Beznaděj (6)

1. srpna 2012 v 2:03 | Nel-ly |  Beznaděj
A/N: Přiznávám se, že jsem povídku jaksi přestala psát, když se mi rozbil notebook a smazaly se mi připravené kapitoly, ale nerada nechvám věci nedokončené, povídku jsem skoro dopsalla a co víc, čirou náhodou jsem zjistila, že tady ji i někdo čte :D takže ji i tady dokončím
Nevhodné pro mladší 15 let, AU, non-con, angst,...


Celou noc byl sám a nedokázal ani zahmouřit oka. Nemyslel na nic jiného, než na Draca. Co s ním dělali? Proč ho odvedli?
Věděl, že ho párkrát za týden odvádí někam ven a že se Draco čas od času vrací čistší, než předtím a třeba i s novější košilí, ale mnohem častěji se stávalo, že přicházel zpět s novými modřinami po celém těle.
Mučili ho? Vyslýchali? Proč?

Harry chápal, proč drží na živu jeho samotného. Ať už se stalo cokoliv, jeho jméno stále bylo legendou a každý v Kouzelnickém světě věděl, co dokázal - jen už neznali podrobnosti. Fakt, že většina toho, co se stalo, záleželo na sebeobětování jeho přátel a rodiny, na náhodě, velkém štěstí, že on sám nikdy nebyl výjimečný, jak si o něm ještě stále mnozí povídali. Dnes však těm mýtům a lžím, které si o něm lidé vykládali, vděčil za život.
Harry Potter, zachránce kouzelnického světa, hrdina, který již v jednom roku dokázal přežít útok nejmocnějšího černokněžníka všech dob a stal se jediným, kdo dokázal přežít přímou kletbu Avada Kedavra - a kdyby jen jednou, hned dvakrát, jak vypověděli Smrtijedi, kteří toho byli svědky a přežili Bitvu o Bradavice. Ano, Harry Potter, se doopravdy ve svém životě v podstatě šestkrát postavil tváří v tvář Voldemortovi a pokaždé přežil. A ano, Harry Potter sprovodil pána Zla nadobro ze světa živých a snad i mrtvých, když zvážil, že rozbil duši černokněžníka na kousky, které už nikdy nikdo nedokáže spojit. Když tohle všechno slyšíte, řeknete si, že na tom Potterovi něco je a vlastně se nemýlíte, co už pak záleží na tom, že dotyčný donekonečna opakuje, že za vše vděčí velké náhodě, štěstí, odvaze a v neposlední řadě pomoci ostatních? Je jednoduché věřit, že ten brýlatý skrček je něco jako polobůh, jako třeba legendární řecký Achileus nebo Heraclés - vlastně tomu věříte spíš, než slovům právě toho dotyčného.
Ať dělal cokoliv, každý koho kdy potkal, věřil v jeho výjimečnost. Dokonce i Ron s Hermionou mu vždy věřili ve všem, co dělal, přestože jako jedni z mála věděli, co za vším tím "hrdinstvím" stojí.
Ron a Hermiona, jen při pomyšlení na ně Harryho bolestivě píchalo u srdce. Zemřeli a jejich rodiny ani nedostaly šanci, se s nimi rozloučit, protože se nikdy nenašla jejich těla. Paní Weasleyová se určitě ještě dnes, pokud je na živu, utěšuje možností, že by mohli žít někde v ústranní schovaní před zlem, které ovládlo Kouzelnický svět, jenže i ona musela vědět, že to tak není. Ani Ron ani Hermiona by nenechali vládnoucí třídu mocných čistokrevných Harryho odvléct. Postavili by se za něj a bili se až do posledního dechu, stejně jako to udělali Neville, Lenka, George, Seamus, Dean a mnoho dalších. Ti všichni se přidali k jeho rodičům, Cedrikovi, Siriovi, Brumbálovi, Remusovi a Tonksové, dokonce i k Snapeovi a desítkám dalších, kteří zemřeli jeho vinou.
Všechno by bylo lepší, kdyby zemřel v den, kdy si pro něj Voldemort poprvé přišel. Nebo, během svého prvního ročníku v Bradavicích, popřípadě druhého, čtvrtého, pátého, šestého a určitě, kdyby zemřel během Bitvy o Bradavice. Stačilo se Voldemortovi vydat a tolik skvělých lidí by dnes bylo na živu. Jenže on to udělal, vydal se mu… měl zůstat sobecký? Zabít se sám? Mohl by snad argumentovat, že život pod vládou Temného pána by nebylo nic, v čem by chtěli žít, alespoň by zůstali na živu, a jak už všichni stačili zjistit, tak vláda jednoho, třebaže takřka nesmrtelného vyšinutého černokněžníka byla mnohem lepší, než to, co se dělo teď.
Mohli být na živu a žít si své životě v relativním bezpečí a klidu, jenže to se nestalo. Všichni zemřeli a jen on, jako vždy, přežil. I když sám už dávno nechápal proč. Nestál o to. Jenže svět má krutý smysl pro humor.
***
"Draco," vydechl Harry, když se za jejich vysokým hlídačem, který před chvílí do cely vhodil na první pohled bezvládnou zkrvavenou postavu, zabouchly kované dveře.
"Říkal jsem ti, Pottere, že mě tak nemáš oslovovat," zasyčel na něj jeho společník a marně se pokusil vzepřít se na loktech a postavit se, když se pod ním jeho třesoucí se končetiny podlomily a on se svezl zpět na špinavou zem.
"Co se stalo?" zeptal se Harry a ignoroval blonďákův vražedný pohled, když ho bez okolků chytil pod paží a se vším úsilím odtáhl do rohu k jeho dece. V další chvíli už mu podával kalíšek s vodou, který Draco už bez dalších odmluv a urážek přijal a jedním lokem vypil.
"Co asi myslíš, že se stalo?" zeptal se už jistějším hlasem, i když stále nezněl, jako ten, s kterým zde strávil posledního takřka půl roku.
"Já - já nevím," přiznal Harry s rudnoucíma ušima.
"Vážně ne?" teď zněl Malfoy spíš než sarkasticky doopravdy překvapeně.
"No, asi… asi tě… no -"
"U Salazara, vymáčkni se, Pottere, seš tu zavřenej už několik měsíců, většina tvejch známejch je nejspíš pod dávno pod kytkama a ty se furt ještě stydíš!"
"Mučili," šeptl Harry s rozpálenými tvářemi. Nebylo to studem, jen prostě nevěděl, jestli o tom může takhle otevřeně mluvit, protože si živě pamatoval, jak Draco v noci křičel a volal matku ze spaní a tak mu nechtěl hned po návratu do cely připomínat nově zažité hrůzy, přestože Malfoy dokázal vždy zachovat svoji dokonalou ledovou masku a pokaždé, když se jejich rozhovor dostával k tématům, které mu nebyly příjemné, obrnil se urážkami a ironií směřovanou na Harryho hlavu. Jenže jemu to už přestávalo vadit, poprvé po všech těch letech dokázal skrze tu masku prohlédnout a zjistit, kdo doopravdy Draco je. Nemohl ho za tu trochu slabosti, kterou i tak stále dobře skrýval, soudit, ale spíš obdivovat jeho další stránku - jenže to by Draco nikdy nepochopil.
"Kdyby jen mučili," odfrkl si tiše Malfoy, ale on ho stejně slyšel.
"Co po tobě chtějí? Proč tě tu drží? Proč tě -"
"Nezabili?" otázal se chladně Malfoy. "Kdo ví? Prostě se mnou měli svoje plány a zdá se, že by od nich nechtěli jen tak upustit."
"Plány?"
"Máš štěstí, že si taková zakrslá zrůdička," kývl směrem k Harrymu Malfoy a on znovu zrudl, aniž by si uvědomil, co to prohlášení vlastně mělo znamenat.
"Já ti -"
"To je jedno," zasyčel najednou Draco příkře. "Nech už toho vyslýchání, Pottere, tohle by tvoje čistá nebelvírská dušička stejně nikdy nepochopila!"
Jenže to se pletl. Dokonce ani Harry Potter nebyl tak natvrdlý, jak si Malfoy myslel, a po těch měsících strávených v cele, tolika probdělých nocích, kdy se díval na bolestně vzlykajícího mladého muže, který se sám nedokázal probrat z nočních můr, které ho pronásledovaly, postupně pochopil, na co si tu Draca drží a jeho obdiv k bývalému rivalovi znovu stoupl.
Nemyslel si, že by na tom bylo něco špatného - tedy, bylo to špatné, hrozné a zavrženíhodné, samozřejmě - určitě ne z Dracovi strany, protože on dokázal všechno hodit za hlavu a přejít, jen aby přežil. Harryho a jeho místě, už by se dávno vzdal. Ještě před několika týdny nechtěl Harry Potter nic jiného než zemřít a konečně vzdát ten krutý boj s osudem, dnes se mu však do žil vlila nová síla a odhodlání, když hleděl na vyzáblého blonďatého muže s potrhanou košilí visící na poškrábaných a pohmožděných ramenou.
TBC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nelsh Nelsh | 1. srpna 2012 v 8:30 | Reagovat

Teda! Jak to bude dál? Těším se. :-)  :-D  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx