3. Konec

27. května 2012 v 0:01 | Pouli |  Modrá krev nestačí

Vrátit se po létě do školy na poslední rok bylo zvláštní. Většina party skončila studium rok předtím. Smrtijedská křesla uprostřed Zmijozelské společenské místnosti teď byla nezvykle prázdná. Na druhou stranu měli konečně Edwina a Regulus více času sami pro sebe.

Ale Regulus se vrátil z prázdnin jiný. V očích měl už zase ten ustaraný výraz, jako když Sirius utekl z domu.

"Co se děje?" vyzvídala Edwina.


"Sirius. Říká se, že se přidal k Fénixovu řádu," svěřil se Regulus. "Nechápu to. Napřed zapře svou rodinu a pak jí ještě takhle ubližuje. Matka z toho stoná. Neustále opakuje, že její slabé srdce by tu ostudu nepřežilo."

"Tvoje matka je silná žena."

"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem mohl odjet zase do Bradavic. Rozuměj, mám matku v úctě, ale někdy je to s ní k nevydržení."

Edwina chápala. O paní Blackové slyšela hodně. Od Yaxleyho, Avery, Goyla a dalších. Zdálo se, že čistokrevní o sobě navzájem vědí úplně vše. Daří se jim tak lépe nezávazně konverzovat při náhodných setkáních i honosných oslavách. Zároveň se mají čím navzájem držet v šachu a v případě potřeby si vpadnout do zad.

Před Vánoci bylo jasno. Sirius Black je členem Fénixova řádu nebo přinejmenším jeho velmi blízký spolupracovník.

"Musím Pánovi zla dokázat, že Blackovi jsou na jeho straně." Regulus nervózně přecházel po místnosti tam a zpátky. Edwina z něj začínala šílet.

"Regulusi, posaď se. Na něco přijdeme," uklidňovala ho.

"Ovšem, mohu ho navštívit a říci mu to osobně. Určitě mi uvěří," řekl ironicky. "Pokud mě nezabije dřív než mu svou zrádcovskou nohou překročím práh," vyplivl naštvaně.

"Tak požádej Averyho nebo Notta, ať se za tebe u Pána zla přimluví," navrhla. "Znají tě. Vědí, jak smýšlíš. Řeknou mu, že rodina se tvého bratra zřekla."

"Slova nic neznamenají. Kážu o čisté krvi a miluju tebe," přiznal smutně. "Musím Pánovi dokázat, že opravdu stojím na jeho straně. Měl bych se stát plnohodnotným Smrtijedem, v jeho službách."

Edwina taktně přešla jeho poznámku, během které jí vyznal lásku a urazil ji zároveň. "Ale pravým Smrtijedem se můžeš stát jen na doporučení jiného. Kdo by se nejsnáze nechal přemluvit, aby tě Pánovi představil? Crabbe?"

"Stále ti neodpustil, jak jsi mu zničila hodinky," zamítl Regulus. "Coyle tu tupý. Musí mě uvést někdo, kdo má určitou váhu. Mohl bych požádat sestřenku, aby se zeptala Lestrangea, když se za něj provdala."

"Malfoy je postavený výše."

"Ale on se mnou mluvit nebude. A obávám se, že drahá Narcissa není pro Pánovu věc tolik zapálena, jako Bella."

"Napíšeš jí dopis?"

"Ne, stavím se za ní osobně. S Vánočním dárkem."

"Přimluvíš se i za mě?"

Regulus se na Edwinu nevěřícně podíval. "Tebe to ještě nepustilo? Nemůžeš se nikdy stát Smrtijedkou."

"Severus má taky tátu mudlu a Pán zla ho přijal."

"Ale Severus má určitý talent," protestoval.

"A já snad ne. Jsem v černé magii dál než Severus. Narozdíl od něj nemám v tomhle směru morální zábrany."

"Edwino, jsi vynikající čarodějka. A jistě by jsi skvěle doplnila Pánovi řady, ale prostě jsi mudla."

Co odešla většina jejich starších spolužáků, přestala být otázka Edwininy krve tabu. Regulovi Edwinin původ nevadil. Miloval jí, jaká byla. Ale bolestivě si uvědomoval, že ji nikdy nemůže představit rodičům nebo o ní mluvit před Pánem zla.

"Pán sám je poloviční mudla. Dokážu mu, že jsem jeho přízně hodna," pravila rozhodně. "No tak, Regulusi. Můžu se toho od něj ještě hodně naučit."

"Zeptám se, ale nic si neslibuju," souhlasil a políbil jí. Jejich nově vymyšlený plán ho malinko uklidnil. Černá budoucnost se projasnila. Začínala šedivět.

"Co čteš?" změnil téma hovoru a přitáhl si knihu, kterou měla položenou na klíně. "Viteál?" nadzdvihl tázavě obočí.

"Je to předmět, do kterého můžeš uschovat část své duše. Něco, jako když odkládáš vzpomínky, aby sis je mohl později prohlédnout v myslánce," vysvětlovala.

"A co v ní uvidím?"

"Ale, ne. To není, aby sis mohl prohlížet kousky duše. Udělá tě to nesmrtelným."

Regulus se zamračil a přivřel knihu, aby si mohl na hřbetě přečíst, co je vlastně zač. "Tohle je už hodně složitá magie. Ta kniha není z Bradavické knihovny."

"Ne. V té je o Viteálech jen kraťoučká zmínka. Dokonce i v oddělení s omezeným přístupem. Tuhle knihu jsem koupila přes Borgina a Burkese."

"Můžu si to na chvíli půjčit?"

"Jasně. Ale slib mi, že si nikdy žádný viteál nevytvoříš. Zničí ti to duši i srdce."

"Ty už stejně patří tobě," věnoval jí úsměv.

<><><><><><><><><><>


<><><><><><><><><><>

Bellatrix Lestrangeová slíbila, že se za synovce u Pána zla přimluví. První únorovou neděli poslala Regulovi lístek, že ho Pán očekává. Zaujala ho jeho aktivnost. Chtít se k němu přidat, ještě v době Bradavického studia.

"Smrtijedi na mě budou čekat večer na Trolím vršku za Prasinkami," oznámil Regulus nadšeně Edwině.

"Budu ti držet palce." Edwina sdílela Regulusovu radost. Přála mu tu poctu z celého srdce. Ale ve zbytku těla jí nepříjemně bodala žárlivost. Byla ve všem lepší než Regulus, než kdokoli. Měla předpoklady dokázat stejně velké věci jako Pán zla nebo profesor Brumbál. Ale nedostala šanci, kvůli svému mudlovskému původu. Jak ráda by dala všechny své peníze, za možnost slunit se v Pánově přízni. Tolik toužila upsat se ďáblu.

"Až mě přijme a já mu dokážu svou věrnost, zmíním se o tobě. Pochopí, že je chyba plýtvat tvým talentem," sliboval Regulus.

"Vezmi si tohle pro štěstí." Edwina si odepnula starodávný medailonek a vložila do Regulusovi do dlaně a zakryla jí vlastní. "Dostala jsem ho od babičky. A ta ho dostala zase od své a ta od té její. A tak, však víš. Uvnitř je sušený čtyřlístek, který tam uschovala Marie Hannoverská. Prý ho položila pod polštář svému bratrovi Jiřímu, když byl nemocný a on se do rána uzdravil. Nikdo z naší rodiny, kdo ho nosil si nikdy ani neodřel loket. Ochrání tě."

"Pokud je to skutečně takhle mocný medailon, měla by sis ho nechat."

"Prosím tě, je to mudlovská pověra," mávla Edwina rukou. "Ale budu klidnější," dodala a skousla ret. Nerada přiznávala, že opravdu věří, že medailon má nějakou moc.

Regulus si připnul řetízek a medailon schoval pod košilí. "Už musím jít," řekl a stiskl Edwině ruku. Povzbudivě se na něj usmála.

Na okno klepala zobákem sova. Edwina jí opatrně otevřela a pustila do místnosti zimu.

"Bellatrix píše, že tě mám vzít sebou. Pána zla prý zaujalo, jak jsem tě o Vánocích vychvaloval," řekl Regulus a vzhlédl od lístku, který držel v rukou. Sova opět odlétla.

"Dojdu si pro kabát," rozhodla se Edwina okamžitě a odběhla do své ložnice. "Takže jsi o mě mluvil před svým příbuzným?" zeptala se Reguluse cestou z hradu.

"Možná jsem se zmínil," odporoval Regulus. Edwina dál nenaléhala. Vše bylo na dobré cestě. Jednou se dočká dne, kdy ji Regulus přivede do sídla Blackových.

Ale už dnes, nastane den, kdy pozná Pána zla. Byla na vrcholu blaha. Konečně se setká se svým vzorem. S kouzelníkem, který jí může mnohé naučit. Který ví více, než knihy, které jí přestávaly stačit.

Na Trolím vršku stáli čtyři kouzelníci v maskách a černých kápích. Proti bílému sněhu, kterého byly všude závěje, působili velmi kontrastně. Regulus stiskl Edwininu ruku pevněji.

"Synovče, pojď," vyzvala Reguluse jedna ze Smrtijedů sametovým hlasem a natáhla k němu ruku. Regulus vykročil k ní a táhl Edwinu za sebou.

"Ne, pouze ty," protestovala Bellatrix. "O tvou přítelkyni se postará Dolohov. Musíme se přemístit."

Regulus Edwinu neochotně pustil a podal ruku své tetě. Okamžitě se oba přemístili pryč. Edwina se otočila ke zbylým Smrtijedům. "Který jste Dolohov?"

I pod maskou cítila, jak se ušklíbl. A uvědomila si, že je něco špatně. Kořist vždy pozná onu vteřinu před skokem dravce.

Edwina v mžiku držela hůlku v ruce a štítovým kouzlem odrazila všechny tři kletby.

"Ta šmejdka přeci jen nebude tak marná," poznamenal nadšeně Dolohov, těšil se na lov. Druzí dva Smrtijedi dál pokračovali v útoku.

Edwina začala couvat. Pěkně krok po kroku. Nehodlala riskovat, že jí ve namrzajícím sněhu uklouzne noha a ona se skutálí z kopce. Bylo jí celkem jasné, že dole by přistála už mrtvá.

"Říkal jsem ti, že je dobrá," řekl Dolohovovi vítězně Smrtijed. Edwina v něm po hlase poznala Averyho.

"Tak, kde jste?" Na Trolí vršek se přenesl nový Smrtijed - Crabbe.

Edwinu napadlo, že jejich masky jsou zbytečné, když mluví, ale neměla čas se touto myšlenkou zabývat hlouběji. Držela své štítové kouzlo a snažila se přijít na něco, co by jí pomohlo z nastalé šlamastyky.

Smrtijedi se začali rozestupovat a obcházet Edwinu. Začala couvat rychleji. Nemohla si dovolit pustit Smrtijedy ani do boku. Kdyby se jí dostali do zad, byl by s ní amen.

"No tak, holka, snad se nebojíš?" hulákal na ní Yaxley posměšně a vyslal novou kletbu. Edwina cítila, že její štítové kouzlo ochabuje. A Smrtijedi tuto skutečnost očividně zaznamenali také.

Škobrtla o kámen a svalila se na zem. Kousek popojela po sněhu a trochu se odvalila vlastním přičiněním. Mířené kletby jí minuly a než dorazily nové, držela před sebou opět štít.

"Nemůžeš vzdorovat věčně," oznámil jí strašnou pravdu Avery. "Buď hodná mudlovská šmejdka a zahoď tu hůlku. A mi ti slíbíme, že budeme taky hodní," smál se.

Crabbemu se podařilo jí obejít. Edwina jasně cítila jeho uspokojené ego a úsměv na tváři. Hodila po něm kámen, který sebrala, když se válela na zemi. Je obdivuhodné, co člověk dokáže, když mu jde o život. Tupý výkřik jí potvrdil, že zasáhla cíl. Zbývalo jí poslední eso.

"Fiendfire!" vykřikla a namířila na zemi před sebou. Na mokrém sněhu se před ní vztyčila hradba z ohně, sedm stop vysoká. Smrtijedi se neodvažovali ohněm projít a pořádně přes něj neviděli. Začali kletby metat naslepo.

Edwina vykouzlení zložáru musela obětovat obranný štít. Dosud nepřišla na způsob, jak použít hůlku pro dvě kouzla najednou. I když jistou představu měla. Potřebala pro ni hůlku vyrobenou ze dřeva stromu vyrostlého v ratolišti krve. A jelikož se dosud nestala zahradníkem vrahem, byla několik okamžiků, něž vzplál oheň, nechráněná. Do ramene jí zasáhla Dolohovova kletba a Edwina teď necítila pravou ruku. Nemotorně převzala hůlku do levé a namířila jí skrz plameny.

Smrtijedi neviděli dobře ji, ale zároveň ani ona je. Začala si uvědomovat, že její brilantní nápad byl ve skutečnosti špatný. Kletby proti ní přilétaly z různých míst ohnivé stěny a bylo těžší je odrážet.

Pak se Avery přemístil před ohnivou hradbu. "Dolor acer!" zařval a zamířil na Edwinu. Temně rudý paprsek prošel jejím štítem a Edwině se rozlila nekonečná bolest po celém těle. "Everte stativ!" zvolal hned vzápětí. Edwina nedostala čas se vzpamatovat a kouzlo jí odhodilo několik metrů dozadu. Ztratila kontrolu nad ohněm*, ale stále pevně svírala svou hůlku.

Avery k ní doběhl a naklonil se nad ní. Ležela na zádech, takže na něj měla dobrý výhled. Avery se divoce usmíval. Masku si sundal, protože ho kouř z ohně štípal v očích.

"No, byla to zábava," zhodnotil. Edwina nečekala, až si všimne, že stále svírá hůlku a omráčila ho. Tělem jí projela nová bolest. Tentokrát nepředstavitelně horší. Někdo na ni použil kletbu Cruciatus.

Někde křičela nějaká dívka. Brečela a fňukala. Edwina na okamžik pocítila, že by jí měla pomoct. Nedovolit, aby někdo někomu takhle ubližoval. Ale pak jí došlo, že nejdřív musí pomoct sobě a pak až neznámé dívce.

Bolest ustala rychle, jako se přikradla. Edwinu brnělo tělo a uvědomila si, že ona je ta dívka, co křičela. Zůstala ležet stočená do klubíčka. Nevnímala, co se kolem ní děje. Co jí říkají. V levé ruce, kterou měla schovanou pod tělem, stále svírala hůlku.

"Dokaž, že to myslíš vážně. Zabij ji!"

Edwina uslyšela rozkaz a vzedmula se v ní vlna vzdoru. Věděla, že zemře. Ale vezme prvního vraha sebou.

Muž udělal váhavý krok k ní, pak druhý. Edwina cítila, jak se nadechuje. Prudce se posadila. V duchu vyřkla kletbu. Vložila do ní veškerou svou nenávist. Veškerou lítost z odmítnutí čistokrevnými. Celou svou lásku k Regulovi.

A minula.

Prostě ho nemohla zabít. Kletba prolétla nad uchem jejího vraha a dva palce nad plešatou hlavou Pána zla, který stál za ním.

"Miluju tě," šeptl Regulus smutně. Edwina mu klidně pohlédla do očí. Už se nebála. V ten okamžik se čas zastavil. Byl tam s ní a všechno zlé bylo pryč.

"Avada Kedavra!" zařval Regulus se slzami v očích a Edwinu obalilo zelené světlo.





-----
* Zložár později uhasil Pán zla. Přesto stihl sežehnout půlku Trolího vršku, na které dodnes nevyrostlo ani stébélko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx