4. kapitola

11. září 2012 v 19:35 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"Ahoj všem, díky, že jste dneska přišli. Jak jistě víte, jsme tu proto, abychom vybrali nového brankáře a odrážeče. Konkurz bude mít dvě kola a budete muset prokázat své letové i specifické dovednosti pro každou z pozic. Nejdříve vás poprosím, abyste se rozdělili na dvě skupiny, podle toho, o jakou pozici se ucházíte a připravte se na test letových dovedností. "První jdou brankáři," řekla jsem a podívala se po týmu. Jack s Jamesem si ukazovali na dvě holky ze čtvrtého ročníku, které se ucházely o místo brankářky, Ethan něco řešil s Lindou, která po očku sledovala skupinku adeptů na odrážeče.

"Jamesi, Jacku" zakřičela jsem na ně: "budete měřit čas, tak dávejte pozor,". Došla jsem k uchazečům a řekla:
"Po jednom prolétnete tuhle překážkovou dráhu. Po cestě budete muset prolétnout kontrolní body co možná nejrychleji, jasné?". Odpovědí mi bylo přikývnutí a já otevřela seznam přihlášených. Byly na něm čtyři jména, ty dvě holky ze třetího ročníku, jeden kluk z druhého a jeden ze čtvrtého. První letěla jedna z dívek, jmenovala se Diana. Letěla hodně pomalu, takže její jméno jsem si na seznamu rovnou škrtla. Druhý letěl čtvrťák, který byl mnohem lepší, ale minul jeden kruh, takže se musel vracet a ztratil tím cenné vteřiny. Rozhodla jsem se, že mu dám šanci do druhého kola. Druhá z dívek spadla z koštěte při průletu prvním kruhem, naštěstí se jí nic nestalo, ale rozhodla se v konkurzu nepokračovat. Jako poslední tedy zbýval druhák. Nedávala jsem mu moc velké naděje, ale dráhu prolétl bez sebemenšího problému, takže šel dál.
Slečny si sedly na tribunu odkud se dívaly na druhé kolo, který z kluků se stane brankářem. Oba se postupně vystřídali v bráně, zatím, co jsme na ně s Ethanem a Jackem stříleli a Linda s Jamesem je ostřelovali potlouky. Překvapivě i v tomhle kole si vedl lépe Josh z druhého ročníku, který se vyhnul všem potloukům a nechytl jen dvě střely, zatím co Liama ze čtvrťáku shodila hned první ranou Linda z koštěte, takže pustil čtyři góly z pěti. Stoupla jsem si ke zbytku týmu a zeptala se:
"Nezdá se vám, že by měl být brankář někdo trochu starší?". Ostatní se po sobě ohlédli a James řekl:
"Lily, kolik bylo Woodovi, když začal hrát profesionálně?" zkousla jsem ret.
"Mnohem míň," přiznala jsem a otočila se na Joshe: "Vítej v týmu," usmála jsem se na něj a potřásla mu rukou. Periferně jsem zahlédla osobu, která tu neměla co dělat, jak stojí ve vchodu na hřiště a něco mi naznačuje.
Postavila jsem se před zbývajících osm kandidátů a řekla:
"Konkurz u vás bude probíhat s malou změnou, poletíte totiž ve dvojicích a vždy ten lepší z dvojice postoupí, zároveň ale budete muset odrážet potlouky, které na vás Linda vystřelí," všichni se po sobě nervózně podívali.
"Jamesi, Jacku, kontrolujte výsledky, díky," řekla jsem, podala bratrovi desky a vydala se ke vchodu.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se Mika a zadívala jsem se na první dvojici.
"Šel jsem se kouknout na konkurz a probrat s tebou, koho bychom měli vybrat do školního týmu," odpověděl Mike, zatím co jeden z uchazečů odpálil potlouk směrem k druhému a srazil ho na zem. Musela jsem se usmát, protože to nebyl vůbec špatný nápad. Jack s Jamesem se prohýbali smíchy a druhá dvojice se připravila na start.
"Ale já nemám čas se vybavovat, navíc tohle je uzavřený trénink," vymyslela jsem si rychle.
"Divný, že tu je tolik lidí, co do týmu nepatří…" rozesmál se Mike a dodal: "No tak, budu tiše sedět na tribuně, ani o mě neuslyšíš," domlouval mi.
"Dokud se nějaká z holek nesloží, protože si bude myslet, že ji miluješ," řekla jsem chladně a zadívala se na hřiště, ke svému startu se připravoval Nick.
"Tak si připrav něco měkkého, až budeš padat," ozval se mi posměšný hlas těsně u ucha a tělem, jako by mi projel elektrický proud.
"Běž pryč, vybírám tu tým," udělala jsem krok pryč.
"A toho sis vybrala do družstva, nebo i k jinému účelu," zeptal se.
"Tohle je jenom…" nenechal mne domluvit.
"Kamarád, je mi to jasné," usmál se Mike a stoupl si vedle mě: " Má docela talent na práci s pálkou, ale létání mu nejde," zhodnotil Nicka docela přesně. Nicméně i přes tuhle nevýhodu se mu povedlo porazit slečnu ze čtvrtého ročníku a postoupit dál.
"Nechceš si jít sednout, měla bych jít za těmi třemi, než z toho udělají úplnou frašku," ukázala jsem na Jamese, Jacka a Ethana, kteří na potenciální odrážeče posílali jeden falešný potlouk za druhým a smáli se, když se někdo ohnal pálkou po neexistujícím míči a zasáhl jen vzduch, "promluvíme si pak," křikla jsem ještě a běžela za těmi třemi génii.
"Dej mi ty desky," zavrčela jsem na Jamese a podívala se na zbylé čtyři spolužáky a obrátila se na Jacka, "Byl bys té lásky a šel si na chvíli zahrát na odrážeče? Potřebuju zjistit, jak umí hrát ve ztížených podmínkách," řekla jsem a podala mu pálku. Jack zahuhlal něco o tom, proč to nemůže dělat Ethan, ale vyhoupl se na koště a odlétl kousek pod Lindu.
"Poletíte všichni naráz, Ethan a James budou létat po hřišti, za každý zásah do některého z nich, dostanete body navíc, které pomohou rozhodnout o vítězi. Připravte se, až zapískám," řekla jsem, nadechla se a foukla do píšťalky.
Všichni čtyři se najednou vznesli do vzduchu a letěli k prvnímu kruhu, já zatím přidávala do vzduchu další a další, až jich bylo bezmála padesát. Prvních deset prolétli všichni více méně současně, pak začala Linda posílat potlouky. První odrazil Nick na Jamese, který ho stihl na poslední chvíli poslat hůlkou pryč, přesto se bod započítal. Ostatní mu trochu ulétly, ale jednoho srazil Jamesův odražený potlouk a další se musel složitě vyhýbat ráně, kterou vyslal Jack, takže po půlce zbyl Nick a jeden ze čtvrťáků - Morgan, který zatím žádný potlouk neodrazil, spíše se jim vyhýbal. Nickovi se zatím podařilo odrazit další dva potlouky, ale Morganův náskok se stále zvětšoval. Těsně před posledním úsekem však Jack vystřelil jednu obzvlášť silnou ránu přímo na Morgana, který nestihl uhnout, takže ho potlouk zasáhl do koštěte, které se ve vzduchu začalo točit, takže ho Nick dohnal a dolétl, sice těsně, ale jako první do cíle. Všichni se snesli na zem, já poděkovala všem zúčastněným a postavila se před nový Nebelvírský tým.
"Tak tohle máme za sebou a můžeme začít trénovat," koutkem oka jsem se podívala na tribunu, odkud na mě shlížel Mike, otočila jsem se zpět a řekla: Všichni se rozlétejte, já se za chvíli vrátím," vydala jsem se ke schodům vedoucím na tribuny.
"Jsi spokojený?" zeptala jsem se havraspárského kapitána.
"Nadšen, ale myslím, že žádnou z tvých metod při výměru střelce ani chytače, použít nemůžu," zasmál se.
"Takžes' tu otravoval zbytečně," povzdechla jsem si.
"Ani ne, viděl jsem vašeho nového brankáře i odrážeče v akci, což mě utvrdilo v tom, že pohár bude příští rok náš," řekl namyšleně.
"Skvělé, takže jsi tak namyšlený, jak jsem si myslela," řekla jsem znuděným hlasem a otočila se k odchodu.
"Já nejsem namyšlený, jen vím, že jsem nejlepší," zavolal na mě a rozesmál se. Já se ani neotočila a vyrazila zpět na hřiště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 12. září 2012 v 11:17 | Reagovat

Pěkné. Nevím proč, ale Wood mi nesedí. Těším se, až vyberou ten školní tým. A až Nebelvír porazí Havraspár. :-D  :-D

2 Surynka Surynka | Web | 12. září 2012 v 18:19 | Reagovat

Moc hezká kapitola, ale taky se nějak nemůžu smířit s Woodem... nevím proč, ale vadí mi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx