Let Me Count the Ways

9. srpna 2012 v 10:00 | Tija |  JEDNORÁZOVKY
Ahoj,
mám tady pro vás další překlad. Překládání mě stál dost rozčilování, ale nakonec se mi to povedlo :D. Některé věty mohou být trochu krkolomné a nemusí odpovídat originálu (u některých vět jsem ještě do teď nezjistila, co tím chtěla autorka říct). Ale snad se vám to bude i tak líbit.



Autorka: The Minx 17
Počet slov: 1130
Upozornění: Slash

Stará Myslánka ležela mezi nimi; Upravená tak, aby nepřehrála žádný zvuk. Oni dva ji používali jen na přehrávání obrázků k příběhům, které pak rádi vyprávěli. Dnes byla Harryho noc. Všechny otázky, na které se chtěl zeptat, Remus musel zodpovědět. S propletenými prsty Harry zašeptal: "Kdy jsi poprvé zjistil, že mě miluješ?"

Tato otázka Rema nešokovala. Bez ohledu na věk byli spolu. Ale byly tu doby, kdy Harry stále nerozuměl, co k němu staršího vlkodlaka táhne. Remus beze slova zavřel své oči a začal dávat vzpomínku za vzpomínkou do hliněné misky. Jeho tvář se zaplnila různými emocemi: mírný úsměv, lehké zamračení, klidný povzdech. Žádnou z darovaných vzpomínek neplánoval sdílet. Pokud nic jiného, ještě více zmátly Harryho, zajímalo ho, co způsobilo takové válčící pocity v jeho příteli.

Nakonec Remus otevřel oči a zamíchal stříbrnou kapalinu v míse. Jak Remus hůlkou míchal kovové esence, obrazy probleskly před Harryho očima a zahrnovali všechny ty roky jeho života. Poklepáním na mísu přivolal Remus jednu určitou vzpomínku. Zůstal potichu, zatímco se vzpomínka formovala, získala tvar a přehrála se mezi nimi.

Lily popadla Removu ruku a vlekla jej přes pokoj. Se zářivým úsměvem zvedla své dítě. Na Remově tváři se rozlil úžas, když prstem pohladil baculatý andělský obličejíček. James položil svou ruku kolem Lilyiných ramen a láskyplně hleděl na svého syna.

Remus skoro zářil, když Lily položila dítě na jeho ruky.

"To byl první den, kdy jsem tě střetl." Tiše okomentoval Remus. Scéna se sama začala opakovat, plynule se přehrávala znovu a znovu. "Miloval jsem tě tehdy kvůli té čisté radosti, kterou jsi přinesl Lily a Jamesovi. Nikdy jsem neviděl Dvanácteráka tak šťastného, jako když ses narodil. Měli spoustu plánů. Chtěli žít na venkově, Lily by tě učila zaklínadla, kdežto James by ti ukázal jak létat. Vše, co jsem chtěl, bylo být alespoň malou součástí toho všeho. Možná někdo, na koho by ses mohl obrátit, kdybys potřeboval dospělý pohled na věc. Možná osoba, na kterou by ses obrátil, kdyby tví rodiče byli nespravedliví."

Harry setřel osamělou slzu, která mu tekla po tváři. Nehledě na to kolikrát mu Remus ukázal jeho rodiče, on vždy ztrátou uronil slzu nebo dvě. "Opravdu, když jsem byl dítě?" Otázku vyřknul s lehce nakrčeným obočím a uličnickými jiskřičkami v očích. "Vážně, Reme, to si nemyslím."

"Tiše." Řekl Remus. Když vyvolával další vzpomínku na hladinu, na tváři mu pohrával jemný úsměv. "Ještě jsem neskončil."

Druhou vzpomínku Harry okamžitě poznal. Byla to noc v Chroptící chýši. Ta noc kdy Červíček uprchl a jeho kmotr byl odsouzen k životu na útěku. Zatímco se scéna přehrávala, posunul se blíž ke svému milenci. Zraňující slova a způsob, jakým tu noc zacházel s Remem, se k němu vraceli a naplňovali ho pocitem viny. Ale vzpomínka nebyla o tom, jak se Harry vysmíval Removi a Siriovi. Byl to den, kdy se Harry postavil mezi Pettigrewa a tasené hůlky připravené ho zabít.

"Opravdu jsem tě tehdy miloval, protože jsi nás donutil zůstat čestnými. Navzdory všemu, navzdory faktu," Remus si pevně přitáhl Harryho k sobě. Oba sledovali vzpomínku uvězněnou ve smyčce zase od začátku. "že se Pettigrew právě přiznal k prozrazení tvých rodičů. Ale ty jsi ho stále odmítal zabít, nenechal jsi nás ho zabít."

Harry utřel slzy ze své tváře, na tuto noc se vždy díval z odlišné perspektivy. Úplně poprvé se necítil zahanbený za to, co udělal, poprvé neoplakával výsledek. "Tu noc jsi udělal něco, co by jen málo dospělých bylo schopno vykonat. Něco, co si dva dospělí nebyli ochotni přiznat, dokud jsi nezakročil."

"Chtěl jsem Siria na svobodě." Zašeptal Harry. "Chtěl jsem donutit Ministerstvo, aby ho osvobodili. Chtěl jsem utéct od Dursleyových. Můj kmotr by byl zproštěn viny a pomohl by mi."

"Není důvod, takhle uvažovat, Harry." Odpověděl Remus. "Ty jsi byl jediný, kdo nás dva, mě a Siria, zastavil od udělání obrovské chyby." Oba dva seděli tiše, dokud Remus nepromíchal husté stříbrné vzpomínky. Rukou si Harryho přitáhl blíže, kdy se scéna z poslední bitvy zvedala nad mísu.

Vítr házel s Voldemortovým pláštěm. Černá látka vířila okolo jeho lýtek a stehen. Zaklonil hlavu a jeho tělo se začalo třást hrozivým smíchem.

"Byl jsem tak vyděšený, tak naštvaný." Zašeptal Harry. "Říkal mi o mámě a tátovi, o Ronovi a Brumbálovi. Tvrdil mi, že to, co jim udělal, není nic ve srovnání s tím, co si připravil pro mě."

"Přesto jsi neustoupil." Poukázal Remus, jak scéna pokračovala dále.

Harryho záda ztuhly. Jeho oči a obličej se leskli neustávajícím proudem slz. Krev mu kapala po levé části tváře z rány, způsobené minulým kouzlem. Zvedl svou ruku, jeho rty se hýbaly, jak říkal tu jedinou věc, která mohla Temného Pána navždy sprovodit ze světa.

Harry ta slova zašeptal zároveň s kouřovou postavou, která tančila před ním: "Odpouštím ti."

"Ten den jsem tě miloval, jelikož jsi udělal, co nikdo jiný nemohl. Splnil jsi všechna očekávání, která do tebe svět vkládal." Remus tato slova zašeptal do Harryho spánku, jeho dech víří v jemných černých vlasech. "Ten den jsi byl neuvěřitelný, Harry. Byl jsi větší než ti, kteří přežili, venku na bitevním poli."

"Moc je postrádám, Reme." Řekl Harry. Záměrně sledoval vzpomínku, doufaje že zahlédne alespoň některé přátele, které ten den ztratil.

"Já také." Remus zvedl svou hůlku, aby mohl vyvolat poslední vzpomínku v runami označené míse. "Ale nechci změnit žádnou věc ze své minulosti. Bez nich bych nebyl tam, kde dnes jsem." Vtisknul Harrymu polibek na temeno hlavy. Klidná scéna se vynořila z břidlicově zabarvené kapaliny.

Harry stál na okraji jezera, Bradavice se rýsovaly v pozadí, v oknech tančily záblesky ohně. Stáhl zpět svou ruku, přes vodu přeskákal na skálu a pozoroval vlny vybíhající nad temnou hladinou jezera. Ohnivý fénix, menší než Brumbálův Fawkes, přilétl a přistál Harrymu na rameně. Zvedl svou hlavu od zpívání uklidňujících tónů do tiché noci. Harry ho poškrábal pod zobákem po směru jeho rudých per, otáčeje se.

Jeho oslnivý úsměch zaplnil jeho tvář. Když zdravil svého hosta, zableskly se v jeho očích šťastné světýlka.

"Právě tehdy jsem pocítil, že jsem se do tebe zamiloval." Řekl Remus. "Bylo to tak jasné jako den. Udělal bych cokoli, abych uchoval úsměv na tvé tváři, aby šťastné jiskřičky zářily v tvých očích napořád. Klidně bych odešel a přenechal tě lásce a péči někoho jiného, kdyby to znamenalo, že budeš šťastnější."

"Nikdy." Slíbil Harry do Removy tváře znovu s ním v objetí. Uchopil tvář staršího muže, přejel rty přes Removy. Polibek byl plný lásky a oddanosti, kterou spolu sdíleli. "Nikdy tu nebude nikdo, kdo by byl pro mě perfektnější než ty."
Remus si pevně přitáhl Harryho k sobě a položil svou hlavu na Harryho ramena, vdechujíc vůni svého milého a opájel se pocitem, že je Harry v jeho náruči. Postavil se, vzal Harryho ruku a tiše jej vedl přímou cestou do jejich ložnice.

Po zavření dveří, řekl Remus: "Odpověď na tvou otázku je, Harry, že tě miluji od chvíle, kdy jsem se s tebou setkal."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 simi simi | 17. srpna 2012 v 20:37 | Reagovat

Au, chce to vylepšit pravopis i styl (zvlášť patosu je tam moc, i ve srovnání s originálem). Taky je potřeba zapracovat na angličtině. :-( Expect přece není myslet nebo snad věřit, ale očekávat O_O!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx