II. - Srdce

4. srpna 2012 v 5:00 | Nelsh |  Redderer
"Já tomu nerozumím!" sténala nešťastně Lili. "Všechny přísady jsem tam dala správně."
Malá Potterová mluvila o své hodině lektvarů. Profesorka z ní nebyla nijak nadšená. Právě naopak. Elixír, který míchali, měl člověka udělat na dvě minuty neviditelným, ale ten její vybouchl učitelce přímo do obličeje.
"Jsem tady teprve dva týdny a všechno už se řítí k záhubě," bědovala Lili a následně podrobně vylíčila postup své práce. Seděla v měkkém křesle v Nebelvírské společenské místnosti. Naproti se za břicho popadali její starší bratři, ale sourozenci Weasleyovi se tvářili naprosto vážně.

"A toho pelyňku přidej míň. Stačí jen jedna lžička, tu druhou jsi tam už vůbec nemusela přidávat." Rose vypadala, že je plně ponořená do učebnice věštění, ale i tak stíhala poslouchat konverzaci u stolu.
"Jinak to příště zase vyšplouchne Moonové do ksichtu," zajíkal se James, čímž znovu rozesmál i Abuse.
"To vůbec není vtipné," rozhořčila se Lili.
"Má pravdu. Profesorka jí klidně mohla dát školní trest," přizvukoval pohoršený Hugo.
"Mě z toho snad klepne," řehtal se Albus.
"Pche. Víte co? Já si dojdu nahoru pro věci a vy mi ukážete ten správný postup," napadlo Lili.
"Když si myslíš, že ti to pomůže… No, nemám nic proti," odpověděl Hugo.
"Super. Hned jsem zpátky." Malá Potterová odběhla do dívčí ložnice. Za chvíli se vrátila s krabicí přeplněnou ampulkami a skleničkami s všemožnými přísadami.
"Ukaž. Podívám se na to." Hugo si přisunul krabici k sobě. Začal se v ní přehrabovat a vyndal několik přísad. Podrobně Lili instruoval o využití každé z nich a následně ji i poučil o ideální úpravě do elixíru. Lili se snažila vše poctivě plnit, ale šlo jí to jako slepici štěkot. Rose sem tam dodala nějakou námitku, ale víceméně ji vývoj situace nijak nezajímal. Kniha ji plně pohltila.
"Teď přidej tu mandragoru. Ještě pelyněk, ale tentokrát pozor. Ne! Takhle ne!" vykřikl poděšeně Hugo a duchapřítomně odstrčil začtenou Rose od stolku. Lektvar doslova explodoval a rozprskl se po stěnách. Tam kde tekutina ulpěla to začalo syčet a povrch se rozpouštěl. Největší část žíraviny byla právě na křesle, kde ještě před pár okamžiky seděla Rose.
"Tohle jsi předvedla i na lektvarech?" ptal se nevěřícně Albus.
"Ne. Tehdy se z toho nevyklubala kyselina sírová," zamumlala Lili a pomohla Hugovi na nohy.
"Jen žádnou paniku. Jedno čistící kouzlo a všechno bude zase v pořádku," uklidnila všechny Rose. Mávla hůlkou a špitla nějaké zaklínadlo. Místnost byla v tu ránu stejná jako prve.
"Ou… Lili, tady máš ještě zbytek té instanční bomby," ohlásil James při pohledu do téměř zničeného kotlíku.
"Tak to zabezpeč pár kouzly, Jamesi, ať se to nevylije. Lili, ty to někam dobře schovej. V nepovolaných rukou by vyletěla polovina hradu," úkolovala spolužáky Rose.
"A já doufala, že se to tentokrát zdaří lépe. Jestli já tu zkoušku z lektvarů zvládnu…" brblala Lili při odnášení zbytku její nekvalitní práce.
"Jste všichni v pořádku?" zeptal se James.
"Snad ano."
"V pohodě."
"Neměj starost."

Leonard Parks se byl projít nočním hradem. Obezřetně se vyhnul všem nástrahám v podobě školníka, jeho kočky a náměsíčných učitelů. Vymotal se z chodeb uvnitř a vdechl vlhký venkovní vzduch. Ráznými kroky obešel šafářovu hájenku a pokračoval do Zapovězeného lesa.
Před pár dny se mu poštěstilo a našel zde skutečně podivuhodnou kuriozitu. Zbytek něčeho o čem spoustu let nikdo neslyšel. Něčeho, co bylo tak mocné, že to podřadní kouzelníci raději zničili, jak to samo prohlašovalo. Něčeho, co právě díky němu, Leonardu Parksovi, znovu získá svou moc, postavení a především tělo a nakonec ho učiní nejsilnějším kouzelníkem za všech.
Dlouho kráčel tmavým lesem. Nikde ani živáčka, což bylo dobře. Takhle to bylo pouze jeho tajemství a pouze jeho budoucí odměna.
Zbystřil. V dálce zahlédl slabounké fialové světlo, stejně jako před třemi dny, kdy uzavřel dohodu. Doběhl k malé, modrým ohněm obalené hroudě.
"Pane." Poklekl před tou hromádkou neštěstí, která ležela v prachu na zemi.
"Našel jsi?" otázalo se to zastřeným hlasem.
"Ano, pane."
"Máš ji?"
"Ne. Je složité se k ní dostat."
"Najdi si spojence. Budou se hodit."
"Samozřejmě."
"Samozřejmě…"
"Pane. Samozřejmě, pane."
"To už je lepší."
"Smím se na něco zeptat, nejvyšší?"
"Ptej se."
"Jaký máte plán?"
"Ach… Toto bys rád znal. Jen se neboj. Vše se brzy dozvíš. Již velmi brzy. Ale nejdřív potřebuji několik sluhů a to oč jsem tě požádal."
"Jistě, pane."
"Nyní jdi. Jsem slabý a potřebuji odpočinek."
"Ano, pane." Parks rychle odešel. Ta bytost byla nevypočitatelná.
Srdce lorda Voldemorta zpomalilo tep. Nebylo kam spěchat. Nebylo proč. Na pomstu počkal třináct dlouhých let. Pár týdnů navíc ho už nezabije.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pouli Pouli | Web | 5. srpna 2012 v 12:58 | Reagovat

Líbí se mi spojení - šlo jí to jako slepici štěkot.

2 Surynka Surynka | Web | 16. srpna 2012 v 16:13 | Reagovat

Zajímavá myšlenka a zajímavý příběh, představa, jak Lily vytvoří kyselinu sírovou mě pobavila ... Jen by mě zajímalo, jak mohl Voldemort čekat třináct let a být teď v době, kdy se do školy dostala i Lily, když v epilogu 7. dílu bylo napsáno o 19 let později a Lily měla jít do školy až následující rok... To je jedno, povídka se mi líbí a jdu číst dál :-)

3 Nelsh Nelsh | 16. srpna 2012 v 19:37 | Reagovat

Jak to tak jen vysvětlit? No, on vlastně těch prvních pár let tak úplně neexistoval... Hm, je to složitější a neboj se, ještě to vysvětlím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx