III. - Ti kluci

5. srpna 2012 v 5:00 | Nelsh |  Redderer
"Hej, Albusi!" volal již z dálky James.
"Co se děje?" zeptal se Al. On a Rose byli právě na cestě do Velké síně, aby se naobědvali.
"Famfrpál. Stark chce překopat celý tým," oznamoval mu udýchaně starší bratr a mával mu před nosem nějakým kusem papíru.
"Vážně?"
"Jo. Budeš znovu muset obhájit své místo chytače."
"Když se mi to podařilo minulý rok, tak se mi to snad povede znova."
"Určitě jo. Táta by tě jinak zabil."

"Moc vtipný."
"Albusi, tak jdeš?" Rose si nedůtklivě podupávala nohou, což dělala pokaždé když byla s něčím nespokojená.
"No jo. Promluvíme si potom, Jamesi."
"Jsou věci, které nikdy nepochopím," mumlala rozezleně Rose.
"Jako třeba?"
"Proč jsi ochoten na Jamese celý den nadávat, protože ti začaroval zavazadlo, aby létalo u stropu a zbytečně tím namáháš své hlasové ústrojí…"
"To byl ale pořádně hloupý žertík," bránil se Albus.
"Nenechal jsi mě domluvit," okřikla ho Rose. "Ale v okamžiku kdy přijde řeč na famfrpál jste najednou nejlepší kamarádi."
"To je logické. Když…"
"Radši mlč. Nechci to slyšet," odbyla ho sestřenice. "Podívej támhle sedí Terry."
"Terry?"
"Terry Longbottom, přece."
"Aha! Jo tenhle Terry! Páni, jak je to dlouho co jsme se s ním neviděli?"
"Nejspíš musel být mezi letošními prvňáky. Já se tak stydím, vůbec jsme si ho nevšimli," zaúpěla Rose.
"Jen klid. Asi byl někde mezi Lili a Hugem. To jsme si zrovna povídali, tak jsme ho přehlédli. To se občas stane," uklidňoval ji Albus.
"Albusi Severusi Pottere," rozčílila se znovu Rose, "ty snad vůbec neumíš abecedu! L je před P, ne až po něm!"
"Kdo to mohl tušit?" Mladý kouzelník se pokusil o omluvný úsměv, ale sestřenice ho jen sjela káravým pohledem.
"Půjdeme ho aspoň pozdravit," rozhodla nakonec a vydala se ke stolu.
"Nazdárek, Terry," přivítala malého blonďáčka Rose.
"Jé! Ahoj. Rád vás zase vidím, protože jsme se dlouho neviděli. Vážně super. Když už mluvíme o suprových věcech, vidíte kde sedím? U Nehelvítského stolu! Není to skvělé? Určitě jste si mě všimli na zařazování. Moudrý klobouk mi ani nedosedl na hlavu a už křičel kam patřím. To bylo parádní, že jo? Vážně lituju, že jsem neviděl testrály, ale stejně by to nešlo. Mamka mi všechno vyprávěla. Tak moc jsem se sem těšil. Mám z toho hroznou radost. Taky je fajn, že tady taťka učí. Jen je divné mu říkat profesore Longbottome. A už sem vám říkal jak…" Terry pokračoval bez přestávky dál. Stihl jim povědět o své první hodině bylinkářství a jak byl s rodiči nakupovat v Příčné ulici. Dostali i barvité líčení historky o Lili, profesorce Moonové a hodině lektvarů. Jak to vypadalo malá Potterová, Hugo i Terry byli dobrými přáteli.
"É… Terry, vážně rádi jsme si s tebou povídali, ale máme ještě nějaké učení a taky se chceme naobědvat. Nezlob se, ale vážně nemáme víc času. Takže se měj. Doufám, že se brzo zase potkáme," loučila se Rose.
"Já taky. Pá." Terry se už znovu naprosto nevzrušeně věnoval svému talíři.
"No," řekl Albus, když si byl jistý, že jsou z Terryho doslechu, "tenhle mrňous je skutečným synem svých rodičů."
"Nikdy by mě nenapadlo, že když budou mít teta Lenka a strejda Neville děti, budou to takové živly. Úplně jsem zapomněla jak je ukecaný," přiznala Rose.

"Takže kdy to teda je?" ptal se Albus v Nebelvírské společenské místnosti svého staršího bratra.
"Tento pátek. V pět na hřišti," informoval ho James.
"Předpokládám, že se budeš znovu ucházet o místo brankáře, viď."
"Přesně tak, bratříčku. Určitě se mi to podaří. Jsem si tím jistý," naparoval se James.
"Pche. Každý den jsi o něco arogantnější."
"To víš. Kdo umí…"
"Zmlkni! Snažím se dopsat tu esej na přeměňování," zlobila se Lili.
"No jo, furt."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 5. srpna 2012 v 13:32 | Reagovat

Terry, zajímavé.

2 Hakky Life Hakky Life | Web | 7. srpna 2012 v 11:48 | Reagovat

Jo, líbí se mi to :)

3 Surynka Surynka | Web | 16. srpna 2012 v 16:17 | Reagovat

Musela jsem se smát Terryho ukecanosti. Jak je možné, že někdo, kdo má rodiče víceméně tiché nezavře pusu? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx