Prolog

6. srpna 2012 v 1:46 | Surynka |  Meganin příběh


Datum napsání kapitoly:9.5.2012
Rozhodla jsem se, že i další z mých HPFF poputuje sem na HP povídky pro každého, protože tohle bylo místo, kde jsem to všechno "chytla" a dala se do samotného tvoření :)




"Drazí pozůstalí, sešli jsme se tu dnes, abychom se rozloučili s…" Nechtěla to slyšet dál. Nechtěla a nemohla. Svět okolo sebe posledních pár dnů vnímala zamlženě a nebyla si jistá, jestli by byla schopná zopakovat, byť jenom stručně, co se v posledních dnech stalo. Stála tam oblečená v černém, hned v první řadě a zamlženýma očima viděla rakev. Nechtěla ji vidět, ale co mohla dělat? Měli možnost zvolit, jestli se má obřad odehrát v kapli, nebo venku. Jednohlasně rozhodli tu druhou možnost. Udělalo by jí to radost. Poslední rozloučení v přírodě, v místě, které měla ráda.

Draco, stojící vedle ní, se pokusil ji chytit kolem ramen. Trhla sebou a dala mu jasně najevo svůj postoj. Vrátil pohled před sebe a se smutkem se podíval na rakev. Vzpomínal, co všechno ho naučila, uvědomil si, že díky ní byl takovým, jakým byl. To ona mu pomohla se změnit a ať se dělo cokoliv, vždycky stála za ním a obhajovala ho, dokonce i před svými přáteli, kteří ho zezačátku nechtěli ani vidět. A teď? Všichni tu stáli i se svými dětmi a smutnili nad nastalou situací.

Ne jednoho z pozvaných napadlo, jestli by to chtěla. Jestli by chtěla, aby tam všichni stáli nad její rakví a ronili slzy. Ona? Taková bezprostřední a rozesmátá, která udržovala dobrou náladu za každých okolností? Buď by jim v téhle situaci řekla, ať nejsou smutní kvůli ní, nebo by současný děj nějak vtipně oglosovala, jak to dokázala jen ona. Ale určitě by nechtěla, aby tam všichni brečeli, to ne. Ale šlo to jinak? Jak jinak se má člověk vypořádat se ztrátou milovaného člověka. Perfektní manželky, nejlepší matky a dokonalé kamarádky? Jinak to nešlo. Člověk musí dát průchod svým emocím. Nemůže je dusit v sobě, protože v závěru to dopadne stejně, nebo možná i hůř.

Megan tam stála, plášť vál v tom větru okolo ní a ona vzpomínala na svou matku. Už to tak bylo. Její matka, Susan Malfoyová, zesnula dne 9.10. 2019. Megan bylo devatenáct let a už byla bez matky. Její otec, tedy nevlastní, stál vedle ní a snažil se jí dát nějak najevo, že tam pořád bude i pro ni a nejen pro svého syna, ale ona by ho raději vystřelila na Měsíc. Nenáviděla ho! Vinila ho z matčiny smrti! A co její biologický otec? Ten se o ni nezajímal ani, když byla malá, a když se Megan obtěžovala donést mu parte osobně, chladně jí oznámil, že on s tím nemá nic společného a ať se mu ona, Megan Malfoyová, ani neopováží ještě objevit u dveří.

Musela si vzpomenout na to, jak se to stalo. Neměla u toho být, byla pouze ve výcviku, ale chtěla ukázat, že toho dokáže mnohem víc. V tu chvíli byla přesně jako její matka, chtěla všem dokázat, že je nejlepší a že nebude poslouchat něčí nařízení. A tehdy se to stalo. Stále se objevovali Smrtijedi, buď ti, kteří byli léta na útěku, nebo noví fanatici. V lese nedaleko Londýna mělo mít několik Smrtijedů setkání a bystrozoři jim ho měli překazit. Přemístila se tam i Megan, takže byla u všeho. Plně se ponořila do vzpomínek a pátrala po detailech onoho tragického večera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 7. srpna 2012 v 3:58 | Reagovat

Chm... předtím jsem to nečetla, přiznávám, už jsem na to narazila u tebe na blogu, ale nakonec jsems i vybrala jinde, ale teď jsem neodolala a...

Myslím, že ta druhá povídka je napsaná slohově mnohem víc (a jestli je to zlepšení jen od května, tak klobouk dolů), ale nápad to má vážně neobvyklý O_O hlavně s uvážením roku 2019, kam nevychází naše generace "Tria" ani ta následující, jejich dětí O___O

2 Surynka Surynka | Web | 7. srpna 2012 v 13:36 | Reagovat

[1]: A já jsem si právě myslela, že Pravá identita byla lepší :D A dlouho trvalo, než mě Moni a Sola přesvědčily, že to tak není :D A není to zlepšení od května. Tahle kapitola byla napsaná v květnu a dostala se sem až teď, ale od Pravé identity (která končila někdy začátkem března)... takže mezi konce P.I. a začátkem Meganina příběhu byly necelé dva měsíce... ale právě, že jsem si enbyla jistá, jestli je to dobré nebo špatné, ale nikdo "nepodpořil" moje domněnky, tak se asi opravdu zlepšuju :-D

3 Pouli Pouli | Web | 7. srpna 2012 v 18:32 | Reagovat

Já už se tak dlouho chystám si tohle přečíst. Ale prostě nemám čas. Utěšuju se myšlenkou, že pak budu mít víc kapitol už dostupných. (S mým šnečím tempem možná všechny. :-D )

4 Surynka Surynka | Web | 7. srpna 2012 v 20:23 | Reagovat

[3]: :-D No už teď bys měla dostupných kapitol 19+prolog a mám předepsaných už 22 :D

5 nel-ly nel-ly | Web | 10. srpna 2012 v 15:39 | Reagovat

[2]: tak já se stydlivě přiznávám, že já nečetla nic kromě té nové povídky, co máš na blogu... komix/vyprávění, ani si nevzpomenu teď na název O_O na to jsem blbá a tam mi přijde, že je to napsané nejen slohově mnohem líp - třeba je to jen doměnka a nebo to, že mi to sedlo spíš (a nebo to sedlo i tobě líp :P)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx