5. kapitola

18. září 2012 v 0:28 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"Jsem velmi ráda, že jste dnes přišli," ukončila ředitelka opírajíc se o svůj stůl. Spolu s ostatními kapitány kolejních družstev jsem seděla v její pracovně, abych vyslechla pravidla pro nový ročník famfrpálového poháru. Dostali jsme rozpis zápasů, podle kterého každý měsíc sehrály všechny týmy jedno vzájemné utkání, a vše vrcholilo v dubnu, kdy se hrály poslední zápasy.
"Doufám, že jste mile překvapeni zvýšením počtu zápasů, což doufám, přispěje ke zkvalitnění našich družstev," řekla ředitelka a rozhlédla se po místnosti. Nikdo ani nedutal, jen Zmijozelský kapitán Matthew Flint si spokojeně pokyvoval.
"Dále bych vám doporučila, abyste s výběrem chybějících členů pro vaše týmy začali co nejdříve, vyberte si den, který vám bude vyhovovat, jediný, kdo má hřiště zamluvené do prázdnin, je Nebelvírský tým, který vám jistě vyjde vstříc, slečno Potterová," otočila se na mě.

"Ale…" ani jsem se nepokusila o odpor, jelikož bylo jasné, že ředitelku námitky nezajímají, takže jsem se zahleděla na rozpis zápasů.
"To je pro tuhle chvíli vše, takže pokud nemáte žádné dotazy, můžete jít," řekla ředitelka a sedla si do křesla.
"Potterová, Woode," řekla rychle " vy ještě neodcházejte!" ostatní se po nás zvědavě podívali, ale odešli.
"Ano, paní ředitelko?" řekl Mike poté, co zavřel dveře.
"Chtěla jsem se vás zeptat, jak jste na tom s výběrem týmu," otočila se na mě.
"Dobře," zalhala jsem rychle a pak jsem dodala "jen to bude trvat déle, než jsme čekali," pohlédla jsem významně na Mika, aby moje tvrzení potvrdil.
"Přesně, jak říká Lily. Budeme potřebovat trochu víc času," řekl rychle.
"Dobře, ale nenuťte mě litovat, že jsem tím nepověřila Flinta," odpověděla ředitelka a gestem ruky nám dala najevo, že máme odejít.

"Asi bychom s tím měli pohnout, co myslíš?" zeptala jsem se, když jsme sešli točitým schodištěm od pracovny.
"Nejspíš, chceš to probrat u jezera?" zeptal se Mike. Opět byl krásný den a všichni, kdo se nemuseli učit na zkoušky, byli venku.
"Musím si v knihovně vyzvednout jednu knihu, nemůžeme jít tam?" zeptala jsem se. Mike přikývl a vydali jsme se směrem ke knihovně.

Téměř nikdo tu nebyl, jen pár sedmáků sedělo po jednom u stolků a snažili se najít co nejvíce informací z knih, co leželo na stolcích před nimi. Sedli jsme si do jednoho z rohů, abychom je nerušili a aby na nás nepřišla knihovnice, kdybychom dělali hluk. Od Ricka, bývalého kapitána našeho týmu, který seděl kousek od nás, jsem si půjčila pergamen, brk a kalamář a sedla jsem si proti Mikovi.
"Máš nějaký nápad?" zeptal se a začal si hrát s brkem.
"Já nevím, asi bychom měli začít od toho nejsnazšího," sebrala jsem mu brk a napsala: "brankář - Mike "náfuka" Wood." Tiše jsem se uchechtla a čekala na jeho reakci. On ale jen zvedl obočí a sám napsal: "Střelci - Lilyan "netykavka" Potterová,".
"Skvělé, to bychom měli, ale co dál?" zeptala jsem se a zavřela oči.
"Myslím, že na postu chytače by měl být James," nadnesl Mike. Byla to logická volba, nicméně jsem nechtěla, aby to vypadalo, že jsme ho vybrali, protože je můj bratr.
"A co Nate ze Zmijozelu?" zeptala jsem se. Mike udiveně zvedl obočí, a napsal jméno mého
bratra.
"Tohle je sice fajn, ale dokud neuvidíme ostatní týmy, nemůžeme vybrat nikoho dalšího," řekla jsem a protáhla se.
"Tak půjdeme na jejich tréninky, stejně je budou mít brzo, tak to aspoň budeme mít rychle z krku," řekl Mike.
"Tak fajn," kývla jsem a zvedla se: "a teď, jestli mě omluvíš, se musím jít učit na zkoušku z lektvarů," řekla jsem a odešla k regálům s knihami týkajícími se právě mého neoblíbeného předmětu.
"Jestli potřebuješ s něčím pomoct, v lektvarech exceluju," Mike došel vedle mě a začal si prohlížet názvy svazků.
"Jak by ne. Děkuju ti za nabídku, ale kdybych se měla učit s kýmkoliv jiným, než s Kate, nejspíš by mně zabila, tak to radši nebudu pokoušet," sebrala jsem potřebnou knihu a vydala se nejkratší cestou do nebelvírské věže. Pořád jsem kolem sebe cítila Mikovu vůni a slyšela jeho hlas. Tak klidný… A jeho pohledy s obrovskou dávkou ironie a vtipu.

"Kde ses zase flákala?" zeptala se Kate, jen co jsem zapadla do křesla proti ní. V místnosti bylo asi jen pět dalších lidí, přesto jsem odpověděla šeptem.
"S Mikem u McGonagallky. Říkala nám něco o příštím ročníku famfrpálového poháru," Kate se na mě podívala a zeptala se:
"A to musíš šeptat?" otevřela knihu, co měla před sebou, odkašlala si a řekla: "pověz mi, co potřebuješ do lektvaru na hojení vlkodlačího kousnutí!".

Po třech hodinách Kateiných útrpných pohledů jsme prošly snad každý lektvar, který by se mohl u zkoušek objevit, a konečně jsme mohly jít na večeři. Těsně před dveřmi mne zastavil kapitán Zmijozelského týmu.
"Potterová, uvolníte nám zítra hřiště? Chci udělat konkurz a vy máte vyhrazené celé odpoledne," zašklebil se, jako by i hovor se mnou byl krajně nepříjemný.
"Jasně a hadi před polednem nevstanou," povzdechla jsem si a dodala: "jo, klidně si vezměte náš čas, pokud bude ten trénink otevřený,". Flint se zatvářil nechápavě, ale odkýval mi to a zmizel za svými kamarády.

Večeře proběhla, až na Kateiny narážky na to, že jsem se určitě ještě neučila na zkoušky, v poklidu, nebo se mi to nejspíš zdálo, protože jsem neustále vyhlížela jednoho ze studentů Havraspáru. Měla jsem dojedeno a Mike pořád nešel, tak jsem se rozhodla, že ho nebudu nahánět po celém hradě a na konkurz do zmijozelských půjdu sama. Vyšly jsme s Kate do společenské místnosti a vrhly se na opakování látky přeměňování. Byla jsem moc vděčná, že jsme pokračovaly s jedním z mála předmětů, co mi ve škole šly.

Učily jsme se už snad dvě hodiny, když do místnosti vlezl Jack a tvářil se naštvaněji, než obvykle. Chvíli se rozhlížel po místnosti, když zabloudil pohledem k našemu místu, vydal se přímo k nám.

"Potterová, nejsem žádná poštovní sova, takže jestli ti teď předám od svého bratrance podepsanou fotku, budu hodně naštvanej," hodil po mě obálku a nenápadně koukal, jak zareaguju.
"Neboj, fotka to určitě není," ušklíbla jsem se a vytáhla složený kousek papíru s nápisem "Sejdeme se ve 2 před hřištěm. Zmijozel má trénink." Otočila jsem papírek a přečetla si
dovětek: "P.S. Aby ti nebylo smutno, poslal jsem ti jednu svoji fotku, tvůj bratr říkal, že je sbíráš.". Cítila jsem, jak rudnu, když jsem otočila obálku a z ní opravdu vypadla podepsaná fotka. Zrudla jsem ještě víc, když jsem si uvědomila, že je na ní havraspárský brankář bez trička.
"Já tě tak nenávidím" řekl zhnuseně Jack a vydupal po schodech k ložnicím.
"Co mu zase přelítlo přes nos?" zeptala se Kate a snažila se podívat se na fotku. Podala jsem jí ji a zapadla hloub do sedačky.
"Tak už chápu, co na něm všichni mají," usmála se pro sebe Kate a vrátila fotku do obálky.
"Pořád jsem rudá?" zeptala jsem se po chvilce.
"Jako rajče," přisvědčila kamarádka a pokračovala v předčítání názvů a účinků kouzel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka/Natalí Surynka/Natalí | Web | 18. září 2012 v 19:10 | Reagovat

Rudá jak rajče z té fotky? A Jack naštvaný že dělá spolíčka? Těším se na další díl :D

2 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 18. září 2012 v 21:37 | Reagovat

[1]: Jack se na poslíčka hodí :D Já bych rudá byla, kdyby mi pěkný kluk poslal svoji fotku nahoře bez :D Tak snad se ti další kapitoly budou taky líbit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx