III. kapitola 3/3

1. srpna 2012 v 10:00 | Archanie S. |  Monili Mortis
"Myslel jsem, že už nebudeš čekat na svého muže, který tě zradil,"řekl tiše. Opatrně jsem se postavila proti němu.
"Čekám od tebe vysvětlení," zpražila jsem ho. Draco zavřel oči, lehce se usmál a zavrávoral.
"Ty jsi opilý!" znělo to, jako opovážlivé nařčení ale viník se brzy přiznal.
"Ano jsem opilý, Pil jsem za to, jak sprostě jsem tě dnes odbyl,"přiznal. Zaostřil a všiml si, že svatební šaty, které jsem měla stále ještě na sobě, měly povolené šněrování a téměř ze mě padaly. Vyrazil krokem vpřed proti mně. Strnula jsem hrůzou.


"Stydím se za to, že se mě moje žena bojí a nedá mi šanci jí dokázat, že se bát nemusí!" vyjel dotčeně a naštvaně zároveň. Dotkl se mých ramen. Velmi rychle se dostavila ta nesnesitelná horkost, zavřela jsem oči a snažila se udýchat vlastní vzrušení. Rozhodla jsem se ho atakovat, než mu podlehnu.
"Chceš, abych ti dala šanci, po tom, co se dnes stalo? Místo toho, abys tu byl se mnou, jsi zmizel a vrátíš se v noci opilý?" Teď už jsme se propalovali pohledy. Stačilo to zašeptat, byl tak blízko.
"Musíš pochopit, že znamení zla mě zavazuje odejít od tebe, kdykoliv mě pán zla zavolá," uvědomil mne. Poodešel k dřevěné almaře u okna.
"Vystavil jsem tě nebezpečí už tím, že jsi dnes klečela před pánem zla se mnou. Je velice nedůvěřivý a rád zkouší nevěsty svých smrtijedů cruciatem." Vzal hůlku a přivolal na stůl karafu s vínem a dvě sklenice. Obě nalil a jednu mi podal.
"Takže když se mi chtěl dostat do mysli, měla jsem vlastně štěstí? Nerozumím vašim zvykům," znělo to skoro posměšně, ale Draco si toho nevšímal.
"Ano, modlil jsem se, abys neokusila tu strašnou bolest." Měl rychle dopito a znovu si dolil. Opět jsem se stočila v křesle do klubíčka a kolena přitiskla pod bradu. Upila jsem ze své sklenice.
"Jako tvoje žena budu takovým zkouškám podrobována často?" zajímalo mne. Poodstoupil od okna a všiml si, že je mi chladno. Vytáhl svou hůlku a namířil jí na mě.
"Draco!" vykřikla jsem.
V tu ránu, aniž by vyslovil nějaké zaklínadlo mě obmotala příjemná hřejivá deka. Připadala jsem si hloupě za svůj výstup. Zčervenala jsem.
"Omlouvám se, jen když teď vím, co dokážeš, mám z tebe…respekt." Trochu jsem se pousmála. Přešel celý pokoj až k mému křeslu a klekl si před něj. Upřímně mi hleděl do očí a chytil mě za ruku.
"Řekni, proč jsi dnes vyběhla z domu za Karkarovem, když jsem tě prosil, abys nikam
nechodila?" zeptal se.
"Omlouvám se, nevím, co to do mě vjelo," přesvědčovala jsem ho výmluvně. Draco se podíval jako bych lhala.
"Měla jsem vztek Draco, pochop, všechno zkazil, celý svatební den, chtěl nás zabít!" vysvětlovala jsem tiše a vzdorovala jeho pohledu.
"Tolik jsem se těšila."
Pochopil, co mě mrzí.
"Tím, že jsi mě neposlechla, jsi na sebe upoutala ještě větší pozornost. Pán zla se o tebe velice zajímal," informoval mne. Vedlejší efekt mých neuvážlivých činů. Tohle jsem nechtěla, nechtěla jsem mít s pánem zla nic společného.
"Tím, že jsi mě neposlechla," pokračoval Draco, "jsi zradila moji důvěru a…"
"Stejně jako ty tu mojí!" vyštěkla jsem na něj útočně.
"Ano, jako já tvojí. Takže na to zapomeneme a začneme znovu odteď ano?" Pohladil mě po tváři.
"Bude mě chtít ještě prověřovat? Zkoušet na mě cruciatus?" zeptala jsem se tiše.
Dracovi se v očích opět mihlo znepokojení.
"Nechci tě děsit Lio, doufám, že ne," řekl tiše.
"Slibuji, že se ti nic nestane," dodal, když si všiml mého zoufalého výrazu. Pohladila jsem ho a on zavřel oči. Vstal a vzal mě do náručí.
"Jsem špatný manžel, ani jsem tě nepřenesl přes práh." Odnesl mě až do ložnice a položil na postel. Zmizel v koupelně a já se pomalu snažila vysoukat ze svatebních šatů. Po půl hodině vyšel ven jen v ručníku. Jizvy na jeho hrudi byly jasně zřetelné. Tiše jsem polkla svůj úžas a kdybych neoněmněla, nejspíš bych byla nezdvořile zvědavá, kde k nim přišel. Toužila jsem po jeho těle jako nikdy před tím. Raději jsem odklonila pohled a zapadla do koupelny, kterou naplňovala jeho vůně. Svlékla jsem si spodní košilku a zadívala se v zrcadle do míst, kde jsem podle té bodavé bolesti měla modřinu. Můj bok byl celý nateklý a hrál všemi barvami. Skvrna pod kůží byla natolik veliká, že jsem ji nemohla zakrýt rozevřenou dlaní.
Po horké sprše, která mě dokonale uvolnila, jsem si oblékla župan a tiše vyklouzla z koupelny zpět do ložnice. Draco stál na baloně, v ruce držel hůlku a díval se do zahrady. Vlezla jsem si pod peřinu. Když si všiml, že už ležím, zhasl světlo na konci hůlky, vrátil se do pokoje a zavřel dveře na balkon. Obešel postel, uložil svou hůlku na noční stolek a vklouzl pod peřinu vedle mě. Světlo v petrolejové lampě pohaslo.
Ležela jsem k němu zády a cítila jeho dech. Letmo se mě dotkl. Pomalu přitiskl své tělo na to mé. Cítila jsem neskonalé vzrušení a bojovala jsem s nesnesitelnou chutí ho políbit. Zajel rukou do mých vlasů.
"Uvolni se prosím," zašeptal mi do ucha a políbil na krk. Jeho polibky mi sevřely hrdlo. Stále víc ve mně vyvolával nespoutanou šelmu, kterou jsem se ze všech sil snažila zkrotit. Něžně mi svlékl župan a jemným pohybem mne otočil k sobě. Dlouze spojil naše rty v jeden horký polibek. Hladil mě a svíral v náručí tak silně až jsem bolestně vyjekla. Odhrnul peřinu a v nepatrném světle petrolejky spatřil můj zhmožděný bok. Poznala jsem, jak se v něm znovu vzedmul vztek. Prohlédl si mě ještě jednou a usmál se. Rychlostí blesku se po mě vrhl a tentokrát byly jeho polibky drsnější a hlubší. Cítila jsem, jak se v něm probouzí touha dostat mé tělo. Nechala jsem se jím úplně pohltit, ztuhlá v křeči ho hladila po zádech. Políbil snad každičký kus mé kůže.
Znovu se mi naskytl pohled na jeho předloktí. Lebka, která jej zdobila, na mě koukala prázdnými očními ďolíčky. Uvědomila jsem si, že je mi jedno, jestli slouží pánu zla, v tu chvíli pro mě existoval jen on. Nic nemohlo přehlušit šílenou chuť po jeho těle. Patřil jen mě, byl to můj manžel. S každou vteřinou bylo vzrušení stále víc k nevydržení.
"Neboj se Lio," pošeptal do mých vzlyků. Tolik jsem po něm toužila a zároveň jsem byla plná obav, nevěděla jsem, čemu mám dát přednost, čiré vášni nebo rozumu, který radil, abych vyčkala. Byla to zkouška odvahy. Chtěla jsem, aby mě nepřestával zahrnovat něžnými, i divokými polibky přitom jsem věděla, že mě jimi bude mučit. Mám odvahu se mu odevzdat úplně? Nedokázala jsem si na tu otázku odpovědět. Tok mých myšlenek přeťal Dracův hlas.
"Tak mě nech tě přesvědčit Lio," zašeptal a vzrušeně se mu lesklo v očích. Měl úplně rozšířené zornice a čekal.
"Nespěchej prosím," vyslovila jsem prosbu tak tiše, že jsem si nebyla jistá, zda ji zaznamenal.
"Ty mě ničíš." Přivřel oči a já se usmála.
Líbilo se mi, když byl v takové extázi a nemohl nic víc než mě jen líbat a hladit. Poznal to a rychle změnil strategii. Pustil mě a znovu k sobě přitiskl ještě víc. Bylo to jako vášnivá agonie, cokoliv co je nespoutané a bouřlivé. V jeho výrazu bylo vidět, jak si vychutnává mě mít v náručí, ve své moci. Jak si uvědomoval, že jsem jen jeho, velice ho to uspokojovalo. Oba jsme si plnými doušky vychutnávali to úplné naplnění upřímné a niterné tužby srdce. V jeho těsně přítomnosti jsem nad sebou ztrácela jakoukoli kontrolu. Draco mě v mžiku obrátil zády.
"I kdybys chtěla, už bych nedokázal přestat, vždycky dostanu, co chci…"
Jeho slova mě ještě víc rozpálila. V tom momentě jsem se mu vysmekla a utekla mu na druhou stranu postele. V mžiku byl u mě.
Pochopil, že to nebude mít jednoduché. Oči mu jen zářily a na rtech měl úsměv. O to drsnější byly jeho doteky, něžnost byla ta tam.
Nechala jsem ho čekat tak dlouho, že jeho vzrušení překročilo udržitelnou hranici a on se začal opravdu drsně dožadovat mých polibků. Oba jsme byli ponořeni do víru nespoutané vášně. Přitáhl si mou nohu k tělu a sjížděl po ní rukou. Tvrdě tlačil mé dlaně do polštářů. Nechala jsem ho pronikat hluboko do svého těla a s každým jeho pohybem těžce oddechovala zajíkajíc se slastnými vzlyky.
"Šíí," chlácholil mě. Náporem slastné bolesti jsem ho kousla do rtů a ucítila krvavou pachuť.
Zahrnul mne vášní a nepoznanou slastí, která se rozlila celým mým tělem a trvala neskutečně dlouho. Nakonec jsem usnula v jeho hřejivé náruči a navzdory tomu, že jsem si uvědomovala, že jsem tuhle noc mohla ještě oddálit, jsem se cítila šťastná jako nikdy v životě.
AN: Snad se líbila…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nelsh Nelsh | 1. srpna 2012 v 11:09 | Reagovat

Ou... nemám slov! Jediné co k tomu mohu dodat je asi BOŽOUCHOVÉ!!! :-)  :-D  :-P  :D

2 Nelsh Nelsh | 1. srpna 2012 v 19:57 | Reagovat

Hej! A co další kapitola? Na kdy se můžu těšit? :-)  :-D  :-P  :D

3 ArchanieS. ArchanieS. | 1. srpna 2012 v 20:14 | Reagovat

No já nevím, ještě jí nemám projetou betareadem. Tahle taky nebyla.
No uvidím jak moc budete prosit :-D

4 Nelsh Nelsh | 1. srpna 2012 v 20:42 | Reagovat

Stačí takhle - prosím, prosím, prosím!!! :-)  :-D  :-P  :D

5 Surynka Surynka | Web | 6. srpna 2012 v 3:22 | Reagovat

Tak jsem se po dlouhé době podívala zpátky na "svou mateřskou loď" :-D a zjišťuju, že tu není jen spousta změn, ale taky nová povídka, která je přinejmenším nehorázně dobře napsaná, napínavá a krásná... koukám, že přidávací doba je asi tak rychlá jako u mé první "opravdové" povídky Pravá identita. Taky to tak rychle píšeš, nebo to máš předepsané (zkontrolované) a jen to vkládáš často po sobě? :-)

6 ArchanieS. ArchanieS. | Web | 6. srpna 2012 v 13:40 | Reagovat

[5]:ahoj, těší mě, že se ti MM líbí, slibuju ještě daleko víc! ;-) pokud jde o rychlost přidávání, odvíjí se od kontroly beta-readera, i když ne úplně. Záleží na tom, jak se mi píše. Někdy běhají prsty po klávesnici sami a napíšu třeba sedum tisíc slov za jeden večer, no a někdy zas jen dva tisíce. Mám osnovu a podle ní píšu. V tuhle chvíli mám dost kapitol předepsaných dopředu. :-)

7 Surynka Surynka | Web | 6. srpna 2012 v 23:59 | Reagovat

[6]:  :-) Tak koukám, že jsme na tom stejně :-) Taky mám dny, kdy píšu a píšu, ani nepřemýšlím, ty prsty píšou za mě a mám napsaných za den třeba pět kapitol  pak jsou dny, kdy mi to trvá strašně dlouho a napíšu třeba jednu kapitolu za týden (!). Vždycky si zařizuju nějakou osnovu, většinou si udělám knížku, tam si napíšu základní "děje", které se odehrají, a pak třeba  i detaily k originálním postavám, abych se pak nepletla (data narození, vztahy s ostatními atd.) :-) Tak sjem ráda, že vím, že je toho víc ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx