II. kapitola 2/2

29. července 2012 v 11:00 | Archanie S. |  Monili Mortis
Narcisa měla tolik energie, že jsme společně až do oběda stihly udělat spoustu důležitých věcí. Pověřily jsme skřítky, aby brzy ráno nařezali květiny a připravili z nich kytici pro mě a pro Narcisu. Ještě jednou jsme navštívili velkou síň, kde jsme vyčarovali tmavozelený koberec vinoucí se ode dveří až k pomyslnému oltáři, do dvou třetin sálu. Skřítci už zde vykouzlili dřevěné lavice po stranách, ve kterých budou sedět hosté. Narcisa mi také ukázala seznam našich hostů. Nikoho kromě svého otce, bratra a sester jsem neznala.


"Rodolphus a Bellatrix Lestrangeovi," předčítala jsem si. Narcisa mě zarazila.
"Moje sestra a švagr. Měli by přiletět už dnes večer."
"Je tu tolik jmen."
Narcisa mě pohladila po vlasech.
"Malfoyovi jsou velevážená rodina. Ty teď budeš taky Malfoyová a proto tě musíme všem představit,"vysvětlovala. Jako bych slyšela otce.
Zdálo se, že nosit jejich jméno, bude znamenat pozornost mnoha lidí.
Konečně také přiletěly moje kufry - zbytek mých věcí z našeho sídla ve Skotsku. Byla jsem šťastná, že budu moct vytáhnout náhrdelník po matce a zítra si ho zapnout. Snad bych se ani nevdávala, kdyby si s mými kufry nepospíšili. Bohužel jsem se ale nemohla okamžitě věnovat vybalování, jelikož se kolem mě moje věci jen mihly, když je jeden z domácích skřítků odnášel právě na druhou stranu, než kam mě táhla Narcisa. Bylo už skoro dvanáct a já jsem si lámala hlavu s výběrem jídla. Ačkoli to pro mě nebylo dvakrát důležité, snažila jsem se vybrat to nejlepší, co nám v kuchyni naservírovali. Ať byla Narcisa vůči mně jakkoliv tolerantní a milá a snažila se pomoct mi se aklimatizovat a seřídit mě dle řádu jejich domu, nabyla jsem dojmu, že si na luxusu poskytovaném pod jménem Malfoyová velmi potrpí. Nechtěla ani slyšet o tom, že bych snad chtěla ubrusy z čistě bílého plátna. Trvala na brokátu. Vlastně jsem musela jejím radám podřídit veškerá má rozhodnutí. Děsila jsem se chvíle, kdy si budu muset vybrat šaty.
"Myslím, že dám přednost tomuhle," řekla jsem a ukázala na pečená žebra v medovém sosu. Narcisa pokrm zkoumavě ochutnala.
"Nemyslíš, že by to chtělo něco slavnostnějšího? Co takhle svíčkové řezy?" přistrčila ke mně stříbrný podnos s hovězím masem. Než jsem stačila vymyslet diplomatické ne, jelikož o medová žebra jsem doopravdy stála, vstoupil do dveří kuchyně Draco. Políbil matku na tvář a přisedl si k nám.
"Voní to nádherně," poznamenal.
Narcisa na něj významně pohlédla a promluvila.
"Vybrali jste si u Quiklbiho?"
"Myslím, že pan Quiklby velmi rychle pochopil, co chceme. Jsem spokojený," odpověděl. Podala jsem Dracovi vidličku a nabídla mu mé vybrané jídlo. Doufala jsem, že z mého pohledu pochopí, co chci.
"Ochutnej," vybídla jsem ho.
Draco napíchl kus žeber na vidličku a vložil jí do úst. Chvilku přemýšlel.
"Vynikající," usoudil.
Narcisa opět předhodila ještě svíčkové řezy. Draco je také ochutnal.
"Hmm, žebra mi chutnají víc," uznal.
Doširoka jsem se usmála. Draco, který seděl vedle mě, se mi podíval do očí.
"Vybral jsem správně?" dotazoval se vysvětlení mé spokojenosti.
"Doufala jsem, že si vyberete něco jiného ale budiž, budou se tedy podávat žebra." Zklamaná Narcisa nechala všechna jídla odnést. Draco spěšně vstal od stolu a podal mi ruku, abych ho následovala. Cestou do jídelny měla Narcisa plno otázek.
"Takže hábit máš. Co ochranná kouzla? Musí se rozprostírat kolem celého domu."
Kráčela jsem po Dracově boku za ní a tiše poslouchala.
"Všechno jsme naplánovali, odpoledne rozešleme heslo k přenosu do sídla a na pozemky a půjdeme čarovat," řekl.
"Byly jste v sále?" střelil otázkou pro změnu on.
"Ano, do večera bude vše připravené."
Konečně jsme došli do jídelny. Všichni seděli na svých místech a čekali na nás. Zasedla jsem vedle Draca. Po pravdě jsem na jídlo neměla ani pomyšlení.
Začínala jsem mít pocit, že je toho na mě moc, pomalu se vkrádala panika a tréma. Nepřestala jsem myslet na tu spoustu lidí, které neznám a před kterými budu muset složit Dracovi slib věrnosti bez záruky toho, že on ten svůj svorně složí také a posléze ho bude mít na paměti. Než být podváděnou manželkou, to se jí raději nechci stát vůbec. Ani vzpomínka na dnešní ráno, kdy jsem slyšela jeho rozhovor s neznámou čarodějkou, nezmizela. Možná, že jsem si to celé vyložila jinak, než to doopravdy je, ale na tom nesejde. Snad jen ten fakt, že je tu otec a Christopher se mnou, mě uklidňoval. Nemohla jsem ani pomyslet na to, co se ve mně bude odehrávat, až odjedou, a já tu zůstanu sama. Kdybych si alespoň mohla být jistá člověkem, který sedí vedle mě.
Opět vyplula na povrch vzpomínka na očarované bonbony, které mi poslal. Nemohla jsem se ubránit lehkému vzrušení a zřejmě mi i zrudly tváře. Líbilo se mi, když jsme mohli být sami, když mě líbal a svíral ve svém pevném objetí. Cítila jsem se jako polapená divokým vlkem, ale líbilo se mi to, opravdu. Nepřestával mě přitahovat, možná to bylo ještě silnější, než jsem byla ochotná přiznat. Ano, bylo to tak silné, že jsem si sama musela zakázat podlehnout té touze. Nechtěla jsem nic podřizovat mé prchlivosti, a tak jsem se raději předem odsoudila k tomu trpět a mučit se, lačná po jeho dotecích. Při pomyšlení na všechny situace, kdy by mohl využít mé slabosti, se mi udělalo horko a musela jsem se zhluboka nadechnout.
Na okamžik mi připadalo, že si toho Draco všimnul. Chvilku se zasekl uprostřed sousta a jakoby poslouchal mé myšlenky. Obrnila jsem se proti jeho mysli a i přesto jsem si nebyla jistá, jestli něco nezachytil. Na tváři se mu objevil úsměv, ale bez náznaku pokračoval v jídle.
Navzdory vší přitažlivosti, která mi ustavičně svírala vnitřnosti, jsem věděla, že pouhé pobláznění, pokud to tak můžu vůbec nazvat, k ideálnímu a šťastnému manželství, tak jak jsem si to své mysli mnohokrát představovala, zdaleka nestačí. Koukala jsem do svého talíře a opět nevnímala hovor u stolu, když se ozvalo jemné soví zahoukání. Rychle jsem se po zvuku otočila a spatřila malého puštíka sedícího na okenním rámu.
"Tu sovu neznám," poznamenal Lucius.
Puštík se jedním máchnutím křídly přenesl ke mně a pohodil na stůl smotaný pergamen s pečetí Bradavické školy.
Ach ne, pomyslela jsem si, je to tady.
Otevřela jsem dopis a četla:
Vážená slečno Goodeová,
Dovolte, abych Vás, jako dospělou zástupkyni Vašich dvou sester -
Přerušila jsem čtení a pohlédla na otce. Nechápala jsem, co má znamenat ten dospělý zástupce.
"Napsal jsem do Bradavic, že veškeré záležitosti, kolem děvčat budeš vyřizovat ty, protože já i Christopher cestujeme do Francie a nemohli bychom je řešit," oznámil mi naprosto bez náznaku provinění.
" Tati, to ne, to nechci. Proč jsi napsal, že cestujete, když to není pravda?"
Z jednoho dopisu vzešlo tolik otázek. Odpovědi na ně jsem neměla sílu vstřebat. Nestála jsem o to, být zástupce svých sester ve škole ani jinde, nechtěla jsem jim kázat, chtěla jsem se s nimi bavit jako sestra a ne jako matka.
"Myslím, že pochopíš, že mám ve Francii ještě hodně práce. Samozřejmě to není na dlouho, nějaký čas budu pobývat ve Skotsku a nějaký zas tam," vysvětlil otec. U stolu bylo napjaté ticho, začínaly se mi vzteky klepat ruce, ale snažila jsem se uklidnit. Christopher mlčel a koukal do založených rukou.
"Nechci být dospělým zástupcem svých sester!" Pokud jsem zvýšila hlas, nebylo to v souladu s tím, jak jsem se chtěla zachovat. Na moment jsem zavřela oči, abych si přikázala klid. Těkala jsem pohledem na bratra.
"Tebe se jistě otec nejdřív zeptal, k tobě měl jistě víc slušnosti. A ty jsi to vřele odmítnul, viď? Jistě, společně jste si odhlasovali mě."
Otec neřekl ani slovo a to jsem čekala, že bude křičet.
"Říkal jsem ti, že jí to musíme říct," pošeptal mu bratr.
" Omlouvám se, Lio."
V šoku jsem vykulila oči. Bylo to poprvé, kdy jsem od otce slyšela omluvu, která patřila mně. Zřejmě si byl dobře vědom, proč se zlobím.
"Pokud si nepřeješ být otravována dopisy ze školy o prospěchu a chování, ponechám si tuhle záležitost pro sebe," dodal.
Nebyla jsem sto vydat ze sebe jediné slovo. Najednou jsem chápala, že má hodně práce. Jenže moje životní role nebyla být náhradní matkou dvojčat. Maminka zemřela a tahle povinnost padla na otce. Vždycky jsem věděla, že se s tím nesmířil, že čekal, až proderu cestu svým sestrám já. A snad právě v tuhle chvíli, kdy jsem se měla dle jeho přání vdát, nastal přelom a já se z té cesty odklonila. Holky musejí pokračovat samy. A otec se musí zachovat jako milující rodič, kterým bez pochyb byl.
"Prosím tě o to," špitla jsem.
Otec se usmál.
"Dobrá, Lio," řekl a pohladil mě hřbetem ruky.
Na jeho požádání jsem předčítala dopis dál:
- informoval o tom, že se z důvodu udělení školního trestu pro obě zmiňované nemohou zúčastnit svatby, jak mne žádal Váš otec Agarius Goode již před jejich nástupem do školy. Vzhledem k závažnosti jejich provinění jsem nucen Vás dnes večer navštívit.
"Podepsán Severus Snape, profesor lektvarů, ředitel zmijozelské koleje."
Pohlédla jsem na otce s výrazem vidíš. Draco vedle mě se šibalsky usmíval a mrkal na Christophera, který vypadal, že brzy vybuchne smíchy.
"To není špatný nápad. Alespoň se malinko uvolníme před zítřkem. Návštěva všem prospěje a jsem si jistý, že provinění, o kterých píše, nebudou tak zlá," řekl Lucius a také se pobaveně usmíval
Dopis z Bradavic mě stál snad poslední síly. Sestry byly ve škole teprve dva dny a už ztropily pozdvižení. Otec se vůbec nevyjádřil k návštěvě profesora Snapa. Jen si povzdychl a nasadil přísný výraz. Kdyby ho teď viděla Galatea, nejspíš by ztuhla hrůzou, o Etel nemluvě. Věděla jsem, že zuří, ale nechtěl dát nic najevo. Zato Christophera to náramně pobavilo. Vlastně nebyl sám.
Cestou z oběda, kdy procházeli s Dracem vstupní halou, se oba dobře bavili. Šla jsem za nimi, když jsem se jen na pár chvil chtěla posadit k záhonku s měňavými semínky, abych pozorovala, jak rostou. Slyšela jsem Dracův smích.
Viděla jsem ho, jak kráčí vedle Christophera. Při tom pohledu jsem si uvědomila, proč je tak přitažlivě tajemný, překypoval aristokratickou arogancí. Uvědomoval si sílu svých vyzývavých pohledů i jeho hůlky.
Docela rychle mi došlo, že to beru ze špatného konce. Zlomit jeho krunýř, pod kterým snad byly nějaké city, se mi podaří jedině, když budu proti němu užívat jeho zbraní. Jen tak se pro něj nestanu pouze jménem na oddacím listu.
Než jsem stačila projít halou ven na slunce, doběhla mě Narcisa. Napomenula mě, že na odpočinek není čas. Spěšně jsme si oblékly cestovní pláště a za pomocí letaxu se dopravily na místo. Vyšly jsme s Narcisou z krbu do prostorné místnosti. Kolem dokola ji lemovaly vysoké regály, ve kterých ležela velká spousta látek v nesčetných barevných odstínech od bílé po černou. Za dřevěným pultem stál starší čaroděj v pruhovaném hábitu, okolo krku měl pověšený krejčovský metr, který vypadal jako had, vesele se klinkal a pohyboval sám od sebe. Kouzelník si nás okamžitě všiml a nešetřil poklonami, které skládal Narcise.
"Vítejte madam, už Váš očekávám, prosím, slečno." Pokynul nám, abychom šli dál k malému stolečku, u něhož stálo několik křesel. Obě jsme se usadily a Narcisa začala mluvit.
"Jste náš dlouholetý krejčí, Quiklby, a já jsem s Vámi spokojená. Proto Vám svěřím do rukou i tak důležitou věc, jako jsou svatební šaty mé nastávající snachy. Platím Vám velmi dobře a tahle záležitost nebude výjimka. Očekávám od Vás perfektní precizní práci." Narcisa opět potvrdila, jak silně lpí na luxusu. Ovšem musela jsem přiznat, že její slova měla nečekaný účinek.
"Bez obav madam, na tuhle chvíli jsem čekal už dlouho, jak pro Vašeho syna, tak pro jeho nevěstu mám připraveno několik návrhů. Je to pro mě čest," ujišťoval Quiklby a usmál se na Narcisu i na mě.
"Prosím, slečno Goodeová. Kdybyste byla tak laskavá a postavila se sem, ano."
Quiklby ukázal doprostřed místnosti, kde stálo velké zrcadlo ve zlatém rámu.
Zvědavě jsem se do něj zadívala a spatřila svůj odraz. Měla jsem na sobě šaty z bílého saténu. Dlouhé rukávy z průhledné krajky končily pod rameny a odhalovaly na můj vkus až příliš můj dekolt. Vypadaly krásně, ale cítila jsem se v nich jako nahá. Snad proto, že byly tak lehké.
"Nevím, myslím, že to není ono," poznamenala jsem.
V tu ránu se odraz v zrcadle změnil a já stála oblečená ve světle krémových šatech, které opět zahalovaly jen to nejnutnější. Rezolutně jsem je zamítla a Quiklby pokračoval.
Následovala dlouhá řada svatebních šatů. Některé se mi nelíbily jiné sice ano, ale chybělo jim zase něco jiného. Po půl hodině se mi ale zjevil obraz šatů, které byly přesně to, po čem jsem toužila.
Zůstala jsem nehybně stát okouzlená tou krásou a zaznamenala jsem, jak krejčí i Narcisa zpozorněli. Zrcadlo mě ukazovalo ve sněhově bílém korzetu, který měl na bocích šněrování ze stříbrné nitě, z něhož padala k zemi záplava závojů vypadajících, jako by byly ušité z mlhy. Několikrát jsem se u zrcadla otočila a nemohla se na sebe vynadívat.
"Chci tyhle," prohlásila jsem jasně do napjatého ticha.
"Máte vynikající vkus, slečno," podotkl Quiklby.
Narcisa zkoumala můj odraz v zrcadle a znalecky pokyvovala hlavou.
"Stejný jako váš budoucí manžel," dokončil krejčí.
Trochu mě to povzbudilo. Jestli si Draco dopoledne prohlížel šaty v katalogu a vybral by pro mě právě tyhle, znamenalo to, že ho zítra určitě překvapím. Měla jsem takové eso v rukávu.
Usmívala jsem se sama pro sebe, zatímco mě obepínal kouzelný metr pana Quilkbyho.
"Ještě večer Vám je pošlu expres, madam, spolehněte se," řekl nakonec, když jsme se loučili.
Zpět do domu jsme se vrátily okolo půl čtvrté. Narcisa navrhla dát si šálek kávy a já nadšeně souhlasila. Usadily jsme se na velké terase a mně se naskytl pohled na Draca, který držel v ruce hůlku. Christopher stál opodál a na druhé straně drželi pozice Lucius a otec. Stáli kolem celého domu a každý ze své hůlky vysílal silný paprsek modrého světla. Nad celým sídlem se objevil ochranný štít, který v tu ránu zmizel, aby jej nezvaní návštěvníci nemohli předvídat.
Draco stál mezi keři buxusu a vykřikl zaklínadlo: "Protego totalum."
Jeho zamračený pohled soustředěně seděl na špičce hůlky, odkud tryskal modrý blesk. Měl mírně nakročeno a vítr si hrál s jeho světlými vlasy, takže mu neustále padaly do očí. Musela jsem na chvilku zavřít oči a donutit se stočit pohled stranou. Znovu jsem si zopakovala, že nesmím podléhat mým slabostem.
Konečně jsem se za celý den zastavila a vychutnávala si šálek kávy. Chvilku jsme s Narcisou seděly tiše a popíjely každá ze svého šálku.
" Doufám, že jsme na nic nezapomněly," přemýšlela jsem nahlas.
Narcisa, která seděla naproti mně, se usmála.
"Už bys měla jen odpočívat."
"Ještě si musím vybalit, taky jsem se chtěla podívat na záhon, jestli vykvetly všechny růže i zvonky, a čeká mě rozhovor s profesorem Snapem," vyjmenovávala jsem všechny nesplněné věci, které jsem potřebovala stihnout.
Narcisa kroutila hlavou ze strany na stranu.
"Už jen odpočívej, zítra tě čeká dlouhý den," zopakovala znovu.
Kéž bych mohla odpočívat, pomyslela jsem si, už od rána jsem byla jako na trní.
Na terasu právě přicházel Lucius a můj otec.
"Dámy, dovolte, abychom si přisedli," řekl Lucius a políbil svou ženu na tvář. Domácí skřítek, který stál opodál, nalil oběma šálek kávy a lusknutím prstu vyčaroval mandlové dortíčky. Rozpoutala se další debata.
" Je to dobré kouzlo, odrazí cokoliv," chválil Lucius výběr svého syna.
"Neměli bychom ho ještě posílit?" zeptal se otec.
Znělo to skoro, jako by očekávali, že sem vtrhne armáda černokněžníků.
"Draco s Christopherem ještě zabezpečují krby, okna a dveře. Myslím, že můžeme být v klidu," ujistil Narcisu i otce Lucius.
Ještě drahnou chvíli probírali program zítřejšího dne, když se ve dveřích na terasu objevil vysoký muž s černými vlasy v dlouhém plášti.
"Dobrý podvečer," pozdravil a kráčel směrem ke stolu.
"Severusi, vítej," uvítala ho překvapeně Narcisa a Lucius se zvedl, aby muži podal ruku.
Došlo mi, že mám tu čest s profesorem lektvarů.
"Severusi, tohle je Agarius Goode a Rosalia Goodeová," představil nás Lucius.
Vstala jsem, abych profesorovi podala ruku. Jemně se mi uklonil.
"Těší mě," řekl a posadil se.
Otec promluvil. "Doufám, že Vám nebude vadit, pokud nejprve vyřešíme tu záležitost kolem děvčat," zeptal se Malfoyových, kteří nebyli proti.
Otec se narovnal v proutěném křesle.
"Omlouvám se, že Vás ruším v předvečer tak významného dne, slečno Goodeová," poznamenal na úvod profesor.
Očekávala jsem, že bude hovořit ke mně, jelikož jsem stále byla v pozici dospělého zástupce.
Otec se nadechoval, ale já byla rychlejší.
"Omluva není třeba. Jen prosím mluvte, co provedly?"
Severus Snape se mi díval zpříma do očí.
"Vzhledem k tomu, že mají dívky stejné příjmení, budu hovořit jmenovitě. Galatea společně s Etel nedovoleně potají namíchaly Amorův šíp s jistým cílem: podat jej kapitánu zmijozelského famfrpálového týmu."
Lucius se usmál a já se musela taky ovládat, abych zachovala vážnou tvář.
"Podařilo se jim to?" zajímalo mě.
"Ano, lektvar namíchaly. Nutno říct, že v jejich podání neměl kupodivu jediný vedlejší účinek, zato se jeho síla rovnala koňské dávce standardního Amorova šípu, z čehož plyne, že by se měly více věnovat studiu lektvarů." Snape si mě změřil přísným pohledem, jakoby říkal, že bych měla dohlédnout na jejich studijní výsledky.
"Jak jste se to dozvěděl?" zeptal se otec.
"V podstatě se přišla přiznat Etel, když měla strach o svou sestru. Sdělila mi nejdřív, že se musela Galatea zavřít na dívčích toaletách, protože pan Montague byl, řekněme velmi neodbytný. Musel jsem ho odtáhnout na ošetřovnu a počkat, až lektvar vyprchá," řekl a napil se kávy, kterou mu vyčaroval skřítek.
"Celou pravdu jsem se dozvěděl, až když u mě v kabinetu seděly obě dvě." Dokázala jsem si živě představit, čí to byl nápad. Etel by tohle nikdy nenapadlo. Bohužel Galateu to nejen napadlo, ale dokázala to i uskutečnit.
"Jaký jste jim udělil trest?" obrátila jsem se k němu.
"Jelikož jsem ředitelem zmijozelské koleje, udělil jsem trest pouze Galatee. Čtyři týdny zákaz vycházek mimo školu a třikrát týdně bude docházet ke mně do kabinetu, aby vycídila všechny kotlíky, seřadila skleněné ampule a bude se doučovat vědomosti nejen o Amorově šípu," poznamenal bez okolků.
"A Etel?" staral se otec
"Etel bude po večerech pomáhat v knihovně seřazovat vrácené knihy do regálů. Doneslo se mi, že má ke knihám vřelý vztah, takže to považuji za mírnější trest," dodal profesor lektvarů.
Nedovedla jsem si představit, že se budu vdávat bez nich. Měly obě stát za mými zády jako družičky, jako rodina. Celá situace vypadala bezvýchodně. Přesto, že Snape vypadal naprosto neoblomně, zkusila jsem to.
"Opravdu je Vaše rozhodnutí nepovolit jim účast na zítřejší svatbě konečné?" zeptala jsem se. Severus Snape se na chvilku zamyslel a pozvedl při tom obočí. Odložil svůj šálek.
"Vzhledem k tomu, že se bude ženit Draco, udělám jedinou a poslední výjimku. Pustím děvčata, ale jen do večeře. Nejpozději v půl šesté si budou obě odpykávat své tresty," promluvil Snape. Byla jsem mu neskonale vděčná.
"Velice Vám děkuji, pane profesore," usmála jsem se.
"Pane profesore, změnil jsem názor, myslím, že bude rozumné nechat Liu a Draca, aby si na starosti s trampotami svých potomků ještě počkali. Byl bych rád, kdybyste příště o prospěchu mých dcer informoval mě," řekl otec.
Snape pokývl hlavou.
Tím skončil rozhovor o Galatee a Etel a po několika minutách si už všichni povídali o něčem jiném.
Omluvila jsem se a odešla dolů do zahrady, kde jsem chtěla zkontrolovat květiny. Cestou se ke mě připojil i Faidros, který se vrátil z několikadenního lovu. Záhon byl jeden květ. Omamná vůně růží se rozlila do celé zahrady. Spokojeně jsem zamířila do ložnice.
Prošla jsem místností s krbem, kde hodiny odbíjely půl šesté, a zamířila na schodiště. Otevřela jsem dveře do ložnice a vrhla se na zem ke svým kufrům. Všechny věci jsem si postupně vybalovala a skládala do levého křídla dřevěné komody, která voněla citronovou trávou. Pouze šperkovnici jsem uložila na noční stolek.
Ukrývala to jediné, co jsem měla po své matce. Stříbrný náhrdelník s měsícem. Rodina mé matky jej měla v rodovém znaku. Otec mi ho dal v den mých patnáctých narozenin. Těšila jsem se, až si ho zítra obléknu k nádherným šatům.
Po nějaké chvíli jsem usoudila, že na zmožené tělo pomůže horká koupel, a tak jsem zapadla do krásné mramorové koupelny. Vířivá vana mi pomohla se uvolnit, a když jsem asi za hodinu z koupelny vycházela, těšila jsem se na sladký spánek. Venku sice ještě ani nebyla pořádná tma, ale já potřebovala odpočinek. Narcisa měla pravdu. To jediné, co mě mohlo uklidnit, abych zítra nepanikařila, byl dlouhý spánek. Věděla jsem, že už mě nikdo shánět nebude. Všichni tušili, že se na večerní zábavu u krbu nedostavím.
Snad proto, že byl dnešní den tak uspěchaný, mě napadlo, že mě třeba přijde zkontrolovat Draco. Vůbec jsme na sebe neměli čas. V podstatě jsem s tím ale nepočítala. Ulehla jsem do měkkých peřin a mávnutím hůlky zhasla světla. Venku ještě cvrlikali ptáčci a já tiše usínala s myšlenkou na zítřek.
Nic než temná síň a měsíční třpyt dopadající ze stropního okna na studenou zem. Jen pár hodin a sál se zaplní svatebními hosty. Jen pár hodin a já budu oblečená do bílých šatů.
Procházela jsem úzkou uličkou mezi dřevěnými lavicemi…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 29. července 2012 v 14:06 | Reagovat

Vážne skvelá kapitola :). Pri tej amortencii, ktorú dievčatá namiešali som sa zasmiať :D. Hlavne, keď Snape povedal: "Sdělila mi nejdřív, že se musela Galatea zavřít na dívčích toaletách, protože pan Montague byl, řekněme velmi neodbytný. Musel jsem ho odtáhnout na ošetřovnu." :D:D:D To bolo fakt super :).
Teším sa na pokračko :).
PS: keď kliknem na tvoj blog, ktorý máš uvedený tu: http://hp-povidky-pro-kazdeho.blog.cz/1207/archanie-s tak mi to presmeruje na email zoznam.cz :/

2 Archanie S. Archanie S. | 29. července 2012 v 20:48 | Reagovat

[1]:Tak to nevím, můj blog je sofarchanie.blog.cz

uvítám, když přijdeš! :-)

3 °Alex °Alex | Web | 30. července 2012 v 6:47 | Reagovat

[2]: tu to už funguje :D (myslím ten link) Diki :)

4 Nelsh Nelsh | 30. července 2012 v 10:09 | Reagovat

Úžasná kapitola! Už se nemůžu dočkat svatby. Draco má skutečně aristokratické chování - moc dobrá práce. :-)  :-D  :-P  :D

5 Nelsh Nelsh | 30. července 2012 v 16:32 | Reagovat

P.S.: Kdy bude další pokračování? Už se těším. :-)  :-D  :-P  :D

6 Archanie.S Archanie.S | 30. července 2012 v 21:06 | Reagovat

No tak jsem vám poslala další kapitolu...část první. :-P

7 Archanie.S Archanie.S | Web | 30. července 2012 v 21:11 | Reagovat

Možná, že druhá část další kapitoly bude dřív na blogu, no uvidíme... :-D
Jinak, kdo by chtěla koho to zajímá, může okomentovat na mém blogu v rubrice připravuji můj další námět! Díky předem... 8-)

8 Emma Emma | Web | 7. srpna 2012 v 22:57 | Reagovat

nádherne a pútavo píšeš :-) som naozaj zvedavá, čo sa bude diať a myslím, že to nebude pre hlavnú hrdinku práve najľahšie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx