III. kapitola 1/3

31. července 2012 v 7:53 | Archanie S. |  Monili Mortis

Síla vzteku

Černé mraky obtěžkaly oblohu. Provazy deště bičovaly okenní tabulky a vydávaly tak nelibí zvuk, který jako by říkal, vstávej, vstávej! Bůhví proč jsem procitla ze snů ještě před úsvitem. Rozespale jsem se posadila na postel a rozhlédla se do pološera, které panovalo v pokoji. Na křesle vedle okna seděla Narcisa.


"Omlouvám se drahoušku, ale máme hodně práce," vysvětlila mi. Oblékla jsem si župan a spěchala za ní z ložnice ven.
" Kam to jdeme?" zeptala jsem se, když jsme procházely temnou vstupní halou.
"Musíš se přeci nasnídat," odpověděla Narcisa. Vstoupily jsme do jídelny a ona ukázala ke stolu, na kterém stála konvice a kávou dva šálky, mléko, med, chleba, míchaná vajíčka, lékořicové briošky a spousta dalšího jídla. Jídelnu osvětlovala jen petrolejová lampa. Za okny byl slyšet neúnavný déšť. Raději jsem se chtěla vyhnout dalšímu kázání o důležitosti snídaně, a proto jsem zasedla a nalila si kávu. Narcisa se usadila naproti mně a bez optání mi pro jistotu na talíř nandala míchaná vajíčka.
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se po několika spořádaných soustech.
"Půl páté. Jestli se ptáš, proč jsem tě vzbudila tak brzy, už jsem ti to pověděla. Navíc by ses neměla potkat s mým synem, který bude za chvilku vstávat také," vysvětlila mi. Zřejmě jí neušlo, že bych ještě hodinku nebo dvě ve vyhřátých polštářích vydržela.
"Ani nevím, jestli pan Quiklby poslal šaty," vzpomněla jsem si a dopila svůj šálek.
"Ano jsou v salonku," ubezpečila mě Narcisa.
"V salonku?"
"Ano, budeme tě tam dnes připravovat. Jsou tam šaty, i kytice, boty. No prostě všechno," řekla a dojedla svou porci ovocného poháru. Udivilo mě, s jakou energií fungovala tak brzy ráno.
"Vy už jste i nařezali květiny?" mínila jsem tím domácí skřítky, kteří nejčastěji pracovali pod její přísnou taktovkou.Narcisa pokývla.
"Skřítci už v sále kouzlí," poznamenala se spokojeným úsměvem. Vrátila jsem se zpět k zmínce o šatech.
"Mám ještě v pokoji náhrdelník po mamince," oznámila jsem bez velké důležitosti a hodlala pro něj zamířit. Narcisa udiveně zvedla oči. Naklonila se přes stůl blíž ke mně.
"Cože to máš?" zajímalo jí. Přivřela oči a zkoumala, jestli jí nelžu. Nechápavě jsem na ní koukala a ještě jednou zopakovala:"Náhrdelník po matce."
Narcisa nervózně polkla a opět se napřímila na židli. Rozhlédla se po prázdné jídelně. V záři petrolejové lampy vypadal její výraz skoro vyděšeně, ale jen na okamžik, hned se vrátila ke své netečnosti.
"Netušila jsem, že," na okamžik ztlumila hlas, "že ti ho otec dal. Myslela jsem,…" nedokončila větu. Nerozuměla jsem jejímu udivenému výrazu.
"Je to, to jediné, co po mamince mám!" ohradila jsem se v momentě, kdy jsem měla pocit, že mi ho chce zatrhnout. Narcisa chvilku přemýšlela.
"Víš o tom náhrdelníku něco?" zeptala se a stále mluvila zneklidněným hlasem.
"Já nevím, o čem mluvíte. Je to náhrdelník, který se v rodině mé matky předával po generace." Bylo mi jasné, že je to neuspokojivá odpověď, když Narcisa zavřela oči a odmítavě pohodila hlavou. Seděly jsme naproti sobě a koukaly si do očí.
"Otec ti neřekl, k čemu ho tvoji předkové měli?" pravila spíš odtušeně. Znovu se nahnula přes okraj stolu. Zmohla jsem se jen na tiché:"Ne."
Spalovala mě ničivá zvědavost. O rodině mé matky jsem toho moc nevěděla. Vždy jsem to otci vyčítala, tvrdil, že se s nimi maminka nestýkala a že neví víc, než já. Ten šperk byl jedinou věcí, která mi připomínala, že na mě maminka myslí, sotva jsem si na ní pamatovala. Narcisa se odmlčela.
"Myslím, že dnes není vhodný den na vysvětlování. Rozhodně si ho dobře uschovej a nech ho ležet ve šperkovnici," řekla do ticha.
"Chci si ho vzít, připomíná mi jí!" hlesla jsem. Narcisa se na mě podívala s lítostí.
"Já vím, drahoušku, prosím tě poslechni mě," mluvila s upřímností v hlase a tiše se zajíkla.
"Tvoje maminka byla jako moje sestra, taky se mi po ní stýská, věř mi. Víš, když jsme ještě obě studovaly v Bradavicích, bydlely jsme spolu na koleji a…"
"Maminka chodila do Bradavic?" vyhrkla jsem otázku. Narcisa šokovaná koukala.
"Tam přeci poznala tvého otce! Když se narodil Christopher a ty jsi byla na cestě, slíbily jsme si, že kdyby se cokoliv stalo, postaráme se o své děti navzájem. Byla to neklidná doba. Když zemřela, vzal vás otec do Francie, protože nemohl unést její odchod. Celé vaše sídlo zapečetil, aby dokázal zapomenout. Jeho načas trvalo patnáct let. Ani nevíš, jak ráda jsem ho viděla, když jste se vrátili zpět do Británie," vysvětlovala. Po tvářích mi stékaly horké slzy a tiše jsem jí poslouchala. Nemohla jsem uvěřit, že byly s matkou tak dobré přítelkyně. Proč mi o Malfoyových otec nikdy neřekl? Bylo toho tolik, na co jsem se otce potřebovala zeptat.
"Strašně bych si přála s ní strávit trochu víc času, poznat jaká byla," povzdechla jsem a tiše plakala. Narcisa mě pohladila po tváři a já v jejích očích zahlédla slzy. Jemně se pousmála.
"Lio, byla to veliká čarodějka, krásná, říkalo se o ní, že dokáže očima čarovat, byla jako ty, jsi jí neuvěřitelně podobná. Pojď, musíme tě připravit, za několik hodin budu pyšnou a spokojenou matkou a tchýní," řekla. Nemohla jsem se vymanit z transu, do kterého mě Narcisa dostala. Jen letmo jsem vnímala, jak mě zvedá za ruku.
"A co ten náhrdelník?" špitla jsem ještě. Narcisa se na mě otočila a chytila mě oběma rukama kolem tváří, takže jsme si koukaly do očí velmi zblízka.
"Poslechni mě prosím, schovej ho a za žádných okolností si ho neber na sebe!" zašeptala mi.
"Ale já…"
"Vysvětlím ti to, jen už na něj nemysli!" prosebně mě odbila. Vůbec jsem ničemu nerozuměla. V tu chvíli jsem si ani neuvědomila, jak blízko jsem byla tomu důležitému rozhodnutí. Tak daleko od maminky, od našeho sídla ve Francii i ve Skotsku, tak daleko od všeho známého. Cítila jsem jen smutek, a prázdnou touhu někam utéct. V hlavě závrať jsem se vydala za Narcisou. Uprostřed kroku se mi ale zatmělo před očima a já ztratila balanc. S plesknutím jsem dopadla na kolena a opřená o podlahu jsem lapala po dechu. Narcisa s výkřikem přiskočila ke mně. Ujišťovala jsem jí, že je vše v pořádku a pomalu se sbírala ze země. Moje tělo mě zradilo, snad pod náporem emocí. Narcisa mě a mateřsky stiskla v objetí.
"Lio slib mi, že si na sebe ten náhrdelník nevezmeš!" šeptala mi do ucha. Nevěděla jsem, proč mě o to tak úpěnlivě prosí. Pokývla jsem hlavou na souhlas a pocítila tísnivou bolest na prsou. Bylo to pro mě jako zradit sebe sama, vždycky jsem si říkala, že v den svojí svatby ho budu mít na krku. Tajemství, které jej oplývalo, a taky Narcisiny prosby, jakoby mne varovaly, abych dala na její radu. Doufala jsem, že se o něm dozvím pravdu. Zvedla jsem se opět na nohy a společně jsme vyrazily do salonku.
Ve vstupní hale se to hemžilo skřítky, kteří měli plné ruce práce s velkým sálem. Venku už bylo vidět, ale déšť stále nepolevoval ve svém trvání. Prošly jsme chodbou a vstoupily do salonku. U okna se vznášely mé svatební šaty. Salonek byla útulná místnost s velkými okny vedoucí do zahrady, uprostřed sedělo několik křesel okolo dřevěného stolku, na kterém stála konvice s čerstvou kávou a několik šálků. V pravém rohu místnosti viselo na zdi velké zrcadlo. Všechny zdi zdobily staře působící malby a dodávaly místnosti vznešenost.
"Myslím, že máme zpoždění," poznamenala Narcisa a pokynula mi, abych se posadila do křesla u okna. Během několika minut se do místnosti přemístila jakási čarodějka ve žlutých šatech, která mi dlouze svazovala vlasy do tvrdého složitého uzlu, líbil se mi, ale jeho příprava byla nesmírně únavná a zdlouhavá. Narcisa pečlivě kontrolovala její práci a tu a tam zmínila několik výhrad. Když byla čarodějka po dvou hodinách hotová, opět se s pozdravem a gratulací přemístila pryč. Po vyčerpávajícím česání jsem si mohla dát šálek kávy. Narcisa seděla u mě a nervózně pokukovala po hodinách.
"Myslím, že za chvilku začnou přijíždět hosté, doufám, že Draco už je připravený," prohodila s obavami jakoby pro sebe. V tom okamžiku se ozvalo zaťukání.
"Kdo je?" zeptala se Narcisa a obě jsme hleděly na dveře, které se otevřely a v nich se objevila Etel a za ní hned nakoukla Galatea. Oběma se na tváři roztáhl široký úsměv.
"Lio, tobě to sluší!" vypískly obě a hnaly se ke mně. Rychle jsem vyskočila a objala je najednou, jako bych je neviděla celý rok. I když bych na ně měla být nazlobená, za to co natropily s lektvarem lásky.
"Paní Malfoyová, váš dům je tak krásný. Draco nám stihl ukázat i zahradu!" zahlcovaly informacemi mě i Narcisu. Celá místnost se najednou jakoby naplnila světlem a pocitem štěstí. Připadala jsem si blíž domovu. Bylo ale na čase, abych si zvykala na to, že můj domov je pomalu ale jistě tady. Znovu jsem si posteskla.
"Draco chtěl jít s námi sem, ale my jsme ho nepustily ani ke dveřím!" prozradila Etel. Galatea se zasmála.
"Otec a ostatní s ním v jídelně řeší, kdo ho dovede k oltáři," pokračovala a posadila se do křesla.
"Bude muset jít sám. Liu odvede Lucius a předá mu nevěstu, kterou pro něj vybral. Draca by měla odvést vaše maminka, ale ta tu není," mluvila o ní zamyšleně, jakoby si jen odskočila. Dvojčata posmutněla. Nastala chvilka ticha, která mi nebyla vůbec příjemná. Narcisa opět stočila svůj pohled ke starožitným hodinám.
"Myslím, že je na čase, aby ses oblékla Lio!" vyzvala mě zvesela a snažila se rozpustit smutek v očích mých sester. Když jsem se za několik minut objevila v bílých šatech, užasle zíraly.
"Lio to je nádhera!" povzdechla zasněně Galatea. Narcisa mě obešla ze všech stran a naposledy se ujišťovala, zda je vše tak, jak má.
"Jsi překrásná, zlatíčko," zašeptala celá dojatá. Opět někdo zaklepal na dveře. Do salonku vstoupila čarodějka oblečená v černých šatech. Měla dlouhé tmavé vlasy hubenou tvář a oči, ze kterých téměř tryskala šílenost.
"Belo, jsem ráda, že tě vidím," pravila Narcisa a objala se s neznámou čarodějkou, která si mě přeměřila zkoumavým pohledem. Narcisa se ke mně otočila.
"Belo, dovol, abych ti představila Rosaliu, Dracovu nevěstu. Lio Bellatrix Lestrangeová, moje sestra," seznamovala nás. Čarodějka v černých šatech si mě stále prohlížela. Pokývla jsem hlavou na pozdrav a ona mi jej oplatila. Z její kdysi dávné krásy zbyly jen černé oči, měla chvílemi fanatický výraz.
"Tak ty jsi ta, kvůli které můj synovec nespí?" odtušila. Rozpačitě jsem přikývla, i když jsem jejím slovům nedávala žádnou váhu. Belatrix se otočila k mým sestrám a také se s nimi seznamovala.
Vykoukla jsem z okna. Déšť stále neustával. Na chodbách se už ozývaly hlasy svatebních hostů. Narcisa se odskočila obléknout a připravit. Galatea a Etel měly připravené šaty tady, a proto se také nedočkavě oblékaly. Moc jim to slušelo, i když byly šaty na nitku stejné, každá v nich vypadala úplně jinak. Galatee šaty jednoduchého střihu a krémové barvy zvýraznily boky a působila skoro až vyzývavě. Etel vypadala cudněji, zato jí vynikly oči i růžové tváře. Zatímco jsem Etel zapínala knoflíčky na zádech, pozorovala Bellatrix Galateu. Všimla jsem si, že je mezi nimi jistá podobnost. Bellatrix se zřejmě v Tee viděla. Možná jí připomínala sama sebe v jejím věku. Narcisa se za okamžik vrátila a pochválila děvčata, že jim to moc sluší. Teď už jsme byly všechny připravené.
Zbývala jen hodina, než jsem měla překročit práh tohoto pokoje a zaslíbit se Dracovi. Narcisa všechny informovala, že jsou hosté už téměř všichni a vesele se baví ve velkém sále. Zmínila se také o tom, že má Christopher problém se svým hábitem od pana Quiklbyho, takže ho narychlo upravují. Lucius a otec se prý už baví s hosty, ale dlouhou dobu jim trvalo, než zabezpečili jeden krb, na který včera zapomněli. Skřítkové odnášejí všechny svatební dary do velké síně a zmínila se také o Dracovi.
"Nech mě hádat!" zarazila sestru Bellatrix.
"Sedí na chodbě a nervózně se dožaduje vstupu?" hádala s krákavým smíchem.
"Ne Belo. Draco," odmlčela se, jakoby hledala správná slova, " musela jsem ho trochu uklidnit, že je vše v pořádku," zamumlala Narcisa a starostlivě upravovala Galatee krémové rukávy. Při pomyšlení na Draca se mi zrychlil dech a musela jsem se posadit.
Bellatrix si mé nervozity velice rychle všimla a mávnutím hůlky přede mne přivolala pohár s ohnivou whisky. Ačkoli jsem tenhle nápoj neměla zrovna v oblibě, nemusela mě dlouho přemlouvat. Vyklopila jsem do sebe celý obsah poháru a ztěžka polkla. Narcisa napomenula svou sestru, aby mě nenalévala už ničím dalším. Belatrix se zasmála.
"Když jsem se vdávala za Rodolphuse, byla ohnivá whisky to jediné, co mě udrželo v klidu," prohlásila.
"Jen klid Lio, když jsem se vdávala já, taky jsem měla trému a byla jsem nervózní," uklidňovala mně Narcisa a pohladila mě po rameni.
"Jenže tebe v to svatební ráno uklidňoval docela intenzivně Lucius," ušklíbla se Bellatrix a opět se rozesmála. Narcisa po ní sekla pohledem. Etel zčervenala jako rajské jablíčko a Galatea poslouchala, plná očekávání, co ještě Bellatrix prozradí.
Ještě jednou jsem se šla do zrcadla přesvědčit, jestli je vše jak má být. Po chvilce, kdy jsem se přistihla, jak zírám do prázdna, jsem vytáhla hůlku a švihla jí proti mému odrazu. Na pravé straně mého drdolu rozkvetla bílá orchidej. Doufala jsem, že Draca okouzlím, bůhví proč jsem si přála, aby po mě toužil víc než po čemkoli jiném. Chtěla jsem, aby mu všichni muži v síni záviděli, a aby si toho byl vědom. Toužila jsem po tom ho potrápit. Když se opět ozvalo zaklepání na dveře, odhodlání bylo to tam. Mé oči opustil vyzývavý pohled a vytratil se z nich chtíč. Můj žaludek se sevřel a já cítila, že mizí rovnováha. Rychle jsem se opřela o křeslo, abych zamaskovala, že nezvládám nápor všech emocí, které snad člověk může cítit.
"Vstupte!" zavolala Narcisa. Do dveří vešel Lucius Malfoy, byl oblečený v černém hábitu s lesklým límcem a na tváři spokojený úsměv. Rozhlédl se po místnosti.
"Můžeme začít drahá?" zeptal se své manželky.
"Ano jsme připravené," potvrdila Narcisa, obrátila se ke mně a políbila mě na čelo. S úsměvem vyháněla Galateu a Etel a opouštěly místnost i s Bellatrix. Zavřely za sebou dveře a já zůstala s Luciusem v místnosti sama.

AN: Omlouvám se, za případné chyby, moje beta má bohužel dovolenou. Ale když vás MM tolik zaujalo, rozhodla jsem se zveřejnit další kapitolu i bez kontroly. Trochu vás natahuju, pište, komentujte…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 31. července 2012 v 9:54 | Reagovat

Krásna kapitola :). Páčilo sa mi, ako si opísala Bellu :).

2 Nelsh Nelsh | 31. července 2012 v 12:32 | Reagovat

Panečku! Jsem byla nervózní i za Liu. Úplně jako bych se vdávala já! Chci tedy říct - skvěle napsáno! :-)  :-D  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx