XII. - Pátrání

30. září 2012 v 19:08 | Nelsh |  Redderer
Ahoj. Zase se musím omluvit, že jsem dlouho nic nepřidala, ale bohužel to skutečně nešlo. Ovšem teď už se to zlepší.



James pomalu šel po školní chodbě. I když měl tátův neviditelný plášť, stále ho mohli slyšet. Stačila by jedna jediná chybička a všechno bude v háji. Obezřetně našlapoval a plížil se k nejbližšímu východu. Doufal, že ty staré panty už někdo namazal a nebudou skřípět jako obvykle.
Konečně před sebou uviděl dveře. Opatrně do nich strčil a ztichlým hradem se ozval příšerný zvuk. Nyní už to bude pouze otázka času než sem někdo přijde. Rozhodl se skoncovat s pomalým, ale bezpečným postupem, kopnutím dveře rozrazil a vyběhl do mokré trávy.
Pro jistotu si na sobě nechal neviditelný plášť, ale věděl, že mu nebude příliš platný, pokud narazí na nějaké zmijozelské. Jelikož běžel, plášť za ním spíš vlál, než aby ho schoval.
Hnal se ke skleníkům.
Poté, co se pohádal s Rose, se vykašlal na jakékoli její námitky a vzal tuhle akci do svých rukou. Odešel z Nebelvírské věže a rozhodl se tu kytku najít sám. Však on je nepotřebuje!
Podařilo se mu vběhnout do nejbližšího skleníku a schovat se za několika velkými květináči. Spěšně se znovu zabalil do pláště a tiše vyčkával. Prozatím ho nikdo nesledoval a tak se odvážil vylézt z úkrytu. Dával si dobrý pozor kam šlape, protože všude byly hromádky vlhké hlíny a on moc dobře věděl, že šlápot by si všimnul každý.
Začal se rozhlížet po květině, jejíž obrázek jim ukázala Rose v učebnici. Právě, když se rozhodl vrátit do věže a zkusit to jindy zaslechl hlasy a boty pleskající v mokré trávě. Bezděčně se přikrčil do rohu.
"Tady nikdo nebude."
"Ale mohl by být. Šéf přece říkal, že toho opovážlivce máme najít."
"Jenže to by tady nějaký musel být!"
"No fajn, tak jdeme."
James si oddychl. Jak totiž v panice zjistil, ve spěchu si nechal hůlku ležet na nočním stolku - taková neopatrnost! Už bylo vážně na čase se vrátit.
Pomalu procházel kolem školní zdi a přemýšlel nad vhodnou omluvou pro Rose. Musela být milá, pokorná a spisovná, jinak by ji jeho sestřenka nepřijala. Plížil se okolo okénka vedoucího do sklepení, ale najednou upadl.
Zvedl se a díval se po zemi jestli neuvidí, o co zakopl.
Vytřeštil oči hrůzou. To co spatřil byla...
…lidská ruka.
James se sehnul, aby viděl do temnoty ve sklepení.
Poplašeně uskočil při pohledu dovnitř. Na nic dalšího už nečekal a plnou rychlostí se rozběhl zpět do věže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 5. října 2012 v 15:08 | Reagovat

Já bych řvala, zakopnout o lidskou ruku. James měl obrovské štěstí, že ho nechytili. Bylo od něho fakt hloupé vyjít ven, a navíc bez hůlky.

2 Nelsh Nelsh | 5. října 2012 v 18:31 | Reagovat

To jo, ale zápletka ještě není u konce. Já jen chtěla napínavý konec. ;-)  :-)  :-D  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx