3. Útěk

13. srpna 2012 v 1:31 | Surynka |  Meganin příběh
Tak vám přináším další díl a doufám, že tu najdu nějaké komentáře, zrovna v posední době bych jich potřebovala.
Datum dopsání kapitoly: 17.5.2012
Zatím to jde podle mého plánu. Přesně tak, jak jsem si to představovala a zatím žádné zpoždění a ani nečekané přidávání děje. Ještě si rozmyslím, co vám předvedu ve čtvrté kapitole, zatím si užijte tu třetí ;)


"

Au… do háje! Co se stalo?" Megan se probouzela a všechno ji bolelo. Když omdlela, uhodila se do hlavy, lokte a ramene a všechno se to teď hlásilo o slovo najednou. "Ginny? Co tady děláš?" zeptal se překvapeně, když si všimla zrzky u své postele.
"Slyšeli jsme, co se stalo a tak… jsme tady," usmála se Ginny, ale bylo vidět, že něco skrývá.
"Co se děje? A neříkej, že nic, protože já poznám, kdy lidi vedle mě lžou… teda… téměř u všech to poznám a ty mezi ně patříš. Tak co?" Megan už se posadila a mohla mluvit jednoduše a bez potíží.
"No… je to složité…"

"… to je jedno! Povídej," pobídla ji s úsměvem Megan.
"Tak… Starostolec vyšetřuje smrt toho Smrtijeda…"
"Počkej! Oni vyšetřují smrt Smrtijeda, ale smrt mé matky je nezajímá?! To pro ně udělala tak málo?!" přerušila Megan opět Ginny.

"Nech mě to doříct! To, co se ti chystám oznámit je mnohem složitější a důležitější! Jde o to, že pokud jsi autorizovaný bystrozor a zabiješ někoho v akci, třeba nějakého Smrtijeda, nic se nestane. Ale v opačném případě, že nejsi bystrozor… pro Starostolec se stáváš vrahem. Budou tě vyšetřovat pro vraždu. Nejsi bystrozor a ani jsi nebyla v přímém ohrožení života, je mi líto," dostala ze sebe Ginny všechny informace. Konečně to dořekla, aniž by ji Megan přerušovala, ale v tu chvíli si nebyla jistá, jestli udělala dobře.

"Co-cože?! Ten chlap zabil mou matku a nic se nestalo! A já, která bránila svou matku, v tu chvíli ještě při vědomí, ale naprosto bezbranná, jsem vyšetřovaná za vraždu?! A to ten Starostolec nedávno utrpěl nějakou těžkou mozkovou příhodu? Nebo proč šetří něco, co by neměli?!" Už se jí zase hnaly slzy do očí a Ginny to poznala. Taktně se zvedla s omluvou, že musí připravit něco k jídlu pro celý dům, a odešla.

"To přece nemůže být pravda! Proč?" Megan si přitiskla obličej do dlaní a snažila se zabránit další přílivové vlně slz.
"Snažila jsem se jí to nějak sdělit, ale je teď moc rozhozená z toho všeho…" řekla Ginny, když přišla do salónku v přízemí. Po svatbě Susan s Dracem se celá nová rodinka přestěhovala na Susanin hrádek a Malfoy manor zůstalo pod správou Narcissy Malfoyové a jejího… známého? Tak ho alespoň prezentovala, ale kdo může znát skutečnost? Vždyť Narcissa nebyla zas tak stará na nový vztah a navíc se po bitvě celkem změnila… Každopádně se o ni její syn nemusel bát a v klidu si užíval život s jinou ženou, než s vlastní matkou.

"Já si nejsem jistý, jestli jsi jí to řekla takovým způsobem, jakým by potřebovala se o tom dozvědět," odsekl Draco. Sice je všechny zavolal na pomoc, ale teď zjistil, že je to nad jeho síly. Nemohl sedět v jedné místnosti s nimi a tvářit se, že ho to nijak netrápí. Vadila mu jejich přítomnost. Dřív je trpěl kvůli Susan, a i když se s nimi dokázal bavit normálně a bez zábran, nyní měl pocit, že ho s nimi nic nespojuje. Až na Megan, která si s nimi vždy rozuměla, ale poslední dobou ani ona neměla náladu na rozhovory, takže… Spojovalo ho s nimi vůbec ještě něco?

"Promiňte, ale ráda bych to slyšela znovu," ozvalo se najednou ode dveří.
"Megan? Samozřejmě, posaď s…"
"… Ty na mě nemluv! Chci to slyšet od ostatních!" umlčela Megan svého skoro otce. Všichni je zaraženě sledovali, ale její výraz, který se z naštvaného změnil v bezstarostný, je vyzval, aby jí někdo všechno znovu vysvětlil. Ale než se k tomu Harry dostal, museli si ještě všichni prohlédnout obličeje těch dvou, Megan a Draca. Zdálo se jim, že ani jeden z nich není nastalou komunikací mezi nimi nijak zvlášť překvapen.

***

"Mě spíš překvapuje, že na stejnou věc, na kterou jsi nahoře reagovala hystericky, teď reaguješ s pouhým pokrčením ramen," divila se Ginny.

"Možná právě proto, že tu hysterickou scénu jsem ztropila už nahoře, navíc… čemu by to pomohlo? Křičet a vztekat se, jako bych byla nějaký blázen," Megan dál hleděla někam před sebe a automaticky upíjela z šálku. Možná se snažila tvářit, že se se vším smiřuje, ale rozhodně to nedělala přesvědčivě. Všichni měli tendenci ji napjatě sledovat a čekat, kdy vybuchne. Trefili se. Megan se jen snažila zadržovat své emoce a vypustila je až ve chvíli, kdy všichni 'hosté' opustili dům.

"Ty s tím souhlasíš?" ozvalo se do tiché haly, když Draco zavíral dveře a alespoň trochu se mohl uklidnit. Ten mrazivý hlas, rozléhající se celou halou, ho trochu vyděsil. Opravdu tohle byla ta malá Megan, kterou viděl vyrůstat?
"S čím?" zeptal se trochu zmateně.

"Nedělej, že nevíš. Opravdu souhlasíš s tím, že nikdo neřeší máminu smrt, ale úmrtí toho Smrtijeda zajímá všechny?" Ujasnila Megan svou otázku a nemohla se zbavit toho svého samolibého výrazu, kterým Dracovi říkala: "Já jsem všechno a ty nic, nezajímáš mě o nic víc"

"Samozřejmě, že ne! Ale co mám dělat?" Ani se nepohnul ode dveří a dál zíral na Megan, která se už ani trochu nepodobala té Susanině malé dcerušce.
"Proč se ptáš zrovna mě? Mohl bys dělat cokoliv, ale nechceš! A v tom to je! Odmítáš se jakkoliv bránit a to je další důvod, proč tě nenávidím. Nejenže jsi nechtěl mámě pomoct, když umírala a nesnažil ses jí zachránit život, ale neválčíš za ni ani po smrti. Jsi jen srab! Ubohý srab a já nechápu, že tě má matka mohla kdy milovat!" V tu chvíli Susan už ztrácela kontrolu nad sebou a chtělo se jí zase brečet. Než aby ukázala slzy někomu jinému, než sobě samé, rozeběhla se po schodech nahoru, do svého pokoje.

"Počkej! Co si to dovoluješ?! Jsem tvůj otec!" Zarazil ji v půlce cesty.
"Cože?! Slyšela jsem dobře?! Ty se považuješ za mého otce?! Tak to ne! Abych to upřesnila, těch pár let jsem tě jaksi snášela jako manžela mé matky a mého nevlastního otce, ale její smrtí to končí! Už nás nespojuje nic!"
"Tak to se pleteš! Pořád neseš moje příjmení!" Křičel na ni Draco. Už to všechno přerůstalo v neskutečný křik, který vzbudil i Scorpiuse. Nejdřív chtěl vyběhnout z pokoje a pokusit se je umlčet, ale věděl, že by ho neposlouchali. Zůstal sedět u pootevřených dveří a snažil se zadržovat slzy. Ten křik byl neuvěřitelný a smutný. Značil, že toho bylo zničeno víc, než by bylo, v jedno období, snesitelné.

"Neboj, i to se brzy změní!" odfrkla si vztekle Megan a odběhla do svého pokoje.
Když došla do pokoje, už si nevěděla rady. Nevěděla, co dělat, proto si vzala brašnu a sbalila do ní věci a tiše se vytratila z pokoje. V hale už byla tma, takže Draco byl buď v ložnici, nebo v obývací místnosti, což už Megan moc nezajímalo, protože obojí bylo dost daleko od haly. Na věšáku visel její plášť a ona si ho přehodila přes ramena a zapnula sponu u krku. Ještě jednou si prohlédla celou vstupní halu, dveře do místností v přízemí a obrovské, zdobené schodiště. Do očí se jí opět draly slzy… nebo to byly ty předchozí? Ne, určitě to byly nové slzy, značící smutek kvůli odchodu z domu. Ať už v tomto domě přebýval polední dobou kdokoliv, pořád to byl její domov. Ještě poslední pohled a pak už otevřela dveře. Klika tiše cvakla a Megan doufala, že se prostě jen vypaří.

"Kam máš namířeno?" ozvalo se najednou. Megan měla v úmyslu tiše zmizet, proto se nepřenášela a využila toho riskantnějšího způsobu. Doufala, že v hale nikdo nebude.
"Odcházím! Můžeš si gratulovat, hrádek je tvůj," odfrkla si povýšeně.
"Kam si myslíš, že půjdeš?!" Draco byl opravdu naštvaný. Dívka, která už dva roky byla dospělá, a tudíž by se u ní dala předpokládat nějaká emocionální vyspělost, ho nesmyslně obviňuje ze smrti své matky a jeho manželky, pořád se do něj naváží a klidně i před jinými lidmi a teď hodlá utéct a ještě k tomu pronáší hloupé komentáře. Nechápal, co se stalo s tou dívkou, která mu už jako malá začala říkat 'tati' a ještě před třemi lety, kdy byli na nádraží King's Cross se k němu chovala naprosto normálně.

"Co nejdál od tebe!" Křikla Megan a vystřelila z haly neuvěřitelnou reakci. Venku pršelo a začínala být bouřka, ale bylo jí to jedno. Teď neměla náladu na přenášení, chtěla se projít, vyčistit si hlavu.
"Petrificus totalus!" ozvalo se za ní, ale pohotově kouzlo odrazila.
"nemůžu uvěřit, že se schyluješ k něčemu tak srabáckýmu, jako je míření do zad!" zařvala Megan za sebe, aniž by se otočila a raději se hned přenesla. Nechtěla riskovat další kletby do zad.
"Do háje!" křikl Draco a vztekle praštil dveřmi. Část jeho rodiny právě utekla z domu. Co by mi za tohle řekla Sue?
"Tati?" ozvalo se tiše od schodů. "Co se stalo?"

"Scorpiusi? Nic, jen… menší výměna názorů… Megan se šla trochu projít, bylo toho na ni moc. Můžeš si jít zase klidně lehnout," zalhal svému synovi.
"Ona se už nevrátí, znám ji." Podíval se na něj smutně Scorpius.
"Ale to je hloupost. Vrátí se," snažil se Draco uklidnit syna i sebe.
"Nelži mi!" obvinil ho Scorpius a zase odběhl do pokoje. V tu chvíli byla celá rodina rozpadnutá. Susan zemřela, Megan utekla a Scopius se zlobil na tátu a zamkl se v pokoji. Pro kouzelníka by to nebyla překážka, ale nechtěli si takhle vzájemně narušovat soukromí. Snažili se vést své děti k respektu… teda… teď už to byl jen on, kdo se snažil. Susan už nedělala nic.

***

"Chci si pronajmout pokoj," odpověděla mladá žena v plášti. Měla kapuci přetáhnutou přes hlavu a z celé té černé parády jí odkapávala voda.
"Na jak dlouho?" zeptal se hospodský a už se postavil za pult a vytahoval knihu hostů.
"Ještě nevím."

"Na jméno?" další otázka a hospodský doufal, že té tajemné slečně uvidí do tváře.
"Na jméno Megan Woodová," Megan si z hlavy shodila kapuci a hospodskému div nespadla brada údivem.
"Ale vaše příjmení je přece Mal…"
"Jsem Woodová, zapište si to!" vydala jednoduchý rozkaz a kývla hlavou, aby tak vyzvala hospodskému k činu. Už nechtěla být spojována s tou rodinou, jejíž jméno začínalo na 'M'. Stačilo, že s nimi byla spojena její matka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx