Čistá krev

2. května 2012 v 16:14 | Pouli |  JEDNORÁZOVKY
Většina příběhů svatbou končí. Tento jí začíná. Protože zde neplatí "a žili šťastně až do smrti". Tady jenom žili.

Pro čtení povídky se předpokládá, že máte určitý věk.



11. červen 1973

"A vy, Luciusi Malfoy, berete si zde přítomnou Narcissu Blackovou za svou právoplatnou manželku? Budete při ní stát v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví?"
"Ano," odpověděl Lucius nahlas zřetelným, pevným hlasem.
"Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu."
Lucius se pomalu naklonil k Narcisse a zlehka zavadil rty o její. Potom vzal její třesoucí se ruku do své teplé dlaně a oba novomanželé se obrátili čely k tleskajícímu davu.
Narcissa věděla, že k této události dojde už více než rok. A nebyla jediná. O možném sňatku se šeptalo ode dne, kdy Lucius před dvěma lety dokončil studium v Bradavicích. Většina přítomných se domnívala, že Narcissu požádá o ruku o rok později, v den, kdy i ona dokončila školu. K zasnoubení došlo až za více než půl roku, po Vánocích. Vlastní obřad byl pak naplánován na červen. Všem pozvaným se dostalo dostatečně času, aby si udělali místo ve svém nabytém programu.
Novomanželé začali procházet mezi hosty a přijímat gratulace. Ani jeden z nich do sňatku nevstupoval z lásky. Od obou se čekalo, že si vezmou někoho z čistokrevné rodiny. Narcissa získala respektovanou pozici ve vyšší společnosti a vlivného manžela s kontakty na správných místech. Lucius krásnou ženu z vážené rodiny. Výhodný obchod pro všechny zúčastněné.
Oslavu pořádali rodiče nevěsty v zahradách jejich letního sídla. Mezi pozvanými nechyběli členové žádné čistokrevné kouzelnické rodiny. Ani další významní kouzelníci té doby, kouzelníci zastávající důležité posty či blízcí rodinní přátelé.
"Luciusi, gratuluji ti. Je z tebe šťastný muž," řekl příteli Goyle vesele a směrem k Narcisse pozvedl číši a připil jí.
"V tomto s tebou rozhodně souhlasím," přikývl Lucius a rovněž své ženě připil. Po celé odpoledne procházeli společně mezi hosty, aby všichni mohli obdivovat, jak dokonalý pár tvoří. Většina přítomných se obstojně přetvařovala a dávala najevo svou radost nad novým svazkem.
Narcissu jejich neupřímnost nemohla rozhodit. Byla zvyklá se v takovéto společnosti pohybovat od útlého dětství. Na její tváři tak hosté mohli vidět pouze nikdy nemizející úsměv. Uvnitř byla Narcissa rozpolcená. Dostala, co chtěla. Svobodu a nezávislost na matce. Ale ještě za to neznala plnou cenu. Navíc jí unavovalo neustále opakovat naučené fráze se stále stejnými lidmi.
A do toho všeho byla velmi neklidná. Obávala se své budoucnosti, protože jí neznala. Do dnešního dne se k ní upínala, jako k jasnému vzdálenému bodu. A když konečně ta chvíle přišla, nebyla si jistá, zda se rozhodla správně. Ale doufala. A pohled na manžela po jejím boku jí potvrzoval, že udělala dobře. Byl tak nádherný, silný a jistý. Už jeho přítomnost jí poskytovala oporu. Narcissa netušila, jak by dnešní den zvládla, kdyby nestál po celou dobu vedle ní.
Začalo se stmívat. Hosté stále tvořili hloučky a konverzovali. Několik z nich využilo přítomné kapely a tanečního parketu. Lucius a Narcissa konečně na několik minut osaměli.
"Jste unavená?" zeptal se Lucius starostlivě. Už nějakou dobu pozoroval, že Narcissa je opět tak bledá jako před obřadem.
"Ano," tiše přiznala.
"Chcete už jet domů?"
"Nemůžeme přeci ještě odejít," namítla.
"Proč bychom nemohli? Je to naše oslava," usmál se na ni hřejivě a obrátil se k hostům. Lžičkou zaklepal na jeden z pohárů na stole, čímž si vynutil jejich pozornost.
"Vážení hosté! Jsme rádi, že jste dnes mohli oslavovat s námi. Ale čas postoupil a já a má manželka máme ještě nějaké povinnosti. Prosím, pokračujte v zábavě bez nás." Při jeho slovech se několik přítomných mužů uchechtlo a zabloudilo chlípným pohledem k Narcisse. Přinutila se dál usmívat. Jen bojovně vystrčila bradu a ještě více se narovnala, což bylo téměř nemožné, protože stála rovná jako pravítko.
Lucius jí na cestu galantně půjčil vlastní kabát. Narcissa z něj nenápadně nasála Luciusovu vůni. Potřebovala teď opěrný bod.
Přestože červen byl ten rok neobvykle teplý, v ložnici hořel v krbu oheň. Stíny plamenů běhaly po stěnách a vytvářely v místnosti příjemnou a útulnou atmosféru. Narcissa zůstala stát nedaleko dveří a poslouchala praskání dřeva.
"Dovolíte?" Lucius jí jemně z ramenou sňal vlastní kabát a odhodil ho do jednoho z křesel. "Nechal jsem nám připravit víno. Dáte si?" zeptal se jí a ukázal na stolek mezi křesly, kde stála karafa a dva prázdné poháry.
"Ano, ráda," přikývla Narcissa a nechala si od Luciuse podat pohár, do kterého jí nalil víno. Počkala, než naplnil také svůj a teprve potom se napila. Také Lucius usrkl a vrátil pohár na stůl.
Popošel o krok blíže k ní a tím zničil veškerý prostor, který je odděloval. Naklonil se k ní a znovu jí sotva znatelně políbil, jako by se bál, že ji svým dotykem může ublížit. Přesto jeho rty tentokrát cítila víc, než závan větru, jako při obřadu. Levou rukou jí pohladil po spánku a pravou jí odebral pohár. Po celou dobu jí hleděl do očí. Narcissa v ten moment poznala, že lepšího muže si vybrat nemohla.
"Jste krásná," zašeptal a začal jí líbat a hladit přece jen vášnivěji. Také Narcissa se zapojila. Pomalu se přesunuli do postele. Lucius postupoval pomalu a pečlivě. Myslel si, že Narcissa je ještě panna. Nebyla, ale nechala ho při tom.
Lucius byl velmi jemný a důsledný milenec. Narcissa brzy nebyla schopná přemýšlet.


18. září 1976

Obloha byla šedivá a celý den pršelo, což v Anglii nebylo nic neobvyklého. Pochmurné a teskné počasí kopírovalo Narcissinu náladu. Od sňatku uplynuly tři roky a Malfoyovi stále marně čekali potomka. Zatímco společnosti a přátelům tvrdili, že na dítě prozatím nemají pomyšlení, v soukromí se oba trápili a Lucius sjednával diskrétní schůzky s různými kouzelnickými léčiteli. Bez výsledků.
Narcissa už byla zoufalá. Tolik toužila po dítěti. A proto udělala něco nemyslitelného. Vypravila se za mudlovským doktorem. Odpovědi dostala stejné jako od lékouzelníků: čekat.
Narcissa podala svůj plášť do deště u dveří Dobbymu a vykročila k šatně, aby ze sebe svlékla i ostatní navlhlé oblečení. Zarazily jí hlasy, ozývající se z Luciusovi pracovny. Nečekali hosty. Popravdě ani Lucius ještě neměl být doma. Proto si návštěvu lékaře naplánovala na dnešní den.
Urychlila převlékání a šla hosta přivítat. Ale útržky rozhovoru jí přinutily zůstat poslouchat za dveřmi.
"Možná bys jí mohl vyměnit. Nebo si pro změnu užít s jinou," navrhoval právě Gatiss, dlouholetý Luciusův přítel.
"Prosím." Luciusův tón byl dostatečně varovný.
"Všichni už si začínají šuškat. Že není schopná dát ti syna, dědice," pokračoval Gatiss nedbaje na Luciusovo rozpoložení. "Nebo mi ji na večer pujč. Já už jí vysvětlím, co..."
Lucius s třísknutím položil svou sklenku whisky na stůl, popadl přítele za límec a narazil ho na stěnu. "Uvědomuješ si, že tu celou dobu urážíš mou manželku," syčel mu Lucius do obličeje. Gatiss si uvědomil, že si dovolil příliš. Kdyby měl kam, začal by couvat.
"Ale no tak, příteli. Je to jen ženská," snažil se Gatiss vše převést na lehčí váhu.
"Je to moje manželka. A patří jí tvá úcta. Už nikdy se o ní nebudeš vyjadřovat podobným způsobem. Nebo ještě lépe. Už nikdy o ní a na ní nepromluvíš," pokračoval Lucius ledově a vytáhl svou hůlku.
"Jak si přeješ, příteli," odsekl Gatiss pohrdavě. "Příjemný zbytek dne. Vyprovodím se sám," dodal nuceným konverzačním tónem s potlačovanou zlostí a odkulhal z pracovny. U domovních dveří vztekle vytrhl Dobbymu svůj plášť a klobouk a nacpal ho do stojanu na deštníky. Prásknutí dveří bylo to poslední, co od něho kdy Narcissa slyšela. V sídle Malfoyových se už nikdy neobjevil.
Narcissa stála za těžkým zeleným závěsem přes okno na chodbě před pracovnou a zrychleně dýchala. Co slyšela rozhodně nebylo určeno jejím uším. Lucius právě zahodil přátelství, víc - dlouholetou výhodnou známost. A to vše kvůli ní. Proti své vůli se neubránila úsměvu.
Po několika minutách, která poskytla Luciusovi na uklidnění, se odhodlala vejít za ním do pracovny. Vzhlédl od rozepsaného dopisu ještě než stihla zaklepat na dveřní rám. "Narcisso," pozdravil jí. Po epizodě s Gatissem nebylo v jeho gestech nebo tónu hlasu ani památky. Opět se choval dokonale chladně a zdvořile.
"Měli jsme hosty?" ukázala Narcissa na dvě nedopité sklenky na stolku.
"Stavil se tu Gatiss. Nic důležitého," odbyl jí Lucius. Očividně o tom nechtěl mluvit. Přinutil tak Narcissu přemýšlet jaké další podobné věci před ní tají.
"Kde jsi byla?"
"Ve městě. Nakupovala jsem."
Lucius se přestal přehrabovat v papírech na pracovním stole, jako doposud během jejich rozhovoru. "Nelži mi, Narcisso!" řekl prudce.
Leknutím nadskočila. Byla zmatená. Právě se mu povedlo vyhnat jí všechny romantické představy z hlavy. Už nebyl tím mužem, který jí bránil před Gatissem.
Mlčela. Nenapadala jí rychle žádná další výmluva. A ani nechtěla lhát. Nebyla hloupá, aby to zkoušela znovu. Lucius zcela jasně věděl, že lže. Ale jak?
"Jak...?"
"Poslal jsem za tebou Dobbyho se vzkazem. Řekl mi, kde jsi byla. Nemohl ho doručit. V místnosti plné mudlů."
Narcissa mlčela. Bála se Luciusova hněvu. Nechtěla ho nevhodnými slovy popudit ještě více. Stála na místě a čekala, na další Luciusův krok.
Vstal od stolu a pomalu přešel blíž. Zastavil se těsně před ní. Chytil jí oběma rukama za ramena a podíval se jí do očí.
"Co říkal?" zeptal se tiše. Jakoby byl zločin tu otázku vyslovit. Vpíjel se do ní, tak zranitelný, tak plný zájmu. Předchozí zlost byla pryč. A Narcissa opět viděla muže, kterého by mohla milovat. Který ji k sobě pustil.
Byla dokonale zmatená. A věděla, že překvapení se odráží v její tváři. "V podstatě to samé co lékouzelníci. Jsem naprosto zdravá. Chce to jen trpělivost a netrápit se, že dítě stále nepřichází."
"Dobře," přikývl, spíše pro sebe. "Už o tom nikdy nebudeme mluvit. A ty už nikdy nenavštívíš žádného mudlovského šmejda. Nepřeji si, aby se to ještě někdy opakovalo. Rozumíš." Ten starý, pyšný Lucius byl zpět. Ona chvíle lidského porozumění pominula.


3. říjen 1980 - 6. červen 1981

Narcissa seděla v salonku a vyšívala. Očekávala se od ní podobná forma zábavy.
"Narcisso, drahá," vstoupil Lucius do místnosti, aby ho mohla manželka přivítat po návratu z úřadu.
"Mám pro tebe radostnou novinu," oznámila mu s úsměvem a vstala.
"Jsi...?" Nechal větu nedokončenou a nedočkavě jí hleděl do tváře.
"Ano."
Třemi dlouhými kroky přešel místnost. Poklekl a hladil jí břicho. "Tady je náš syn?" zeptal se nevěřícně.
"Ano."
Zabořil obličej do látky na jejím břiše a oběma rukama jí pevně objal záda. Hluboce vydechl. S úsměvem vzhlédl k Narcisse, stoupl si a energicky jí políbil. Nebyla na takové chování u něj zvyklá. V ten moment jí došlo, že je opravdu těhotná. Tolik štěstí a lásky v Luciusových očích už nikdy později neviděla. Uvědomila si, že miluje jejich nenarozené dítě více než ji. A pocítila osten žárlivosti.
Lucius byl po celou dobu jejího těhotenství velice pozorný. Přinesl jí, o cokoli ho požádala. Neustále se zajímal o její stav, pocity a chutě. Vracel se dříve domů, aby mohl trávit čas s ní.
Oproti devíti měsícům v ráji byl porod noční můra. Několik hodin plných bolesti. Když konečně zaslechla dětský křik, byla na pokraji vysílení. Propadla se do temnoty a padala a padala.
Během noci nabyla vědomí. Někdo jí omyl a položil do čistě povlečené postele. Své dítě nikde neviděla. Z chodby k ní doléhaly tlumené hlasy:
"Vaše žena je velmi zesláblá. Bude zázrak pokud přežije noc," pravil lékouzelník, který jí pomáhal s porodem.
"Neboj se, drahý Luciusi. O malého se v případě nejhoršího postarám," promluvila Narcissina sestra Belatrix sametovým hlasem.
Narcissa v žádném případě nemohla něco takového dovolit. Až příliš bolestivě si uvědomovala jak je její sestra zlá a zaslepená láskou k Temnému pánu. Nesnesla pomyšlení, že by její dítě vychovával někdo tak bezcitný. A strach o osud dítěte dal Narcisse novou sílu bojovat. Temnota, která se kolem ní opět snesla už nebyla tak těžká.
Probudila se a znovu usnula ještě několikrát. Jednou u její postele seděl Lucius. Držel jí za ruku a něco jí naléhavě říkal. Ale zněl tak vzdáleně. Nerozuměla mu.
Konečně byla znovu mezi živými. Otevřeným oknem do ložnice proudil studený vzduch. Vedle lůžka seděla její matka a četla knihu. Seděla hrdě a šířila kolem sebe chlad a přísnost.
"Draco?" zašeptala Narcissa slabě suchými rty. Jméno pro syna vymysleli s Luciusem týdny dopředu.
"Odpočívej. Tvůj syn je v pořádku," odpověděla jí matka a pokračovala v četbě. Ani náznakem nedala najevo strach o život své dcery. Pokud nějaký cítila.
"Chci ho vidět," řekla Narcissa. Matka si jí kriticky změřila. Pečlivě si založila stránku v knize a odložila jí na stůl. Odešla.
Po několika minutách vešel do ložnice Lucius s dítětem v náručí. Narcisse vyhrkly slzy štěstí. Lucius se na ní hřejivě usmál a sedl si na kraj postele. Ale ona měla oči jen pro svého syna. Byl nekonečně nádherný. Natáhla k němu ruku, aby se ho konečně mohla dotknout, ale byla příliš slabá. Vysílením ji nechala opět klesnout.
Lucius ji opatrně zvedl do polosedu, přesedl si za ní a zády ji opředl o svou hruď. Vložil jí dítě do náruče a její ruce objal svými, aby jejich syna držela pevně.
"Je kouzelný," vydechla Narcissa šťastně a rozplývala se nad spokojeně pochrupujícím děckem. "Nedovol Belle..."
"Neboj. Zůstane tu s námi. Je to náš syn," slíbil Lucius. Narcissa neměla důvod mu nevěřit. Po několika minutách opět usnula. V objetí jediných dvou lidí, které v životě milovala. Tentokrát klidný, posilujícím spánkem.
Lucius jí políbil do vlasů. "Děkuju ti," zašeptal své spící ženě. "Za syna. I že jsi se mi vrátila. Nevím, co bych dělal bez tebe."
Opatrně odložil dítě do peřin, aby mohl Narcissu uložit zpět do postele. Pak Draca odnesl do jeho pokoje a dlouhé hodiny pozoroval, jak oddechoval.


31. říjen 1981

Lucius se z úkolu pro Pána zla neměl vrátit dříve, než se svítáním. Ale té poslední říjnové noci vtrhl do Narcissiny ložnice ještě před půlnocí. Rozčilený, roztěkaný a neupravený přecházel před dveřmi. Nezul se a na ramenou měl stále cestovní plášť. Občas pohledem zabloudil k Narcisse a poté ihned sklonil hlavu k zemi.
"Co se stalo?" zeptala se Narcissa vyděšeně, když rozsvítila a manžela si pořádně prohlédla.
"Pán zla...On...Kdybych nevěděl, že to není možné, řekl bych, že byl poražen," nevěřícně pohlédl Narcisse do očí a hledal v nich oporu. "Musím ho jít hledat. Možná jen potřebuje mou pomoc," řekl a vykročil. Vzápětí se vrátil do ložnice. Nesouvisle vyprávěl. Neustále pochodoval po místnosti. Rukama si probíral vlasy. Veškerá jeho elegance byla pryč.
Narcissa stála uprostřed místnosti a naslouchala. Snažila se pochopit, co se jí manžel snaží říct. Hledala smysl v jeho zmatených slovech.
"Musím jít!" přikázal si Lucius rozhodně a znovu vykročil.
"Ne!" Narcissa ho popadla za ruku a stoupla si mezi něho a dveře. "Nikam nepůjdeš," řekla pevně a nesmlouvavě. Samu sebe překvapila.
"Vůbec to nechápu. On mě volá?" Lucius si vyhrnul rukáv a ukázal Narcisse své znamení zla. Bylo temně černé a jasné. Narcissa nad ním přejela prsty. Hnusilo se jí a bála se ho dotknout. Lebka i had se roztekly po celém předloktí a vytvořily mapu cest. Po chvíli se opět spojili a začaly blednout. Lucius bolestivě sykl a volnou rukou znamení zakryl.
"Narcisso," prosil, ale nevěděl o co.
Nasměrovala Luciuse jemně do křesla. Ochotně se jí podvolil. Tlak, strach a zmatek mírně ustoupily. Zůstala místo nich Narcissa.
Sehnula se k němu: "Pokud je Pán zla skutečně mrtev nebude trvat dlouho a jeho přívrženci budou odsouzeni k věčnosti v Azkabanu. Musíš se zříct svého pána." Vyslovila ta slova jasně a zlehka. Veškeré své obavy dokázala skrýt.
"Nemůžu," odporoval. Ne z lásky k Temnému pánu, ale ze strachu z něho. Byl příliš mocný. Mohl připravit o život nejen jeho, ale i jeho rodinu. A to byla mírnější možnost. Pán zla zná horší trest než smrt.
"Co když není pryč?" zeptal se Narcissy.
"Podívej se do svého srdce. Co ti říká?" Mluvila klidně, ale čekala, kdy se jí začne tělo chvět hrůzou, kterou pociťovala.
"Že Pán zla je mrtvý."
Věděla, že ho nutí k těžkému rozhodnutí. Uvědomovala si, jaké důsledky přinese, pokud bude špatné. "Udělej to pro svou rodinu. Popři, že jsi mu kdy sloužil a zůstaň doma."
Lucius přemýšlel. Narcissa ho lákala. V její náruči mu bylo dobře. Nikdy nechtěl sloužit Pánovi zla. Raději byl sám ve vedení. A v Azkabanu nedostane možnost očistit společnost od mudlů. Pán zla byl pro Luciuse jen velmi mocný kouzelník, který měl náhodou stejný cíl a smýšlení. Byl dočasným spojencem.
Lucius věděl, že Narcissa bude stát při něm, ať se rozhodne jakkoli. Vždy to dělala. Byla jeho pevným bodem. Uklidňovala ho. Chtěl zůstat s ní a ne hledat svého pána.
Společně probděli noc. Když ráno přišlo několik bystrozorů Luciuse zatknout, poznali, že se rozhodli správně. Pán zla padl.
V následujících vleklých soudních jednáních byl Lucius osvobozen. V jeho prospěch promluvilo několik podplacených svědků a dobré jméno rodiny Malfoyových.
Lucius si moc dobře uvědomoval, že projevem slabosti té říjnové noci, v očích své ženy poklesl. Veřejně Narcissa hrdě stála vedle svého manžela. V soukromí věnovala většinu pozornosti synovi, na kterého se upnula.


KONEC
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 3. května 2012 v 15:40 | Reagovat

Krásne si to napísala :). Jednoducho to bolo čarovné :).

2 Surynka Surynka | Web | 4. května 2012 v 14:03 | Reagovat

Tak koukám, že tady jsi to dala rovou do jednorázovky a nekouskovalas to :-)

3 Pouli Pouli | Web | 5. května 2012 v 18:18 | Reagovat

[2]: ona to totiž původně i jednorázovka měla být :-D

4 Kioko Kioko | Web | 9. srpna 2013 v 11:13 | Reagovat

Je to hezké :) krásně se mi to četlo... Mám ráda povídky, které se zaobírají soukromým životem Narcissy :) tohle ve mě zanechá ještě hodně pocitů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx