35 - Něco začíná a něco končí

23. května 2012 v 10:46 | Surynka |  Pravá identita
Takže bitevní období skončilo a tím se pomalu blížíme i ke konci povídky. Čeká vás ještě pár kapitol (na mou duši netuším kolik), které trochu povypráví život naši Susan a pak tradá: rozloučení. Nebojte se, blog pak čeká něco dalšího. Dokopu se k dokončení Návratu a pak mám pro vás připravené něco originálního… a pak ještě jednu 'potterovku'. Nad čím tak přemýšlím je, že jsem Návratu věnovala hodně času a úsilí, všechno promýšlela, volila slova, dávala si pozor, vložila do ní filozofii: Nic není tak dokonalé, aby nemělo chyby, v podobě toho, že ministerstvo vymyslí novou formuli a nedomyslí, že by ji někdo mohl využít ve prospěch zla… věnovala jsem tomu svůj čas a teď, když si čtu první kapitoly, tak žasnu, jak hloupě, melancholicky a podivně to zní. I mi to jedna holka řekla naplno… a to mě donutilo se nad tím zamyslet. Vždycky jsem tvořila povídky, které měly aspoň v základní myšlence filozofii, Návrat: Nic není tak dokonalé, aby to nemělo chybu. Pravá identita: Nikdo a nic není tak dokonalé, aby to nemělo chybu, vždy se najde dvojtý agent, spoléhat se sám na sebe, přátele jsou fajn, ale někdy i na škodu… mnoho filozofií i rad ze života… vždycky jsem se snažila, tak proč ten Návrat zní tak… tak… tak, že ho někdo tvrdě zkritizuje, zní mi to celou dobu v hlavě a já si to "možná" uvědomuju taky? Někdo by mi to měl vysvětlit. Ale to není téma na tuhle povídku! To jsme se zase rozepsala… ach jo. No nic, čtěte i další kapitolu a komentujte… a pokud někdo bude znát na mou otázku odpověď, tak ji prosím napište.
PS- může se to zdát jako konec, ale konec to není!

Večer se Draco snažil chovat nenuceně, ale zkuste kočku donutit, aby se z minuty na minutu skamarádila se psem. Jde to, ale chvíli to trvá a nejinak tomu je i u lidí. Zezačátku se na něj všichni dívali podezřívavě, až Harry se postavil a s úsměvem ho přivítal, což donutilo pár lidí mávnout mu na pozdrav a dál mu nevěnovat pozornost. Stále tam ale bylo dost kouzelníků, které pak Susan odehnala jednou větou: "No tak lidi, buďte rádi za každého pomocníka navíc, a pokud s ním nejste spokojeni, věnujte se práci a nevšímejte si ho." Susan sice nejmenovala nikoho, mluvila obecně, ale bylo jasné, koho má na mysli. Což se zase nelíbilo ješitnému Dracovi, který ji pak skoro celý večer otravoval s tím, že on je samostatný a nepotřebuje, aby ho někdo zachraňoval a dělal věci za něj. Susan ho ignorovala, protože věděla, že on se prostě musí vyvztekat a pak dá pokoj. Večer byl opravdu zakončen zábavně, jídlem a pitím, a veselou náladou.
Susan seděla na kameni před dlouhou příjezdovou cestou do hradu. Sledovala ty trosky a v hlavě si promítala události těch dní. Viděla všechny tváře lidí, kterým ublížila, které zabila a začala se cítit provinile. Už nebyla Smrtijed, už nebyla Sophia Rockwoodová, nebyl důvod nepřipouštět si vinu. Mučila spoustu lidí a nemálo jich i zabila. A ani to pověstné: ve jménu dobra nebo nutné oběti, jí nepomohlo. Byla vina za všechno, co se stalo, co udělala. Nikdo jiný, jen ona. Potom už neviděla ty dva studenty, kteří byli devětadvacátého dubna mučení a kterým nepomohla. Jednomu dokonce přitížila, i když se snažila ho otupit kouzlem. A ten druhý? Toho mučil Malfoy se svými kumpány a ona před tím vším prostě jen přivřela oči. "Ve jménu dobra," vždyť to byli "jen nutné oběti". Nic mimořádného přece. Nenáviděla se za to. Nenáviděla se za tu bolest, kterou způsobila tolika lidem. Nevím, proč by na mě měli být naši hrdí! Nevím, co by mi měl Adrian závidět! Seděla tam, nechala vítr, aby jí čechral hnědé, až po pas dlouhé vlasy, sledovala tu budovu, kterou zčásti pomáhala ničit a zčásti jí pomáhá znovu se obnovit, vzpomínala na mrtvé či zraněné a nechala slzy, aby jí tekly po tvářích. Nebyl tam nikdo, kdy by ji viděl.
"Proč si takhle ubližuješ?" ozvalo se těsně za ní, až leknutím nadskočila. Otočila se a viděla tu důvěrně známou tvář.
"Co tím myslíš?" zeptala se nechápavě. Spíš se to nepochopení snažila zahrát, protože moc dobře věděla, co má na mysli.
"Proč se takhle ničíš? Udělalas toho dost, to ostatní bylo… jen… nutné oběti," dořekl tiše Draco, kterému to došlo právě ve chvíli, kdy už Susan vyskakovala, aby začala křičet.
"Nutné oběti! Celou dobu jsem slyšela jen to! Brumbál mi řekl, že budu muset přenést přes srdce pár nutných obětí! Ale byla to jen zástěrka!" Susan stála těsně nad strmou částí kopce, a i když křičela, dokázala se udržet na místě a zírat na hrad. "Jen zástěrka! Oni měli strach… a já vlastně taky! Všichni jsme měli strach tomu říkat… vražda! Ano, nebylo to nic jiného, než obyčejné vraždy, tak proč tomu říkat jinak?"
"Protože to nebyly vraždy! Byli to nutné oběti! Ne vraždy! Vraždy znamenají zbytečné oběti, ale tyhle byli nutné! Chápeš to? Nutné! Bez nich by se nikdo nemohl udržet v utajení, bez nich by ses nedostala tak blízko, jak jsi celou dobu byla! Kdy to pochopíš? Kdy se přestaneš mučit?" zatřásl s ní Draco. Nechápal to. Dobře, on se cítil vinný, ale měl proč. To on vraždil, protože byl pravý Smrtijed, protože mu to nařídil otec… ale Susan? Ta se tím jen držela v utajení. Dokázala něco, co málokdo. Být Smrtijed a zároveň člen Řádu, pomáhat Potterovi, dostat se tak blízko k Voldemortovi, aniž by pojal podezření… proč se viní? Z čeho?
Další den bylo řízení s Narcissou. Když ji přivedli do síně, nezbylo už vůbec nic z té hrdé, aristokratické paničky. Vybledlá, jako stěna, dokonce víc, než Draco při poradách s Voldemortem, opuchlé oči od pláče, odevzdaný výraz, bezvládné pohyby, byla pohublá…byla troska! Ta hrdá Malfoyová zmizela. Přísedícím nebylo potřeba dlouhé zkoumání, aby zjistili, že Narcissa byla opravdu ovlivňovaná svým manželem, že bez něj a jeho vlivu nedokáže nic. Na rok jí zabavili hůlku, i potom se bude muset pravidelně hlásit, ale tímto skončilo. Mohla se vrátit domů.
"Kdy bude moct odejít?" zeptal se Draco Susan, když vycházeli ze síně.
"Zítra ji propustí. Kam půjdete?" zeptala se ho tiše. Chápala, jak se cítil. Rodina se rozpadla, ta silná, dominantní část zmizela a oni si na nastalou situaci museli zvyknout. Rod Malfoyů klesl a oni si toho byli vědomi.
"Myslel jsem domů, ale tam to pořád vypadá… buď jako za Vol… no…a v některých místnostech je nepořádek po těch bystrozorech, kteří to tam kontrolovali… Myslel jsem, že bys mi mohla pomoct to tam trochu uklidit." Mluvil tiše. Z toho Draca Malfoye před bitvou zbyla opravdu jen malá část. Ale už nebyl příslušníkem hrdého rodu, čistokrevní kouzelníci si mohli vyskakovat, jako každý jiný… všechno se změnilo a on se musel přizpůsobit.
"Nemyslím si, že je to místo, kam by měla jít ve stavu, v jakém je. Bude potřebovat klid, ne miliardu vzpomínek… Nechcete ke mně?" nahodila po chvilce tiché chůze.
"Promiň, ale rodinný dům uprostřed mudlovského města by pro ni byl ještě horší, než-"
"Já nemám na mysli ten dům! Proboha ne! Je příliš malý, nepraktický, jsou tam rodiče… ne! Mám na mysli svůj… eh… malý hrad. Měla jsem ho dostat k sedmnáctinám, ale ty jsem jaksi neslavila s rodinou, takže mi oficiální klíč předali po bitvě, jak jsem u nich byla na týden. Ještě jsem se tam pořádně nezabydlela, je tam klid, ideální místo, dá se tam dohromady." Ujišťovala ho a on přikývl.
Následující měsíce byly zvláštní. Narcissa se dávala pomalu dohromady, ale tak moc si zvykla na to, že jméno Malfoyů něco znamenalo, že teď těžce nesla způsob, jakým ji okolí pozorovalo. Susan kmitala mezi Ministerstvem kouzel, kde se jako 'bývalý falešný Smrtijed' hodila ke svědectvím proti obžalovaným, a mezi Bradavicemi, kde společně s Dracem, Harrym a jeho přáteli a další hromadou lidí, pomáhala s obnovou Bradavic. Draco zase dělil čas mezi ten v Bradavicích a ten strávený na Susanině hrádku, kde se staral o svou matku. Ta, po tom, co zjistila, jak se na Malfoye dívá okolí, zjišťovala, jestli by Greengrassovi pořád souhlasili se sňatkem. Když se dozvěděla, že by s tím neměli problém, začala střádat plány, společně s paní Greengrassovou, jak ty své ratolesti dostat do svazku manželského.
"Matko, moc dobře víš, že já a Susan-"
"-O té mi nemluv! Je sice hodná, to ano, vždyť mi poskytla svůj hrádek jako útočiště, ale jako manželka pro Malfoye je naprosto nevhodná! Nekonvenční, stále usměvavá… nechci, aby ona nosila naše příjmení! Náš vznešený rod si nezaslouží takovou-"
"-Náš rod už dávno není vznešený! A navíc pochybuju, že by Astorie souhlasila-"
"-Greengrassovi a ani samotná Astorie s tím nemají žádné problémy! Za dva roky, až dokončí školu, bude svatba a více se o tom nebudeme bavit!" Narcissa odkráčela do svého pokoje a demonstrativně flákla dveřmi. Draco, stále naštvaný na nejvyšší míru, zamířil po schodech do prvního patra, do Susanina malého salonku.
"Slyšela jsem křik, ale nerozuměla jsme slovům. Takže se ptám rovnou: o čem jste se tam hádali?" zeptala se, když slyšela cvaknutí dveří. Nezvedla hlavu od dopisu, který právě smolila pro Bena, který ji chtěl, společně s její rodinou a s rodiči sester Montjových, navštívit.
"Matka se začala věnovat mému sňatku s Astorií Greengrassovou… myslel jsem, že je to už uzavřené, ale ona je rozhodnutá dostat rod Malfoyů na vrchol." Postěžoval si Draco. Susan přestala s psaním dopisu a zírala z okna, které bylo otevřené přímo nad stolem. Položila si bradu do dlaní a dál sledovala, jak vítr čechrá listí stromů a vysokou trávu.
"Poslouchalas mě?" zeptal se po chvilce ticha Draco.
"Co? Já… zamyslela jsem se… Takže Astorie, jo? A ví tvoje matka o nás dvou?"
"To jo, ale nepovažuje tě za adekvátní manželku, prý se nehodíš do vznešené rodiny Malfoyů." Napodobil Draco matčin hlas.
"Nezlob se na mě, ale Malfoyové už delší dobu nejsou vznešení." Pronesla Susan. Snažil se působit klidně, ale trocha toho naštvání jí 'utekla' a projevila se v hlase. Jednak ji štvalo to, že ve chvíli, kdy zrovna chodí s Dracem se jeho matka rozhodla řešit svatbu svého syna a předurčené manželky, jednak to, že se jim někdo montuje do vztahu a jednak taky to, že by to byl dohodnutý sňatek. Nesnášela dohodnuté svatby, zdálo se jí to nemorální a vůči účastníkům nefér.
"Přesně to samé jsem řekl i já, ale pro matku je to další důvod, proč tu dohodnutou svatbu uskutečnit… aby dostala Malfoye opět navrch." Vysvětloval Draco, kterého matčina aktivita štvala. Zrovna tohle byla vlastnost, v jejíž vymizení z matčina charakteru doufal.
"Jestli… s tím budeš souhlasit, nemá cenu něco namítat." Odpověděla nakonec po chvíli ticha.
"Cože? Susan! Od tebe bych čekal jakoukoliv reakci, ale ne takovou! Odkdy ty ustupuješ?!" Draco tak nějak doufal, že by Susan ztropila skandál a díky tomu by se mu povedlo matku přemluvit, aby tu svatbu odvolala.
"Nemám v povaze dělat scény. Navíc, k čemu by mi to bylo?" otočila se na židli a podívala se mu do očí.
"Já tak trochu spoléhal na to, že budeš vyšilovat…"
"…promiň, ale tohle si musíš zařídit sám. Nemůžeš mě používat jako prostředek k přemluvení Narcissy! Neříkám, že by mě to nemrzelo, mrzelo! A hodně, ale jestli to tak má být-"
"-Tak ti děkuju za pomoc!" křikl Malfoy a vystřelil z pokoje jako kulový blesk.
Dál se o tom už nebavili. Nikdo. V září si museli všichni bývalí studenti sedmého ročníku zopakovat poslední rok školy, protože výchova Smrtijedy se nedala považovat za adekvátní ukončení studia. Někteří si mohli vybrat, třeba takový Draco, nebo Harry a tak. Ti měli na výběr, ale všichni zvolili opakování ročníku. Harry proto, aby byl s přáteli a hlavně s Ginny. Draco se do školy zase vrátil kvůli tomu, že Susan tam byla taky. Byla přijata na ministerstvo jako bystrozorka, jenom na základě toho praktického a písemného testu a díky tomu, že své kvality předvedla už v bitvě, a její první úkol byl dohlížet, společně s ostatními, na první školní rok po pádu Voldemorta.
Astorie, která byla do Draca beznadějně zamilovaná, si myslela, že se rozhodl do školy vrátit kvůli tomu, aby byl s ní. Sice jí hned na začátku řekl, že dokud ona neskončí školu, nikdo se o jejich svatbě nesmí dozvědět, ale zkuste podobné domněnky vymluvit zamilované holce. Zatímco Astorie tiše a potajmu snila, Draco začal trávit víc času v pokoji Susan, než ve svém vlastním. Nikdo už to ani neřešil, že Draco jaksi chybí na pokoji a spolubydlící si brzy jeho absence přestali všímat. Tak nějak ubíhal celý školní rok a Susan pak nastoupila do regulérního zaměstnání -ony ty Bradavice byly takový test- a začala pracovat jak v terénu, tak v kanceláři. Draco nastoupil na praxi do ministrovy kanceláře, plánoval to jednou dotáhnout na ministra, nebo alespoň na pozici, kterou kdysi zastával jeho otec.
"Jakoby ses mi vyhýbala." Ozvalo se za ní. Zrovna se procházela temnými chodbami ministerstva a plánovala jarní setkání. Když byla malá, s rodinou si vyjeli do domu v horách, pozvali tam spoustu lidí a slavili příchod jara. Byla polovina února, oslava měla padnout na první jarní den a měla se konat na Susanině hrádku. Tolik plánů a příprav a do toho se jí tam připlete někdo, koho by v poslední době nerada potkávala.
"Ale vůbec ne," ujišťovala ho až moc horlivě.
"Znám tě… proč se mi vyhýbáš?" podíval se na ni zkoumavě a oba poodešli stranou.
"Nezdá se mi vhodné… vázat se na někoho, kdo se brzy bude ženit a nechá mě samotnou." Odpověděla popravdě. Necítila se zrovna dvakrát dobře, zaprvé jí bylo nanic z toho, že ji Draco opouští a zadruhé si nemohla zvyknout na to, že mohla dát najevo city a bylo to bez důsledků.
"Ale já se ženit nemusím," namítl a usmál se na ni. Ostatním se sice zdál jako o malinko lepší verze Luciuse Malfoye, ale ti, kdo ho znali, věděli, že se hodně změnil.
"Oba dobře víme, že ano. Nemá smysl si nic namlouvat… a… je mi líto…" smutně se usmála a chtěla odejít. Když ho míjela, chytil ji za předloktí.
"Počkej… vždyť…" nevěděl, co má říct. Od chvíle, co dali do pořádku Malfoy manor -celé ho přeměnili, aby jim připomínalo minulost, co nejméně to šlo- a nastěhovali se tam, se se Susan odcizovali. Ona dál žila na hrádku a on bydlel v Malfoy manor s matkou a každý druhý den vítal Greengrassovi, během školního volna i Astorii, a plánovali svatbu. V podstatě se Draco a Susan tiše rozešli.
"Promiň… je konec… a… už musím jít." Susan se mu naposledy podívala do očí a odešla. Zatřepala hlavou, aby alespoň na chvíli dostala z hlavy ten nepříjemný pocit a zamířila do kanceláře, kterou sdílela s ještě dalšími třemi bystrozory. Měli odevzdat týdenní soupis, což byl seznam zadržených a tak. Něco, co Susan nenáviděla, ale co dělat musela. Ten soupis ještě nebyl hotový a dohodla se s ostatními, že si na to sednou a dopíšou to, což jí zabere minimálně celý večer.
V srpnu došla Susan sova se svatebním oznámením. Byl k tomu přidán i vzkaz, ale ona ho nechtěla číst. Ani nemohla, v místnosti byl i Benjamin a právě čekal, kdy Susan dočte dopis, aby se konečně mohli odebrat do ložnice. Na svůj předešlý vztah navázali poněkud vášnivěji, ale Ben ji miloval a Susan potřebovala zapomenout. Kdo ví, třeba ho i začne milovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx