34 - Bitva, VIII. etapa

20. května 2012 v 10:43 | Surynka |  Pravá identita
Tak a konečně poslední část bitvy je tady. Jak jsem psala v komentářích u 31. kapitoly, tohle bude jakási 'epilogová bitevní kapitola'. A co to znamená? Že je to jakýsi epilog na téma bitvy o Bradavice, takže se tam budeme z půlky ohlížet po mrtvých, živých, zraněných a tak. Opět nás neminou vzpomínky a pocity, jak já už mívám ve zvyku je zakomponovat úplně všude :D A kdo ví, třeba se vztah Susan a Draca posune do dalších mezí, taky by nás, ale teď nevím, jestli tady, nebo v té další kapitole, neměl minout 'výtah' ze soudního řízení se Smrtijedy a tak. No jo drazí 'čtenaříkové', konec se nám blíží, i když tu ještě máme poslední záležitost k vyřešení, tak čtěte, čtěte, užijte si při čtení a nezapomeňte na komentář :D (jako bych vám to musela připomínat, zlatíčka, že? :D )

PS- věnuju svým SB, kteří to ještě čtou :D

"Susan? Haló!" někdo ji propleskával tvář a měla pocit, že ten hlas patřil Benovi, i když si nebyla tolik jistá.
"Co je s ní?" ptal se další hlas, tentokrát dívčí.
"Je mimo… odnesu ji na ošetřovnu." Někdo, měla podezření na Bena, ji opatrně vzal do náručí a nesl chodbou.
"Můj bože, co je to s ní?" ptala se nějaká žena a hned začala instruovat Bena, tentokrát si už byla jistá, že to byl on, aby ji opatrně položil na provizorní lehátko. Madam Pomfreyová ji začala obskakovat. Ucítila, jak jí Ben stiskl dlaň a pak ucítila jeho teplý dech na své tváři.
"Pořád ti to sluší a pořád tě miluju, doufám, že tohle není nic vážnýho, chtěl bych ti to říct pořádně, tak, aby sis to pamatovala." Vůbec nevěděl, že ho vnímá. Ucítila jeho rty na svých a chtěla se bránit, ale byla moc slabá.
"Susan! Co se stalo…a co tu děláš ty?!" tak tohle byl naštvaný -a možná i vystrašený- hlas Draca.
"Spadla z věže… našel jsem ji-"
"-dobře… jdi od ní dál." Přerušil netrpělivě Bena Draco.
"Ale-"
"-jdi od ní dál!" zavelel Draco a za chvíli už věděla, že je u ní. Cítila se líp. Ne v pořádku, všechno ji bolelo, ale rozhodně byla klidnější.
"Sue! Co se stalo?" tak tohle byl na smrt vyděšený hlas Lary Woodové.
"Ona… spadla z věže, donesl jsem ji sem…" hlásil hned Ben, jakoby doufal, že to, že informoval její rodiče, mu zajistí zase místo těsně u Susan. Chtěl ji zpátky, a když viděl toho nepříjemného Malfoye vedle ní, chtěl ji o to víc.
"Proboha, co je s ní?" Lara už zase začínala brečet. Bylo toho na ni moc a navíc pocit, že může přijít o svou dceru…
"Určitě to není vážné, Susan toho vydrží víc, než kdokoliv jiný." Uklidňoval je Draco tím svým hlasem, na kterém bylo znát, že se snažil být milý, ale bylo to tak nezvyklé, že to znělo příšerně křečovitě.
"Tede, jestli se jí něco stane, tak to nepřežiju… tak dlouho jsme ji neviděla a teď aby to nepřežila…"
"Bude v pořádku, určitě se jen uhodila do hlavy." Uklidnil Ted svou manželku a sledoval přibíhající madam Pomfreyovou, nesoucí jakýsi lektvar.
"Tohle by ji mohlo probudit, nemá žádná vážnější zranění." Vysvětlovala chvatně madam Pomfreyová, nadzvedla Susan hlavu a vlila jí do krku ten lektvar. Susan se začínala cítit silnější a nakonec se jí povedlo otevřít oči a pokusit se posadit. Draco jí pomohl a Susan si konečně prohlídla celou tu hromadu přihlížejících. Chabě se zasmála.
"Co se děje?" zeptal se poděšeně Adrian.
"Nic, já jen, že tu stojíte jak sudičky. A zaslechla jsem i část rozhovoru… řeknu vám, slyšet něco a nevidět na vás je dvojnásobná sranda." Dál se usmívala Susan. Ještě ji trochu bolely záda a hlava, ale úsměvem to zakryla.
"No jo, moje sestřička… sranda ze všeho a ze všech…" rozesmál se Adrian. "Rád vidím, že ti nic není. Teď, když mě omluvíte, půjdu pomáhat, ségra se do hrobu nechystá, tak tu vlastně už nemusím být." Smál se dál její bratr a odešel.
"Susan, já…"
"Jsem v pořádku mami a jak tě znám, nejradši bys pracovala, tak jdi pomáhat. Je mi dobře." Mrkla na ni a pak se otočila na svého otce. "A ty taky můžeš začít obskakovat zraněné. Já jsem v naprostém pořádku a za chvíli se za vámi zajdu podívat." Trhnutím hlavy mu naznačila, aby šel a pak se otočila na Draca. "Projdeme se trochu? Mám pár otázek."
"Samozřejmě," zvedl se hned ze židle a postavil se, aby jí pomohl seskočit z lehátka. Když míjela Bena, pošeptala mu tak, aby to slyšel jen on: "Všechno jsem slyšela, ale pět let je moc dlouhá doba." A pak se vydala rozbořenou chodbou ven.
"Asi se nemusím moc ptát, jak to dopadlo, co?"
"Potter vyhrál… a ptal se po tobě, jenže to jsem ještě nevěděl, co se ti stalo, takže jsem mu řekl, že je ti dobře." Upřesnil Draco a šli dál.
"Kde je teď?"
"Myslím, že šel do ředitelny. Cos říkala tomu… Benovi?" zajímal se. Už mu došlo, že ti dva spolu dřív něco měli.
"Nic mimořádnýho… co tvůj otec? Naposledy jsem ho viděla v trochu omdlelém stavu." Pousmála se Susan a zamířila ven. Svítilo slunce, vál jemný vítr… jakoby i počasí vědělo, že všechno dobře dopadlo.
"Ministerstvo si ho už odvedlo." Odpověděl tupě Draco a zíral na cestu před nimi. Všechno bylo rozbořené, zaprášené a smíchané s krví.
"A co matka?" zeptala se tiše Susan. Vnímala tichý poryv větru, nehučel tak, jako vždycky a zpěv ptáků zněl taky jinak. Celý svět pochopil, že je důvod oslavovat.
"Přenesli ji k Mungovi a pak s ní bude proces… bude souzená, jako Smrtijed… a co je nejhorší? Že ona to dělala jenom kvůli otci. Nikdy tomu nevěřila…" Dracovi se zlomil hlas. Odhodil tu masku, že se ho bitva nijak nedotkla a nechal slzy téct po tváři. Jeho rodina zřejmě půjde do Azkabanu a na něj se všichni budou dívat jako na vyvrhel. Z toho Malfoye před bitvou nezůstalo už nic.
"Víš, jestli je to tak… s Luciusem nic nezmůžu, ten byl ve Voldemortových službách až moc aktivní… ale můžu přesvědčit Starostolec, aby zařídil, že by Narcissu soudili jako ovlivňovanou další osobou. V nejlepším případě by ji propustili."
"A v nejhorším?" podíval se na ni s nadějí i strachem v očích.
"Rok v Azkabanu, ale k tomuhle se ministerstvo schyluje málokdy. Ale v dnešní době? Kdo ví…" opřela se o část zábradlí a nastavila tvář sluníčku.
"To jsi mě teda uklidnila." Postěžoval si a tupě zíral před sebe.
"Říkám pravdu, říkám to tak, jak to je, nijak tě uklidňovat nemůžu, jestli chceš znát fakta." Podívala se na něj. Chápala, že se cítí hrozně, ztratil rodinu, všechno se změnilo, nic vlastně nezůstalo takové, jaké to bylo dřív…
"Děkuju," pronesl tiše a dál se díval do dálky. Susan zavřela oči a užívala si sluníčko. Ucítila jeho dlaň na své a usmála se. On se měnil. V nitru sice bude vždycky Malfoy, ale jinak prochází změnou a začal s ní tehdy, kdy se zbavil znamení zla.
Seděla na lavici svědků a sledovala právě přicházejícího spoutaného Smrtijeda. Z každé strany stál jeden bystrozor a Smrtijeda právě připoutali ke křeslu uprostřed soudní síně.
"Obžalovaný, Lucius Malfoy, Smrtijed, viděn v těsné blízkosti lorda Voldemorta, je obviněn z vraždy třiceti pěti mudlů a patnácti kouzelníků…"
Susan se mu dívala zpříma do očí a poslouchala jeho obžalobu. Celou dobu se tvářil neutrálně, jakoby ani nevěděl, co se děje. Koukal někam za Susan a všechno ignoroval. Do síně vešel Draco a posadil se vedle Susan. Zkameněl, když viděl, kdo sedí v křesle. Lucius se ušklíbl a začal se smát, až ho museli bystrozoři okřiknout. Dracovi přeběhl mráz po zádech a Susan mu položila ruku na rameno. Její magická podstata na něj pořád působila a on se zklidnil, i když jen trochu. Stále zíral před sebe, ale snažil se vyhnout pohledu do Luciusových očí, naopak Susan se na něj dívala a šklebila se. Když dočetli veškerá obvinění, předvolali svědky. Draco odmítl svědčit proti svému vlastnímu otci, zato Susan se dohodla s Harrym, že podají přesvědčující, neutrální výpověď. Nebudou situaci zlepšovat, ale ani mu nepřitíží.
"Děkujeme, pane Pottere," ozval se síní hlas zapisovatelky, která se pak otočila na Susan a řekla: "Nyní bych prosila vás, slečno Woodová, abyste předstoupila a podala pravdivou výpověď, jakákoliv lež bude okamžitě poznána… však to znáte."
Susan se postavila a došla k místu, kde před chvílí stál Harry. Draco se pozastavil nad tím, proč by zrovna Susan měla znát postup při výsleších, ale pak si vzpomněl. Susan v jednom kuse lítala mezi Bradavicemi a Ministerstvem kouzel, kde si vyřizovala přijetí na pozici bystrozora bez dvouletého zkoušení. Dělala zvěda mezi Smrtijedy, byla výbornou čarodějkou a aktivně se zasazovala i v boji proti Voldemortovi, mohla tedy patřit mezi výjimky, jako třeba Harry, že mohla byt přijata na požadovanou pozici jenom na základě svědectví nějakého kouzelníka z bitvy a orientačního testu, praktického i psaného.
"U vás máme poznamenáno, že jste dělala zvěda v řadách lorda Voldemorta. Jak dlouho?"
"Tři roky."
"A zde přítomného Luciuse Malfoye znáte také tři roky?" zeptala se žena, o níž by se mezi námi řeklo, že je soudkyně. Vlastně se jí tak říkalo i tam, ale nebyl to oficiální titul. Ten byl příliš dlouhý na zapamatování a tudíž i na oslovování. Říkejme jí tedy jenom 'soudkyně'.
"Ano." Odpověděla klidně a s úsměvem Susan. Ona neměla důvod k obavám, to Lucius. Ten se ale tvářil, že se ho proces netýká, mezitím si prohlížel všechny přítomné a vždycky, když zabloudil pohledem i ke svému synovi, který se začal ošívat a klopil oči kdykoliv ho viděl, vždycky se tak křivě zasmál. Působil šíleně a Susan by nebyla překvapená, kdyby se zbláznil.
"Jaký byl?" zeptala se soudkyně a přísně se podívala na Susan. Ta se jen usmála a spustila: "Zezačátku byl něco jako pravá ruka lorda Voldemorta, ale pak upadl v nemilost z důvodů mně neznámých a jeho místo zaujal Severus Snape. Nicméně i nadále Lucius Malfoy pokračoval ve svých aktivitách a podílel se na vyvražďování nevinných." Držela se dohody, zatím říkala pravdu a vynechávala fakty, které by mu přitížily, například to, že byl iniciátorem některých podobných akcí. Na začátku slyšení nemusela skládat přísahu, hlídalo ji jakési kouzlo, které ale reagovalo pouze na přímou lež, pokud člověk dobře volil slova a dával si pozor, mohl to obejít, i když v případech, jakým byl i tento, si člověk musel dávat dvojnásobný pozor, protože nikdy nebylo uvedeno, s jakou přesností kouzlo funguje. Bylo ale známo, že v případech hromadných vražd bylo až čtyřnásobně účinné a pro kouzelníka bylo tedy nemožné uhýbat otázkám. Přesto se to dalo dokázat, ale nikdo nepředpokládal, že by v takovém případě, že by se rozhodl křivě vypovídat, mohl být svědek natolik v klidu, aby se ovládal a pečlivě volil slova.
"Lucius Malfoy je znám svou nelibostí vůči komukoliv, kdo není čisté kouzelnické krve. Pozorovala jste na něm i vy chování, které by toto tvrzení potvrzovalo." Ptala se krkolomně a zřejmě cíleně zmatečně soudkyně.
"Sama jste řekla, že byl touto nelibostí znám, bylo by tedy lží říkat, že jsem si ničeho nevšimla. Ano, pozorovala jsem na něm sklony k nenávisti vůči mudlům, jako asi každý." Odpověděla stejně krkolomně Susan. Začínalo to pro ni být hrou a ona se výborně bavila. Když skončila, posadila se zpátky vedle Draca a nyní i vedle Harryho, jehož původní místo mu někdo zasedl. Všichni přísedící se shlukli a začali se radit. Lucius dál častoval celou místnost svými šílenými úsměvy a úšklebky, bystrozoři stáli bez hnutí a dávali pozor na vězně a bezpečí ostatních, prostě 'soudcovská klasika'.
Asi po pěti minutách se soudkyně otočila a věnovala přísný a znechucený pohled Luciusovi. Přísně si ho změřila a začala s prohlášením: "Dnes, 5. 7. 1998, bylo vydáno rozhodnutí o vině či nevině obviněného Luciuse Malfoye. Lucius Malfoy byl jednohlasně shledán… vinen. Odsuzuje se proto k doživotí v Azkabanském vězení. Slyšení ukončeno! Nyní krátká pauza a pak přiveďte Narcissu Malfoyovou." Vzkázala soudkyně bystrozorům, kteří odváděli zdánlivě klidného Luciuse. Ve chvíli, kdy míjeli Susan, se jim pokusil vytrhnout a vykřikoval: "Ty svině! Já tě zabiju! Chcípneš, jako pes! Slyšíš? Jako pes!" bystrozoři ho kouzlem zklidnili a omluvili se jí.
"To nevadí. Pane Malfoyi! Jednou zemře každý, i já." Ušklíbla se a Malfoy jí dál nevěnoval pozornost.
"Nikdy jsem ho takhle neviděl," ozvalo se vedle Susan a Harryho.
"Cože?" zeptal se Harry. Draco by za normálních okolností prohlásil, že jemu do toho nic není, nebo že jemu to neříkal, ale prostě jen odpověděl: "Vždycky zuřil, to ano, ale tohle bylo něco jiného. Byl šílený, pomatený…" Během bitvy, kdy prohlásil, na čí straně stojí, věděl, že se mu hroutí rodina, ale pořád doufal, že se to nějak napraví, přeci jen, oni ho vychovali (ať už to udělali jakkoliv), ale teď věděl, že už to nikdy nebude jako dřív. Rodina je rozdělená, otec je šílenec poslaný do Azkabanu a osud matky je nejistý.
"Omluvte mě na chvíli." Prohlásila najednou Susan a odběhla někam. Když se vrátila, pauza už končila a téměř všichni byli na svých místech. Do síně vstupovala soudkyně v hovoru se Susan, která se s ní pak rozloučila kývnutím hlavy a posadila se vedle Draca a Harryho.
"Další měla být Narcissa Malfoyová, rozená Blacková, ale vzhledem k okolnostem, které budu blíže specifikovat pouze přísedícím, je její případ odložen. Další na řadě je…"
"…co se stalo? Proč nechtějí předvést Narcissu?" zajímal se Harry a v jeho šepotu, věnovaném Dracovi a Susan, se těm dvěma kompletně ztratil konec těch slov.
"Mluvila jsem s ní," dala se do vysvětlování Susan. "Už jsme o tom mluvili i dřív, společně s ministrem. Psycholog u ní potvrdil mírnou labilitu- ne Draco, není šílená! Je labilní v tom smyslu, že se nechala ovlivňovat svým manželem. Soudkyně to s ostatními ještě jednou projedná a stání bude zítra. Harry, ty už můžeš jít, ale já s Dracem tu musíme zůstat jako svědci. Uvidíme se večer na hradě, jo?"
"Dobře, ahoj," usmál se na ni jmenovaný a zmizel ze síně.
"Co bude večer?" zajímal se Draco.
"Jdeme na hrad pokračovat ve výpomoci. Až studenti v září nastoupí, budou zprovozněny jen některé učebny, takže to bude trochu manévrovací pololetí, ale pokud se tomu všichni nebudou věnovat naplno, nebude v září hotové ani to minimum učeben. Jdeme tam pomáhat." Vysvětlila Susan a dál sledovala řízení s nějakým Smrtijedem, aby nepropásla své předvolání k podání svědectví.
"A nemůžu jít taky?" zeptal se Draco. Nechtěl pomáhat, ale nechtěl zůstat doma sám. Ještě pořád to v Malfoy manor vypadalo jako v sídle Smrtijedů a všechno mu to připomínalo tu děsivou minulost, že chtěl být někde jinde, i kdyby to 'někde jinde' mělo být v Bradavicích mezi Nebelvírem a těmi ostatními.
"Klidně, když skončí směny a je potřeba si odpočinout, je i legrace." Usmála se Susan a dál sledovala soud.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ella Ella | Web | 21. května 2012 v 23:03 | Reagovat

Hezký! Mám ráda tuhle povídku :-D  :-D

2 Surynka Surynka | Web | 22. května 2012 v 14:59 | Reagovat

[1]: dík :-? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx