33. samé učení

5. září 2012 v 13:00 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Scorpius seděl zády opřený o kmen vrby. Se zavřenýma očima si vychutnával večerní paprsky slunce, které ho lechtaly na tvářích a přemýšlel, co bude dělat o prázdninách. Nechtělo se mu vracet domů.

Od dětství byl zvyklý trávit léto sám. Vlastně mu i vyhovovalo na chvíli si odpočinout od odsuzujících pohledů lidí, kteří poznali, kým je.
Ale tento rok se něco změnilo. Scorpius poznal jaké to je mít kamarády. Odmítal si přiznat, že mu budou scházet. Přesto, když si představil své prázdniny, netrávil je osamotě v sídle Malfoyových. Vlastně byl celou tu dobu s jednou osůbkou.
Rose rázně zaklapla učebnici kouzelnických formulí, ze které dosud hlasitě předčítala. Scorpius přestal podřimovat a otevřel oči.
"Ty mě vůbec neposloucháš," mračila se Rose.
"To není pravda," bránil se. "Miluju tvůj hlas. Jen téma mi přijde malinko nezáživné."
"Ale formule jsou velmi důležité."
"A nudné."
"Ročníkové zkoušky se blíží. Máme už jen čtrnáct dní, si všechno zopakovat."
"Lásko, už teď toho umíš víc, než si kdokoli z našeho ročníku je schopen zapamatovat. A víš to. Tak přestaň bláznit. A raději se věnuj svému příteli."
"Snažím se ho naučit kouzelné formule."
"Tak si chvíli odpočiň," navrhl jí a přitáhl si ji blíž. Rose se opět pohodlně opřela zády o Scorpiuse a nechala se obejmout jeho pažemi.
"Podívej, co lidí tu jen tak leží a nestresuje se zkouškami," řekl a ukázal na skupinky studentů okolo nich. Většina z nich využívala volný čas k aktivitám, v nichž učení rozhodně chybělo.
"Počkej jak budou vyvádět v den D. Doufám, že alespoň Zoe dodržuje rozpis učení, co jsem jí dala."
"Tys ho vnutila i jí?" divil se Scorpius. Myslel, že této pocty se dostalo pouze jemu.
"Měl jsi vidět, jak se tvářila," hihňala se Rose. "Bobby se jí dneska ráno místo pozdravu ptal, jestli už umí kapitoly jedna až sedm z Tisíce kouzelnických bylin a hub. Dobírat si ji přestal, až když mu začala vyhrožovat, že se večer skutečně bude učit, místo aby s ním šla k jezeru na žabí závody, co pořádají prváci.
Albus byl z rozvrhu opakování nadšený úplně stejně. Při první příležitosti ho ztratil. A když jsem mu nabídla, že se s ním budu učit, měl najednou spoustu velmi důležitých aktivit."
"To rád slyším. Alespoň máš víc času se učit se mnou."
"Jasné. Zvlášť, když se u toho vyspíš," popichovala ho.
"Náhodou jsem přemýšlel."
"Taky jsem přemýšlela," začala opatrně Rose a změnila téma. "Co kdyby jsi přijel v létě na pár dní k nám do Godrikova dolu?" Zatajila dech a napjatě čekala na odpověď.
Scorpius chvíli mlčel než řekl: "To bych moc rád."
Rose se radostí rozsvítily oči a podívala se na Scorpiuse pečlivěji. "Vážně?"
"Pouze za podmínky, že mě nenecháš s tvým tátou osamotě v místnosti s jediným východem."
"Ty se bojíš mého táty?" zeptala se Rose s cukajícím koutky.
"Neposmívej se mi," kabonil se Scorpius. "A myslím to vážně. Na oplátku se od tebe nehnu, když přijedeš k nám."
"Myslíš do toho vašeho zámku?"
"Dům není tak velký," odporoval Scorpius. Nesnášel, když ho lidé osočovali za bohatství rodiny, ke kterému on nijak nepřispěl. Věděl, že Rose ho jen poštuchuje a kdyby zjistila, že mu to vadí, okamžitě by přestala. Přesto mu to nebylo příjemné.
"Tak, když mě k vám zveš, tak já přijedu. Aby to bylo spravedlivé," souhlasila Rose. Těšila se, že konečně uvidí místa, kde Scorpius vyrostl. Jen by jí bylo milejší, kdyby se mohla vyhnout jeho rodičům. Od Scorpiuse znala jejich nesouhlas se synovým výběrem, ale nehodlala se jimi nechat zastrašit.
"Matka bude šťastná. Konečně si uklidím pokoj," poznamenal Scorpius, spíše pro sebe.
"Domluvím tvou návštěvu u nás s rodiči raději osobně. Napíšu ti pak přesné datum," začala Rose organizovat. Chtěla se nejdříve zmínit mamce, aby společně mohly připravit tátu.
"Já to našim napíšu. Než se vrátím domů, budou mít dost času, aby se s celou věcí srovnali," rozhodl se Scorpius a natáhl se po učebnici formulí.
"Skončila jsem na straně padesát dva," informovala ho Rose a Scorpius začal předčítat jednotlivé formule. Zkoušky se opravdu blížily.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Albus postával nervózně před vchodem do Havraspárské věže. Čekal na Mary. Sraz měli až ve tři, ale on dorazil o deset minut dříve.
"Bratránku," ozval se za ním vesele Hugo. "Vyhlížíš mě?"
"Tebe ne."
"Takže naši zázračnou chytačku," vydedukoval Hugo.
"Proč mě takhle nechválíš, když jsem u toho?" zeptala se Huga Mary, která právě přišla.
"Abys nám příliš nezpychla."
Mary místo odpovědi na Huga vyplázla jazyk. Chytila Albuse za ruku a řekla: "Jdeme? Já můžu."
"Já taky," přikývl. "Se měj," rozloučil se s Hugem a nechal se Mary odtáhnout z věže. Jakmile doběhli do prázdné učebny v druhém patře a zavřeli za sebou dveře, začali se líbat.
"Ahoj," pozdravila Albuse Mary, když se od sebe odtrhli.
"Ahoj," oplatil jí a znovu ji políbil.
"Amanda Nesbittová dneska vyčarovala svého patrona. Bílou myšku. Je úžasně roztomiloučká. Nechápu, jak jí může ochránit," spustila Mary. Blížily se její praktické zkoušky NKÚ a Albus jí slíbil, že jí pomůže se na ně připravit v Obraně proti černé magii.
"Nezáleží na vzhledu nebo velikosti patrona. Záleží na tobě, kolik síly mu dáš," poučil Mary Albus.
"Jasně, jasně," odbyla ho netrpělivě. "A teď mě nauč vyčarovat toho mého."
"Tak si vyndej hůlku," usmál se. Než dořekl větu, byla Mary připravená.
"Co dál?" zeptala se.
"Jak jste se to učili v hodině?"
"Ty mě jako budeš zkoušet?" Mary nadzvedla jedno obočí. Albus nechápal jak to dělá. Tajně si to zkoušel před zrcadlem. Bez úspěchu.
"To bych si nedovolil," ujistil ji.
"Když chci vyvolat svého patrona, musím říct Expecto Patronum a vybavit si tu nejšťastnější vzpomínku," odříkávala, co se dozvěděla při vyučování.
"No, tak to zkus," vybídl ji. "Nejdřív si rozmysli, jakou vzpomínku použiješ."
"Když já mám všechny šťastné," prohlásila Mary zoufale.
Albus si povzdychl, ale pak dostal nápad. "Tak si představ, když jsme byli v pondělí mezi skleníky."
Mary se uchichtla a zavřela oči.
"Dobře," chválil ji Albus. "Nech zavřené oči a pořád na nás mysli."
"Expecto Patronum," řekla Mary a otevřela nejprve jedno oko a potom druhé, aby se podívala, zda byla úspěšná. Z hůlky jí vyšel pouze namodralý beztvarý obláček.
"Hm, tak musíme přijít na jinou vzpomínku," zamyslel se Albus. "Silnější."
"Myslím, že vím," rozzářila se Mary po chvíli a znovu se soustředila na kouzlo. Albus napjatě pozoroval, jak její patron získává pevnější rysy.
"To je...prase!" vykřikla Mary překvapeně. Profesorka Crispiová jim při hodině říkala, že patron odráží určité charakteristické rysy svého kouzelníka. Mary dosud považovala své hygienické návyky za minimálně normální.
"No to je jasný, že prase. To mě taky mohlo napadnout dřív," smál se Albus. "Vždyť ty jsi neustále veselá. Jsi ten nejšťastnější člověk, co znám. Jako to prase, co se celý den spokojeně rochní v bahně."
"Když to podáš takhle," krčila Mary váhavě rameny a vyčarovala svého patrona znovu. Pašík se jí začínal líbit.
"Mimochodem, na co jsi myslela?"
"Nevyzvídej," odbyla ho.
"Je to něco, co se mi nebude líbit, že?" tipoval.
"Ano, to je."
"Když mi to řekneš, prozradím ti, co si při patronově zaklínadle představuju já," lákal ji. A Mary se chytla.
"Dobře. Letím nad famfrpálovým hřištěm. Tak rychle, že všechno kolem mě je šmouha. Kromě zlatonky a jednoho fešáka, kterej věří, že zlatonka bude jeho. A já mu ji vyfouknu přímo před nosem."
"Tvoje nejsilnější šťastná vzpomínka je, jak jsi mi sebrala zlatonku?" Ano, tohle Albuse pálilo. Ale zároveň byl pyšný, že jeho dívka je tolik šikovná.
"Byl jsi varován, že ti moje vzpomínka nebude po chuti," culila se na něj Mary nevinně. "A teď povídej ty," vyzvala ho a Albus cítil, že mu v náručí málem zvědavostí povyskočila jako dítě.
"V pěti letech jsem dostal k Vánocům koště."
"Tys dostal svoje první koště už v pěti letech?" kulila Mary překvapeně oči.
"Naivko, ještě jsem ani nechodil a měl jsem jedno. Ale to v pěti letech si pamatuju. Oba rodiče famfrpál dost žerou. Máma dokonce nějaký čas hrála v Hollyheadských harpyjích," vysvětlil.
"To vím, četla jsem nové vydání Famfrpálu v průběhu věků."
"Randíš s někým, kdo osobně zná člověka z knihy. Tak si mě važ," domlouval Mary.
"Albusi, uvědomuješ si, že tvůj táta je Harry Potter, že? Ten Harry Potter, který má v knihovně celý jeden regál pro sebe," smála se a Albus musel s ní. Občas zapomínal, kým jeho táta je. Pro něj byl prostě jeho táta.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 5. září 2012 v 14:57 | Reagovat

Pekná kapitola :). Som zvedavá, či budeš písať aj o prázdninách, alebo skončíš koncom ich šk. roka :D :).
Teším sa na pokračovanie :).

2 Nelsh Nelsh | 5. září 2012 v 18:07 | Reagovat

Krása. Vážně moc bych chtěla vědět jak si Scorpius s Rose užijí prázdniny. Nejlepší byla asi věta: "Hlavně mě nenechávej s tvým tátou osamotě v místnosti s jediným východem." Tak u toho jsem se smála jako blázen!!! :-)  :-D :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx