukaž mi tu fotku!"
"No jo, ono to nejde hned," odpověděla Kate, dotkla se hůlkou přístroje a ze spodní části vyjela má barevná fotka.
"Miluju kouzla," řekla jsem, vzala si fotku a zalapala po dechu. Na fotce jsem rozhodně nevypadala tak děsivě, jak jsem se obávala, naopak mi to celkem slušelo.
"Pá-áni," vydechla Aby, když jsem jí fotku podala.
"Tak jestli si je nevezmeš, budeš pěkně pitomá," řekla Kate a foťák zase uklidila.
"Já tě namaluju a budeš vypadat naprosto totálně úžasně," plánovala Aby.
"A vážně nám neřekneš, co se bude v pátek dít?" zkusila Kate. Zakroutila jsem hlavou a řekla:
"Nebuď zvědavá, budeš brzo stará, ale vás se to až tak netýká,".
"A týká se to nějak naší famfrpálové hvězdy?" zeptala se Aby.
"Ano, jde tam o mě," zasmála jsem se, protože mi bylo jasné, že se zajímala o Wooda.
"Při vší úctě, tvoji fotku bez trička nemám schovanou," zakřenila se Kate.
"Tak fajn, chtěla jsem vám říct, co se bude v pátek dít, ale že jste na mě takové, nic vám nepovím," usmála jsem se.
"A co vlastně ty a Nick, jste spolu často," vyzvídala Aby, když jí došlo, že jim o pátku nic nepovím.
"Je to fajn, jsme kamarádi," odpověděla jsem.
"Jenom? Protože myslím, že se s tebou nechce jen učit," mrkla na mě Kate.
"No… Uvidíme po zkouškách," určitě jsem trochu zčervenala
Začala jsem si připravovat věci na další den, ale nemohla jsem najít svůj oblíbený brk. Kate se pořád snažila Aby přesvědčit, aby si ty růžové konce dala pryč, takže jsem se jich ani nemohla zeptat, jestli ho neviděli, pak mi ale došlo, že mi musel spadnout ve společenské
místnosti, když jsem si balila věci. Jelikož už bylo dost pozdě, vyrazila jsem v teplákách a tílku do společenské místnosti.
"Tady seš," řekla jsem, když jsem na podlaze konečně našla ztracený brk. Kousek ode mě se ozvaly podivné zvuky.
"Haló?" řekla jsem a popošla kousek k místu, odkud se ozývaly zvuky, "A kur…" ujelo mi, když jsem zahlédla kudrnatého kluka, jak se vášnivě objímá s Emily. Oba se rychle otočili a můj pohled se střetl s Nickovým.
"Já… Nechtěla jsem rušit" zamumlala jsem rychle a pokusila se co nejrychleji zmizet, když jsem se natáhla o nejbližší křeslo. Rychle jsem vstala a pokračovala směrem k dívčím ložnicím.
"Lily…" zaslechla jsem za sebou, ale neodvážila jsem se otočit. Oči se mi plnily slzami a rozhodně jsem nechtěla, aby mě tak někdo viděl.
"Co je?" zeptala se Kate, když jsem vešla do ložnice.
"Nic, jen jsem se natáhla o židli," zašeptala jsem, hodila brk do tašky a vlezla do postele,
"Aha, tak dobrou," řekla a zhasla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 3. října 2012 v 22:42 | Reagovat

Já jsem sem vážně nepřidala komentář? A já měla dojem, že jo... No prostě... Lilly fakt nechápu a Wooda pořád nemám ráda. Přesněji... minulou kapitolou si to u mě trošičku vyžehlil, ale teď ho nemám ráda ještě víc. Není to kvůli tomu na konci... ať se líbá s kým chce, ale jeho chování mi prostě nesedí. Ale to tu vlastně pořád opakuju to samé...No jen se těším na další kapitolu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx