V. - Crucio

10. srpna 2012 v 19:16 | Nelsh |  Redderer
Hugo, Terry a Lili šli chodbou. Před chvílí jim skončila hodina přeměňování a Longbottom i Potterová by šli rádi na oběd, ale Weasley trval na tom, že nejdřív navštíví knihovnu. Podle něj byla v učebnici lektvarů hanebná chyba, kterou si dozajista musí ověřit.

"No tak, Hugo! Pojďme nejdřív do Velké síně. Ta knížka ti neuteče," prosila už po sté Lili.
"Mohla by, pokud na ni někdo uplatní kouzlo…"
"HUGO!"
"No jo. Už mlčím. Já jen… Prostě potřebuji mít jistotu."
"Achjo! Tak dobře, ale pamatuj si, že to dělám jenom proto, že jsi můj kamarád a že mě i přes všechny ty výbuchy dál doučuješ, jasný?"
"Samozřejmě," zajásal Hugo. "Bude to jen chvilinka."
"To pevně doufám," zamručel Terry.
"Nápodobně," odfrkla si Lili.
"Klidně počkejte venku. Hned budu zpátky," ohlašoval Hugo a zmizel za dveřmi knihovny. Kývnutím pozdravil profesorku Holidayovou, která seděla za stolkem pro knihovnici. Čarodějka se mile usmála a dál se mu nijak nevěnovala.
Hugo prošel kolem několika policí a pečlivě hledal výtisk Elixírů největších.
"Tady to je," zamumlal si. Listoval zažloutlými stránkami, když vtom něco zaslechl. Vycházelo to z chodby. Profesorka Holidayová si toho rozruchu patrně také povšimla a spěšně vyběhla z místnosti.
Hugo zavřel knihu, vrátil ji do regálu a rozhlédl se. Měl pocit, že se tu něco hýbalo a také ano. V oddělení s omezeným přístupem někdo byl. Přehraboval se v knihách a neurvale je házel na podlahu.
Mladý Weasley sebou trhl. Z chodby se ozval křik a on ten hlas velice dobře poznával.
"Lili," vydechl a rozběhl se knihovnou. Rozrazil dveře a bezděčně zalapal po dechu.
Simonsová, silná a (jak říkala Hermiona i když Ron to nazýval trochu jinak) prostorově výraznější zmijozelská dívka ze sedmého ročníku, jako smyslů zbavená mávala hůlkou a sesílala všude kolem sebe nejrůznější kletby. Od obyčejného Mdloby na tebe až po Crucio. Toto zakázané kouzlo používala hlavně na Lili, která se v křečích svíjela na zemi. Terry na tom nebyl o nic lépe. Útočila na něj smečka hadů. Už byl přitisknutý těsně ke zdi a oni se stále přibližovali. Syčeli a krvežíznivými pohledy provrtávali malého čaroděje. Profesorka, která předtím vyběhla dětem na pomoc ležela omráčená na podlaze.
Hugo se jen těsně vyhnul kletbě, co mu proletěla nad hlavou.
"Ále, kohopak to tady máme? Nejsi ty náhodou krvezrádce? Weasley? Ano, ji to ty! Takže tvá špinavá matka měla tu drzost tě sem poslat, viď? Vidím, že sis přivedl kamarádku z rodiny těch všiváckých Potterů! Dívej se. Dívej se jak trpí! Nechceš jí pomoci? V té vaší odporné prašivé rodince to máte ve zvyku," ječela nepříčetně Simonsová. "CRUCIO!"
Lili vykřikla a zmítala sebou v návalech bolesti. Byl to drásaví zvuk a Hugo věděl, že musí něco udělat, ale co?
Honem! Přemýšlej! Co by udělala Rose? Použila by štítové zaklínadlo. Ale jaké? No jistě, já jsem vážně hlupák. Protego!
Hugo byl nyní neuvěřitelně šťastný, že tohle kouzlo našel před týdnem, když listoval učebnicí. Podle učebního plánu se k němu měli dostat až v listopadu. Švihl hůlkou vyslovil patřičnou formuli.
Právě v ten okamžik Simonsová vykřikla novou kletbu a seslala ji na Lili. Paprsek se pouze neškodně odrazil od neviditelného pole. Proletěl dětem nad hlavou a ožehnul strop.
"Jak se opovažuješ?" vřískla Simonsová.
"Mým kamarádům nic neuděláš," prohlásil Hugo a znělo to mnohem sebejistěji než se cítil. Konec konců on byl prvák a tahle kreatura ze Zmijozelu byla v sedmé. Rychle seslal ještě jedno Protego směrem k Terrymu, protože tušil, že za chvíli už bude muset zachraňovat sám sebe.
"Jak myslíš, škrčku. Řekl sis o to. Cru-"
Dveře knihovny se otevřely potřetí. Vyšel z nich Leonard Parks s tlustou knihou v náručí.
"Nech ho. Spěcháme," okřikl Simonsovou.
"Fajn. Počkej příště, šprte, vyřídím si to s tebou." Naposledy probodla Weasleyho krvelačným pohledem a odběhla pryč.
Hugo stál jako opařený. Pozvolna mu docházely všechny souvislosti. Parks byl určitě ten člověk, co řádil v oddělení s omezeným přístupem a Simonsová měla jen odvést pozornost. Možná, že když by dal na Lili a nejdřív by zašli na oběd, tak by to bylo jinak.
"Hugo? Jsi v pořádku?" zeptal se Terry.
"Jo."
"Super. Mohl bys teda odčarovat ten štít?"
"Jasně, promiň." Weasley zrušil kouzlo.
"Díky. Páni řeknu ti, že to byla fakt parádní hrůza. Já bych Lili pomohl, ale když ti hadi... Už jsem ti říkal, že se bojím hadů? A taky kun, velkých koček a…"
"Terry! Soustřeď se. Aspoň trochu, jo? Musíme je dostat na ošetřovnu." Hugo kývl směrem k malé Potterové a profesorce.
"A co takové to divné zaříkadlo, co jsme se učili včera s Kratiknotem na formulích?"
"Ty myslíš Vingárdium leviosa? To by šlo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 10. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

Dobře to jde, žádné zbytečné natahování. Už brzy bude Voldemortův plán určitě odhalen. Postavy jsou moc sympatické. (Ty kladné.) Jen celou akci jsi mohla trochu víc rozepsat.

2 Surynka Surynka | Web | 16. srpna 2012 v 16:25 | Reagovat

Má to hodně rychlý spád, ale spíš mě napadá, kde byla Holidayová, nebo kdokoliv jiný... nikdo nepomohl? No jsem napjatá k prasknutí a musím jít číst dál :-)

3 Nelsh Nelsh | 16. srpna 2012 v 19:39 | Reagovat

stejně jako před tím se neboj - všechno se vysvětlí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx