Druhá dívka

25. srpna 2012 v 11:09 | Susie |  JEDNORÁZOVKY
Měli byste vědět, že takovéhle povídky normálně nepíšu - ani mě nehne. Otřásám se hrůzou, když to čtu. Psala jsem to jednou na přání:D. No co, měli byste do vidět, protože nic takového napsaného ode mne už zřejmě nikdy neuvidíte:DD... Romantický Severus.



"…A zítra chci od každého z Vás esej na dva svitky pergamenu o použití mnoholičného lektvaru," dokončoval Severus Snape hodinu lektvarů. "Pottere, Longbottome, tři svitky pergamenu!," dodal ještě. Ze skupinky zmijozelských děvčat bylo slyšet posměšné chichotání.
"Když on je tak sladký," říkala zrovna Tamara Dayrová své kamarádce Pansy Parkinsonové.
"Kdo? Draco? Zapomeň, ten je můj!," hodila na ni Pansy zlostný pohled.
"Ale ne, ty hloupá, Snape," zatetelila se Tamara.
"Snape? Jako profesor? Vždyť je mu… Kolik mu je? Něco pod čtyřicítku. Tam, tak ty jsi na starší, co?," zazubila se další dívka.
"Vždyť je to pravda! Poznali jste někdy pohlednějšího profesora. Navíc je tak… tajemný. A pozor - je svobodný," rozplývala se Tam dál.
"Prosím tě, pojď, za chvíli máme Péči o kouzelné tvory s tím moulou Hagridem. To zas bude: 'Víte, von sou ty skvorejší děsně nepochopený tvorové. Dovopravdy vám nic neudělaj, von nejsou zlí,' Děvčata, připravte se, že si po hodině budete muset zajít na ošetřovnu. Jakmile letos dodělám zkoušky NKÚ, seknu s tímhle předmětem!," Pansy se lámala smíchy.
"Nebudeš sama, podle mě s tím skončí všichni, teda - kromě Pottra, Grangerové a Weasleyho," přikývla Tamara. "Úžasná trojka," dodala.
Mlčky došly až na okraj Zapovězeného lesa. V hodině péče o kouzelné tvory pokračovali v probírání jednorožců. Venku bylo slunečno, poněvadž se blížilo léto. Kdo ví, kde byl ten "moula Hagrid" zezačátku roku.
Tentýž den večer, ve Zmijozelské společenské místnosti trávila děvčata čas v pohodlných křeslech u krbu, ve kterém plápolaly rudé plameny.
"Tam, co tam ještě smolíš? Já to měla hotové už před čtvrt hodinou," ptala se Pansy.
"Co by - esej," odpověděla trochu kousavě dívka, která stále ještě jezdila brkem po pergamenu sem tam.
"No, to mi došlo, ale jak dlouhý? Jen Potter s Longbottomem mají mít tři svitky, Tam."
"Víš, jak bych to řekla… Chci si trochu šplhnout," zazubila se Tamara, "Při troše štěstí získám pro kolej i nějaké body."
"Holka, ty jsi blázen," vrtěla hlavou Millicent Bullstrodeová , "Zamilovat se do profesora!"
"Záleží na množství lektvaru. Tečka, hotovo," Tamara konečně dopsala esej. "No jo, ale být tebou nic neříkám, Millicent, pořád lepší, než mít rande s Goylem." Hlouček děvčat se hlasitě rozřechtal. Millicent už nic neřekla, jen se ještě víc sesula do křesla, zřejmě se urazila.
Dalšího dne měli studenti pátého ročníku hned po snídani dvouhodinovku lektvarů. Tamara šla k snídani časně, takže byla v učebně první. Profesor Snape už seděl za katedrou, horečně cosi psal se svým hákovitým nosem těsně nad pergamenem, na který mu spadaly jeho mastné vlasy, barvy černé jako uhel.
"Dobrý den, pane profesore," doširoka se usmála.
"Dobré ráno Tamaro," též ji pozdravil a letmo - téměř nepoznatelně jí úsměv opětoval.
"P-pane profesore… Chcete ten esej? Mám vám ho odevzdat rovnou? Vypracovala jsem o svitek navíc, měla jsem zrovna večer volný čas…"
"Jistě, Tamaro, položte mi to sem, na katedru. A jestli jste doopravdy vypracovala o svitek navíc, i když jste nemusela, což jak vidím - ano, tak tedy dvacet bodů pro Zmijozel," opět se usmál.
"Děkuji, pane," zatetelila se.
"Mohu se zeptat - tedy… Budete studovat lektvary na OVCE, že ano? Protože… jistě budete při NKÚ vynikající."
"No samozřejmě, pane profesore."
"Mohla byste přijít po této dvouhodinovce za mnou do kabinetu? Ukázal bych vám jeden lektvar, který budete muset u zkoušek NKÚ umět rozpoznat - jistě z důvodu vašich vynikajících výkonů při hodinách lektvarů."
"Ovšem, že přijdu," zazubila se. To už ovšem do učebny přicházeli i ostatní studenti. Harry Potter - ten slavný Potter se dnes zdál být nějaký zkroušený… Pansy k sobě gestem přivolala Tamaru.
"Prosím tě, co jsi tu dělala tak brzo?"
"Odevzdávala jsem esej," usmála se Tam.
"A?"
"Nooo," protáhla schválně Tamara, "…dvacet bodů pro Zmijozel, holka! A nejen to!"
"Co ještě? Povídej, přeháněj!," překypovala nedočkáním Pansy.
"Řekl mi, abych za ním po lektvarech přišla do kabinetu, chce mi ukázat nějaký lektvar k NKÚ," Tamara zese překypovala štěstím.
Po dvouhodinovce lektvarů zamířila rovnou do Snapova kabinetu. Na tváři jí zářil úsměv od ucha u uchu. Zaklepala na dveře…
"Dále," ozvalo se. Tamara otevřela dveře a vstoupila. Místnost byla jen spoře osvětlená a na poličkách ve zkumavkách bublaly, prskaly, ba i klidně ležely vzorky všemožných lektvarů. V některých z nich byli dokonce mrtvé žáby, myši, a další taková havěť.
"Á, to jste vy, Tamaro," usmál se jinak přísný profesor lektvarů.
"Ano, pane profesore," odpověděla vcelku zbytečně a zasmála se při tom.
"Abyste mi rozuměla, nepozval jsem vás sem vlastě jen kvůli lektvarům…"
"Tak tedy… Kvůli čemu?"
"Už znám tvé tajemství," šokoval ji, po tom, co se jí ve tváři objevil napůl vyděšený a napůl nechápavý výraz dodal: "Slečna Parknisonová mi všechno řekla… A aby bylo jasno… Počkám si na tebe, Tam," opět ji šokoval. Až tak, že Tamara Dayrová otevřela ústa dokořán. Snape došel k ní a chytil ji za ruku…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Surynka Surynka | Web | 25. srpna 2012 v 14:42 | Reagovat

Ježiši! Tak to se fakt omlouvám, ale tohle nerozdejchám! To jako fakt ne :-D :D No to snad není možný :D

2 Susie Susie | 25. srpna 2012 v 17:04 | Reagovat

Asi takhle; fakt, já to už ani přečíst nemůžu, je to hrozný, otřesný, nechápu jak jsem to mohla tehdy napsat :D:D

3 Surynka Surynka | Web | 26. srpna 2012 v 0:22 | Reagovat

[2]: Já vím, něco tohohle druhu jsi psala i na  začátku, taky vím, jaké to je: napsat něco a pak si po dlouhé době uvědpomit, že je to příšernost vysoké kategorie a nemoct to už ani přečíst :D Jen jsem prostě popsala své prvotní pocity po dočtení :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx