28 - Bitva, II. etapa

2. května 2012 v 10:31 | Surynka |  Pravá identita
Takže se všichni v dění posouváme dál. Jak tak koukám, tak ten můj limit třiceti kapitol byl opravdu nereálný a nedivila bych se, kdyby to všechno došlo ke 35 nebo 40 kapitolám. Jednoduše jsem si pro tuhle povídku vybrala tolik dějových linek, tolik nápadů, že se to do třiceti prostě stihnout nedá. Tak kdo z toho má radost? :-) Jinak upozorňuju, že jsou zde fakty, které nutně nemusí 100% korespondovat s knížkou, protože povídku už teď píšu hlavně s knihou v ruce a někam tam prostě musím vtěsnat Susaniny hlášky a vůbec její osobu. Jinak jsem se rozhodla, že se budu řídit převážně knížkou, ale přece jenom si tam ponechám jednu scénu z filmu a to tu, jak jsou všichni na tom školním nádvoří. Na jedné straně Smrtijedi, na druhé Bradavice a někde mezi nimi Voldemort. Sice to nějak takhle je i v knížce, ale moc si nevzpomínám, že by tam byla ta scéna s tím, jak se Draco přidal na bradavickou stranu a pak ho přivolají rodiče a on k nim zase přeběhne. Základní myšlenku toho, že tam takhle stojí mezi bradavickými lidmi si ponechám, dál si ji trošku přetvořím. Kdo ví, třeba se do momentu psaní téhle části ještě znovu podívám na film a napadne mě ještě něco s tímhle již zmíněným "face to face"…prostě se nechte překvapit, nebudu vám tady vykládat úplně všechno. A jéje! Tak jsem zase začala psát román na pokračování…hmmm…dost povídání, vzhůru na čtení!




"Crabbe!" rozezněl se do nastalého ticha Dracův přísný a panovačný hlas. Susan na ně dál hleděla a pochybovala o tom, že by ji byl Crabbe schopný zranit, i když pro jistotu za zády pevně svírala hůlku. "Pán zla chce Pottera živýho a myslím, že když mu přivedeme i zrádkyni, tak nás odmění sad ještě víc. Nech je žít oba." Susan se musela ušklíbnout, ale když se na ni Harry tázavě podíval, tvářila se stejně překvapeně, jako on a jen pokrčila rameny.
"Jak jste se sem vlastně dostali?" zeptal se Harry a Susan konečně došlo, že se snaží tu zmijozelskou trojici rozptýlit. Hele holka, nepraštila ses do hlavy? Já jen, že ti to došlo docela brzo. Počastovalo jedno Susanino já to druhé svými ironickými poznámkami.
"Strávil jsem tady skoro celý loňský školní rok. Umím se dostat dovnitř." Vysvětlil Draco, jakoby se jednalo o tu nejjednodušší věc na světě.
"Byli jsme schovaný venku na chodbě. Umíme dělat zatmí…zastírací kouzla! A pak ses objevil přímo před náma a říkals, že hledáš nějakej dajadém! Co je to dajádém?"
"Diadém ty troubo! A divím se, že ti zastírací kouzlo šlo, když ho ani neumíš správně pojmenovat. Myslím si, že když má Pán zla ve svých řadách takové tupce, nebude těžké ho porazit." Odfrkla si nafoukaně Susan. Tuhle trojici rozhodně nepovažovala za hrozbu.
"Harry? Ty se tam bavíš s tou holkou?" ozval se najednou Ronův hlas z vedlejší uličky. Crabbe překvapeně pohlédl tím směrem a namířil hůlkou na hromadu nábytku, která rozhodně neměřila metr nebo dva, spíš, kdyby se to znásobilo deseti.
"Descendo!" vykřikl a již zmíněná hromada harampádí se začala nebezpečně kymácet ze strany na stranu.

"Rone!" zaburácel Harry.
"Finite!" vykřikla celkem klidně Susan a hromada se přestala kymácet. "Jedna : nula pro nás. Příště tu hůlku raději ani nepoužívej, mohl by sis ublížit." Zlověstně se na něj ušklíbla Susan. Působila tak klidně a vyrovnaně, až to všechny mrazilo a děsilo. Susan byla pěkná potvora, když měla náladu. Crabbe se nijak nenechal zastrašit, zřejmě byl tak tupý, že mu nedošlo, že se Susan se prostě rovnat nemůže, a znovu namířil hůlkou na tu obrovskou hromadu.

"Ne! Když to tady všechno poboříš, mohl bys ten diadém zasypat!" vřískal vztekle Malfoy a vyrval svému 'bodyguardovi' hůlku z ruky.

"A co na tom? Pán zla chce Pottera, tak co je mi po nějakým dajadému?"
"Potter sem přišel pro něj! Takže to musí znamenat-"
"Takže to musí znamenat co?" vyprskl Crabbe vztekle a sebral svoji hůlku Malfoyovi z ruky.
"Že jsi pěkný pako, když jsi ještě nepochopil, že proti nám nic nezmůžeš." Rýpla si Susan a dál pobaveně sledovala tu roztržku. Harry se mezitím pokoušel nějak nepozorovaně dostat k bustě, kterou najednou zahlédl.
"Je mi úplně fuk, co ty si myslíš! Já už si od tebe nenechám poroučet, Draco! Ty i tvůj táta jste odepsaný!" Crabbe absolutně ignoroval Susan, která ho vlastně soustavně urážela. Byl naštvaný na Malfoye a chtěl si to s ním vyříkat hned. Harry se zatím dál nepozorovaně plížil k diadému.
"Harry? Co se to tam děje?" dožadoval se odpovědi Ron, ale stále ji nedostával a v příštích sekundách by ani nemohl. Crabbe se už absolutně pomátl.
"Harry?" začal napodobovat Crabbe tím upištěným hlasem. "Co se to tam-? Ne, Pottere! Crucio!" zařval a namířil hůlku na Harryho. 'Konečně' si všiml, že je v pohybu, ale jak už to tak u méně inteligentních bývá, nedomyslel následky svého počínání. Harry se lekl a rychle skočil po diadému. Kletba ho sice minula, ale letěla střemhlav k té bustě a diadém si tak udělal menší leteckou hodinku.
"NECH TOHO!" začal vřískat nepříčetně Malfoy. Všechno se mu vymykalo z rukou a ti jeho kumpáni ho přestávali poslouchat.
"Trošku se ti to vymyká z rukou, co Malfoyi?" pošklebovala se Susan, zatímco držela hůlku v pohotovosti, aby mohla odrazit případné kletby.

"Pán zla ho chce živého-"
"No a? Já ho přece nechci zabít!" přerušil Crabbe Malfoye. "Jestli ale budu mít šanci, udělám to, vždyť ho Pán zla chce stejně zabít, tak v čem je roz-?"
Tentokrát Goyle namířil hůlkou na Harryho a kletba v podobě rudého paprsku ho minula opravdu těsně. Na Crabbeho Hermiona vyslala omračovací kouzlo, ale Draco ho stihl strhnout stranou.
"To je ta mudlovská šmejdka! Avada kedavra!" zařval znovu Crabbe. Susan vyslala nějakou kletbu, a zelený paprsek se tak odklonil a Hermiona mohla bezproblémově uhnout.
"Už vás mám dost, vy paka! Mířit neumíte, ale hlavně, že metáte jednu kletbu za druhou!" Susan už kypěla vztekem a namířila omračovací kouzlo na Goyla, který ho dostal přímo do hlavy. Crabbe se snažil uhýbat a vyrazil Malfoyovi z ruky hůlku, která se zakutálela pod nějaký stůl. Susan v tu chvíli napadlo, že bez hůlky se nemůže bránit a mohlo by se mu něco stát.
-A není to jedno? Je to Smrtijed a ty jsi ta správná! Nebo k němu něco cítíš?
-Možná? Já nevím, ale nerada bych ho zabila právě já!
-Tak si dávej pozor, ale chraň hlavně Harryho a jeho přátele!
Její monolog přerušil nastalý zmatek. Všichni přes sebe vřískali a házeli nejrůznější kletby. Harry poprosil Hermionu, aby našla diadém a on se rozhodl je krýt. Susan k nim doběhla zrovna ve chvíli, kdy k nim mířil i Ron v závěsu s Crabbem, který právě vyčaroval…Zložár?! Že je blbej jsem věděla, ale až tak moc?
"Aguamenti!" vykřikl celkem zbytečně Harry. Ta malá troška vody se v tom teple hned vypařila.
"Utíkejte!" ozvalo se a Susan ani nezajímalo, kdo to vlastně vykřikl. Všimla si Malfoye, jak s sebou tahá omráčeného Goyla, ale raději šla pomoct Harrymu, který se snažil najít vhodnou cestu ven. Zmijozelští studenti se jí už ztratili z dohledu, co jí ale neušlo, byl Hermionin vyděšený a bezradný křik. "Co si teď počneme? Co si jen počneme!" byla na pokraji hysterie a Susan to nechápala. Byla prostě jinak založená a v podobných situacích ji to právě nakoplo k tomu, aby pořádně zapracovala na plánech, na hysterii neměla prostě čas.
"Tady!" vykřikl Harry a vytáhl z hromady haraburdí dvě masivní košťata. Jedno hodil Ronovi a druhé si sám nechal a kývl na Susan, aby si sedla za něj. Obě košťata se i se svým nákladem vznesla do vzduchu.
"Počkej, co diadém?" zařvala Susan svému 'spoluletci' do ucha.
"Musíme ho najít a musíme najít i Malfoye." Rozhodl Harry i přes Ronovy protesty se ve vzduchu otočil a hledal známky života.
"Támhle!" ukázala Susan na jakousi postavu a hned se rozletěli tím směrem. Susan doufala, že se Dracovi nic nestalo. Za tu chvilku si uvědomila, že jí asi není tak ukradený, jak se celou tu dobu přesvědčovala a i když dřív nevěděla jistě, co cítí, teď se jí zdálo, že na to konečně přišla. Bolelo by ji, kdyby ho tam nechala uhořet. Sice to nebyl bůhvíjaký dobrák, ale ona taky ne. Zabila několik lidí, sice ve snaze se neprozradit a moct potají pomáhat, ale vražda je vražda.
Malfoy už je viděl a natahoval k nim ruku. Aspoň, že tak. Pomyslela si Susan a v podstatě ani nevnímala Ronovy protesty a výhružky. Ve chvíli, kdy si uvědomila, jak moc nadšená je z toho, že žije, začínala se cítit trapně. Ani nevěděla proč, ale zřejmě to bylo tím, že ona byla vždycky taková ta silná a nezávislá osoba, s city až na druhé koleji. Zachovej si trochu té ironické a protivné tváře! Přikázala si a ani to nebylo tolik zbytečné.
"Ke dveřím, leť ke dveřím, ke dveřím!" hulákal vyděšený Draco s pusou přímo u Susanina ucha.
"Neřvi na mě, nebo tě shodím!" křikla na něj polovičně ze srandy, ale Draca to zřejmě trošku vyděsilo a zmírnil svoje zvukové projevy. O to víc se jí ale držel a Susan byla přesvědčená, že už má záda od krve. Došlo jí, že Harry nemíří ke dveřím, ale že letí ještě pro jednu věc. A co jsi čekala, že tu ten diadém nechá? Okřikla sebe, jakoby byla ten nejhloupější tvor na světě a sledovala, kde by ten diadém mohl být.
"Co to děláš, co to děláš? Dveře jsou támhle!" ječel nepříčetně Malfoy až vzteky cloumal Susan.
"Vysvětlíš mi, proč se snažíš mě shodit?! Zklidni se!" přikázala mu a ve stejnou chvíli, jako Harry uviděla diadém. Letěl s dalšími předměty vzduchem, ještě nepoškozený. Ale ohnivý vír ho táhl k sobě. Harry zamířil střemhlav dolů a Draco byl nepříčetný vzteky a strachem.
"Umíš chytat?" zeptal se Harry Susan.
"Samozřejmě, proč?"
"Jsme moc těžký, musím vyrovnávat koště! Chyť to!" přikázal Susan a snažil se držet jednu letovou výšku a moc s koštětem nepohybovat. Bylo to složité, koště nebylo stavěné na váhu tří lidí, i když horší to měl zřejmě Ron, který s sebou táhl sto kilového Goyla. Susan se naklonila, ale málem s sebou strhla Draca, který se jí držel jako klíště a ten prudký pohyb nečekal. Susan se vymrštila zpátky na koště a pootočila hlavu.
"Drž mě, ale nenakláněj se se mnou! Už tak je to složitý a já nestojím o to, hrát si tam dole na topinku!" zařvala Susan. Draco ji tedy pevně chytil, ale byl tak vyděšený strachy, že ani nevnímal, co dělá. Všichni tam měli strach, ale snažili se to nedávat najevo. Susan se znovu naklonila ve chvíli, kdy kolem ní proletěl diadém. Elegantně ho chytila a návlekla na zápěstí, ještě se ani nenarovnala a už křikla na Harryho: "Leť! Vypadněme odsud!"
Harry na nic nečekal a zamířil s koštětem ke dveřím. Všichni svorně doufali, že dveře jsou tím směrem a že budou otevřené. V tom kouři už nebylo nic vidět a Susan si byla jistá, že Ron s Hermionou a možná i s Goylem -pokud ho někde neupustili, vždyť váží snad tunu-jsou už venku na čerstvém vzduchu. Napínala zrak a doufala, že brzy uvidí dveře.
"Támhle!" ukázala celkem zbytečně Harrymu směr. Ten si těch dveří taky všiml a zamířil k nim. Oheň jim byl v patách a Draco, který byl na konci koštěte a tudíž nejblíž plamenům, řval jako smyslů zbavený. Kouř byl už úplně všude a skoro nic neviděli, navíc měla Susan pocit, že cítí plameny těsně za sebou, ale nevěnovala tomu pocitu pozornost. Byla už téměř slepá z toho kouře a tepla, skoro nic neviděla. Najednou ucítila čerstvý vzduch a tupý náraz, po kterém se s vyjeknutím svezla na zem, od které byli vzdáleni asi tak dva metry, podle jejích odhadů.
Všichni zůstali rozvalení na zemi a ztěžka oddychovali. Susan měla potřebu situaci trochu odlehčit, takže řekla první, co ji napadlo: "Zopakujeme si to ještě jednou?" byla zadýchaná, navíc kašlala, ale zřejmě jí všichni rozuměli. Směrem od Harry zaslechla něco, jako chvilkový pokus o smích a pak nesouhlasné mrmlání.
"Na!" podala Harrymu diadém a dál zůstala zhroucená na zemi. Jejich dávivé pokusy a pořádná nadechnutí přerušily rány a stádo koní s jezdci, kteří si drželi hlavy v podpaží a byli průhlednější než záclona.
Harry se vrávoravě postavil a jeho přátele ho napodobili. Susan je nesledovala, měla zavřené oči a snažila se dostat ze svých plic všechen prach. Lekla se, když ze zničeného diadému vyšel jakýsi výkřik. Konečně! Další viteál zničen! Zajásala v duchu, ale na hlas neřekla ani slovo. Nevnímala hlasy Bradavického tria, akorát pak zaregistrovala, že se zřejmě vzdálili.
"Dě-děkuju." Ozvalo se najednou. Draco se snažil vyškrábat aspoň do sedu a přitom se díval na zhroucenou Susan.
"Co? Za co?" nechápala a celkem úspěšně se posadila a opřela o zeď.
"Zachránili jste mi život. Jak jsi ho k tomu přemluvila?"
"Já ho nepřemluvila, sám se rozhodl letět tě hledat." Vydala ze sebe Susan celkem vysilujícím způsobem. Ale už trochu popadal dech, takže byla ráda aspoň za nějakou změnu.
"Vážně? Vždyť-vždyť mě nesnáší!" divil se Draco mezi záchvaty kašle.
"Jo, ale není to důvod nechat tě zemřít." Vysvětlila Susan a podívala se mu do očí. Musela se začít usmívat, protože pohled do jeho začouzené tváře a na vlasy, které se té platinové barvě nepodobaly ani zdaleka, ji doslova zabíjel smíchy. Draco pochopil, čemu se směje a sám se pousmál nad její vzezřením, ale jeho oči zabloudily k jejímu předloktí. Vyhrnul jí rukáv a podíval se na předloktí bez jediné známky znamení zla.
"Jak se ti to podařilo? Vždyť znamení je nezničitelné."
"Ne, pokud si opravdu přeješ, nebýt už na-Voldemortově straně." Zarazila se, ale to tabu a jeho jméno už zřejmě neplatilo a ona mu tak říkala ze zvyku, dokazovala tak, že z něj nemá strach.
"To znamená, že…"
"…jsem celým srdcem ten, kdo chce pravdu. Čistá krev je sice fajn, ale jinak je k ničemu a každý má právo na život. Mí rodiče sice jsou čistokrevní, z většiny, ale moje babička je mudla a pro nás to byla určitá hrdost. Máme peníze a ohromný majetek, ale přesto jsme si vybrali dům v mudlovské čtvrti…prostě mudlové jsou pro nás lidi, jako každý jiný a neděláme mezi nimi rozdíly. Pokud si tohle uvědomíš…"
"…může se toho znamení zabit taky, chápu to dobře?"
"Dokonale. Ale já tě znám a vím, cos mi řekl naposledy v Malfoy manor o tom tvém názoru na mudly…" Susan nechala své prohlášení vyznít do ticha, ale to ticho stejně moc dlouho netrvalo.
"…rozmyslel jsem si to!" ujišťoval ji horlivě Draco.
"Ale znamení tě zřejmě stejně nezbavím. To, že si jen takhle nárazově rozmyslíš své rozhodnutí jenom proto, aby ses zbavil toho znamení, ti nepomůže. Když to děláš ze sobeckých důvodů, že prostě akorát nechceš mít to znamení a uděláš pro to cokoliv, abys později neměl problémy…to je sobecké a pozná se to-"
"-Já to nedělám ze sobeckých důvodů. Když jsem tě viděl tady, jak jsi mě nechala, abych mučil toho studenta a ani ses na něj nepodívala a když jsem slyšel o té dvojnásobné kletbě, kterou si provedla na tom prvákovi, došlo mi, že to není správné. Ty, která jsi mi vždycky potají vysvětlovala své postoje, jsi tady pak musela mučit studenty a i když ses přede mnou ten večer snažila tvářit, že ti to vůbec nevadilo, poznal jsem ti na očích, jak se ti příčí. Možná jsem Malfoy a všichni si o mě myslí, že jsem ten aristokratický náfuka, ale tak trochu ty jsi byla ta, kdo mě naučil ty správné postoje." Vysvětloval jí a s každým slovem se cítil víc, jako ten malý Draco těsně před tím, než jeho matka přehodnotila názor na způsob výchovy, ale taky se cítil míň, jako pravý Malfoy. Chtěl si tleskat, ale zároveň si nadávat, že právě zradil to, v co odjakživa věřil každý Malfoy, a že tím pádem zradil i svou rodinu a otce, o jehož dobé mínění vždycky stál. A co hůř, to co tu řekl, byla pravda.
"Zní to hezky, ale…"
"…nevíš, jestli je to pravda. Fajn, tak to zkus a uvidíme. Ale budu potřebovat tvoji hůlku." Přesvědčoval ji. Goyle tam mezitím pořád ležel zhroucený a nevnímal, co se děje.
"Máš úžasný přesvědčovací talent, pořád jsi Malfoy." Ušklíbla se Susan a podala mu hůlku. "Polož ji přesně sem a v hlavě si opakuj důvody, proč už to znamení zla nechceš nosit. Bude to znít hrozně divně, ale to znamení jakoby pochopilo, jestli to myslíš vážně, nebo ne a uvidíš, jestli zmizí, nebo ho tam pořád budeš mít." Vysvětlovala Susan. Draco si chvíli pozoroval své předloktí a přemýšlel. Nevěděl, jestli to má udělat. Chtěl by být jako Susan, nechtěl by být tím, kdo by zničil mudly jenom proto, že se narodili v mudlovských rodinách, vždyť pokud dostali schopnosti, muselo to něco znamenat. A taky trochu nechtěl mít problémy v pozdější době, ale věděl, že tohle se jako důvod nepočítá. Hlavním článek v boji proti Voldemortovi byl odjakživa Nebelvír a tam se zbabělost netrpěla. Ano, nebo ne? Jít proti Vodldemortovi, nebo ne? Zradit rodinu, nebo ne? Pomoc při záchraně mudlů, nebo ne? Miliarda otázek se mu honila v hlavě. Vůbec si nebyl jistý, co má dělat a i v tu chvíli si přál mít aspoň trochu ze Susanina charakteru. Ona věděla, co dělat. Vždycky se zachovala správně, ale co bylo v tuhle chvíli správné?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Josette Onnie Oleander Josette Onnie Oleander | 4. května 2012 v 14:03 | Reagovat

S tým znamením si to super vymyslela :D

2 Surynka Surynka | Web | 10. května 2012 v 18:51 | Reagovat

[1]: děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx