Epilog

29. května 2012 v 10:49 | Surynka |  Pravá identita
Nejdřív jsem tohle chtěla jako samostatnou kapitolu, ale pak mi došlo, že je to děj maximálně na tři stránky a to bych neměla, co dát do epilogu. Utnula jsem to takhle a jsem ráda, myslím, že tahle epilogová kapitola je dostačující. Je v ní všechno a líbí se mi to. Za možné výhrady se nebudu stydět, nikdo není dokonalý, ale pevně doufám, že se vám to bude líbit. Tohle je, stejně jako předešlé, taková povídací kapitola, kde vám nastiňuju pokračování životů a city postav. Myslím si, že už se to táhlo dlouho a bylo vhodné to ukončit. Nebojte se, čeká vás i něco dalšího. Plánuju jednu originální povídku, trochu sci-fi, pak další z potterovského prostředí, tak trochu jiná historie-bude to hodně souviset s mojí jednorázovkou Minulost nezměníš, a pak ještě musím dokončit ten můj osudný obludný Návrat :D Sice tu u toho všeho nebude tak rychlá přidávací doba, jako u Pravé identity, ale tohle zase bylo příliš rychlé, kdy to někdo nestíhal, třeba taková Millie to raději sleduje na HP-povídkách, kde se to objevuje pomaleji, ale tím vším jsem prostě chtěla říct, že po Identitě byste neměli doufat, že se tu bude objevovat každá kapitolovka každý den :D Ale dost už povídná. Tuhle kapitolu věnuju všem svým SB a všem, kteří se Susan vydrželi až sem a všem, kteří ji komenotvali. Dovedla jsem nějakou povídku do konce, buďte na mě hrdí :D :D :D
Ale teď už povídka:



"A on ti to vyčítá?" zeptal se překvapeně Draco, když oba seděli v jednom z mnoha salonků v Malfoy manor. Od pohřbu se opět stali důvěrnými přáteli a Susan mu hodně pomohla, jak s péčí o syna, tak se zvládáním práce na ministerstvu. O vysokém postu se mu prozatím mohlo jen zdát a to současné místo se mu dařilo uchovat díky ní a jejím známostem.
"Ano, vyčítá mi, že rod Kirkwoodů nebude mít pokračovatele, i když je to vlastně práce jeho rodičů. To oni mi to zazlívají a přenášejí to na svého syna. Mají nad ním ohromnou moc, možná větší, než kdysi tví rodiče nad tebou." Odpověděla Susan a upila ze sklenky s bílým vínem. Draco se musel usmát, uvědomoval si, jak moc byl pod vlivem svých rodičů, kolikrát mu to i ona vytkla, a když slyšel o někom, kdo na tom byl i hůř, napadala ho otázka: 'A to jde?'
"To ale není tvoje vina, neříkej mi, že je tak-"
"-Ty nic neříkej, před půl rokem ses choval podobně." Přerušila ho Susan. Možná měla na Benjamina vztek, ale pořád to byl její manžel a ona by ho měla bránit.
"Ale pak jsem si, vlastně poprvé, Scorpiho pochoval a všechno se změnilo," namítl Draco.
"To je pravda. U Benjamina to tak není a… vyčítá mi to každý den a co je nejhorší… před Megan se kolikrát zmiňuje, že by chtěl radši syna! Kolikrát jsem ho už zaklela, ale pak jsem si to dělala horší… on je prostě… já to chci ukončit."
"Cože?" vyvalil na ni překvapeně oči.
"Chci ukončit naše manželství. Nemá to smysl, ať má manželku, která mu bude moct porodit zdravého syna a ať mě a Megan nechá na pokoji, když mu nejsme po chuti," rozhodla se nakonec Susan. Čím víc s Dracem probírala svůj život, tím víc si uvědomovala, že manželství s Benjaminem nemá smysl. Poměrně brzy jejich vztah vychladl, a pokud ji neuznával kvůli tomu, že nemůže mít syna a odmítal dceru kvůli tomu, že je dívka, nemělo to smysl.
"A copak to snad jde? Já měl za to, že magické manželství je jednou a provždy," divil se dál Draco.
"Jde to, ale moc se to nedělá. V kouzelnických rodinách to je potupa, je to ostuda celého rodu, ale myslím, že v tomhle případě budou Kirkwoodovi souhlasit, a i kdyby ne, já si stejně budu dělat, co chci! Nebudu je poslouchat, nejsem pes!"
"Tak tohle je pravá Susan Woodová," rozesmál se Draco. "Popravdě musím říct, že jako manželku muže, který si dělá, co che, svou manželku utiskuje a ještě k tomu jí nadává, že nemůže mít děti, jsem si tě opravdu neuměl představit."
"Já jsem se taky cítila divně a prostě jsme až moc silná osobnost, než abych na slovo poslouchala manžela. Konec představení, zítra ráno jdu na ministerstvo," zavelela Susan a bylo vidět, že se jí ulevilo. Opět cítila volnost.
Další tři měsíce trvalo, než je rozvedli, ale nakonec se to povedlo. Benjamin se sice vztekal, ale Susaniny argumenty byly příliš silné a natolik přesvědčující, že nakonec všechny listiny podepsal a odstěhoval se zpátky k rodičům. Susan začala na hrádku žít sama jenom s Megan, ale čím dál častěji se tam objevoval Draco, který ji, navzdory tomu, že to bylo deset měsíců od smrti jeho manželky, začal znovu milovat. Později po tomhle zjištění si začal uvědomovat, že ji vlastně nikdy nepřestal milovat, akorát ty city odsunul někam daleko a stejně to bylo i u ní. Občas se na hrádku objevil i se synem a Susan mu tak ve spoustě věcech radila. Narcissa totiž měla častěji chůvu, než 'službu' u malého syna a po bitvě, kdy se všichni zrovnoprávnili a vzdělali, bylo složité najít nějakou ženu, která by byla ochotná starat se, byť jen na poloviční úvazek, o cizí dítě. Kouzelníci se tak často divili mudlům a jejich problémům, že jim začali být podobnější, než by bylo vhodné. Vlastně už mezi nimi nebyl žádný rozdíl, až na hůlku a všechnu tu magii, ale způsob života, a všechno okolo toho, byl stejný.
"Pamatuješ na začátek našeho vztahu?" zeptal se jí jednou sentimentálně, až se Susan musela rozesmát. Seděli v salonku u ní na hrádku a popíjeli víno u rozhořelého krbu.
"Ty a sentimentalita? Zvláštní kombinace, ale ano, vzpomínám. Jsi si jistý, že bys tomu říkal vztah? Já jsem to tehdy brala jako takové zpestření," smála se dál.
"Já asi taky, i když nepopírám, že jsi mě hodně zajímala," usmíval se dál. Susan ho znovu naučila smát se a naučila ho tolika emocím, až to bylo udivující a člověk se mohl zajímat: Kde se to v něm bere? V tom chladném Malfoyi? Oni Malfoyové už ztratili svoji vznešenost a i Narcissa se začala chovat míň 'Malfoyovsky'.
"Ale, ale a čímpak?" zajímala se s úsměvem a posadila se blíž.
"Krásná, tajemná, talentovaná, všem předhazovaná jako vzor, po Snapeovi jsi byla nejblíž-" už nic nedořekl, protože ho políbila. Musel uplynout rok od smrti jeho manželky, aby si našel novou ženu. Vlastně ji ani nemusel hledat.
Polibky jí oplácel a oba se skutáleli z pohovky na zem. Draco ještě sáhl po hůlce a mávl ke dveřím, aby se zamkly, ale pak už se věnoval jenom Susan. Rok neměl na sex ani pomyšlení, ale teď se těšil… na Susan.
A co na tom všem bylo nejvtipnější a napadlo ho to až další den ráno? Narcissa nepovažovala Susan za vhodnou partnerku, byť jen na povyražení, pro Malfoye a on si s ní začal dvakrát. Co Narcissa nechtěla, stalo se. Děti budou vždycky jednat proti rodičům, ať už je to správně, nebo ne.
O šest let později se po nádraží King's Cross proháněly dvě děti, které se jejich rodiče marně snažili zklidnit. Šestnáctiletá dívka vypadala jako kopie své matky a jedenáctiletý syn se tak podobal svému otci, až to bylo zarážející. Každý si před sebou vezl vozík s kufry a se sovou a došli mezi nástupiště 9 a 10. Oba se rozeběhli a za chvíli zmizeli na druhé straně, za chvíli se to samé stalo i s jejich rodiči a nikdo z kolemjdoucích si čtveřice nevšiml.
"Megan! Pojď sem, než se zase rozeběhneš za tím svým…"
"…Thomasem a není můj… ještě," usmála se Megan tím úsměvem tolik podobným Susaninu, že byly spíš jako sestry, než jako matka s dcerou. Susan vypadal mladě a Megan o pár let starší, takže si je kolikrát lidi i pletli, ale nebyl důvod, aby jim to vadilo, že?
"Jestli jsi aspoň trochu po mně, tak bude tvůj dřív, než-"
"-dojedem do Bradavic a vsaď se, že ti hned v prvním dopisu ohlásím, že s ním chodím," usmála se sebejistě Megan, objala svou matku a skoro-otce, a pak odběhla za hloučkem svých přátel. Susan jí nestihla říct tu důležitou informaci. Ale co, napíšu jí to v dopise. Usmála se Susan.
"Tati a do jaké koleje mě zařadí?" dožadoval se Scorpius pozornosti.
"Samozřejmě do Zmijozelu, jinam to ani nejde," ušklíbl se Draco a vysloužil si ránu do paže od Susan.
"I kdyby ses dostal do Nebelvíru, jako Megan, nic se nestane, vždyť se podívej, nezkazilo ji to," usmála se Susan. "Ale jsi i natolik chytrý, aby ses dostal do Havraspáru," mrkla na něj Susan a věděla, že ho uklidnila. Scorpius se bál, že by se dostal někam, kde by se to rodičům nelíbilo, ale Susan mu dala jasně najevo, že žádná kolej není špatná.
"Kazíš mi dítě," ucedil Draco přes zuby a snažil se vypadat naštvaně.
"To taky, takže pomlč," odsekla Susan a oba se rozesmáli.
"Teto Susan!" ozvalo se za ní a než se stihla otočit a nějak zareagovat, něco, nebo spíš někdo jí přistál na zádech, až zavrávorala a chytila se Draca, který věděl, kdo přichází, a už tak veselý nebyl.
"Jamesi! Kolikrát jsem ti říkal, abys takhle neskákal na lidi!" ozval se za ním rozesmátý Harry a hned ho Susan sundával z krku.
"Nic se neděje, ještě ho unesu," usmála se a pak se podívala do rozesmáté tváře, tolik podobné té otcově. "Ale příští rok už to raději nezkoušej," mrkla na něj a všichni se rozesmáli.
"Kde máš Megan?" ptala se Ginny.
"Prosím tě! Ta už se dávno baví s kamarádkama a teď někde balí kluka, protože jsme se vlastně tiše vsadily, že ho sbalí dřív, než dorazí do Bradavic. Když se na ni podívám, jako bych viděla sebe, až na to, že ona má mnohem lepší osud, než já," usmála se Susan a snažila se zakrýt lítost nad tou svou již tolikrát popisovanou minulostí.
"A ten Thomas, to je ten kluk támhle?" zeptala se Hermiona a mávla za Susan. Megan se právě líbala s nějakým blonďákem s nebelvírskými barvami na svetru.
"Ne, to není on," povzdechla si teatrálně Susan.
"Koukám, že by se mě mít před ní na pozoru celý Nebelvír," rozesmál se Draco, bylo mu jasné, po kom Megan zdědila vlastnost střídat kluky a motat jim hlavu.
"Mluvíš o mý dceři!" praštila ho po ruce Susan a všichni se rozesmáli. Jediní, kdo ten rok ještě vyprovázeli dítě do školy, byli Harry s Ginny. Rona s Hermionou to čekalo až příští rok, ale všichni tam byli jenom proto, že James tam chtěl mít všechny své 'příbuzné'.
"Tak koukám, že jste pořád jako malé děti," ušklíbla se Hermiona.
"Zato ty jsi dospělá, až z toho bolí hlava!" ucedil skrz zuby Draco, ale spíš to myslel jako srandu. Pořád se před nimi tvářil jako ten pravý Malfoy, ale všichni už dávno věděli, že to je jen přetvářka. Dál se z legrace uráželi, pošklebovali, pak se rozloučili s dětmi, a když odjel vlak, odcházeli v družném hovoru. Všichni, dokonce i Draco Malfoy.
Susan si nakonec vytvořila krásný život. Taky, že si ho zaslouží po tom všem, co si prožila. Ještě pořád si občas zavzpomínala na své oběti, ale děkovala jim, že díky nim se mohla dál ukrývat. Život jde dál a Susan taky. Silná osobnost, s ještě silnějšími zážitky. Nyní je, odměnou za vše, co pro dobrou stranu kouzelnického světa udělala, šťastná. Jak dlouho? Tak dlouho, dokud to ona sama dovolí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 diario-misterioso diario-misterioso | 1. září 2012 v 17:32 | Reagovat

Perfektná poviedka. Nevedela som sa od toho odtrhnuť a čítala som to takmer celý deň. Vôbec mi neprekážala čeština, pripadalo mi akoby som čítala originál a celé to bolo písané vo veľmi podobnom štýle J.K.Rowling :))) Fakt geniáálne, Susan mi do HP zapadla až neuveriteľne :)

2 Surynka Surynka | Web | 29. září 2012 v 16:01 | Reagovat

[1]: Moc děkuju, ani nevíš, jakou radost mi tenhle tvůj komentář udělal :-) :D

3 laura laura | 20. září 2013 v 21:55 | Reagovat

Hezký. Moc se mi líbí zakončení ale vlastně i začátek a všechno mezitím. No, zkrátka se ti to povedlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx