29 - Bitva, III. etapa

5. května 2012 v 10:33 | Surynka |  Pravá identita
Takže dneska vám nemám, co sdělit, takže se jen bavte a zanechte komentář ;-)

Dál na něj zírala a byla si jistá, co jí řekne. Neměl na to, aby se odpoutal od své rodiny, i kdyby si sebevíc přál nebýt Smrtijed. Rodiče ho celých sedmnáct let ovlivňovali, v podstatě neznal jiné chování než to jejich a jeho otec ho svým způsobem vždy přesvědčoval, že oni jsou jediní, komu může věřit a koho by nikdy neměl opustit. Ale čím víc nad tím přemýšlel, tím víc si uvědomoval, že to, čemu jeho rodiče věří, není správné a že pokud chce žít jinak a pokud chce změnit i chování k ostatním, musí se od nich odpoutat. Susan si byla jistá, že řekne ne. Že jí řekne, že to je jeho život a on ho nehodlá měnit. Byla si tím jistá tak, jako jisté, že na Zemi je gravitace.
"Já…udělám to. Můžeš mi to vysvětlit ještě jednou?" podíval se na ni. Susan se rozzářila, ale všimla si jeho výrazu, který teď balancoval mezi strachem a nejistotou. Řekl, že to udělá, ale nebyl si stoprocentně jistý, že tomu opravdu věří. Susan by mu klidně mohla říct, že pokud si není úplně jistý, tak ať radši nedělá nic, ale přece jen byla trochu sobecká a někde v hloubi duše věřila, že se lidé dokážou změnit a přála si, aby se dokázal změnit i Draco.
"Hůlku přilož sem, nad znamení a opakuj si přání zbavit se ho. Přidávej postupně důvody, proč se chceš zbavit znamení a proč se chceš změnit. Musí jich být hodně a nesmíš to pokazit, kdybys udělal nějakou chybu a myslel během toho na něco jiného, měl bys obrovský problémy. Takže čistou hlavu a hodně důvodů. Musíš si být tím vším…jistý." Došlo jí, že pokud si není jistý tím rozhodnutím, nestane se nic a klidně mu to může například srazit sebevědomí, nebo tak něco. Došlo jí, že pokud si opravdu není jistý, tak jak se zprvu zdálo, nic se nezmění. Ale stejně už bylo pozdě ho přerušovat, začal s celým tím 'rituálem' a teď ho přerušovat nemohla. Nehnutě zírala na znamení zla na jeho předloktí. Zdá se mi to, nebo bledne? Určitě se mi to zdá, vždyť takhle rychle to nešlo ani mně. Přemýšlela, ale brzy poznala, že se jí to nezdálo, znamení opravdu regulérně bledlo.
"Tak co?" zeptal se a ani se neodvážil podívat, jestli znamení zla zmizelo, nebo ne.
"Vítej mezi náma!" vykřikla nadšeně Susan.
"A odměnu nedostanu?" podíval se na ni. Jakoby se znamením zmizela i část toho Malfoyovského já.
"Když myslíš." Pokrčila Susan neurčitě rameny a začala ho líbat. Draco jí polibky oplácel a ani trochu mu nevadil fakt, že je teď může kdokoliv vidět. Užíval si toho, že má Susan blízko sebe, což se mu v posledních týdnech nepoštěstilo ani jednou. Vlastně od té doby, co jí řekl o Astorii.
"Tak tohle mi chybělo." Ušklíbl se na ni.
"Hmm…a taky to byl na dlouhou dobu poslední polibek, cos ode mě dostal." Vrátila mu Susan úšklebek a pak se vyskočila na nohy. "Myslím, že bychom mohli zvednout zadek a jít bojovat, potřebují nás."
"Ale chvilku mi bude trvat, než si zvyknu, že na ty vaše…teda naše lidi nemám mířit." Podotkl a postavil se.
"Zkus zranit jediného našeho člověka a zabiju tě!" zasyčela nebezpečně. Neuvěřitelná změna oproti té radosti a uvolněnosti, kterou jen hýřila před pár vteřinami. "Mimochodem, kde máš hůlku?"
"To bude problém, zůstala v Komnatě."
"No takže ti najdeme nějakou jinou-"
"Co se tady děje?" zeptal se Goyle, který se začal pracně zvedat na nohy. Oba, Susan i Draco, na něj hleděli značně překvapeně, doslova zapomněli na to, že tam Goyle byl. "Draco, kde máš znamení zla?" Goyle byl až překvapivě pohotový a všímavý.
"Dobrý postřeh, asi nebudeš takový tupec." Prohlásila ironicky Susan a v jejím úsměvu bylo něco nebezpečného…vražedného.
"Tebe jsem se na nic neptal! Draco?" podíval se na svého 'kamaráda' s výrazem boha pomsty. Zřejmě měl působit nebezpečně, ale Susan se musela bránit výbuchu smíchu, jakožto pokaždé, když se setkala s tímhle blbým podivínem.
"Prostě už ho nemám! Nemusím ti na nic odpovídat!" vyštěkl vztekle Draco a v tu chvíli bylo vidět, že je pořád Malfoy s tím svým panovačným a nadřazeným výrazem i tónem hlasu.
"Zrádce!" vykřikl pobouřeně Goyle a překvapivě rychle začal běžet na druhou stranu chodby.
"Mdloby na tebe!" zařvala Susan a Goyle se poroučel k zemi.
"Jsi normální?! K čemu ti tohle bylo?" vyjel na ni vztekle Draco.
"V tuhle chvíli o tobě ještě nikdo neví, on by to zkazil. A o co jde? Je jen trochu mimo, za půl hoďky už se tu zase bude motat." Vysvětlila Susan. "A teď bychom mohli jít najít ti hůlku, určitě tu bude dost mrtvých, kteří je ještě pořád budou mít u sebe!" rozkázala Susan a vydala se na druhou stranu chodby, než ležel Goyle. Draco chtěl ještě něco namítnout, ale Susan byla zase ta stará známá bojovnice a v tuhle chvíli nebylo moc rozumné se s ní hádat.
Když sbíhali schodiště o patro níž, Susan se málem přerazila o nějakého mrtvého kouzelníka. Pohotově se zachytila zábradlí a klekla se k mrtvému, aby mu zatlačila víčka. Jistě patřil k nim, k těm dobrým. Bylo až k podivu, že se v téhle části nebojovalo, ale nejvíc křiku vycházelo z Velké síně a přilehlých chodeb. Jak tak u muže klečela, všimla si, že pod paží má hůlku, zřejmě ho kletba zasáhla, když se snažil seběhnout schody a jít někomu pomoct.
"Hele, chytej!" ukázala Susan ve své ruce hůlku a hodila ji Dracovi.
"Cože? Není to trochu nedůstojný? Bojoval na tý správný straně, zaplatil za to životem a ty mu ještě vezmeš hůlku?" tvářil se dost překvapeně Draco, když chytil hůlku a zkoumavě si ji prohlížel.
"Tak za prvé, já mu ji neberu, to ty. Za druhé od kdy ty projevuješ takhle horlivě city a víš, co je nedůstojný? A za třetí, měl bys raději hůlku, která jen tak, z radosti svého majitele, zabíjela hromadu lidí?"
"Dobře, už nic neříkám-" přerušil ho zelený paprsek, který ho minul jen o kousíček.
"Vipera evanesco!" mávla Susan hůlkou a Smrtijed se s výkřikem poroučel k zemi mrtvý. "A příště zabíjíš ty! Musíš si ozkoušet novou hůlku." Susan se k němu otočila zády a seběhla schodiště.
"Nechce se mi věřit, že používáš tohle kouzlo, myslel jsem, že platí jen na hady." Prohlásil Draco, když se jí hnal v patách.
"Jak vidíš, dokáže spolehlivě zabít i lidi. I když pochybuju, že Smrtijedi mají nějakou lidskou stránku-"
"Avada kedavra!" zařval najednou Draco a namířil na jednoho ze Smrtijedů.
"Jej…dobrý postřeh, ale zkus být příště mírnější. To, co tu vykřikuješ je černá magie, kterou my zas tak rádi nemáme." Napomenula ho Susan, ale byla vcelku ráda, že toho Smrtijeda zneškodnil. Vůbec si ho nevšimla.
"Fajn, ale vždyť ty zase používáš to Vipera."
"Jo, ale to není, na rozdíl od Avada kedavra, zakázaná kletba. Bacha! Mdloby na tebe!" začínali se tam objevovat Smrtijedi, tudíž se blížili centru boje, a byl slyšet křik a další, nespecifikovatelný, zvuk. Jakoby se o sebe tříštily kosti, nábytek, lustry a další všemožné náčiní.
"Fajn, tohle mě začíná štvát!" Draco se evidentně naštval a rozeběhl se směrem, odkud vybíhali Smrtijedi, které před chvilkou zneškodnili.
"Nepovídej? Už? Mě štvou od začátku!" neodpustila si trochu ironie Susan a rozeběhla se za ním.
Netušila, jak se jim to povedlo, ale během chvíle se propletli mezi hromadou bojujících a dostali se do samotného centra boje na tomto patře. Někteří už ani neměli hůlky a bojovali tím, co jim první vpadlo do ruky, dokud jim někdo s hůlkou nepomohl. Ani o Susan a ani o Dracovi se nevědělo, že jsou na druhé straně, a tak je Smrtijedi žádali o pomoc.
"Rockwoodová! Mákněte si, chceme je porazit!" zařval nějaký Smrtijed a vrhl další kletbu na jakéhosi kouzelníka, který se jí hbitě vyhnul.
"Chcete, abych si mákla? Tak jo! Vipera Evanesco!" zařvala Susan a ten červeno zelený paprsek zasáhl Smrtijeda přímo do hlavy. Pár jeho přátel si toho všiml a začali mezi sebou šířit informaci, že Susan právě zabila jednoho ze Smrtijedů. Zatímco dál omračovala a zabíjela nic netušící Smrtijedy, jeden již informovaný páreček se nenápadně rozestoupil tak, že Susan se nacházela uprostřed jejich podivného obrazce. Rockwoodová byla jeden z nejsilnějších Smrtijedů a dokázala by všechny odrazit, ale ne kdyby se nacházela uprostřed obrazce a všichni na ni v jednu chvíli vyslali stejnou kletbu. Susan už toho měla dost, házela kletby na všechny strany a její smysly se ani nezastavily, a přesto nevnímala úplně všechno, co by měla. Povedlo se jí zneškodnit Smrtijedy v její těsné blízkosti a najednou si všimla dalších Smrtijedů, kteří kolem ní stáli bez jediného pohnutí. Co má tohle zase být? Nechápala Susan. Neměla čas se nad tím dlouho zamýšlet, odněkud z dálky k ní dolétla jakási kletba, zřejmě Avada kedavra, a ona musela zneškodnit jejího 'tvůrce'.
"Avada kedavra!" zaslechla za sebou a poplašeně se otočila. Čekala, že tam stojí další Smrtijed a snažil se jí zabít, ale byl to 'jen' Draco, který zabil jednoho z těch klidně stojících Smrtijedů. Zbylí dva Smrtijedi vyslali kletbu po Dracovi a potom se otočili k Susan. Jeden ze Smrtijedů stál po její levé ruce a ten druhý po pravé. Všechno se jí zdálo tak zpomalené, jakoby někdo použil nějaké kouzlo. Viděla, jak na sebe kývali a napřahovali hůlky. Takhle je nevyřídím. Jednoho možná jo, ale ne oba, vždyť stojí každý na druhé straně! Míhalo se jí hlavou, ale okamžitě napřáhla hůlku aspoň k jednomu ze Smrtijedů a vyslala své oblíbené Vipera evanesco. Proč mě nezabil ten druhý? Prolétla jí hlavou jednoduchá otázka a otočila se, ale tam ležel mrtvý Smrtijed a nad ním se spokojeně ušklíbal Draco.
"Děku-" jen těsně uhnula další kletbě. Mávla tím směrem a omráčila dalšího ze Smrtijedů. Přiběhlo k ní víc kouzelníků a začala zase od začátku ta neuvěřitelně spletitá mela. Samozřejmě, že i před tím tam byli kouzelníci, ale nebylo jich tolik, ale nyní se tam nedalo skoro hnout. Nebezpečí bylo na každém kroku, na každém centimetru čtverečním. Susan jen koutkem oka zahlédla, že Dracovi vylétla během souboje s nějakým Smrtijedem hůlka. Chtěla mu pomoct, ale díky svému zrádcovství byla na 'programu dne'. Nechápala, jak je možné, že si nikdo nevšiml, že Draco taky zabil Smrtijedy, ale zřejmě ho někdo prostě vidět nechtěl, v tu chvíli byli už všichni zaměření na ni.
"Já jsem Draco Malfoy, Draco, jsem na vaší straně!" zaslechla Susan, jak se Draco snaží přemluvit nějakého Smrtijeda, který na něj právě mířil hůlkou. To je posera! Prohnalo se jí hlavou, když si uvědomila, jak se Draco snaží přemluvit Smrtijeda, že k nim patří, jenom proto, že u sebe nemá hůlku. Má strach a klidně by se zase přidal k nim! Jak je možný, že se zbavil toho znamení?! Susan byla vzteky bez sebe a bylo to vidět na té energii, kterou vkládala do boje. Najednou se Smrtijed, kterého Draco přemlouval, skácel k zemi. Draco se překvapeně otočil a nejdřív si myslel, že je to Susanina práce, ale ta byla tak zabraná do souboje, že by to nemohla být ona. Pak Draco dostal ránu do obličeje a přistál na Smrtijedovi. Susan se překvapeně ohlédla a zaslechla kolem sebe hlas: "A to už je podruhé, co jsme ti dnes večer zachránili život, ty parchante proradná!" To znělo, jako hlas toho zrzka, Rona! No jasně, neviditelný plášť! Smrtijedů na chodbě ubývalo a většina z nich se už snažila stáhnout a kouzelníci se rozeběhli za nimi, aby využili poslední možnost je zabít. Omráčila Smrtijeda, který se snažil utéct až teď a pak se vrhla k Dracovi, který se držel za nos a skučel bolestí.
"Vy chlapi vážně nic nevydržíte!" zadržovala smích. Nebyla to sice adekvátní reakce k situaci, která se tam teď děla, ale pohled na skučícího a válejícího se Draca byl komický. "Můžeš mi říct, proč jsi mu tvrdil, že jsi na jejich straně?!" neotálela Susan s dotazem, jehož odpověď chtěla v tu chvíli znát snad nejvíc ze všeho.
"Neměl jsem hůlku! Doufal jsem, že se mi podaří ho přemluvit, vždyť ta hůlka ležela na zemi za ním!" vysvětloval Draco vztekle a přidal pár naprosto nepublikovatelných nadávek. /Teoreticky bych je tu napsat mohla, ale zatím tahle kapitolovka nepotřebovala rating a já bych byla ráda, aby to tak i zůstalo./ Susan se podívala na Smrtijeda a opravdu, za ním, pod napůl rozdroleným kamene, ležela hůlka, kterou Susan podávala Dracovi, když stáli na schodech.
"A to nebyla jiná možnost?" podívala se na něj naštvaně.
"Nic jinýho mě v tu chvíli nenapadlo."
"Posero!"
"Sklapni!" odpověděl stejně naštvaným a rázným hlasem, ale pak o něco mileji požádal: "Pomůžeš mi se zvednout?" Susan se postavila a podala mu ruku. Draco se pořád držel za nos a pak se ještě opatrně sklonil pro svou hůlku. Najednou se Susan zkroutila bolestí. Draco na ni jen vyjeveně hleděl a užuž jí chtěl pomoct, ale Susan se zase napřímila.
"Musím teď někam jít!" vysvětlila jednoduše a chtěla se rozeběhnout pryč, ale Draco ji chycením za ruku zastavil.
"Kam?" vyslovil jednoslovnou otázku a pohledem naznačoval, že ji nepustí, dokud mu neodpoví.
Mám mu to říct? Vždyť to bylo tajemství. Sice nebylo ničím ztvrzené, žádným kouzlem, ale bylo to tajemství…Stejně jsem mu toho řekla docela dost a jinak by mě nepustil…dobře, mohla bych ho omráčit, ale už teď skučí nad tím nosem, co by se stalo, až by se probudil? Susan v hlavě ukončila jeden ze svých celkem obvyklých monologů a odpověděla: "Za Snapem! Potřebuje moji pomoc, víc ti vysvětlím, až bude po všem!" Rozeběhla se pryč a nechala tam naprosto šokovaného Draca stát, jakoby přimrzl k podlaze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx