14. A vše začíná

15. září 2012 v 2:10 | Surynka |  Meganin příběh
A je to tu, vkládám další kapitolu a vypadá to, že se to už rozjíždí :D Posuďte sami ;)




"Počkat… to celé byl podvod?" divil se Ron.
"Ano, Balfour do ústavu nikdy nenastoupil a podle mě to byl on, kdo zaklel toho chlapíka a předal mu své jméno," odpověděla Megan.
"A co ta kletba? Co myslíš ty? Použil nějakou neznámou, nebo jenom skryl magické stopy?" přemýšlela Ginny. Doslova se bála mít vlastní názor.
"Nejraději bych řekla, že jenom skryl magické stopy, ale přestože se nezdá, obávám se, že vymyslel novou kletbu," rozvinula Megan další ze svých myšlenek.
"A jak moc je Balfour nebezpečný?" ozvala se Hermiona. Ta to ani nemyslela tolik jako otázku, jako své hlasité přemýšlení nad možnými alternativami.
"Před pár dny bych řekla, že ne, ale teď? Po tom útoku na Prasinky a pokusu o útok na Bradavice? Navíc po tom, co jsem zjistila, že to on nechal zabít mou matku… bojím se, že je nebezpečný a akorát to úspěšně skrývá za masku neškodného blázna."

"A co chceš teď dělat? Nevíme, kde je jeho sídlo, co je zač, jestli je smrtelný… nevíme nic a upřímně? Mě vůbec nenapadá, jak to všechno zjistit," přemýšlel Draco nahlas.
"Já…" Megan chtěla něco říct, ale přerušila ji hlučná rána z haly. Dveře do salonku byly zavřené, takže pokud přes bytelné dveře zněla rána hlasitě, co teprve v hale? Všichni se tam nahrnuli a sledovali vyražené dveře a hromadu bystrozorů s ministrem v čele.

"Megan Mal-Woodová, musím s vámi mluvit!" prohlásil ministr autoritativním hlasem.
"Co potřebujete?" zeptala se Megan ledově bez jakékoliv emoce. Snažila se ministrovi jen okrajově naznačit, jak na ostatní působí, což v domě, kde byli potomci Malfoyů, Woodů, Weasleyů a Potterů, nebylo nejvhodnější. Ti všichni dohromady byli stokrát autoritativnější, než on.

"Slyšela jste o novém útoku?" vypálil jeden z bystrozorů dřív, než se ministr stihl nadechnout.
"Ne," odpověděli obyvatelé domu -trvalí i dočasní- unisono.
"Tak byste měli vědět, že kouzelnický svět dnes večer zažil a ještě bohužel zažije největší tragédii v historii. Balfourovi se povedlo zaútočit na Bradavice, Prasinky a zničil ještě dvě kouzelnické vesničky. Celkem zahynulo sto dvacet osm dospělých a sto třicet dva dětí. Tohle byl teprve druhý útok, nechci vědět, co se bude dít při dalších," řekl ministr a všichni z Hrádku ho překvapeně a zděšeně sledovali. Slyšeli dobře? Tři sta šedesát mrtvých kouzelníků? Jen při druhém útoku? A má v plánu ještě útočit? Jistě! A dokud nebudou mít bystrozoři a všichni 'dobří kouzelníci' něco proti němu, bude si moct vesele vraždit dál.

"A kolik jich je zraněných?" zareagovala Megan pohotově - jako první ze všech.
"Padesát děti a čtyřicet jedna dospělých," odpověděl ministr. "Dětí je víc, protože hlavním útokem byla škola," dodal.
"To je strašné," Ginny zůstala vyděšeně hledět před sebe a podlamovaly se jí nohy. Harry ji musel zachytit a pak se otočil na ministra. Chtěl se na něco zeptat, ale jen neslyšně otevřel ústa. Nedařilo se mu dostat ven tu otázku.
"Jak jsou na tom děti tady Potterů a Weasleyů?" zeptala se Megan, která pochopila, jaká otázka je v danou chvíli nejdůležitější. Tahle situace byla příšerná. V jednu chvíli považují Balfoura za téměř neškodného blázna a v druhou má na svědomí přes tři sta padesát lidí. Nepředstavitelné číslo, když se zamyslíme nad kouzelnickou populací.
"Ty jsou v pořádku, podle informací," odpověděl ministr.

Ginny s Hermionou byly tak paralyzované strachem o děti, že se nezmohly na jakoukoliv reakci a jen tak tam stály, opřené o své, stejným způsobem paralyzované manžele, a zíraly do podlahy.
"Nebojte se, zajedu tam a přivedu je," ujistila je Megan.

"Ne, slečno Woodová. Vás potřebujeme tady! Pane Lupine," ministr se podíval na ministerského asistenta, "to vy tam půjdete a přivedete všechny příbuzné zpět. Slečno Woodová, ukažte nám klidné místo, kde mohu s kolegy a s vámi projednat další kroky," požádal ministr. Megan přikývla, něco chvatně vysvětlila Tedovi a už vedla ministra a celý zástup bystrozorů do knihovny, umístěné přes halu naproti salonku, kde všechno důležité kdysi projednávala i Susan. Někteří bystrozorvé, ti kteří pracovali se Sue, si dům pamatovali a pamatovali si i tuto knihovnu.
"To je šílené!" zhrozil se ministr, když mu Megan dopodrobna popsala svou návštěvu Ústavu pro choromyslné Svatá Magdalena. Řekla úplně všechno a snažila se nevynechat nic důležitého, s případem souvisejícího.
"Ne, to Balfour je šílený! A co je horší, stále nevíme, jestli ta kletba náhodou není nějaká nová… pro doktory a úředníky neznámá," řekla Megan. Narážela na muže, který ležel v ústavu jménem Balfoura a nebyl schopen jakékoliv jiné životní funkce, než že dýchal.
"To je jeden problém, a

le teď je důležité zjistit, jak ho můžeme dopadnout," namítl ministr a dal tak najevo, že o způsobu, jakým Balfour zajistil 'své druhé já', se nehodlá bavit.
"Ale vždyť to spolu souvisí!" rozkřikla se Megan. Nemohla uvěřit, že by to ty bystrozory nenapadlo. "Jestli je Balfour schopen vytvořit nové kletby, tak proti nám stojí neuvěřitelně nebezpečný kouzelník. Jak asi můžeme bránit sebe a ostatní před něčím, o čem ani nevíme, jestli existuje a jak funguje? Jestli na nás může seslat kletbu, kterou jsme předtím v životě nikdy neviděli, tak naprosto postrádá smysl se mu stavit do cesty, protože nás smete bez mrknutí oka."
"Má pravdu, musíme nejdřív vyřešit tohle a až pak zbytek," prohlásil jeden z bystrozorů.

"A co na tom chcete řešit?!" vybuchl ministr a celý vzteky zrudl. "Balfour je schopný vytvořit nová kouzla a my s tím nic nenaděláme! Nevidíme mu do hlavy a nezjistíme, jak to dělá… Proti podobným kouskům by už přes deset let měla existovat obranná zeď, ale on ji nějak obešel a nyní tvoří nové kletby… A co my, sakra, s tím?! Tohle přemýšlení nám nijak nepomůže! Musíme zjistit všechno z Balfourova života, proklepnout jeho rodinu, zjistit, čeho se v životě dopustil a jestli si vytyčil nějaký cíl. Pak se pokusíme určit, jestli má nějaký vzorkový postup v útocích," pokračoval ministr, ale když zachytil pár nechápajících obličejů, vysvětlil svá poslední slova. "Vzorkovým postupem myslím to, jestli má nějaký systém v místech, na která útočí… podle toho by se nám podařilo zjistit, kde bude příště a pokusíme se ho zadržet, zjistit víc o způsobu boje a tak podobně… Co myslíte, Megan?" Ministr se na ni otočil, jako by ona určovala jejich postup.

"Já myslím, že úvaha je to dobrá, ale taky bychom mohli znovu zajít do toho ústavu a zřejmě i do té stodoly, třeba tam budou i jiné stopy, než ty, které jsme tam s Lupinem našli po Felixi Xavierovi," navrhla Megan. Celé jednání se táhlo několik hodin, kdy shrnuli dohromady všechny informace, které o Balfourovi a Služebnících měli. Draco se jim do toho chtěl párkrát připlést,aleministr ho slušně vypoklonkoval z knihovny a nezajímal ho ani fakt, že Malfoy v tom domě bydlí.

"To je mi jedno! Momentálně tu jsem já a mí lidé a probíráme důležitá rozhodnutí, u kterých by neměla být žádná nepovolaná osoba a vy, pane Malfoyi, mezi ty nepovolané osoby patříte!" křikl ministr a zdůrazňoval každé slovo. Malfoy neměl moc rád, Dracovi předci se k jeho rodině nechovali moc hezky a on odmítal držet nějaké (jakékoliv) přátelství s potomkem někoho, kdo byl tak povýšený a vystavoval jeho rodinu, předky samotného ministra kouzel, posměchu a potupě.
Nakonec se přece jen něco dohodlo. Do stodoly byla vyslána hlídka bystrozorů, kteří to tam měli hlídat a zároveň pátrat po dalších možných stopách. Megan se měla ráno zastavit na ministerstvu, projít mapy a sestavit křivku útoků a pak se objevit v Bradavicích a zjišťovat napáchané škody. Škola byla zavřená -žáci a studenti ji pozvolna opouštěli a definitivně prázdné to tam mělo být do tří dnů- a Prasinky téměř opuštěné, tudíž jediné, co tam mohla dělat, bylo nahlížení na krvavé stopy, které ještě někdo neuklidil a na zbořené zdi. Neměli se čeho chytit. Balfour byl Voldemortovi tak podobný a zároveň tak odlišný. Nevěděli, jestli je vůbec možné ho nějak vyprovokovat k útoku a ani nevěděli, jestli by ten útok skutečně vyprovokovat chtěli. Balfour znal kletby, o kterých nikdo z nich -těch správných- ani neslyšel. Byl nebezpečný, a co jej činilo snad ještě nebezpečnějším, byl to skutečný blázen. Někdo, kdo se měl nechat léčit, ale místo toho je volný a každým dnem je jeho šílenství horší a nebezpečnější.

"Jsem polomrtvá únavou." Megan se svalila do křesla u krbu a byla ráda, že celou místnost osvětloval jen oheň. Opravdová, velká světla by nepřežila.
"Co všechno jste projednali?" zeptal se Draco konverzačním tónem. Smrt Susan ho přece jen změnila. Občas dokázal předvést tu nesnesitelnou tvář Malfoye. Sice to byl jen slabý odvar toho, co dokázal jeho otec, ale bylo to dost na Megan, aby pokaždé začala zuřit.

"Přestaň s tím!" vyštěkla a dál nechávala zavřené oči.
"A s čím?" zeptal se Draco s takovým nezájmem, že i otázka na počasí by v tu chvíli vyzněla vážně.
"Netvař se, že nevíš a laskavě si odpusť ten svůj tón. Malfoy jako tvůj otec už nejsi, naštěstí, a poloviční Malfoy je naprostý nesmysl, takže se vrať ke svému původnímu chování, ano?" Megan se snažila znít stejně netečně, jako její nevlastní otec, ale vzteky k sobě oční víčka tiskla tak silně, že měla pocit, že z nich vytlačí slzu. Snažila se nevybuchnout a jednat klidně, ale s každou vteřinou se tyhle vyhlídky bortily.
"Mého otce jsi neznala! Takže o něm nemluv a co ty mi máš co poroučet? Ještě pořád bych měl být autorita," namítl Draco, ale přece jen se trochu zklidnil.

"Zaprvé; jsem ráda, že tvého otce neznám, musela bych ho zabít za to, co dělal, zadruhé; já ti neporoučím, jen ti oznamuju, jak příšerně se chováš a že v zájmu pohodlí všech ostatních by ses mohl zklidnit," vysvětlila Megan. Konečně se hovor ubíral tím směrem, kterým chtěla a mohla sedět v klidu, bez zbytečných emocí. Otevřela oči a sledovala plameny ohně, jak se třepotají v různých směrech, vyzařují spoustou odstínů oranžové a osvětlují jak krb, tak místnost.
"Příšerné… teď jsi něco mezi svou matkou a Malfoyovými," prohlásil Draco. Sice mu pořád nebylo příjemné mluvit o Susan, ale koneckonců, tohle byla její dcera. A když to byla pravda…

"Jsem hluboce poctěna a zároveň dotčena," odpověděla Megan teatrálně a vzala si knihu ze stolku. Opět se její vzpomínky musely zatoulat do dob dávno minulých, kdy tu seděla ještě se svou matkou a povídaly si. Jejich hovory téměř nikdy nebyly zajímavé pro ostatní. Běžné řeči mezi matkou a dcerou, mezi dvěma nejlepšími kamarádkami.Megan přemýšlela o tom, kdyby se mohla vrátit v čase, jestli by riskovala a upozornila Sussan na její blížící se smrt. Samozřejmě nad tím uvažovala celkem často -skoro pořád, ale čím víc na to myslela, tím víc si uvědomovala, že by to až moc změnilo tok času. Tolik věcí by bylo jinak, že by se celý ten život ubíral jiným směrem. Vždycky se kázalo o tom, neničit minulost, přítomnost ani budoucnost. Ať už budeme mít sebeušlechtilejší myšlenky, vykonání připravovaného činu by vše akorát zhoršilo… hned, nebo až časem… Megan vzpomínala na monotónní hlas profesorky přeměňování, jakže se jmenovala? Zvláštní, na část její přednášky, či na její vzhled a přednášející hlas si vzpomene, ale jméno? Ani za zlaté prase. Čím to bylo? A jak se vlastně během přeměňování dostala k takovémuto tématu? Vždyť se to naprosto míjelo, šlo to mimo sebe. To bylo jedno! Vždy, když přemýšlela nad obracečem času a možnosti vše začarovat -projít tajnými bariérami, probourat je- a moct změnit minulost, vzpomněla si na tuhle jednoduchou větu a věděla, že by to nebylo správné. Že ta smrt měla v koloběhu života nějaký význam. Jen bude zatím muset zjistit, jaký.

Ozvala se pořádná rána. Do krbu v hale dorazil Lupin a za ním následovalo osazenstvo Potterových a Weasleyů.
"To snad není možný?! Tolik zrzounů v mém domě?"
"Okamžitě se zklidni! Na ten dům mám mnohem větší právo než ty a myslím si, že už bych mohla rozhodovat o lidech, kteří tu budou přítomni, protože jsem plnoletá a dědictví je mé," připomněla Megan.

"Ale zatím jsem zákonem ustanovený dědic, až se vyřeší všechna ta administrativa, pak teprve budeš majitelem ty," odpověděl s úšklebkem Draco, ale nechal všechny ty lidi procházet se po Hrádku a sám se odklidil do ložnice, kde měl klid. To byla jeho oáza klidu. A Megan se mohla bavit s Tedem, dětmi Harryho a Rona, projednávat se všemi celou situaci a tak podobně. Scorpius se pak dal se všemi do řeči, přece jen si byli věkově blíž, než Meg a Ted a ti dva se tak mohli uklidit do nějakého tichého kouta a povídat si ve dvou. Zdánlivá idyla, ale s důrazem na to 'zdánlivá'. Venku vládlo nebezpečí. Byl tam někdo, kdo byl šílený a zároveň geniální a každou vteřinou získával nové Služebníky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx