1. kapitola

4. září 2012 v 9:00 | Mary-Ane |  Famfrpálová romance
"To si ze mě děláte legraci," vyprskla jsem, když můj pohled padl na titulní stránku "Famfrpálového týdeníku".


"Co je, Lily?" zeptala se Kate, zatím co si sušila obličej poprskaný džusem. Rychle jsem nalistovala desátou stránku a začala číst:

"Nejlepší brankář všech dob se vrací do rodné země!" Pod nadpisem byla velká fotka rozesmátého patnáctiletého kluka.

"Mike Wood, nejmladší brankář týmu L.A. Stars, všech dob, se rozhodl pro návrat do rodné Anglie. Po posledním zápase této sezóny, kdy se mu podařilo udržet čist konto, sdělil exkluzivně našemu reportérovi, že příští týden nastoupí na Školu čar a kouzel v Bradavicích, kde hodlá absolvovat zkoušky NKÚ. Co bude pak, se uvidí, ale teď chci hlavně dostudovat na škole s úžasnou historií a hlavně na které studoval i můj otec (Oliver Wood, bývalý brankář Anglické reprezentace - pozn. redakce)."

Dál jsem četla potichu, protože Kate začala vypadat znuděně. Famfrpál ji nezajímal ani zdaleka tolik, jako mne a tahle informace jí nepřišla ani trochu zajímavá. Já na druhou stranu byla nadšená. Mike Wood, nejlepší brankář, který se v Anglii kdy narodil, měl studovat v Bradavicích. Byl to ten Mike, jehož fotkami jsem měla doslova vytapetovaný pokoj a můj vysněný soupeř. Ten brankář, kterému jsem nejvíc na světě chtěla dát gól.

"O tom, jak se Woodovi daří v Bradavicích, vás budeme průběžně informovat."

"Nazdar Lil, četlas už tu nov…" můj bratr větu nedořekl, protože si všiml stále mokrého časopisu ležícího na stole.

"Jo, četla, myslíš, že je to pravda?" zeptala jsem se a jen těžko jsem v hlase skrývala nadšení.

"Jestli ano," zahuhlal James s plnou pusou topinky, "pak doufám, že ho Moudrý klobouk zařadí do Nebelvíru. Rick letos končí a brankář by se nám hodil a navíc hrát proti Woodovi bych nechtěl,"

"Nevíš, kdy přijede?" zeptala jsem se, zatímco jsem si zálibně prohlížela fotku z titulní stránky

"Aby sis připravila památníček? Drž se na uzdě Potterová," ozval se posměšný hlas za mnou.

"Ne, abych mu řekla, že je tu jeden střelec, který se netrefí ani do prázdné brány," odsekla jsem a začala si balit věci do tašky.

"Hahaha! Doufám, že máš připravenou propisku, protože tvoje láska je právě ve dveřích," zašklebil se Jack a ukázal směrem k hloučku holek snad ze všech ročníků a kolejí.

"Co se děje?" zeptala se zmateně Kate, která konečně zvedla hlavu od nějaké knihy. Dav se zatím rozestoupil a mezi ječícími dívkami prošel vysoký kluk. Měl hnědé vlasy, které mu padaly přes oči. Přes ty nejmodřejší oči, které měly stejnou barvu jako jeho kravata - barvu havraspárské modré.

"A sakra," ujelo Jamesovi. Havraspárský tým byl už tak dost silný a teď jim ještě přibyl nejlepší brankář, jakého si mohli představit. Jack vstal a přešel k Mikovi, ten se zasmál a rychle Jacka poplácal po rameni.

"Jamesi, tohle je můj bratranec - Mike Wood. Miku, tohle je James Potter, náš chytač," řekl Jack a můj bratr si potřásl rukou s Mikem. Cože? Bratranec? Tak to je konec, pomyslela jsem si. Rychle jsem sebrala tašku a pokusila se nenápadně zmizet. Nohy se mi ale nějak zamotaly a já se rozplácla na zem, čímž jsem pochopitelně získala pozornost svého okolí.

"Jo a tohle je Lily Potterová, naše střelkyně. Potterová, má vůbec smysl něco říkat?" ozval se Jack. Zvedla jsem se a vzhlédla. James, Jack i Mike se smáli.

"No nazdar," zamumlala jsem, prosmekla se kolem nich a vyběhla z místnosti. I venku jsem slyšela jejich smích.

"To byl Mike Wood?" zeptala se Kate, když mě konečně dohonila.

"Jo, to byl ten kluk, jak mám s jeho fotkami vytapetovaný pokoj," upřesnila jsem a otevřela dveře do třídy, kde jsme ten den měli mít přeměňování s Mrzimorem. Třída byla skoro prázdná, takže jsme si s klidem sedly do poslední lavice a čekaly na profesorku.

"Chápeš, že kluk, kterýho roky platonicky miluju, je bratranec kluka, kterýho nesnášim nejvíc na světě?" zeptala jsem se a položila obličej na lavici.

"Tomu se říká ironie osudu, Lil," upozornila mně Kate a pokračovala ve čtení. Třída se mezi tím začala plnit a hlasitý smích z chodby mně upozornil na příchod mého bratra a Jacka Thomase. Chvilku se rozhlíželi po třídě, až nakonec zamířili do volné lavice před námi.

"Čau Weasleyová, víš, že máš tu knihu vzhůru nohama?" zeptal se Thomas a sám se svému vtipu zasmál.

"Ne! Vážně? Thomasi, všímej si svého a mlč, jo?" Kate se zašklebila a pokračovala ve čtení. Jack otevřel pusu, aby jí něco odpověděl, ale do třídy naštěstí vešla profesorka a tak se otočil.

Hodina probíhala docela normálně - procvičovali jsme kouzla potřebná ke složení NKÚ, do jejichž vypuknutí zbývalo už jen pár týdnů. Už jsem se zvedala k odchodu, když se na mě otočil můj bratr a řekl:

"Dneska trénink, nezapomeň!".

"Jako by šlo zapomenout na to, že odpoledne musím strávit s Thomasem," zašklebila jsem se a dala se na odchod.

Kate měla hodinu věštění a já měla až do odpoledne volno, tak jsem šla do knihovny, abych mohla dělat úkol na lektvary. Sedla jsem si do tichého rohu, otevřela učebnici a snažila se najít něco o pomalu působících jedech.

Myšlenky se mi ale pořád stáčely k Miku Woodovi a tomu, že příští rok dostanu konečně šanci hrát proti brankáři světové extratřídy. Mým snem bylo vždycky hrát za anglickou reprezentaci a stát se střelkyní v nejlepší světové trojce. Ve školním přeboru jsem sice patřila mezi nejlepší, jenže to nic neznamenalo. I moje máma patřila k nejlepším, ale pak začala bojovat proti Voldemortovi a na famfrpál nezbýval čas.

Myšlenkami jsem začala blouhit hloub do minulosti. Za kolejní družstvo jsem začala hrát v druhém ročníku. Sice už mnoho let neplatilo nepsané pravidlo o tom, že prváci za tým nehrají, ale na uvolněné místo v týmu vybrali z prváků místo mě Jacka Thomase. S nejlepším kamarádem svého bratra jsem se nemusela nikdy, ale poté, co jeho vybrali a mě ne, naše vztahy ještě víc ochladly. Během prvního ročníku jsem chodila trénovat víc, než kdokoliv z týmu, abych příští rok u konkurzu uspěla, a v září jsem se opravdu dostala do týmu. Byla jsem dokonce lepší, než Jack, což jeho ego neuneslo a naše konverzace se smrskla na pár vět nutných ke spolupráci na hřišti. Kate Jacka nesnáší od druhého ročníku. Zakoukala se do něj a on to zjistil. Začal se jí posmívat, což Kate nevydržela. Zalíbení bylo pryč a potenciální přátelství taky.

Mimo nadpisu byl pergamen prázdný. Podívala jsem se na hodinky a zhrozila se, před deseti minutami jsme se měly s Kate sejít na obědě. Shrábla jsem své věci a vyrazila směrem do jídelny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nelsh Nelsh | 4. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Není to špatné, jen na můj vkus málo akce,  ale tím se natrap. Existuje jen pár literárních děl, která jsou opravdu dle mého gusta. Tohle ovšem označím za dobré. Piš dál - budu poctivě číst :-)  :-D  :-P  :D

2 Pouli Pouli | Web | 5. září 2012 v 14:11 | Reagovat

Nejprve to špatné: Máš tak pár překlepů. A nechápu, jak může jít Lily po volném odpoleni na oběd.
A teď to ostatní: Tohle je vážně skvělá povídka! Moc se mi líbí. Dobře to začíná. Příjemně odsýpá. Dialogy mě baví. Postavy jsou taky sympatické. Prostě je to naprosto úžasné.

3 Surynka Surynka | Web | 9. září 2012 v 11:54 | Reagovat

Stejně jako Pouli nechápu, jak může po volném odpoledni následovat oběd, ale to je tak všechno...
Povídka se mi líbí, zbytečně se netáhne a je plná děje. Postavy se mi zatím zdají příjemně, každá má svůj daný charakter, který se představil téměř okamžitě a dialogy byly nejen zajímavé, ale měla jsem i pocit, že jsem tam s nimi. S radostí se vrhám na další kapitolu :-)

4 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 9. září 2012 v 14:10 | Reagovat

[3]:

[2]: Děkuju moc za komentáře, ale já nevím, jestli jsem to napsala nějak nesrozumitelně, ale píše se tam,že má DO odpoledne volno, takže má první hodinu, volno, oběd a odpoledne něco dělají, ale mezi tím volnem po první hodině a odpoledne je volno

5 Máca Máca | E-mail | 29. března 2014 v 22:21 | Reagovat

Ahoj, já trochu nechápu, jak může Lily chodit do stejný třídy se svým bratrem :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx