31 - Bitva, V. etapa

11. května 2012 v 10:38 | Surynka |  Pravá identita
Píšu jako o závod a nedivte se mi. Jde o to, že je dost nepraktický psát a mít vedle sebe otevřenou knížku, navíc zatíženou ovladačem, a každou vteřinu si kontrolovat, že se tam nepřihodilo něco, co musím mít i v povídce a když náhodou na chvilku zapomenu koukat do knížky a pak se po delší době podívám, zjistím, že to mám blbě a hoplá, všechno musím mazat. Prostě se nemůžu dočkat, až tenhle bitevní moment konečně dokončím a budu si zase moct tvořit, i když… až ten bitevní moment dokončím, už nebude moc kapitol k tvoření, to je taky pravda. Ale konec je jen začátek a pokud se vám kapitola zalíbila, nikdo vám nebrání, abyste si pak třeba nepředstavovali pokračování, i když to je tak divný a nepravděpodobný, že mě napadá, že tohle tvrzení i smažu…a ne, nechám to tady, jen si počtěte, jak mi někdy šplouchá na maják :D Připomínám, že nyní nastává moment, kdy je ta hodina 'klidu' a kdy lidé ošetřuji zraněné a odnášejí mrtvé. Tenhle moment nebyl v knize moc popsaný, protože se to točilo hlavně kolem Harryho a Snapeových vzpomínek a pak kolem toho, jak šel do lesa, takže se budu snažit, abych popsala nastalou situaci co nejpravděpodobněji a nejlíp, co to jde. Ale dost povídání, kdyby mi to hodně chybělo, možná napíšu i článek Na závěr, kde by bylo takové shrnutí mých pocitů, momentů psaní, kolik času jsem tomu věnovala a čísla, čísla, čísla, čísla, čísla….

Šla a minula Nevilla Longbottoma, jak společně se svým spolužákem nesl tělo dalšího zemřelého kouzelníka. Smutně se na něj podívala a ještě smutněji na toho mrtvého. Ne, neznala ho, ale být smutní při pohledu na desítky mrtvých můžete být, i když ty osoby neznáte. Ne osobně. Ten večer se totiž všichni spojili dohromady. Všichni prokázali neuvěřitelnou odvahu. Klidně mohli utéct, schovat se, přidat se k Voldemortovi, prostě si zachránit život…ale neudělali to. Věřili ve vítězství, věřili v to, že čistá krev nikdy nebude vládnout a uznávat jenom další čistou krev. Věřili v rovnoprávnost a za svou víru zemřeli.
Susan nahodila tu svoji nepropustnou masku, kdy jediná emoce neunikla z jejího nitra. Nikdo nevěděl, jak se cítí a to ona i chtěla. Chtěla se obrnit proti tomu smutku, proti té atmosféře smrti, který číhala na každém rohu. Nechtěla nic cítit. Nejraději by byla, kdyby nic necítila, ale to nejde. I ona byla člověk a cítila se hrozně.
Rozhodla se jít na Astronomickou věž. Nikdo tam nebude a hezky se tam přemýšlí. Alespoň by se trochu uklidnila. V klidu by si promyslela všechno, co viděla, a starosti by odvál vítr. Když zamířila ke schodišti do věže, překročila pár mrtvých. Přivřela před tím výjevem oči a vyšla po schodišti.
"Co tady děláš?" zeptala se, když vyšla točité schodiště a chvilku zírala na osobu opírající se o zábradlí.
"Potřeboval jsem si pročistit hlavu a…" nedořekl větu a podíval se na ni. Susan si prohlížela věž a uviděla nějakého kouzelníka ležícího v koutě. "Zřejmě sem utekl, nebo sem šel úmyslně a Smrtijeda shodil…" podíval se dolů, kde se mu zdálo, že viděl mrtvolu. "…zatlačil jsem mu oči…bylo by to…" Susan ho pohledem umlčela a opřela se o zábradlí, přímo vedle něj.
"Je to zvláštní, šli jsme sem ze stejného důvodu." Poznamenala, jakoby mluvila o počasí a všechno kolem se nikdy nestalo.
"Dlužíš mi vysvětlení." Vybídl ji Draco a podíval se jí do tváře. Pořád hleděla před sebe a zdálo se, že nic nevnímá.
"Řekla jsem, až bude po všem. Bitva ještě neskončila." Pronesla po chvíli ticha. "Ještě to bude pokračovat, jak znám Voldemorta…" nedořekla to.
"Myslím, že by se nic nestalo, kdybys mi vysvětlila aspoň kousek… jak jsi věděla, že tě Snape potřeboval?" dorážel pořád. Chtěl, aby se mluvilo i o něčem jiném, aby nemusel myslet na ty mrtvé tváře, které viděl.
"Protože jsme měli propojené mysli, mohli jsme si kdykoliv vyslat zprávu." Vysvětlila po další chvilce ticha, kdy oba naslouchali jen větru opírajícímu se do věže.
"Propojení? A jak to myslíš, že jste mohli…" Draca ta zálěžitost začínala zajímat víc, než kdy dřív.
"…Snape je mrtvý. Zabil ho Voldemort." Vysvětlila Susan bez jediné emoce.
"Cože? Pán zl-teda…Vold…on zabil Snapea?" Draco byl v šoku ze dvou věcí. Už mu do pusy nešlo Pán zla, což znamenalo, že se opravdu odpoutal od Smrtijedů, ale jeho jméno se pořád bál vyslovit. Druhou věcí, která ho šokovala, bylo, že Voldemort zabil svou pravou ruku, někoho, komu důvěřoval snad nejvíc ze všech.
"Ano, přesně tak, jak jsem řekla. Šlo o něco ohledně hůlek, ale to je na dlouhé povídání." Vysvětlila Susan a myslela si, že nastalé ticho tichem už zůstane, ale Draco byl čím dál zvědavější.
"Dobře, ale můžeš mi vysvětlit to propojení?" naléhal dál.
Susan si povzdechla, došlo jí, že nemá na výběr, a protože se Draca a jeho otázek nezbaví, nadechla se k odpovědi: "Chtěl to Brumbál. Věděl, že čím víc falešných Smrtijedů má Voldemort ve svých řadách, tím je to nebezpečnější a hodilo by se, abychom měli možnost bezpečného propojení."
"Snape? Brumbál? Ti dva spolupracovali, ale, ale…"
"Určitě jsem ti říkala, že Snape byl další falešný Smrtijed, ne?"
"Neříkala!" protestoval rozhodně Draco, ale ve skutečnosti si nebyl tak jistý. Když mu Susan tehdy všechno vyprávěla, byl tak našvaný, že se zmínila o Brumbálovi, že dál dokázal vnímat akorát to, že ona není Smrtijed, nikdy jím nebyla a nikdy jím nebude. Je možné, že se o Snapeovi zmínila, ale on si to prostě nezapamatoval.
"To je jedno! Propojení mysli fungovalo, ale jeden z nás z toho nebyl nadšený. Nikdy jsme se neměli rádi, já ho vlastně nenáviděla proto, že zradil Lilly Potterovou, matku Harryho, že vyměnil životy jejího manžela a syna za její…prostě je to složité a já ho nenáviděla." Vysvětlovala Susan, když se rozpovídala, nedokázala se zastavit, ale Draco tomuhle faktu moc pozornosti nevěnoval. Pottera nesnášel, takže všechno kolem něj bylo nezajímavé. Jediné, co si z toho vybral, bylo, že Susan nesnášela Snapea. "Párkrát jsme to propojení použili ze začátku, ale já jsem byla poháněná tou nenávistí k němu, že jsem si na to nikdy nezvykla a pokaždé mě to hrozně bolelo, když mi vyslal nějakou zprávu. On se s tím zřejmě nějak srovnal, nebo co on dělal, když něco nesnášel a musel s tím vycházet, takže pro něj to bylo snadné. Já s tím měla vždycky problém, to je taky důvod, proč mi bylo tak špatně, tam dole." Dovysvětlila Susan a dál se dívala do dálky. Draco vstřebával získané informace a děsilo ho, že vlastně nebylo vůbec složité dostat se mezi Smrtijedy a do jejich sídla! Bylo to až směšně jednoduché!
"Kdo všechno je ještě Smrtijed na dvě strany?" zeptal se po chvíli. Susan už se smířila s tím, že dokud on nevyčerpá všechny otázky, ona nebude moct mlčet.
"Snape a já jsme byli jediní. Aspoň si myslím. Kdo je taková svině, že od Voldemorta zdrhnul a přidal se mezi nás, to nevím, ale ministerstvo na něj přijde." Susan věřila, že oni vyhrají. Že Voldemort ten den padne a Dracovi to bylo taky jasné. Její víra byla tak nakažlivá, že on začal taky věřit, že všechno dopadne tak, jak by mělo.
"Nemůžeme ho tu nechat." Pronesla po další zamyšlené chvilce ticha a podívala se na mrtvého kouzelníka. "Sneseme ho dolů."
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Abych se tam objevil. Jsem Malfoy, moji rodiče bojují po jeho straně-"
"Nechovej se tak tupě! Tady je to jedno. Budeš pomáhat! A navíc tu budu já, o mně se stačilo rozšířit, že mě povolala Brumbál, že jsem celou dobu byla u Voldemorta jako zvěd a že jsem vlastně pomáhala Harrymu Potterovi! Já budu tvoje dostatečně cenná vstupenka mezi ostatní." Mrkla na něj a klekla si k muži. Nechala přivolat nosítka, i když netušila, odkud se vzala, a naložili na ně kouzelníka. Susan měla pravdu. Pár lidí sice po Dracovi střílelo podezřívavým pohledem, ale jakmile uviěli Susan, okamžitě odvrátili pohledy.
"Susan!" ozvalo se za ní ve chvíli, kdy chtěli vnést kouzelníka do Velké síně. Přibíhal k ní Harry. Kývla na Draca a nosítka položili. Na Harryho se Draco nedíval moc přívětivě, ale co si ti dva budou povídat, ho docela zajímalo.
"Co se stalo?" zajímala se Susan, ale tušila to.
"Viděl jsem ty vzpomínky!"
"Víš, co máš udělat?" zeptala se ho, ale nemyslela si, že by byl hloupý a nepoznal by to. V těch vzpomínkách to muselo určitě zaznít jasně.
"Jo, ale had je pořád naživu! Někdo musí zabít Naginiho!" vysvětloval chvatně Harry.
"Já vím, ale nevím, jak se k tomu dostat. Moc ráda bych, ale…počkej. Řekni to svým přátelům a najdi i Nevilla Longbottoma. Je to dobrý kouzelník, to co tu předváděl, bylo geniální, Carrowovi z něj šíleli, určitě se ti bude hodit jeho pomoc." Radila Susan. Když se zmiňovala o naschválech, které sužovaly Carrowovi, rozsvítily se jí oči. Nejraději by je takhle ničila i ona, ale nemohla, o to víc byla vděčná těm statečným studentům.
"Dobře, kde je?" zeptal se Harry.
"Myslím, že je támhle, ale nejsem si jistá. Nosí těla do Velké síně." Susan se opět shýbla pro nosítka a i s Dracem se chystali vejít do Síně, když se Susan ještě otočila a křikla: "Hej Harry!"
On se na ni otočil a čekal, co mu ještě řekne. "Hodně štěstí! A pamatuj, konec je jen začátek!" usmála se na něj a Harry pak běžel za svými přáteli a najít Nevilla.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se nechápavě Draco. Nerozuměl ani slovu z toho, co si ti dva řekli.
"Nic, to je jen mezi námi. Brumbál mě přece pověřil, abych Harrymu pomáhala a dohlížela na něj." Usmála se Susan a vešli do Síně. Položili nosítka s mrtvým k ostatním a pak zůstali jen stát. Susan se rozhlížela a sevřelo se jí hrdlo úzkostí. Viděla tam Lupina a jeho manželku a Freda! Ztrácela trochu balanc, ale hned ho znovu nabrala. Draco si ale jejího zavrávorání všiml a stál těsně vedle ní. Poznal ty obličeje, jemu sice nic neříkali, ale pokud Susan navštěvovala Řád a pomáhala jim, začínal chápat, že pro ni něco museli znamenat.
"Susan!" ozvalo se za ní. Byl to Artur Weasley a blížil se k nim. Ignoroval Draca, který mírně podpíral Susan a na Weasleyho se netvářil moc nadšeně. Mírně kývl hlavou na pozdrav, ale jinak už mu nevěnoval pozornost.
"Pane Weasley, mě je to tak líto…ani nevíte…"
"Nenamáhejte se, věříme, že on je teď na lepším místě. Všichni jsou na lepším místě. Ale smutek to samozřejmě nezažene." Usmál se na ni a ve smutných očích se mu leskly slzy.
"A jak je na tom George? Je to- bylo to jeho dvojče…" Susan se pořád cítila, jakoby ji někdo přetáhl po hlavě kladivem. Nechápala to. Jak je možné, že jsou mrtví?
"Nese to statečně, i když bolest, kterou cítí, si neumíme představit. Ale vy se netrapte smutkem. Pro vás je zde mnohem lepší zpráva." Kývl k odsunutému stolu s lavicemi a z hloučku se zvedly čtyři postavy. Susan tomu nemohla uvěřit. Ona snad sní?
V očích jí začaly pálit slzy, ale nevěnovala jim nejmenší pozornost. Jen ať každý vidí, že i ona umí brečet. Za to, co vidí, to stojí. Ty čtyři postavy se přibližovaly. Tři vedle sebe a jedna trochu v pozadí. Susan se podlamovala kolena a byla vděčná za to, že za ní Draco stojí. Ten ji pevně držel za ruku a za pas, ale ničemu nerozuměl. Neměl zas takovou dávku empatie, i když na Malfoye to stále bylo až přehnaně výborné.
"Mami? Tati? Bráško...? Bene?" šeptala hlasem o několik tónin vyšším, než u ní bylo normální. Ten její hlas, pro Dracovy uši tak nezvyklý, prozrazoval, že nemá daleko k slzám. I on začal chápat, co se to v ní odehrává. Po pěti letech vidí svou rodinu, i když se nikdy nezmínila o tom, že má bratra a…kdo byl ten Ben?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx