VIII. - Zlé dny Bradavic

16. srpna 2012 v 19:12 | Nelsh |  Redderer
Rose se usadila do lavice a otevřela si učebnici. Obranu proti černé magii měli spojenou se Zmijozelem a Rose byla odhodlaná tuto skupinu studentů jako vždy okázale ignorovat.
I když se velmi snažila a slíbila si, že se neotočí, cítila na sobě něčí pohled. Bylo to velmi nepříjemné. Kdo to na ni pořád civí? Už už se chtěla obrátit a dotyčnému vynadat, když…

"Jak se máte, děcka?" Do třídy vešel profesor Williams. Byl to starší muž s (doslova) třemi chlupy na hlavě. Chodíval seriozně oblečen a nikdy se nechoval lehkovážně. Vždy vše pečlivě zvážil, než to udělal. "Já se mám úúúžasně, věřili byste tomu?"
Žáci měli co dělat, aby nevyprskli smíchy. Profesor se dnes dostavil na hodinu v trenýrkách a košili. Kravatu měl uvázanou kolem hlavy a vypadal jako by hodně pil.
"Dneska je krááásně. Není vám horko? Mně jo." Williams mávnul hůlkou a ze stropu začalo sněžit. Následně si lehl na zem a v lehkém zmrzlém poprašku začal dělat andělíčky.
Nebelvírští s hrůzou vytřeštili oči a sledovali zmateného učitele, jak se potácí ke katedře a předstírá, že plave. Zmijozelští se mohli za břicho popadat a někteří dokonce v návalech smíchu spadli ze židle.
"Proboha," zamumlala Rose.
Sam i Alex Brownovi, rovněž studenti Nebelvíru, se snažili profesora podepřít a odvést ho na ošetřovnu, ale nijak se jim to nedařilo. Williams je odstrkoval a volal svou mámu, že prý jsou tu nějací "aaní kjuci."
"Rose, co budeme dělat?" obrátil se na kamarádku bezradný Albus.
Weasleyová vytáhla hůlku a použila na učitele kouzlo úplného spoutání. Sourozenci Brownovi ho potom vynesli na chodbu.
Studenti chvíli zaraženě seděli, ale potom se pomalu začali trousit z učebny. Rose s Albusem rovněž odešli.
"Co to bylo?" zeptal se Potter.
"Já… nevím. Někdo nebo něco profesora očarovalo a to dost silně. Jen nechápu… Proč by někdo tohle dělal učiteli? To je přece nelogické."
"Možná měl někdo z jeho předmětu špatné známky."
"Ale jak by mu pomohlo učitele zesměšnit? Na známkách by to nic nezměnilo."
"Máš pravdu."
"Je za tím něco víc, stoprocentně."
"Myslíš, že to může mít něco společného s Parksem a tou patálií s knihovnou?"
"Asi ano. Vážně musíme zjistit co Parks vzal a to co nejdřív."
Další hodiny nebyly o nic lepší. Na lektvarech chtěla profesorka Moonová vypít jed v domnění, že se jedná o dýňovou šťávu. O přestávce někdo zahlédl ředitelku McGonagallovou jak skáče po chodbě a prozpěvuje si "Jsem ptáček maličký…" Profesor Kratiknot tančil s každým koho potkal a nejhorší na tom všem bylo, že stejně poblázněně se chovala i madam Pomfreyová, takže zmatené kouzelníky neměl ani kdo ošetřit.
Studenti Havraspáru, Mrzimoru i Nebelvíru se snažili dospělé udržet co nejvíce v klidu, aby si nějak neublížili, ale zmijozelští jim veškerou snahu kazili. Sesílali kletby kam se dalo a žáci nakonec uznali za bezpečnější schovat se ve svých společenských místnostech. Každým dnem škola stále více upadala do vlády Zmijozelu. Všechny hodiny skončily, neboť na celém hradě nezbyl jediný učitel s racionálním chováním. Zmijozelští se jako pávi procházeli po prázdných chodbách a mrzačili každého, kdo jim přišel do cesty. Žáci chodili na snídaně, obědy a večeře ve skupinách, vždy alespoň s jedním členem sedmého ročníku.
Špatné bylo i to, že Bradavice byly kompletně izolovány od vnějšího světa. Slovinec byl ve dne v noci hlídaný a dostat se k němu a moci poslat zprávu bylo zhola nemožné. Veškerá příchozí pošta byla zmijozelskými zabavena.
Všichni žili v neustálém strachu, co přinese zítřek.

Rose seděla v křesle před krbem a četla si ve VŠESTRANÉ PŘÍRUČCE NA BYLINKÁŘSTVÍ. Ať už chtěla nebo ne, její mysl se knize téměř vůbec nevěnovala. Rose přemýšlela o jejich momentální situaci. Už týden nikdo nevystrčil nos ze své společenské místnosti. Rovněž tomu byl týden co všichni uklidňovali Terryho, že jeho táta je v pořádku. Nikdo totiž neměl ani ponětí kde se učitelé momentálně nacházejí, ani jestli se jim něco nestalo. Neville zmizel jako jeden z prvních a i když ho Terry hledal snad na celých Bradavických pozemcích nebylo mu to nic platné. Rose bylo malého Longbottoma líto. Ona a Hugo alespoň věděl, kde je jejich rodina, ale Terry…
Z úvah ji vytrhl hluk na chodbě. Právě teď byla ve společenské místnosti jen ona, její bratr, Terry a Potterovi. Rose vytáhla z kapsy hůlku a přišla k portrétu Buclaté dámy.
"Co blázníš?" Albus se ji pokusil odtáhnout dál od průchodu, ale Rose ho setřásla. "Počkej! Poslouchej."
Ze dveřmi byly slyšet zvýšené hlasy.
"Ale vy mě musíte pustit dovnitř!" naléhal někdo.
"Ani náhodou, mladíku. Neznáš heslo, nesmíš dovnitř," odporovala Buclatá dáma.
"Ale já tam musím. Je to důležité."
"Ne."
"Ale…"
Rose strčila do obrazu. Všem se naskytl pohled na Scorpiuse Malfoye s batohem na zádech a hůlkou v ruce.
"Co ty tady děláš?" zeptal se podrážděně Albus a namířil na něj svou hůlku.
"Řeknu vám to, ale teď mě prosím pusťte dovnitř." Scorpius se nervózně ohlédl.
"Ne. Patříš do Zmijozelu. Vám se nedá věřit." Rose si chlapce přeměřila pohledem. Ve tváři, kde se normálně zračil arogantní úšklebek byl nyní patrný strach.
"Prosím. Nepřišel jsem vám nic provést." Scorpius schoval hůlku do kapsy na znamení míru.
"Jdi si k těm svým," přidal se Hugo.
"Jestli mě tady najdou, jsem vyřízený. Prosím, je to důležité. Potřebuji vám říct něco podstatného," zkusil to znovu Scorpius.
"No… Možná…" rozmýšlel Albus.
"Sami víte, že normálně o nic neprosím a už vůbec ne někoho z Nebelvíru," přesvědčoval je Scorpius.
"Tak dobře. Jen doufám, že děláme správnou věc," povzdychl si Albus a ustoupil stranou, aby mohl Malfoy projít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 20. srpna 2012 v 12:57 | Reagovat

U tohohle jsme se nehorázně smála... všechno je naruby... no jsem zvědavá, co bude dál :-)

2 Nelsh Nelsh | 20. srpna 2012 v 13:59 | Reagovat

[1]:To mě těší, že se ti to líbilo. :-)

3 Pouli Pouli | Web | 12. září 2012 v 11:28 | Reagovat

Začátek kapitoly byl vtipný. Ti zmatení učitelé mě baví. Celkem rychle se Zmijozel ujal vlády na škole. Nečekala jsem, že se to zvrtne tak rychle. Ale proč ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx