10. Nějaký plán?

3. září 2012 v 1:57 | Surynka |  Meganin příběh
Tak a je to tu zase! Ano, další kapitola. Datum začátku psaní: 7.6. a datum dopsání: 8.6. 0:58. Tahle kapitola je neskutečně krátká, ale po celou dobu jsem se u ní musela culit, až to bylo vážně "na palici". Někdo už možná uhádne, ale stejně bych byla ráda, kdybyste si to přečetli a okomentovali. Věřte mi, na komentářích závisí moje nálada ve psaní a tudíž i kvalita povídky :D Nezklamte mě, moc prosím :D (No teda, já jsem neuvěřitelně trapná, když takhle škermám... měla bych se nad sebou zamyslet, tohle normálně nemám v povaze :D)
NO nic, věnuju svým SB, hezké počteníčko ;)




"Tak dobře, jaký je plán?" zeptal se následující ráno Scorpius, když vešel do jídelny, kde obědvalo sedm lidí. Všichni se rozhodli na hrádku přespat a Megan si tak mohla dlouho do noci povídat s Tedem a svým nevlastním bratrem.
"Bod číslo jedna zní: Sbalíš si věci a jedeš do Bradavic," zahlásila Megan s plnou pusou jídla a všichni se museli rozesmát, když spatřili ten zdrcený pohled nejmladšího z obyvatel hrádku.
"Cože?! Začíná to tu být zajímavý a já se mám jít učit?" vyvalil nespokojeně oči a počkal, až mu poletující konvice na čaj naleje trochu do hrnku.

"Nejdůležitější je dokončit studium," poznamenal suše Draco a ani se neobtěžoval zvednout hlavu od Denního věštce.
"Zvykej si, bráško, tenhle teror nepoleví ani po ukončení studia. Vždycky si najde téma proč tě tyranizovat," ušklíbla se Megan a nabrala si další porci vajíček.
"Kdybys byla zrzavá, řekla bych, že máš něco společného s Ronem," poznamenala Hermiona a loktem uhodila do Rona, aby se přestal cpát.

"Můžeš mi přestat urážet rodinu?" vzhlédl Draco od novin.
"Bod pro tebe, konečně zvednul hlavu od toho kusu papíru," prohlásil Harry, načež se všichni, až na zmíněného Malfoye, začali smát.
"Tak dost srandiček, čekám, že mi pomůžete s plánem na Balfoura!" Megan se snažila překřiknout ten hlasitý smích, který se Draco snažil nevnímat.

"Jasně," rozkašlal se Harry, a když se trochu uklidnil, zeptal se: "Kde začneme?"
"Já bych zašla na místo, odkud mě unesli. Určitě tam najdu nějakou magickou stopu a s trochou štěstí se dokážu přenést do té stodoly, nebo kde nás to drželi. Počítám s tebou," Megan se podívala na Teda.
"Promiň, ale myslím, že by na ministerstvu uvítali, kdybych se tam objevil."
"Ještě chvíli to vydrží, ale dobře, ať je po tvém, vyrážíme hned!" zavelela Megan a začala se zvedat od stolu.
"Ještě jsem nedojedl," namítl překvapeně Ted.

"Na to si měl myslet dřív, než jsi poznamenal to o ministerstvu. Megan dokáže lidi brát za slovo s neuvěřitelnou přesností," prohlásil Draco a už nadobro odložil noviny.
"Uvědomuješ si, co za blbost jsi právě řekl?!" zeptala se Hermiona.
"A uvědomuješ si, že jsem Malfoy? Mám právo na chyby, i když je nepřiznám."
"Tati! Dej si radši kafe a přestaň chvíli mluvit! Dost, že musím do školy, ještě abych poslouchal ty vaše kecy!" prohlásil naštvaně Scorpius a vysloužil si od otce pohlavek.

"A žádný domácí násilí, zlatíčka!" křikla ještě Megan, než se i s Tedem přenesli do postranní uličky poblíž centra Londýna.
"Tak co teď?" zeptal se Ted, když stáli uprostřed křižovatky uzoučkých uliček a dýchali smrad z kanálů a rozlitého alkoholu, když tam potajmu popíjeli náctiletí fakani.

"Ty si to pamatuješ všechno, že? Kde jsem stála?" zeptala se Megan a točila se pořád dokolečka.
"Když jsem tě viděl, spíš jsi ležela, než stála, ale to jen pro přesnost," ozval se Ted, ale když uviděl Meganin pohled říkající: Nemel hlouposti a odpověz, ukázal na místo asi metr od sebe a řekl: "Asi někde tady."
"Fajn!" Megan došla na příslušné místo a klekla si k zemi. Vytáhla hůlku a soustředila se na tu noc a na magii těch Služebníků. Ted tiše přidřepl k ní a koukal jí přes rameno. Najednou Megan vystřelila ruka k jeho paži a oba se přenesli do stodoly, kde byli přivázání k dřevěnému sloupu.

"Výborně! A znáš adresu?"
"To přece nemusím. Když aspoň trochu tuším, kde se určité místo nachází, dokážu se tam pak přenášet. Sice neznám adresu, ale teď si jsem jistá, že je to stodola někde uprostřed pláně, s výhledem na kopce a lesy," vyjmenovávala Megan, když se postavila k oknu s rozbitými okenními tabulkami a snažila si co nejpřesněji zapamatovat okolí.
Stodola byla tmavá a byla cítit zatuchlými prostory. Téměř všechna okna, až na dvě, byla zatloukaná prkny. Dřevěná podlaha vrzala na každém kroku a pokaždé, když ti dva udělali krok mimo stopy, které tam zanechali Služebníci, zvedl se vír prachu.

"Už víš všechno, co potřebuješ? Já jen, že by vážně neuškodilo, kdybych se už objevil na ministerstvu," Ted se rozhlížel v další části stodoly a snažil se neshodit hromadu polorozpadlých dřevěných beden.
"Ty mě s tím tvým ministerstvem dost štveš! Víš, že se přátelíš se stejnými sviněmi, který mě chtěj dostat do Azkabanu?" Způsob Meganina uvažování signalizoval, že už se dala kompletně dohromady a je to ta stará známá Meg, která bude na své okolí nadávat a bude si dělat, co chce. Za těch pár týdnů se s nastalou situací naučila žít a teď se rozhodla předvést jako pravá dcera Susan Woodové.

"Nechtěj tě dostat do Azkabanu, ale budou s tebou projednávat tu smrt Smrtijeda a…"
"… To máš jedno! Vyjde to nastejno, nedá se jim věřit. Proč myslíš, že jsme rozhodli to zatím neříkat tomu tvému ministerstvu, protože se jim nedá věřit a ve vedení je snad ještě větší debil, než ten, který odmítal přiznat návrat lorda Voldemorta, když byl Harry ve čtvrťáku."

"Tvému způsobu uvažování bych chtěl přijít na kloub," rozesmál se Ted a prohlížel si další část stodoly.
"Jó o to se snažila hromada lidí, ještě nikomu se to nepodařilo… teda až na mámu, která mě chápala jenom proto, že jsem byla po ní," poznamenala Megan těsně před tím, než shodila pár dřevěných beden plných slámy.
"Můžeš mi vysvětlit, co tam děláš?!" přihnal se vyděšeně Ted.

"A můžeš mi ty vysvětlit, co bylo v těch krabicích? Je z toho cítit magie!"
"Cože? Cítit magie? Nespadla jsi odněkud?" divil se Ted a marně čichal k bedně. Nic necítil.
"Až budeš mít takový talent, jako já, ucítíš to," rozesmála se Megan. "Nebo se podíváš pozorněji a uvidíš hůlku," smála se dál a opatrně rozmotala hůlku z chuchvalce slámy.
"Čí asi je?"
"Buď na ni budeme civět a budeme si dokola pokládat tu otázku, nebo to zaneseme Hermioně a ta už nám to pomocí kouzel řekne," poznamenala Megan a schovala hůlku do svého pláště, který skryl opravdu všechno.

"Našli jsme tam hůlku!" zahlásil Ted, když se vrátili na hrádek. Megan mu vymluvila 'návštěvu' ministerstva a raději se hned vrátili, aby se pochlubili svým nálezem.

"Zjistíš nám, čí je?" zeptala se Megan Hermiony, která se chystala přenést na ministerstvo, aby zasedla ke svému stolu a probírala se další hromadou papírů.
"Samozřejmě, ale vezmu si ji s sebou, už bych opravdu měla být v kanceláři," omluvila se Hermiona, schovala hůlku do kabelky a odešla.

"Další kolo pátrání později, potřebuju si ještě něco zařídit," prohlásila Megan a odešla do svého pokoje.
Posadila se na parapet a pozorovala okolní krajinu. Bylo poledne, ale to šero by zmátlo kohokoliv. Těžké šedé mraky se vznášely neskutečně nízko nad zemi a nepouštěly k ní jediný sluneční paprsek. Silný vítr rozfoukal spadané listí a vál ho v malých vírech dál. Následující den mělo být prvního října a pro Megan to byl signál, že podzim už opravdu začal. Ne dvacátého třetího záři, ale prvního října. Tak to cítila ona.
"Můžu dál?" Ve dveřích se objevil Ted se širokým úsměvem na tváři.
"To tě nikdo neučil klepat?"

"Ty se taky nechováš zrovna podle vychování, kterého by se mělo dostat Malfoyově dceři," ušklíbl se Ted.
"Nevlastní dceři, na to nezapomínej," usmála se Megan.
"Fajn, tak nevlastní dceři," rozesmál se Ted nad Meganinou přesností. "Na co myslíš?" Zeptal se po chvíli ticha.
"Den jako stvořený na vzpomínání," odvětila Megan a ani neodvrátila pohled od okna.
"Chybí ti, co?"

"Neskutečně, ale neříkej to nikomu. Nechci, aby si mysleli, že jsem slabá," podívala se na něj prosebně a Ted se musel znovu rozesmát. "Co je?" vyvalila Megan překvapeně oči.
"Nic, jen…" dlouze se na ni zadíval a jejich obličeje se začaly až nebezpečně přibližovat. To napětí mezi nimi by se dalo krájet…

"…Meg! Můžeš dolů?" ozval se Dracův hlas. Megan se rozsmála a Ted se tvířil neskutečně naštvaně.
"Tak snad příště," prohlásila se smíchem a odešla z místnosti.
"Sakra! Dvakrát to málem vyšlo…! Já nemůžu mít aspoň jeden den štěstí, co?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx