3. kapitola

8. září 2012 v 9:00 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"Slečno Potterová, slyšela jsem, že chcete vyhlásit konkurz na nové hráče už v sobotu, můžete mi to vysvětlit?" zastavila mě po hodině přeměňování profesorka Smithová, vedoucí Nebelvírské koleje.


"No řekla jsem si, že stejně na pozice odrážeče a brankáře, nemůžeme vybrat prváka a tým bude mít alespoň delší čas na to, aby se sehrál," řekla jsem a posunula si tašku na rameni.

"To zní rozumně. Doufám, že nám příští rok vyhrajete pohár," usmála se na mě. Já kývla na pozdrav a vyšla ven.

Měla jsem namířeno do knihovny, kde jsem se měla sejít s Kate, abychom dodělaly úkol na lektvary.

"Lily!" zakřičel někdo za mnou. Otočila jsem se a uviděla Nicka ze šestého ročníku, jak na mě mává a běží mým směrem.

"Ahoj Nicku, co potřebuješ? Mám malinko na spěch, potřebuju jít do knihovny, tak jestli by ti nevadilo jít se mnou," usmála jsem se.

"Jasně," přikývl a za chůze, rukou zajel do svých kudrnatých vlasů, jakoby nevěděl, jak začít: "Slyšel jsem, že jsi konkurz na odrážeče oznámila už na sobotu, je to pravda?"

"Jo, visí to ve společence na nástěnce," usmála jsem se.

"Já vím… Napadlo mě, že bych se přihlásil," řekl nejistě.

"Určitě to zkus, potřebuješ něco ode mě?" zeptala jsem se, protože jsem moc nevěděla, kam míří.

"No myslel jsem, že když se známe už tak dlouho, mohla by ses za mě u ostatních trochu přimluvit," řekl a uhnul pohledem.

Rozesmála jsem se: "Tohle nejde,".

"Musel jsem to zkusit," zasmál se. Zastavili jsme se před dveřmi do knihovny: "Tak se uvidíme v sobotu. A gratuluju ke zvolení,". Nick odběhl směrem ke schodišti, takže jsem mu ani nestihla poděkovat.

"Teď mě na chodbě zastavil Nick," řekla jsem a plácla sebou na místo vedle Kate.

"Hm," zamumlala a psala dál nějaké výpisky.

"Chtěl po mně, abych mu zajistila místo v týmu," začala jsem vytahovat papiry a brk, abych mohla taky začít pracovat.

"A zajistíš?" zeptala se Kate a posunula mi své poznámky, abych si je mohla opsat.

"Blázníš? Tohle nemůžu… Ale když bude na konkurzu nejlepší, nebude mi vadit vídat ho častěji," tiše jsem se zasmála a začala opisovat.

"A zahrál ti u toho na kytaru, jako ostatním?" zeptala se Kate. Nick byl totiž zpěvák, lomeno kytarista, lomeno bubeník, který se málokdy smál, ale na oslavách hrál až do ranních hodin a dříve prý hrál mudlovský sport baseball.

"To fakt ne," odvětila jsem a vrhla se na přepisování.

"Už to máš? Budeme muset jít," Kate začala poklepávat prsty o desky stolu.

"Jo, hned…" napsala jsem poslední slovo a uklidila si vše do tašky: "A musíme tam jít? Vůbec se mi nechce," řekla jsem nešťastně.

"Ještě párkrát a nebudeš tam už muset nikdy," usmála se Kate.

"Jo, ale předtím musím ještě zvládnout NKÚ," řekla jsem zhnuseně a otevřela dveře na chodbu.

"To mi připomíná," řekla Kate, "jak jsi na tom s tvým studijním plánem?"

"Ehm… Dobře," zalhala jsem, protože pečlivě sestavený rozvrh, kde byl zapsaný každý den až do zkoušek, ležel na dně mého šuplíku a rozhodně jsem se podle něj neřídila.

"To ráda slyším," usmála se Kate a otevřela mi dveře do učebny, "Protože do zkoušek zbývají už jenom tři týdny," dodala vážně a já se doopravdy zastyděla, jak moc jsem s učením pozadu.

Sedly jsme si do třetí lavice, Kate šla odevzdat naše práce a já šla připravit pomůcky pro dnešní hodinu. Zrovna jsem položila všechny křehké křivule a baňky na stůl, když kolem mě prošel profesor a ostrým hlasem řekl:

"Potterová, ani si nesedejte, mám vám předat vzkaz od paní ředitelky, že se máte ihned dostavit do její pracovny," došla jsem si pro vzkaz a užuž se chystala odejít, když profesor dodal: "a dojděte prosím do učebny přeměňování pro pana Wooda, máte ho vzít s sebou,". Povzdechla jsem si a vyšla ven. Jediné, co bylo na návštěvě ředitelny pozitivní, byl fakt, že se uleju z lektvarů.

Prohlédla jsem si pergamen, který mi profesor předal, našla na něm jen jedno slovo: "Veritasérum"

Šla jsem ztichlou chodbou ve čtvrtém patře a přemýšlela, co jsem provedla, že se mi ředitelka tak mstí, když jsem došla ke dveřím vedoucím do učebny. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Otevřela jsem dveře a ještě skoro na chodbě jsem začala:

"Dobrý den, poslala mne paní ředitelka, že mám dojít pro Mika Wooda," vychrlila jsem to tak rychle, že profesorka musela chvilku přemýšlet o tom, co říkám.

"Dobrý den, Lily. Jistě pane Woode, dnešní hodinu vám omluvím," usmála se, a já vyšla na chodbu. Za chvilku vyšel ze třídy Mike a tvářil se zmateně.

"Co se děje?" zeptal se.

"Nemám ponětí, dostala jsem vzkaz, že tě mám vyzvednout a spolu máme jít do ředitelny," řekla jsem a vyšla.

"Ty mě nemáš ráda?" zeptal se Mike po chvíli ticha.

"Cože?" zeptala jsem se a koutky mi cukaly, když jsem si vzpomněla na výzdobu svého pokoje.

"No, většina holek, kdyby se mnou měla být sama, by se nechovala tak, jako ty," odpověděl a pohodil vlasy. Skoro jsem se mu na místě chtěla vyznat ze své platonické lásky, říct mu, jak jsem se cítila hloupě, když jsem mu spadla pod nohy, ale nakonec jsem řekla jen:

"Jsme na místě," zastavila jsem se před ohyzdným chrličem, řekla: "Veritasérum," a socha odskočila, čímž uvolnil vchod do ředitelny.

"Už jsi potkal McGonagallovou?" zeptala jsem se pod schody.

"Jednou, ale moc jsme toho spolu neprohodili, byla za mnou na zápase v Americe," řekl Mike. Asi netušil, kam tím mířím.

"Asi bych tě měla upozornit, že kromě těch z Nebelvíru, nemá jiné hráče famfrpálu, moc v lásce, tak se nelekni, když bude trochu nepříjemná.

"Takže na tebe bude příjemní a na mě ne," shrnul to Mike.

"Jak jinak, vždyť jsem kapitánka jejího oblíbeného týmu," usmála jsem se, zaklepala a vešla.

"Slečno Potterová, pane Woode, jsem ráda, že vás vidím," řekla ředitelka zpoza svého stolu a pohledem nám naznačila, že si máme sednout do křesel proti ní.

"Dobrý den paní ředitelko," řekl Mike. Já se jen usmála a sedla si.

"Jistě přemýšlíte, proč jsem vás sem pozvala. Byla bych velice ráda, kdybyste se jako kapitáni kolejních družstev stali i spolukapitány školního družstva, které sami sestavíte. V příštím roce se chystá nový systém hraní zápasů, o čemž vás budu informovat později, společně s kapitány týmu Zmijozelu a Mrzimoru, ovšem pozici kapitánů školního týmu jsem chtěla vzhledem k vašim výkonům nejdřív nabídnout vám dvěma," řekla ředitelka a zabodla do nás pronikavý pohled. Zcela mi vyrazila dech. Nečekala jsem, že se kdy stanu kapitánkou kolejního, natož školního družstva, kdybych měla potuchy, že něco takového bude existovat. Chtěla jsem skákat do vzduchu a pak mi došel plný význam ředitelčiny věty. Mike byl kapitán? Byl ve škole asi pět minut a oni ho zvolili kapitánem?!

"Velice ráda se této pocty ujmu," řekla jsem a pohlédla na Mika, který očividně zvažoval výhody a nevýhody možností.

"Paní ředitelko, jsem na zdejší škole jen velice krátkou dobu, ale myslím, že bych mohl právě novým pohledem z vnějšku přispět k úspěchu zdejšího týmu," řekl velice pomalu a rozvážně.

"Dobře, takže s vámi můžu počítat. Podrobnosti se dozvíte příští týden a chtěla bych, abyste na hostině k ukončení školního roku oznámili nominace na tým. To bude vše, děkuji," řekla ředitelka a začala se přehrabovat v papírech, čímž nám dala najevo, že můžeme jít. Rozloučili jsme se a opustili ředitelnu.

"Máme ještě dvacet minut, chceš se vrátit do třídy?" zeptal se Mike. Jelikož jsem měla tašku s věcmi s sebou, zavrtěla jsem hlavou a řekla:

"Jelikož mám lektvary, tak myslím, že to oželím," oba jsme se rozesmáli.

Chvíli jsme šli chodbou kolem ztichlých učeben, když se najednou Mike zastavil u jednoho z velkých oken s výhledem na jezero, u kterého lenošili studenti prvního a druhého ročníku, kterým vyučování už skončilo.

"Máte tu takovou pohodu, mrzí mě, že jsem o tolik let přišel," posteskl si.

"Neříkej mi, že v LA je to jiné. Nejspíš ses celý den válel u moře a opaloval se," usmála jsem se při myšlence na moře.

"To ani ne, každý den po škole jsem musel trénovat 4 hodiny, takže moře jsem viděl leda o prázdninách a to jen na pár dní," odpověděl Mike.

"Ale zase jsi nejlepší brankář v Anglii, máš davy fanynek a teď jsi i kapitán školního týmu," snažila jsem se ho rozveselit.

"Spolukapitán," opravil mě a dodal: "Myslím, že bychom neměli nikomu říkat, co nám řekla ředitelka, dokud to ona oficiálně neoznámí,".

"Rozhodně," přikývla jsem a řekla: "Měla bych už asi jít, zítra máme konkurz na brankáře a odrážeče, takže se musím připravit," řekla jsem rychle a odešla pryč.

"Hodně štěstí!" zakřičel na mě Mike, slyšela jsem ho i za rohem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 9. září 2012 v 12:06 | Reagovat

Máš tam  pár překlepů a chyby v čárkách... nakonec se mi kapitola i líbila, ale stejně u mě platí, že z té první jsem byla neuvěřitelně nadšená :D
Jsem zvědavá na spolupráci všech kapitánů a vůbec jsem zvědavá na další kapitolu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx