9. Návrat domů

31. srpna 2012 v 1:55 | Surinka |  Meganin příběh
A jejda, mám tu pro vás další kapitolu, jejíž datum dopsání zní: 7.6.2012
Vypadá to, že tenhle týden píšu docela rychle, to bdue tím, že mám hromadu času, téměř všichni známí jsou ze školy a jsou tudíž na zájezdu ve Francii, kam já, uznejte, zrovna dvakrát nemusím, dkyž se tam za prá týdnů objevím za babičkou... no prostě píšu a píšu a vkládám další kapitolu, i když se pomalu děsím, co to vlastně je :D Za tuhle kapitolu se omlouvám, zdá se mi nějaká divná, ale třeba je to jen můj pocit.
No nic, věnuju svým SB, hezké počtení




"Sem? Ty jsi nás přenesla sem?" Divil se Ted a rozhlížel se po rozlehlém pozemku, kde se v dálce tyčil Hrádek.
"No jo, proboha! Bylo to to první místo, na který jsme si vzpomněla! Nic v tom nehledej!" odpověděla Megan podrážděně. Prohlížela si pozemky, na kterých si jako malá často hrávala a pohled jí padl i na vysoký a starý strom, kam lezli s Tedem, když byli malí. "Co se tu stalo? Byla jsem pryč jen týden a vypadá to tu tak…"
"…zanedbaně? To bude tím, že Draco nemá moc náladu a ani čas se tu o všechno starat," odpověděl Ted a vydal se směrem k hrádku.

"Počkej, kam jdeš?" vyvalila Megan překvapeně oči.
"Kam asi, dovnitř! Nebudu tu stát, začíná pršet!" Křikl za sebe Ted a ani se neotočil.
"Tak si jdi! Ale vrať mi tu hůlku!"

"Ani náhodou!" křikl znovu Ted a Megan slyšela ten veselý podtón.
"Fajn, já se klidně projdu!" zařvala a otočila se. Proč bych se měla někoho doprošovat?! To on zavinil smrt mámy, ne já. Ani ho nepotřebuju, obejdu se bez něj! Opakovala si Megan v duchu, ale jak se vzdalovala od hrádku a jak tak uběhlo pár týdnů, přestávala tomu věřit. Rozleželo se jí to v hlavě a přestávala věřit tomu, že by Draco Susan zabil. Třeba jí opravdu nebylo pomoci… Meg, ty ses zbláznila! Samozřejmě, že by se jí dalo pomoct, ale on nechtěl!
"Tak to ani náhodou!" Objevil se vedle ní Ted. "Nepřenesla si nám sem, abys pak odešla. Když už jsme tady, tak oba půjdeme dovnitř a promluvíš s ním!"
"Kdo jsi, že mi takhle rozkazuješ?!" odsekla Megan.
"Patřím k přátelům rodiny, prakticky jsme spolu vyrůstali a znám tě až moc dobře, takže jsem i schopný říct, co se ti honí v hlavě."

"Jo a co?!"
"Například začínáš přemýšlet nad tím, že to třeba nebyla…"
"…Dost! Nechci to slyšet! A tvé argumenty pořád neobhajují to, že mi rozkazuješ!" Megan už měla nakročena k tomu, že by se mohla otočit, ale jedno její 'já' to pořád odmítalo.
"Jsem o dva roky starší! To už by mohlo zabrat, ne?"

"Taky tě znám a vím, že když už takhle naléháš, něco to znamená a obávám se, že když tam teď nepůjdu, budeš mě s tím otravovat do konce života, takže… mám jinou možnost?"
"To rozhodně ne," rozesmál se Ted a chytil Megan kolem ramen, aby si byl jistý, že se v půlce zase neotočí a neuteče.
Na dveře musel zaklepat Ted, protože Megan měla hlavu tak uraženě zvednout, že odmítala i zvednout ruku a zabušit na dveře. Dlouho se nic nedělo, ale pak se dveře se skřípěním pomalu otevřely. Ve dveřích stál Scorpius a jeho tvář, celkem ztrápená, se rozjasnila.
"Meg?"

"Scorpi?" Megan byla překvapená, že ve dveřích vidí svého nevlastního bratra, protože už dávno se měl vrátit z pohřbu do Bradavic, kde nastoupil do čtvrtého ročníku. Oba se pevně objali a Megan najednou zamrzelo, že utekla z domu.
"Co tady děláš?" Podíval se Scorpius překvapeně na svou nevlastní sestru.
"Na to samý bych se mohla zeptat i já tebe," usmála se Megan. "Neměl bys být ve škole?"
"A myslíš, že by to šlo? Nechat tu tátu samotnýho?! Ty si utečeš, nedáš o sobě vědět, ministerstvo po tobě vyhlásí pátrání kvůli jednání u Starostolce a ty se divíš, proč nejsem ve škole?!" Scorpius se občas sice choval jako malé dítě, ale teď připomínal pravého dospělého muže, čímž Megan naštval tak, že se otočila a chtěla odejít, v čemž jí zabránila Tedova ruka na její paži.

"Kdo je to?" ozvalo se z domu a Megan zamrazilo. Znovu se pokusila odejít a znovu se jí to nepovedlo. "Megan? Jsi to opravdu ty? Co tu děláš? A co se…"
"… brzdi s těmi otázkami, v jednu chvíli můžu odpovědět jen na jednu," mrkla na něj Megan a chovala se, jako by se poslední dva týdny ani neudály. Vždycky dokázala 'velkoryse' přecházet různé hádky a svým chováním dávala ostatním najevo, aby se chovali stejně.

"Tak fajn," usmál se chabě Draco. "Jsi to opravdu ty?"
"Já a jen já," usmála se Megan, ale nějak se necítila ve své kůži. Všechno se jí to zdálo strojené, umělé. A jak se tak dívala na muže, který jí čtrnáct let dělal otce, a který dokázal být změněný k nepoznání díky její matce, začaly ji pálit oči a úplně spontánně, na svou povahu zcela nezvykle, se vrhla svému skoro-otci kolem krku. Ten byl zezačátku hodně překvapený, ale nakonec se i chabě usmál. Pochopil, že je rodina opět pohromadě… tedy skoro, jedna část rodiny už se nikdy nevrátí.
"Tak slečinko a už bys mě mohla pustit, ne? Kazíš mi dojem," prohlásil s tak autoritativním hlasem, že se obě jeho děti musely rozesmát.
"Jasně pane Malfoyi," řekla Megan s nadřazeným výrazem, který by mohl soupeřit i s Narcissou.

***


"A co teď budeš dělat?" zeptal se Harry, když všichni seděli v salonku. Megan je všechny pozvala, protože se s nimi chtěla poradit o jednání se Starostolcem. Všem bylo jasné, že tak chtěla dát najevo i omluvu za své chování, ale nahlas by to Megan nikdy nepřiznala.

"Netuším, ale problém je v tom, že se odmítám vydat ministerstvu, takže jsem vlastně hledaný uprchlík," ušklíbla se a upila ze sklenky bílého vína. Venku se začalo stmívat, ale nikdo se ještě neměl k odchodu.
Susanina práce pro Fénixův řád je hodně stmelila a teď se chovali jako jedna velká rodina. Kdo měl potíže, měl za sebou všechny ostatní, kteří se mu snažili pomoct.

"No, i kdyby ses rozhodla objevit na ministerstvu, zacházeli by s tebou jinak, protože čas, kdy sis mohla jen tak přijít, ti už vypršel. Jak jsi sama řekla, jsi uprchlík," přemýšlela nahlas Hermiona.
"No právě! A já odmítám jít před Starostolec, protože by to znamenalo, že jsem opravdu vrah, ale to není pravda! Bránila jsem mámu, která tehdy ještě byla naživu, a doufala jsem, že to přežije… Prostě nepůjdu před Starostolec a že by mě viděli na ministerstvu, na to ty svině ministerský můžou zapomenout." Megan úspěšně a bez všimnutí ostatních potlačila slzy, které se chtěly ukázat, jakmile se zase zmínila o Susan.

Smrt není věc, na kterou si zvyknete, nebo na kterou zapomenete. Smrt je věc, se kterou se prostě musíte naučit žít. Nikdy z toho nebude zvyk, jen musíte ze sebe dostat ten smutek, a pak se jednoho rána probudíte a zjistíte, že vám v životě sice někdo chybí, ale tak nějak už nemáte sílu na prolévání slz. Nikdy na to nezapomenete, vždycky to bude v srdci cítit, ale ztratíte sílu na slzy a časem i na smutek. A pak nastane období, kdy najednou nebude ani ten nekonečný smutek a při vzpomínání na hezké zážitky nebudete brečet, ale usmívat se. Je to dlouhý proces, ale Megan jej chápala a snažila se to všechno urychlit, protože nesnesla pocit, že by byla slabá.

"A co chceš teda dělat?" zeptal se Draco a dál zíral do rozohněného krbu.
"Budu na útěku. Nejdřív potřebuju něco zjistit o Balfourovi, je to nebezpečný maniak!"
"Tak to ne! Rozhodně tě nenecháme honit se za někým, kdo si myslí, že je lepší než Voldemort! I když třeba není, ale je nebezpečný a ty se musíš vydat ministerstvu! Čím dřív, tím líp!" Namítla Hermiona.

"Teda, ty dokážeš být milá! Chceš mě vydat ministerstvu? Proč?! Nic jsem neudělala, tak proč bych se měla postavit před Starostolec?! Ani náhodou! Ten cvok dal zabít moji mámu! Byl to plán a jasně se říkalo, že Balfour chtěl mě, takže s tím nějak souvisím. Buď kvůli tomu, že jsem zabila toho jeho Služebníka, nebo proto, že nenáviděl mou mámu a já ho tehdy poslala někam, když mi pořád podlejzal a přispěla jsem k jeho vyhazovu z ministerstva. Ať je to jak chce, je nebezpečný, nenávidí špinavou krev, chová se maniakálně a chce mě!" vyjmenovávala Megan.
"Na rozdíl od Voldemorta, má Balfour opravdu čistou krev," poznamenal Harry a Draco na něj překvapeně vyvalil oči.
"Chceš říct, že on měl… opravdu? Já myslel, že to byla jen fáma."

"Ne, rodina byla smíšená, skončil v mudlovském sirotčinci… nenáviděl mudly a nechtěl, aby to kdy vypadalo jako s ním," odpověděl Harry.
"A sakra! A Balfour si může být debilní, jak chce, pořád má před sebou Voldemorta jako vzor, navíc se poučuje z jeho chyb a snaží se jim vyvarovat," zapřemýšlela nahlas Megan. Zničehonic položila sklenku vína na stolek a vyrazila ze salonku.
"Kam jdeš?" zeptal se Ted.

"Nahoru! Musím si sbalit! Ten cvok je nebezpečný, a když chce mě, bude mě mít, ale ještě neví, kdo je Megan Woodová! Máma měla silnou magickou podstatu a byla asi nejlepší čarodějka a já mám v sobě její geny, navíc jsem na tom i líp, takže Balfour se bude hodně divit!" křikla Megan z prvního patra a pak bylo akorát slyšet bouchnutí dveří jejího pokoje.
"Ona chce mít příjmení své matky?" divil se Ron, který se ozval poprvé po dlouhé době.

"Na její památku, ale tady o to nejde! Vždyť je to sebevražedná mise!" Ted se chtěl rozeběhnout po schodech nahoru.
"Ne, teď ji nech samotnou. Má pravdu, je to dcera své matky a někdy je snad ještě nebezpečnější, než Susan. Když se pro něco rozhodne, nic a nikdo jí to nevymluví," Draco dál zíral do ohně a přemýšlel o své skoro dceři. Jestli se opravdu chce hnát do nebezpečí jen tak, nebo za tím vidí něco většího, jako třeba přijetí mezi bystrozory.
"Vím jaká je, vyrůstal jsem s ní, ale tohle nepřežije! Taky vím, že je dobrá, je jedna z nejlepších, ale tohle nepřežije! Jak ji můžeš nechat jít?!"

"Tede dost! Myslíš, že nevím, jak je to nebezpečný?! Myslíš, že mi nedošlo, proč to dělá?! Chce být bystrozor a udělá pro to všechno! Ale já jí bránit nemůžu, je plnoletá!" Všichni se překvapeně otočili na Draca. Poprvé po delší době předvedl pořádný výbuch vzteku. Ano, jako Malfoy byl hodně vzteklý, ale posední dobou nebyl ve své kůži, až teď.
"Vážně?! Já mám někdy pocit, že se chová jak malý dítě! Proč se ji nikdo nesnažíte zastavit?!"

"Tede! Posaď se," ozval se Harry a kývl na svého kmotřence, aby se posadil zpátky do křesla. "Výjimečně musím souhlasit s našim Malfoyem," při tom označení se musel ušklíbnout "protože je to pravda. Megan je plnoletá a možná je jediná, kdo s Balfourem dokáže zatočit."
"Cože?! Tomu přece sám nevěříš, ty jsi ten vyvolený, měl jsi zničit Voldemorta a určitě to samé dokážeš i s Balfourem," namítl Ted.

"Nemyslím si. S Voldemortem jsme byli propojení, ale Balfour nemá propojení s nikým a myslím si, že to, že ji chtěl unést a sám ji zabít něco znamená. Proč mu na ní asi tak záleželo, co? Takhle nějak se choval Voldemort při lovu na mě. Myslím, že Megan z nějakého důvodu považuje za hrozbu a proto by se jí rád zbavil jako první," přednesl všem svou teorii Harry.
"I kdyby to všechno byla pravda, o důvod víc nepouštět ji z dohledu!"
"Tede, Megan je plnoletá a ví, co má dělat," ozvala se Hermiona.
Možná by ty dohady pokračovaly, nebýt toho, že halou se prohnala Megan a zamířila ke vchodovým dveřím. Draco najednou vystřelil ze salonku jako kulový blesk.

"Co to mělo být?" podivila se Ginny.
"Malfoyovskýmu mozku právě došlo, že se Megan chce jít zabít."
"Rone?!" okřikla svého manžela Hermiona a praštila ho do žeber.
"Co je? Vždyť je to pravda, o inteligenci Malfoyů se dá diskutovat vždycky, stejně jako o rychlosti, s jakou jim dochází okolnosti, které se dějí," odpověděl Ron a tvářil se nadmíru překvapeně, že ho jeho žena okřikla.

"Hele! Příslušník Malfoyova rodu sedí hned vedle tebe, takže bych ti moc neradil urážet nás. A co se to tu vůbec děje? Někdo vás začaroval nebo co? Právě jste se dozvěděli o existenci druhýho Voldemorta, Megan se chystá na sebevražednou misi a vy tu jen sedíte a chováte se, jako by se diskutovalo o počasí!" Scorpius vztekle vyskočil z gauče a zamířil do haly.
"Kam chceš jít? Vždyť ani nevíš, kde je."

"To je jedno, budu hledat. Ten chlap dal zabít mámu, to mu přece nemůže projít!"
"Meg, Susan byla moje manželka a naučila mě toho tolik, co by nezvládla celá moje rodina do konce mého života. Věř mi, že bych toho Balfoura nejraději zabil, ale nevíme kde je, co je zač, jestli je smrtelný… nevíme o něm nic. Navrhuju, abys tady zůstala. Nejdřív to všechno probereme, pokusíme se najít nějaké informace a pak budeme pátrat," navrhl Draco.
"Víš, že to je asi poprvé, co s tebou budu souhlasit? Možná máš pravdu, ale nemysli si, jak jsi inteligentní, pořád jsem lepší, než ty," ušklíbla se Megan a zase zavřela dveře.

Vždycky si hodně věřila a ráda si Draca dobírala, že z nich dvou je ona ta chytřejší a lepší. On, jako příslušník Malfoyů, se samozřejmě nesměl nechat zahanbit a tak vznikaly ty jejich 'spory' o tom, kdo je lepší kouzelník. Zkrátka Megan měla v sobě Susaninu povahu a možná za ty léta, co se stala příbuznou Malfoyů, získala i něco z jejich charakteru, i když to nebylo něco, čím by se mohla chlubit. Susan to vždycky rozesmálo, ale věděla, že její dcera to dokáže vyvážit a nikdy z ni nebude bezcitná mrcha, jako z jiných čarodějek, které měli s Malfoyovými něco společného.
"Lidi, Megan zůstává, ale vypadá to, že nás všechny čeká práce!" zahlásil Scorpius, který dokázal nepozorovaně celý rozhovor odposlouchat.

"To tě nikdo neučil, že se nemá poslouchat za dveřmi?"
"Je mi líto, Meg, ale já jsem nebyl za dveřmi. Byl jsem ve stejné místnosti a nechápu, proč se tak divíš, vždyť víš, jaké je moje příjmení," odpověděl Scorpius.
Hrádek byl opravdu zvláštní místo. Emoce se v něm střídaly častěji, než aprílové počasí. Někdy se smutek dokázal vyvážit a zmírnit, ale někdy byl ještě tíživější a beznadějnější. Ale v tuhle chvíli byli všichni tolik zabraní do plánování budoucích dnů, že snad i zapomněli na smutek, který by za Susan měli, nebo spíš mohli, držet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx