7. Pán

25. srpna 2012 v 1:49 | Surynka |  Meganin příběh
Jó tak mě to začíná opravud bavit! V hlavě se mi hezky rýsuje celý příběh a opět to bude neskutečná motanina kouzlení a něčeho, co byste mohli potkat i v mudlovských knížkách :D Myslím, že po téhle kapitole vám bude jasné, kdo je ten, co bude Megan pronásledovat. V rozcestníku jsem zmínila, že Megan začnou pronásledovat 'novodobí Smrtijedi' a oni přece potřebujou vůdce, ne? Tak po téhle kapitole vám to bude jasné. Račte se podívat :D

P.S. Věnuju svým SB a vlastně komukoliv, kdo to čte :)

P.P.S. Byla bych vám věčná za komentáře :))




Megan se snažila nějak vyprostit z pěvně zauzlovaných provazů, ale přítomnost dvou dalších rukou jí to znemožňovala. Vždycky, když už to vypadalo, že se vyprostí z toho provazového vězení, narazila na Tedovy ruce a už dál nemohla.
"Sakra! Nemůžeš ty svoje ruce dát někam jinam? Hrozně mi tam zavazí!" vztekala se už asi po sté.
"A kam, nevíš? Třeba že bych si je upiloval?" Ted na tom s náladou taky nebyl moc dobře. Napadlo ho, že kdyby tu zpropadenou, vzteklou a nevděčnou holku nešel hledat, nemusel by teď sedět na té špinavé zemi a snášet Meganino prskání a nadávání.

"Já netuším! Ale hrozně mi tam zavazíš!" Megan se pokusila znovu trhnout, že by se jí snad povedlo rozplést ty provazy od sebe, ale jen se odřela o sloup. "Au! Sakra… fajn, takže teď jsem ještě k tomu odřená do toho blbýho, ztrouchnivělýho sloupu!" Megan to ani nedořekla a už ji něco napadlo, něco tak šíleného, že jenom dcera Susan Woodové by mohla na něco podobného přijít. "Tede, ty máš lepší rozhled než já, nepodíval by ses nad sebe, jak to vypadá s ukotvením toho sloupu? Jenom se podívej, jak moc je tam připevněný."
"No moc dobře na tom není, celá tahle… stodola... je dost rozpadlá… na co myslíš?" Ted nechápal, kam tím vším Megan míří.

"No mohli bychom to tu trochu rozklepat, takže by ti tamti mohli přiběhnout…"
"… počkej! Vysvětlíš mi, proč chceš, aby přiběhli?"
"Kdyby se nám během pokusů rozedřít provazy o sloup, povedlo trochu 'rozklepat' střechu, přiběhli by a my bychom tu na ně mohli čekat rozvázaní a převzít si jejich hůlky. Rozhodně tu jsou sami, je to tu opuštěné, takže jim vezmeme hůlky, tím se stanou pro nás naprosto neškodní, budeme mít čas najít své vlastní hůlky a v pořádku si odejdeme," dovysvětlila Megan.
"Hmmm… a jak chceš zařídit, že jim vezmeme hůlky a oni nás nezaklejí? Sama jsi to vlastně řekla, oni hůlky mají a my ne!" Tedovi se Meganin hloupý a nedomyšlený plán ani trochu nelíbil.

"Můžeme zaútočit z místa, odkud by to čekali nejméně a navíc jsou blbý jak tága, když se zamyslíš nad tím, že nás normálně přivázali a nepoužili žádný kouzla, určitě to nebude tak složité," snažila se ho přesvědčit, ale nevypadalo to, že by se jí to dařilo.

"Hádám, že mi nezbývá než souhlasit, co?"
"Určitě!" odpověděla s úsměvem Megan.
Nevěděli, jak dlouho to už bylo, Megan sice typovala deset minut, ale Tedovi se to zdálo mnohem víc. Pořád tam seděli a dřeli provazy o sloup a doufali, že se jim to brzo podaří.
"Tak a teď zatáhni! Trhni!" Oba se snažili jedním trhavým pohybem od toho druhého oddálit a Megan by přísahala, že slyšela, jak praskají provazy.

"Ne, tohle nepůjde," přiznala nakonec Megan.
"Cože? A to se tu takhle dlouho snažíme pro nic za nic?" Ted začínal být pořádně naštvaný. Nejen, že se Megan určila jako vůdce akce, ale ještě k tomu se chovala naprosto hloupě, pak ho přesvědčila k šaškování s provazy a nakonec oznámí, že takhle to nepůjde. Už byl z ní na mrtvici.

"Mám ještě jeden nápad, a jak o něm přemýšlím víc a víc, napadá mě, že bychom ho mohli využít spíš, než tohle hloupé blbnutí s provazy, které navíc nebude nikdy fungovat."
"Dobře, slečno chytrá a prozradíš mi, co je ten tvůj druhý plán?" Nevěděl, co si myslet. Část jeho 'já' říkala, že se neměl vracet za Megan a pak ji pronásledovat. Že jí, jednoduše řečeno, neměl jít na pomoc. A druhé 'já' tvrdilo naprostý opak.
"Počkáme, až si nás odvedou."
"No to je výborný plán, slečinko! Necháme se prostě zabít! Hele, ty už si možná myslíš, že není co ztratit, ale já tenhle názor nesdílím!"

"Počkej, uklidni se!" Megan se jen těžko bránila smíchu. V tuhle chvíli ji napadlo snad to nejlepší, co by kdy mohla udělat. Co by mohla udělat pro matčinu památku, aby dokázala, že po ní něco zdědila a také to nejlepší, co mohla udělat pro všechny. "Já to nemyslím tak, že bychom to vzdali. Jak si vůbec můžeš myslet, že bych to vzdala?! Asi mě moc neznáš…"
"…znám tě moc dobře a vím, že jsi nevyzpytatelná a tvoje nápady jsou dost šílený!"
"Tede, já to myslím tak, že se necháme odvést, abychom zjistili, o co tady vlastně jde. Oni říkali něco o pánovi a já bych docela ráda zjistila, kdo to je a co má v plánu. Třeba se nám podaří zjistit víc informací, než by se podařilo komukoliv jinému a…"

"… a bylo by nám to k ničemu, protože nás stejně zabijí. Co tím chceš dokázat?!"
"Nezabijí, dřív, než to udělají, utečeme," dokončila s vítězoslavným úsměvem Megan.
"Jo, měl jsem pravdu, jsi nevyzpytatelná. Tohle je naprostá šílenost a nikdy se nám to nepodaří. Raději bych se držel toho prvního plánu, pak se přenesl na ministerstvo a řekl to bystrozorům," řekl Ted.

"Promiň, ale já je zrovna teď moc ráda nemám a raději si většinu věcí obstarám sama a je k tomu pustím, až si budu jistá, že to dopadne dobře a nikdo při jejich útoku nepřijde o život!" zavrčela Megan. Opět narážela na svou matku. Ach jo, copak to nikdy neskončí? To nikdy nepřestane obviňovat svoje okolí za to, co se stalo jenom neřízeným zásahem osudu? Ted nad tím musel pořád přemýšlet. Navíc ho Meganino chování postavilo před myšlenku, jestli on sám vůbec někoho obviňuje z toho, že nemohl pořádně poznat své rodiče.

"Takže?" snažila se Megan zjistit, jestli s ní její spoluvězeň souhlasí. I když to na sobě nechtěla dát znát, Tedův názor ji hodně zajímal a v tu chvíli pro ni byl důležitý. Nemohla by všechno zařizovat sama, potřebovala někoho, kdo by do toho šel s ní.

"No tak se na to podívejme," ozvalo se asi za hodinu. Dveře se skřípavě otevřely a vešly dva kouzelníci v černých pláštích.
"A chceme je oba?" zeptal se ten druhý, zřejmě méně šikovný, protože se málem přerazil o práh dveří.
"Já myslím, že ta mladá postačí. Koneckonců, ona je Woodová, on není nijak významnej," zamyslel ten první, který se zřejmě považoval za vůdce jejich dvojice.
"Fajn a co s ním?"

"Nech ho tady. Zabít ho nemůžeme, ale může se nám hodit," odpověděl první ze dvojice a už vytahovali hůlky, aby Megan odvázali a Ted jim během toho neutekl.
"No ne, vy jste nezapomněli na hůlky?" divila se teatrálně Megan. Provokovala je. Koledovala si o malér, ale zřejmě jí to nevadilo.

"Co prosím?!" Vůdce dvojice rudl ve své neuvěřitelně nechutné tváři a vypadalo to, že Megan každou chvíli zabije.
"No jen se divím, že jste nezapomněli na hůlky, protože kdybyste byli co k čemu, tak nás rovnou nějak zajistíte kouzlem a nepřivazujete ubohými provazy. Jestli jste si nevšimli, jsou dost natržený, ale pak jsem si řekla, že není fair od vás utíkat. Co by vám na to asi řekl váš pán, mimochodem, kdo to je?" Megan mlela a mlela a absolutně ji nezajímalo, že u sebe nemá ani hůlku a ani nic jiného a že jí hrozí nebezpečí.

"Já tu holku asi přetrhnu! Kille, vem toho šaška, nebo nám zdrhne!" Vůdce, neboli ten, který diriguje kouzelníka s prapodivným jménem, prskal na všechny strany a drtil Megan zápěstí, že by i vykřikla bolestí, kdyby se tolik nebavila nad tou brunátnou tváří.
"Ale šéfe, vždyť ona má pravdu, můžeme ho tu zadržet kouzlem," rozumoval Kill.
"A ty to snad umíš?!" vyštěkl vůdce.
"No… ne, ale myslel jsem, že vy snad… byste…"
"Tak nemysli, nebo si ublížíš! A odvaž toho blbečka, co si myslel, že nás porazí a pohni si! Nemáme na to celý den!" řval dál vůdce dvojice.

Tak to pako ani neumí Petrificus totalus, nebo kouzlo, které by na nás hodilo řetězy…páni… a tahle pakaž mě omráčila?! Budu si muset dávat pro příště bacha na idioty, evidentně jsou nejnebezpečnější. Megan se musela trochu usmívat nad tím výjevem, který měla před sebou.
Když si ti dva panáci konečně nějakým způsobem 'zajistili' oba vězně, přenesli se. Megan ještě nikdy nezažila tak nepříjemný přenos. Měla pocit, že jí to utrhne všechny končetiny a že vyvrátí všechny orgány. Motala se jí hlava a třeštila tak silně, že i kdyby spadla Eiffelova věž, nebylo by z toho tolik hluku a tolik otřesu, jako teď měla mladá čarodějka v hlavě.

Pak to přestalo. Dopadla z výšky na tvrdou zem a vedle ní spadl Ted. Všechno ji bolelo a byla přesvědčená, že si narazila žebra. Když se trochu rozhlédla, spatřila místnost vykládanou kameny se třemi tmavými tunely a jedněmi dřevěnými, bytelnými dveřmi. Najednou se kolem nich rozmístilo asi pět dalších čarodějů v dlouhých pláštích. Megan se pokusila postavit, ale noha na jejich zádech jí v tom zabránila.

"Lež a ani se nehni!" zasyčel ten, který ji tak nevybíravým způsobem přišlápl ke špinavé zemi.
"Kde to jsme?" zeptal se tiše Ted, kterého sice nikdo nesešlápl, ale levé rameno ho bolelo tak, že by se ani sám, se spoutanýma rukama, nezvedl.

"Netuším, ale nelíbí se mi to tu. Třeba uvidíme toho…" Megan přerušilo hlasité zaskřípění dveří. Do dveří se postavili dva čarodějové a další dva přicházeli. Ten vpředu se vzhledem nijak nelišil od ostatních. Dlouhý černý plášť, kapuce zakrývající i tvář, hůlka v ruce a těžké kroky. Ale ten druhý byl úplně jiný. Svým příchodem signalizoval, že přichází někdo veliký a mocný, komu se nikdo nevzepře.

"Seznamte se s naším pánem!" zaskřehotal další z té tlupy kolem Megan a za vlasy ji vytáhl do sedu. Opatrně vzhlédla a podívala se do tváře bodyguarda toho 'velkého a mocného kouzelníka'. Ušklíbl se na ni, jakoby pohledem chtěl říct: "On bude ten poslední, koho ve svém životě uvidíš" a pak uhnul stranou.

"Vy?!" vyvalila překvapeně Megan oči. "Vy jste ten pán, o kterém pořád mluví?!"
"Ano, já jsem ten, kdo vede tyhle čaroděje. Já jsem ten, kdo vede ty čaroděje, kteří si to zaslouží!"
"Jsem zděšena!" odsekla sarkasticky Megan. Z tohohle panáka neměla ani trochu strach. Byl to bývalý zástupce ministra. Adair Balfour. Jeho předci byli Francouzi, ale on tento národ nenáviděl. Co tu Balfour šaškuje?! To on se považuje za pána? A pána čeho? Pána všech debilů?! Vždyť neschopnějšího chlapa jsem nezažila! Megan to v hlavě šrotovalo. Balfour před dvěma roky nastoupil na Ministerstvo kouzel jako asistent ministra, ale udržel se tam jen rok. Pořád rozhlašoval, že je velmi nadaný, a že má na víc, než na obskakování 'nějakého úředníka'. Ministr ho poslal na psychologická vyšetření, a když se mu do rukou dostal posudek, vyhodil ho a ještě k tomu, sám Balfoura poslal do léčebny a podepsal dokumenty o jeho přijetí do léčení. Megan nechápala, jak ho mohli takhle brzy pustit, vždyť to byl nebezpečný maniak. A nebo, že by… se tam ani neobjevil?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx