2. Vzpomínky

10. srpna 2012 v 12:41 | Surynka |  Meganin příběh
Datum dopsání je: 12.5.3012 0:43
Inspirováno komentářem Soly F. na mém blogu - zakomponovala jsem nějaké vzpomínky




"Konečně, začínal jsem mít strach," ozvalo se z křesla u krbu v hale. Venku už byla tma a Megan se raději vrátila po svých, ačkoliv venku foukal silný vítr a pršelo. Odložila promočený plášť ke krbu a nahřála si u ohně ruce.
"Že by ses zrovna ty o někoho bál? To mě překvapuje," odsekla nepříjemně Megan.

"Nevím, co jsem ti udělal, ale když už se takhle ke mně chceš chovat, můžeš to trochu odůvodnit, ne?" odpověděl nevzrušeně Draco. V nitru úplně kypěl vzteky. Susan zemřela a on se musel před synem tvářit, že to není tak bolestivé, jako to doopravdy je a v momentě, kdy by rád shodil tu masku, musí čelit Meganiným napadnutím. Co ho ovšem nejvíc trápilo, byla právě smrt jeho milované ženy. Byla úžasná a každým dnem ji postrádal víc a víc. Matka mu říkala, že čas zhojí všechny rány, ale zatím to bylo právě naopak. Čím víc dnů oběhlo, tím bolestivější to bylo.

"Tak ty nevíš? Ty nevíš?!" ujížděly Megan nervy a už se na něj se zlostným výrazem otočila od krbu. "Já ti to s radostí připomenu! Ale je to naprosto jednoduché! Za máminu smrt můžeš ty!" vyjekla jeho nevlastní dcera. Cítila, jak se jí do očí derou slzy, ale zrovna v tuhle chvíli je nechtěla. Ne, že by je jindy chtěla, to ne, ale v ten moment to bylo opravdu nevhodné.

"Ty ses zbláznila! Kdybych jí mohl pomoct, udělal bych to! Já za nic nemůžu!" Draco vyskočil ze svého křesla a v jeho obličeji se zračilo všechno a zároveň nic.

"Ale ano, můžeš! Mohls jí pomoct! Ještě žila, ale ty ses na ni jen díval! Nikdo jí nepomohl! Nechali jste ji umřít!" Megan měla rázem oči plné slz a vztek mísený se smutkem z ní přímo čišel.

"Nešlo jí pomoct! Snažil bych se, ale už jí to končilo! I ona sama to věděla! Miloval jsem ji! Nikdy bych jí neublížil!"
"Když jsi ji tak strašně miloval, proč jsi jí nepomohl?! Nechal jsi ji umřít, jako psa! To kvůli tobě je mrtvá! Kdybys byl co k čemu, vůbec se tohle nestalo a stála by tu s náma!" křičela Megan a už se jí podlamovala kolena.

"Takhle se mnou nemluv! Já ji miloval a nikdy bych jí neublížil!" obhajoval se Draco, který neměl daleko k tomu, popadnout hůlku a celou tu situaci ukončit drastičtěji.

"Já ti to ale nevěřím! Všichni jste svině! Nechali jste ji chcípnout a ze mě teď děláte šílenou!" Megan už nevěděla, jak dál.
Konečně to všechno ze sebe vykřičela. Podlamovala se jí kolena, přes slzy už ani neviděla a bylo jí špatně. Nevěděla, co má dělat s těmi všemi pocity, ve kterých se prostě nevyznala. Chyběla jí matka, víc, než cokoliv jiného, ale ona nikdy nebyla nějaká citlivka, takže s vyjadřováním pocitů byla opatrnější… a toho teď litovala. Litovala, že už nikdy jí neřekne, jak moc ji měla ráda, jak moc ji respektovala, a že vždy dávala na její rady. V hlavě se jí vybavovaly obrazy ze šťastného života, ale pak je vytěsnily vzpomínky na tu noc… a pak znovu vzpomínky ze šťastného života… Snažila se pořádně zaostřit, ale nedařilo se jí to a v další chvíli už se poroučela k zemi.

***


Byl rok 2011 a po nádraží se procházela celkem klidným krokem trojčlenná rodina. Čtvrtého člena, šestiletého chlapce, neuvěřitelně podobného svému otci, nechali s babičkou a tak po nádraží King's cross běhala jen jedenáctiletá dívka, která se zase nesmírně podobala své matce. Mladý pár se jen usmíval, i když muž občas házel nenávistné pohledy směrem ke kolemjdoucím. No jo, Draco Malfoy se stále neuměl skamarádit s mudlovským světem, i když se ho to Susan snažila naučit.


"Nech toho! Nic ti nedělají, tak kolem nich jen bez povšimnutí projdi," nabádala ho a snažila se dohlížet na svou energickou dceru, která po Benjaminovi Kirkwoodovi zdědila jen málo rysů… spíš žádný. Naštěstí! Ještě abych měla doma malýho Bena! To bych už asi vážně musela ke cvokařovi! Smála se vždycky v duchu Susan.

"Ale to nejde! Hážou ke mně hrozně divný pohledy!" protestoval Draco, jako by byl malé dítě.
"Tak asi ještě neviděli pěknýho chlapa," rozesmála se Susan a už se hnala za Megan, která se rozhodla, udělat si menši exkurzi po kolejích a chystala se tam skočit. Možná byste se divili, ale Megan měla uši všude a navíc geniální paměť. I když tehdy z těch řečí nebyla moc chytrá, později se jim pořádně zasmála.


Nádherný svatební pár a mezi družbou i sedmiletá holčička, která se sice tvářila vychovaně, ale v duchu už spřádala plány na vylomeniny, které by se daly provést během hostiny. A taky, že ano. Dort, který se omylem rozplácl na šaty nějaké korpulentní dámy v šatech, které byly svatebnímu zákusku ohromnou konkurencí a různé 'menší' nehody.


První střet mezi matkou a dcerou a to ohledně kluka. Megan bylo šestnáctct a 'ulovila' si spolužáka ze školy. Byl o rok starší a vzhledově se k téměř dokonalé Megan hodil. To by ale nesměla být Susan, aby neměla ty své poznámky. Ale kdo by čekal nějaké: "Když já byla v tvém věku…" spletl by se. Ostatně, jak jednou poznamenal Draco: "Kdyby byla jako kdysi Susan, tak bychom se vážně měli bát!" Ale stejně se to Susan nijak nezamlouvalo… možná právě proto, že ona sama to zažila. Pro kluky byla nebezpečná, byla divoká a její silná magická podstat to nijak neulehčovala, a i když Megan měla magickou podstatu slabší, než její matka, stále byla divoká a pro kluky se stávala ideální holkou do nepohody. Snášela všechno a všechny a zároveň nic a nikoho. Říkala své názory a to bez obav, že by někoho urazila a byla výborná čarodějka. Susan se občas bála, čeho všeho je její dcera schopná.
"Vím, co dokážeš a proto s tím nesouhlasím!"

"Ale mami!"
"Ale Sue! Je jí sedmnáct, za rok už jí ani nebudeš moct nic zakazovat," snažil se Draco celou situaci nějak mírnit.
"Tak zaprvé, vždycky jí budu moc něco zakazovat, ale až o poslechnutí se bude nějak diskutovat, zadruhé, sedmnáct jí bude za rok a zatřetí, vždycky budu její matka! A protože jsem v jejím věku byla naprosto stejná, nebo spíš i horší, bojím se o ni a o to, co by mohla způsobit," vysvětlovala svoje stanoviska Susan.

Bylo zrovna léto a ten kluk, se kterým začala chodit koncem školního roku, se vrátil z Francie a pozval ji na rande. To bylo předmětem sporu. Susan prostě nechtěla, aby se Megan -nezletilá, nezodpovědná a ztřeštěná- vydala někam s klukem, který byl pomalu horší, jak Susan a Megan dohromady. A její dcera zase nechápala, proč by měly existovat takové obavy.
Susan to nakonec vyřešila posvém. Megan zabavila hůlku a zamknula ji v pokoji, který obehnala spoustou zaklínadel. Její dcera se zlobila a byla připravená se svou povedenou matinkou dalších pár dní nepromluvit, ale vlastně se neměla, proč zlobit. V noci zaútočili Smrtijedi a její kluk to odnesl pěkným seznamem zranění. Týden si poležel u Munga.
"Vidíš, udělal jsem dobře, že jsem tě nepustila," vítězoslavně se usmála Susan a objala svou dceru.


"Mami! Tati! Přijali mě! Jdu do výcviku na bystrozora!" hlásila nadšeně Megan a nesla svým rodičům do obýváku dopis. Scorpius byl v Bradavicích, takže pokud se další z dětí nezdržovalo v místě svého bydliště, měli Susan s Dracem dům pro sebe. A rozhodně si nestěžovali.

"Opravdu? Ale to je výborný!" radovala se se svou dcerou Susan. Jen Draco cítil mešní nadšení a hned dorážel na skoro-dceru, jestli by raději nechtěla studovat tak, aby jednou skončila na jeho místě. Mohla by si dovolovat jít do akce, ale zároveň by měla pořádnou kancelář…

"Ani náhodou! Já chci dělat v terénu a v kanceláři se, pokud možno, zdržovat co nejméně!" hlásala vždycky Megan.
Ve výcviku měla nejlepší výsledky a Susan z ní měla radost. Strach přicházel v momentě, kdy se Megan zúčastňovala menších akcí, o to větší, když dorazila na akci vedenou Susan. Tehdy opravdu trnula hrůzou.


Ta noc. Už se zase procházela temným lesem a potkala se s matkou. Menší výměna názorů a pak hned akce… Susan utíkající do lesa a stádo Smrtijedů mířících za ní… téměř všichni mrtví, až na pár jedinců, kteří utečou… kromě jednoho… nastáva boj a Susan přichází o hůlku… Smrtijed napřahá ruku a dívá se své oběti zpříma do očí…


"Ne!" vykřikla Megan a opět sebou trhla na posteli. Staraly se o ní Hermiona s Ginny, zatímco Draco dole seděl s Ronem a Harrym. Žádné velké přátelství mezi nimi nepanovalo, ale bylo to spíš… spojenectví. Spojovala je hlavně Susan a řeklo by se, že po její smrti se kontakty zpřetrhnou. Evidentně by se říkalo špatně! Daco ty dva žádal o pomoc s Megan, která ho evidentně nenáviděla.

"Viní mě ze Susaniny smrti… ale byli jste u toho… nedalo se nic dělat… nebo snad… ano?" zvedl tázavě pohled od desky stolu. Nakonec to dopadlo tak, že Megan se povedlo v Dracovi vzbudit stín podezření, že by za Susaninu smrt mohl, že promarnil možnost ji zachránit, že…

"Byli jsme tam oba a nebyla jiná možnost. Zasáhlo ji příliš silné kouzlo… byl vůbec zázrak, že pak ještě byla schopná chvíli komunikovat… normálně lidi umírají hned," ujistil ho Ron.

"Víš, je tu ještě jedna věc," začal opatrně a hlavně tiše Harry. Nechtěl, aby to, co se chystá říct, slyšel někdo jiný… Ginny s Hermionou, nebo třeba Megan, kdyby se už probrala. "Víš, že když Smrtijedy zabíjíme my, nic se nestane, protože na to máme povolení, ale jinak je to trestný čin. Pořád platí presumpce neviny a podobný věci, který bych v souvislosti se Smrtijedy zrušil, ale ministr zřejmě ne. Jde o to, že toho Smrtijeda, který mířil na Susan, zabila Megan. Ona je pouze ve výcviku, takže jí nehrozí jen vyhazov z výuky, ale taky Starostolec. V tuhle chvíli je jedno, koho zabila, ale Starostolcem je považovaná za vražedkyni."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nelsh Nelsh | 28. srpna 2012 v 11:25 | Reagovat

Když to tak chceš, tak sem píšu komentář, ale netuším, co sem  přesně napsat. Ten příběh je moc hezký, ale to už jsem ti sem psala a nerada bych se opakovala... No bohužel to vypadá, že se opakovat stejně budu muset. Je to krásné! :-)  :-D  :-P  :D

2 Surynka Surynka | Web | 28. srpna 2012 v 20:01 | Reagovat

[1]: Děkuju... oni ty perexy jsou ještě z půlky původní (čili to, co bylo na a je na blogu) a já jsem to jen zkracovala, ne úplně kontrolovala :-) DÍKY :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx