18. Problémy v řadách

27. září 2012 v 2:21 | Surynka |  Meganin příběh
No a je tu další kapitola, kterou jsem začala psát 24.7. Doufám, že jsem tou minulou nikoho moc nezklamala :D Roberta Vargu jsem si zamilovala, ale co se asi některým z vás nebude líbit je, že Megan a Teda čekají první "mráčky nad hlavami". No nebudu nic vyzrazovat, račte číst a komentovat ;)




"Nedopadlo to úplně podle plánu," řekl Gaston Balfour a posadil se na dřevěnou zdobenou židli v jedné z místností ve skalách. Jeho bratr tam nechal vzniknout něco jako skalní sídlo a bylo to celkem impozantní dílo.
"Naopak," promluvil Adair. "Naši přátelé zjistili, že se nedá všem věřit a rozhodně si nyní budou hlídat své řady, aby tam náhodou ještě někdo další nedělal zvěda. Začnou být paranoidní a při troše štěstí se začnou navzájem podezírat a to nebude dělat dobrotu."

"Máš to pořádně promyšlené, to se musí nechat, ale jak víš, že se budou chovat podle tvého předvídání?" Gaston nemohl uvěřit, že by jeho bratr měl ve všem, co právě řekl, pravdu.
"Protože jsou snadno předvídatelní. Možná ta mladá, Megan, ta je celkem výbušná a impulzivní a je možné, že u ní se spletu, ale to je jen detail. Jedna osoba proti spoustě dalších. Navíc s ní několik lidí nesouhlasí. Přeci jen, je to dcera Susan Woodové a zdědila po ní to její domýšlivé chování, kdy si myslí, že je nejlepší. Proto ji někteří nemají rádi, takže kdyby mé plány prokoukla a snažila se ostatní varovat, stejně ji nebudou brát vážně…"
"… někteří."

"Cože?" Otočil se Adair překvapeně na svého bratra.
"Někteří ji vážně nebudou brát, ale někteří ano. Vezmi si například toho jejího 'přítele', Teda Lupina. Vyrůstali spolu, ti si budou vždycky věřit," řekl Gaston s nechutí v hlase. Adair musel uznat, že jeho bratr má pravdu. Začíná být inteligentní a přemýšlet…možná až moc… Jen aby pak nebyl nebezpečím pro mě…

***


"To nemyslíte vážně?!" Rozkřikl se ministr po své kanceláři, když měl před sebou Megan, Teda, Harryho a Vargu. Právě mu oznámili, co se stalo v tom skalním údolí a že měli ve svých řadách zrádce. "Takže nejen, že jste si nedávali pozor a vyzvonili svoje plány protistraně, ale ještě jste se nechali chytit do pasti!"
"Ale vždyť nikdo nepřišel k úrazu," namítla Megan.

"Nepřišel, ale mohl! Speciálně vám jsem důvěřoval. Myslel jsem si, že jste po matce; bojechtivá, horlivá, ale opatrná! Že si dáte dobrý pozor, jestli tam náhodou nemáte krysu, ale vy ne!"
"Pane ministře, Megan si počínala jak nejlépe mohla…"

"… A vy mlčte, Lupine! Jestli tu stále chcete pracovat, tak se pro tuto chvíli zdržíte jakéhokoliv komentáře!" Zařval ministr na Teda, který se jen snažil bránit Megan. Ta zase kypěla vzteky kvůli tomu, co jí ministr řekl.
"Nevím, jak se opovažujete brát si do huby moji matku! Neznal jste ji, já ano! To ona mě vychovala a vychovala mě dobře a mé dnešní jednání by se nelišilo od matčina. Ta by se tam taky raději vydala, než aby riskovala, že by třeba jen promarnila šanci. No tak to nevyšlo, no a co? Nikdo z nás nepřišel k úrazu a navíc jsme zjistili, že mezi námi byly krysy. Pro tuhle chvíli navrhuji, abychom každého podrobili důkladnému testování, abychom zjistili, jestli jsou opravdu na naší straně, ale nebudeme se bezdůvodně podezírat! Akorát by došlo k rozkolu a jsem si jistá, že přesně tohle by se Balfourovi hodilo!" Megan dokončila svoji řeč a všichni na ni ohromeně hleděli. Ti, co si pamatovali Susan v akci, museli uznat, že Meg je opravdu její dcera. V tu chvíli se jí podobala jako nikdy předtím. "A teď, nebylo by tu něco k pití? Trochu mi vyprahlo," řekla Megan s nevinným úsměvem a přemístila se k ministrovu sekretáři, kde měl uložené lahve od ohnivé whisky.

***


"To jste měli vidět! Všechny tam seřvala, hlavně ministra, a pak se zeptala na něco k pití!" Ted reprodukoval Meganina slova a přitom se nehorázně bavil. Všichni byli rozesmátí, jen Megan nedávala najevo moc emocí. Ten den k nim přibylo několik nových hostů, takže poslední pokoje pro hosty už byly taky zabrané a ještě museli zřídit jeden provizorní v salonku. "Co se děje?" Zeptal se Ted, když přistoupil k oknu v hale a pozoroval Meganin zasmušilý výraz.
"Nic, jen přemýšlím nad tím, jestli neměl ten šašek přece jen pravdu," odpověděla nepřítomně a dál sledovala dění venku. Vítr rozfoukával barevné listí všude po příjezdové cestě.
"Kdo?"

"Ministr! Jestli přece jen neměl pravdu, že jsem to měla vědět a držet ostatní dál od nebezpečí."
"Blbost! Ministr si akorát myslí, že on je ten nejlepší a vzteká se, když se prokazuje, že to tak není." Snažil se ji Ted uklidnit.

"Hmm…" Megan dál hleděla z okna a nevnímala dění vevnitř. Ted se k ní sklonil a obmotal ruce kolem jejích ramen.
"Jsi ta nejlepší čarodějka, věř mi," zašeptal jí do ucha.
"Děkuju… Víš, že mi to připomíná doby, kdy jsem se v Bradavicích pohádala s učiteli? Taky si pak vždycky za mnou přišel a řekl jsi mi, že pravdu mám já a oni se pletou," řekla Megan a žasla nad sebou, jak se dala do vzpomínání. To obvykle nedělala.
"No jo, byli jsme nerozluční, než ses začala zajímat o kluky a mě nechávala v knihovně samotnýho."
"Jo a tehdy přišlo na řeč to, že nejsme sourozenci, jak si dlouho ostatní mysleli. I když pořád musím myslet na to, jak mohli být tak tupí a myslet si, že jsme sourozenci, když jsme každý byl jiný a navíc jsme měli i jiné příjmení."
"Tak víš co, ona naše rodina, celkově i s přáteli, byla trochu rozházená a málokdo se v tom vyznal," řekl Ted, když se tak zamýšlel nad rodinnými vztahy u nich.

"Nepřijde ti to divné?" Zeptala se zničehonic Megan.
"Co?" Ted jí nerozuměl.
"My dva… Vždyť jsme spolu vyrůstali jako sourozenci." Megan se snažila Tedovi nastolit problém, který se jí už několik dnů honil v hlavě.

"Taky si na to nemůžu zvyknout… a občas mě napadá… jestli je to tak dobře…" Ted se bál, co by mu na tohle Megan řekla, proto váhal s tím, že by jí své myšlenky řekl, ale Meganina reakce ho uklidnila.
"Tak aspoň nejsem jediná, kdo nad tím přemýšlí."

"Můžu vás na chvíli vyrušit?" Ozval se za nimi Vargův jednotvárný hlas.
"No tak když se ti to už povedlo," ušklíbla se Megan a postavila se. "Co chceš?"
"Něco mě napadlo a možná bych to mohl probrat s tebou?"
"A copak tak najednou? Nepovažoval jsi mě vždycky za blbou a nafoukanou dceru Susan Malfoyové?"
"No řekněme, že jsem poznal, že nejsi tak tupá, jak vypadáš. Můžeme jít do knihovny?" Varga se snažil znít naprosto normálně, ale nějak mu to nešlo. Pořád musel myslet na to, že v podstatě přiznal, že Megan je dobrá čarodějka a to se příliš neslučovalo s jeho chováním.
"Fajn, co ostatní?"
"Když to bude v pohodě, řekneme jim to," prohlásil rozhodně Varga a vešel do knihovny. Megan jen omluvně mrkla na Teda a zavřela za sebou dveře.

***

"Lidi, poslouchejte! Vargu něco napadlo," řekla Megan, když vstoupila do salonku plného lidí.
"Fakt, tak se nám svěřte," odsekl ironicky Draco. Na Vargu byl alergický přinejmenším stejně, jako byl Varga na Megan, ne-li víc.
"Co když ti Balfourovi nasazení lidi tady nebyli jen kvůli 'odposlechu' a zjišťování informací?" Zadívala se na všechny Megan. Varga zatím neprokazoval známky toho, že by začal mluvit sám.
"Co když tu byli i proto, aby nás rozdělili? Vím, zní to blbě, ale naší silnou stránkou je spolupráce, a kdyby tu byli nějaký krysy, pak bysme si určitě přestali věřit," řekl Varga a posadil se do křesla.
"To dává smysl." Harry se postavil a začal přemýšlet. "Ten Balfour musí být opravdu psychicky narušený."
"Vážně? Jak jsi to poznal?" Zeptal se ironicky Varga.

"Nechte toho!" Megan neměla ráda tyhle ironické poznámky. Většinou nemusely nic znamenat, ale v podobných situacích byly naprosto zbytečné a jen je to rozptylovalo.
"Fajn a co navrhuješ?" Draco nezvedl hlavu od Denního věštce, titulní strany stále plnily informace o 'Nové hrozbě'.
"Nesmíme se podezírat, musíme si věřit a hlavně se k tomu údolí musíme znovu vydat. Pochybuju, že se tam dostaneme, ale třeba kolem něco najdeme. Vypočítala Megan na prstech.

"Počkat? Máme si věřit? Vždyť já nevěřím ani vlastní rodině!" Namítl Varga.
"Možná proto, že z té tvé rodiny už moc nezbylo." Neubránil se Draco kousavé poznámce.
"Cos to řekl?!" Vyvalil na něj Varga oči a vypadalo to, že bude vraždit pohledem.
"Že z té tvé rodiny moc nezbylo, takže ani není komu věřit."
"Ty jeden hnusnej, smrtijedskej parchante! Jak takový pako může pracovat na tý správný straně?!" Varga byl vzteky bez sebe a namířil na Draca hůlku. Ten tu svoji taky vytáhl a Megan se v hlavě objevil obrázek naprosto zdevastovaného salonku, třeba i celého hrádku.

"Okamžitě toho nechte!" Zařvala, ale naprosto zbytečně. Varga vyslal první kletbu, ale daleko se nedostala. Megan mezi ně postavila štít. "Nechte toho, nebo se do vás pustím já a garantuju vám, že byste to nepřežili!" Křičela dál autoritativním hlasem a snad se jí i podařilo je zastavit. Štít zmizel.

"S tímhle debilem tu nebudu" Křikl Varga a vyletěl ze salonku. Popadl kabát pověšený u dveří a vyšel ven.
"To se ti povedlo! Je to jeden z nejlepších bystrozorů a my ho mezi námi potřebujeme! Nemůžeš pro jednou upustit od těch svých debilních poznámek?!" Vztekala se Megan.

"Cože? Tak to pako se mi roztahuje v baráku, má blbý kecy a já musím držet jazyk za zuby?!"
"Tak za prvý: Tohle je spíš můj dům, než tvůj a za druhý: ty kecy máte oba! Akorát ty máš hodně zvláštní talent člověka urážet. Zřejmě pozůstatek 'Malfoyovosti', který moje mamka -bohužel- nedokázala zrušit!" Megan kypěla vzteky. Přesně tohle nechtěla, aby se stalo.

"Tak pozor, jsem starší než ty a pořád mám nějaké právo!" Snažil se ji překřičet Draco a hůlku stále drtil v ruce.
"Právo urážet lidi kolem sebe?! Jsem ráda, že už používám mámino příjmení, za tohle bych se musela stydět!" Megan naštvaně odkráčela a cestou ze salonku drapla svůj plášť položený na křesle.
"Kam jdeš?" Zeptal se Draco v hale, když Megan zrovna otvírala dveře. Raději se přenášela až venku, stejně jako většina lidí, protože Susanin hrádek ty přenosy 'špatně snášel'.

"Musím ho najít, potřebujeme jeho spolupráci. Ostatně, spolupracovat bychom měli všichni!" Megan vyšla ven a přenesla se k Děravému kotli. To bylo místo, kde tušila, že by se Varga mohl vyvztekat a možná (spíš určitě) i opít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx