2. kapitola

6. září 2012 v 9:00 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"No kde vězíš?" přivítala mě Kate, když jsem sebou flákla na místo vedle ní.


"Dobrou chuť přeju…", řekla jsem a nandala si na talíř bramborovou kaši. Jelikož už bylo docela pozdě, byla Velká síň skoro prázdná, takže jsem slyšela rozhovor odehrávající se poměrně daleko ode mě mezi dvěma slečnami ze čtvrtého ročníku:

"Říkám ti, že do týdne spolu budeme chodit… Dneska na mě tak koukal, když jsem si nechávala podepsat jeho fotku…" obě se rozesmály.

"Budeme odpoledne psát tu esej, co máme mít na dějiny, nebo máš lepší plány?" zeptala se Kate, aniž by vzhlédla od časopisu.

"Mám trénink, vždyť jsi slyšela Jamese, když mi to připomínal," řekla jsem a do svého pomyslného seznamu si připsala ke všem úkolům další esej.

"Ajo… Sice se snažím tvého bratra ignorovat, ale někdy mluví tak nahlas, že se to nedá," řekla Kate nevrle.

"No to reklamuj jinde," zahuhlala jsem s pusou plnou mrkve a dívala se, jestli u Havraspárského stolu nezahlédnu známou tvář.

"Kam furt koukáš?".

"Nikam,".

"Tak jdeme nahoru?" zeptala se Kate, která se očividně nudila.

"Jo, stejně se musím převléct," popadla jsem tašku a vyrazila z místnosti.

"Dáš mi večer opsat ten úkol na lektvary?" zeptala jsem se zatím, co jsem si přetahovala přes hlavu tričko.


"No co bych byla za kamarádku, kdyby ne," zasmála se Kate.

"Nejlepší," skočila jsem ji do řeči, objala ji a vyběhla z pokoje. Na chodbě jsem se skoro srazila s Lindou ze šestého ročníku, naší odrážečkou.

"Jdeme pozdě," rozesmály jsme se.

"Poslední trénink s Rickem, to bude divný," řekla jsem po cestě přes pozemky.

"To je fakt… Dneska se bude volit nový kapitán, už víš, pro koho budeš hlasovat?" zeptala se Linda.

"Zatím jsem o tom nepřemýšlela," lhala jsem. Jasně, že jsem nemyslela na nic jiného několik posledních týdnů. Většinou bývá kapitánem chytač, nebo brankář, jenom málokdy je kapitán odrážeč, nebo střelec. Já doufala, že by mě mohli spoluhráči vybrat.

"Měla bys to být ty, Lil," usmála se Linda a otevřela mi dveře do šatny.

Naštěstí jsme stihly přijít akorát včas, takže jsme si sedly ke zbytku týmu a čekaly, až přijde kapitán. Rick vyšel ze dveří oddělující jeho "kancelář" od zbytku šaty, stoupl si před nás a vypadal, že pořádně neví, jak začít.

"Takže dneska jsme tu spolu asi naposled. Chci vám říct, že jste byli ten nejlepší tým, jaký jsem si jako kapitán mohl přát a doufám, že i příští rok vyhrajete famfrpálový pohár, ať už to bude pod jakýmkoliv kapitánem," řekl a rozhlédl se po nás: "myslím, že byste si nejdřív měli zvolit kapitána, což už nechám na vás. Terry, ty už taky hlasovat nesmíš" usmál se, podal každému, kromě našeho druhého odrážeče, papír a tužku, položil před nás na zem skleněnou mísu a sedl si na lavičku.

Hlavou mi běžely myšlenky jedna přes druhou. Když budu hlasovat pro Jamese, je možné, že vyhraje a bude dva roky kapitánem, což by mi ale mohlo vzít šanci dostat se do národního družstva. James a Jack budou hlasovat pro mého bratra, Linda by snad mohla pro mě, což by bylo nerozhodně. Rozhodne tedy Ethan. Nejmladší z našeho družstva, takový náš benjamínek, co vždycky musí nosit míče a uklízet košťata. James s Jackem si z něj často utahují, ale pro koho by mohl hlasovat? Rozhlédla jsem se po ostatních. Linda měla dopsáno, Jack a Ethan taky. James okusoval konec tužky a koukal do prázdna. Nadechla jsem se a napsala: James Sirius Potter, papírek zmačkala a hodila do mísy. James mě za chvilku napodobil. Rick vzal mísu, položil ji na stůl a spolu s Terrym se k nám otočili zády. Chvilku počítali a po chvilce se začali smát.

"Tak to vypadá, že s počtem tří hlasů se kapitánkou stala Lily, gratuluju," usmál se Rick. Nechápala jsem to ani ve chvíli, kdy mi třásl rukou a podával odznak kapitána týmu. Všichni, až na Jacka, se na mě zubili a usmívali se.

"To je blbost, nikdo nemůže hlasovat sám pro sebe, takže nemohla dostat tři hlasy," řekl Jack a probodl mě pohledem.

"Nech ji být, Jacku. Zaslouží si to," usmál se James a nechal svého kamaráda němě stát.

"A pro pořádek Thomasi, člověk může hlasovat sám pro sebe," rozesmála jsem se a vyplázla na něj jazyk. Otočil se na patě a odešel ven. Ani jsem si nevšimla, že už chvilku před ním zmizel Rick a Terry. Byl to teď můj tým a já neměla nejmenší ponětí, co dělat. Vyběhla jsem ven a zařvala:

"Jacku Thomasi, okamžitě se vrať zpátky, jinak si příští rok nezahraješ," plácla jsem to první, co mě napadlo. Jack byl skvělý střelec, zkušenější než Ethan a vytrénovat někoho jiného by zabralo minimálně rok a ten jsem neměla. Jack se otočil, ale nevyšel směrem ke mně.

"Přiznej, že mě potřebuješ, Potterová," křikl na mě a já i na tu vzdálenost viděla jeho charakteristický úšklbek

"Jasně, že tě potřebuju. Až se něco pokazí, musím mít, na koho to svést," rozesmála jsem se a vyšla mu naproti.

"Ale nebudeš se po mě vozit," ujišťoval se Jack přede dveřmi do šatny.

"Jen, když to bude nutné," řekla jsem a otevřela dveře. Jasně, že všichni poslouchali za dveřmi, takže když jsem otevřela, odskočili všichni do prostoru a tvářili se nenápadně. Vyprskla jsem smíchy, ale za chvilku jsem se uklidnila a pronesla:

"Takže dneska bychom si asi měli promluvit o plánech na příští rok. Nepočítala jsem s tím, že byste mě mohli zvolit, přesto se ale pokusím vás nezklamat. Naším největším problémem letos bude…"

"Mike Wood," doplnil mě James.

"Přesně. A je úkolem celého týmu, abychom se tím nenechali rozházet. Začíná to u střelců, kteří se budou snažit dát mu gól, ať se stane cokoliv, odrážečů, kteří ho budou muset zneškodnit potlouky. Chytače, aby chytil zlatonku co nejdřív a brankáře, aby dostal co nejmíň gólů," řekla jsem a opřela se o stolek.

"Takže prostě všichni pracovat na sto procent," řekl Ethan.

"Ty aspoň na 120," usmála jsem se na něj. Trochu se začervenal a zabodl pohled do podlahy.

"Tak jo… Myslím, že dneska si můžeme dát klidně oddych a na sobotu vyhlásím konkurz. Potřebujeme trénovat," řekla jsem a na původně rozesmátých obličejích mých spolužáků se objevily podivné grimasy.

"Ehm, Lily… Většinou jsou konkurzy v září, aby se mohli přihlásit i prváci…" řekla Linda.

"Já vím, ale příští rok chceme vyhrát a nechci být skeptická, ale kdy naposledy jste viděli jedenácti letého odrážeče a brankáře, co by za něco stál…" odpověděla jsem a pak dodala: "jestli už nikdo nemáte dotazy, pro dnešek máme padla," řekla jsem a vyšla ven.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 9. září 2012 v 11:59 | Reagovat

Páni... Tak Lily se mi na konci trošku nelíbila, bya trošku zlá k budoucím prvákům :D Ale to je jedno... kapitola rychle odsýpala, jen se mi zdá, že se snad i kapitán volí až na začátku dalšího školního roku... kapitola byla zajímavá a jdu číst dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx