1. Začátek

23. května 2012 v 0:01 | Pouli |  Modrá krev nestačí
Věnováno Charlie E.



Edwina Winstoneová vždy patřila k horní vrstvě. A do svých jedenáctých narozenin se tak i cítila. Rodový strom Winstoneových začínal u Marie Hannoverské, sestry krále Jiřího III. Edwinin dědeček zasedal ve sněmovně Lordů. Otec vlastnil několik továren na masové konzervy. Celá rodina měla po generace jméno, vliv a peníze.

Jenže v čistokrevné kouzelnické společnosti nebyla Edwina ničím.

Nová skutečnost do ní uhodila o to tvrději, že Moudrý klobouk ji zařadil do Zmijozelu.

Poprvé přišla Edwina do Bradavic se zcela naivními představami. Celý dosavadní život byla zvyklá být něco více. A nyní se musela smířit se skutečností se se nachází až pod čarou společenského žebříčku. Nebyla by ovšem Winstoneová, aby s tím něco neudělala.

Zatnula zuby a se vrhla do studia ze všech sil. Stala se nejlepší v ročníku, ve všech předmětech. Její ctižádosti to bohužel nestačilo. Edwina měla neobyčejné kouzelnické nadání. Brzy nechala spolužáky daleko za sebou. Výklad profesorů pro ni byl až příliš stručný a okrajový. Začala trávit dny samostudiem a právě tehdy objevila krásu černé magie.

Úměrně k rostoucím znalostem temného druhu magie se zvyšoval také respekt jejích spolužáků vůči ní. Postupně se vytratili urážky a legrácky směřované na její osobu. Do roka přestala být ignorována a konečně začínala patřit do míst, kam duši položila už dávno.

Jedna věc se jí přesto stále nedařila. Ta o niž stála nejvíce. Získat srdce Reguluse Blacka. Toho, kterého milovala od prvního okamžiku. V jehož černých očích se utopila už dávno.

Nemluvil s ní, pokud nebylo zbytí. Vyhýbal se jí, kdykoli dostal příležitost. Byla pro něho přítěží, odpadem a skvrnou na jeho pověsti.

Byla zkrátka špatná doba na to, pocházet z mudlovské rodiny. A milovat někoho s hlavou plnou čistokrevných žvástů.

Edwina věděla, že pro Reguluse nebude nikdy dost dobrá. Že její modrá krev v kouzelnickém světě nestačí. Ale naučit se žít s touto vědomostí, jí chvíli zabralo.

<><><><><><><><>


<><><><><><><><>

"A co tam dát tři sušené ostranky místo dvou?" navrhl Severus Snape a zamyšleně krčil nos nad kotlíkem. Uvnitř tiše pobublával fialový lektvar.

"To by mohlo pomoci," souhlasila Edwina a vhodila do kotlíku přísadu navíc. Lektvar maličko vyprskl, obalil nebohého tvorečka a pozvolna změnil zabarvení více do nachova.

"Tvar a vzhled jsou správné," zkonstatoval vědecky Severus. Radost z úspěchu byla patrná pouze na jeho očích, které se mírně rozsvítily.

Přestože Edwina byla o rok mladší, svým nadáním k lektvarům se téměř rovnala Severusovu. Poté, co se pohádal s Lily (když jí nazval mudlovskou šmejdkou), trávil s Edwinou spoustu času. Jejich vztah nebyl přímo přátelství. Spojovalo je nadšení pro lektvary a černou magii.

"Musíme ověřit ještě účinky," řekla Edwina a odlila vzorek lektvaru do čistého pohárku. Severus ho nejprve nedůvěřivě očichal. Zúžením očí, dal Edwině najevo, že na něm neshledal žádnou chybu. Poté se zhluboka nadechl a lokl si. Upravené lektvary zkoušel pokaždé Severus. Edwina dosud nenašla odvahu.

Asi nekonečně dlouhou vteřinu se nic nedělo. Pak do opuštěné učebny vtrhl Sirius Black.

"No ovšem. Srabus a Princezna. Nebo vám mám říkat Princ dvojí krve a Lady Sordes*? To zní přeci mnohem vznešeněji. Zvlášť, když jste si ta jména vybrali sami."

Severusovi se začínala vracet barva. Nejdříve vypadal jako naprosto zdravý mladík. Postupně začínal být v obličeji až příliš brunátný. "Blacku, vypadni!" řekl a pokračoval v rudnutí, až dosáhl jasně červené barvy. Jako telefonní budka. Náznak, že lektvar nefunguje, jak by měl.

"Ale, no tak, Vaše jasnosti, snad se nestydíme?" provokoval Sirius.

"Blacku, odejdi. Nebo ti budeme muset pomoct," vyhrožovala Edwina.

"Už se na to těším," mrkl na ni.

Edwina vytáhla hůlku a namířila jí na Siriuse.

"Neblbni, Princezno. Jseš v tom sama, víme? Srabus se nemůže rozhodnout, jestli zdrhne nebo zůstane," řekl Sirius posměšně a trhl bradou směrem k Severusovi. Ten stále seděl na zemi vedle kotlíku a střídavě byl a nebyl vidět.

Před Blackovým vpádem se Severus a Edwina snažili vylepšit lektvar neviditelnosti. V současnosti sice existoval, ale většina jeho přísad byla nedostupná a samotná příprava trvala tři měsíce.

Severus například nahradil křídlo Ishskarionské mušky, medem, třtinou a kostřavou. Ishskarionské mušky lze totiž spatřit pouze v okamžiku jejich smrti. Před a po ní jsou neviditelné. (A proto jsou logicky přísadou do lektvaru neviditelnosti.) Problém je, že nelze určit kdy a kde nějaká muška zemře a získání jejího křídla je tak čistě dílem zázraku.

"Slyšela jsem, že ty sám jsi utekl z domu. To muselo tvé matce zlomit srdce," rýpla si Edwina. Nebála se souboje s Blackem. Věřila, že je lepší než on. První tři roky na škole se musela neustále bránit náhodným útokům od svých Zmijozelských spolužáků. Převážně kvůli své mudlovské krvi. Občas proto, že má špatný odstín blond vlasů, útočník měl k snídani uzenáče, venku prší nebo prostě proto.

"Moje matinka žádné srdce nemá," odpověděl Sirius pohrdavě. "Je to hnusná čistokrevná zmije."

"Impedimenta!" vykřikl někdo za Siriusem a odhodil ho přes celou učebnu. Sirius narazil na tvrdou stěnu a omráčeně se po ní svezl na zem. Hůlka mu vypadla z rukou a odkutálela se několik kroků od něj.

Severusovi, který byl v ten okamžik viditelný, se po mrtvolně bledé tváři rozlil úsměv. Doba, kterou trávil jako neviditelný se zkracovala.

Edwina vyhodnotila Siriuse jako - momentálně není hrozbou - a otočila se, s připravenou hůlkou, k útočníkovi. Ale ve dveřích stál jen Regulus Black.

Regulus ignoroval Edwinu i Severuse a pomalu došel k Siriusovi a namířil na něj hůlkou. Sirius se mátožně otočil a vsedě opřel o stěnu za sebou. Jazykem si zkontroloval počet zubů v ústech a ukazováčkem pravé ruky se opatrně dotkl špičky zlomeného nosu. Bolestivě sykl.

"Laskavě-přestaň-urážet-mou-matku," odsekával rozčileně Regulus a doprovázel svá slova šviháním hůlky ve stejném rytmu.

"Kousl jsem se do jazyka," oznámil mu vyčítavě Sirius. Jestli ho nějak vzrušovalo, že na něj Regulus míří hůlkou, zatímco jeho vlastní se válí několik kroků od něj, nedal to na sobě znát.

Regulus se zhluboka nadechl, než znovu promluvil. I tak neměl k nepříčetnosti daleko. Jen se mu lépe vyslovovalo. "Uvalil jsi hanbu na celou rodinu, když jsi zdrhl. To ti nestačí? Musíš ještě pomlouvat vlastní matku?"

"Hele, bratře, uklidni se," chlácholil Reguluse Sirius. Začínalo mu docházet, že jeho bratr se stěží ovládá.

"Já už nejsem tvůj bratr," okřikl ho Regulus a ze špičky jeho hůlky vytrysklo několik jisker. "Vyjádřil jsi to dost jasně, když jsi v létě utíkal k Potterům."

Sirius nervózně polkl. Edwina pomalu došla k Regulusovi.

"Regulusi," řekla tichým, ale pevným hlasem a jemně mu položila ruku na paži. Nepatrně k ní nahnul hlavu. Pak opět věnoval veškerou pozornost Siriusovi.

"Už nikdy nebudeš mluvit o naší rodině," varoval Regulus bratra. Jeho hlas byl klidnější a v očích se nelesklo tolik zuřivosti. "Rozumíš?"

"Ano, pane," vysmíval se mu Sirius. Vrátilo se mu sebevědomí. Vždy viděl Reguluse jako mladšího a slabšího.

"Confingo ossa!" vykřikl Regulus a švihl hůlkou. Všichni v místnosti uslyšeli praskání kostí. Sirius bolestivě vydechl a popadl se za žebra.

Z chodby se ozvali kroky. Edwina a Severus namířili své hůlky na nově příchozí: Siriusovi kamarády. Pottera, Lupina a Pettigrewa. Regulus nespustil oči ze Siriuse. Klekl si vedle něho a něco mu tiše, ale důrazně vysvětloval. Sirius mlčel. Stálo ho spoustu sil a bolesti, jen se nadechnout.

"Co jste mu udělali?" zeptal se James Potter a mířil hůlkou na Edwinu. Stála mu ve výhledu na oba Blackovi, a tím mu znemožňovala vyslat kletbu na mladšího z bratrů.

"Co si zasloužil," odpověděla nenuceně Edwina a očima si Jamese měřila. Pohledem mu říkala: Nevěřím, že jsi pro mě nějaký soupeř. Zkus zaútočit a já tě rozsekám.

"Srabusi, povedlo se ti najít přátele. A společně jste se rozhodli zaútočit na jedince. Velmi statečné," poznamenal James na Severusovu adresu.

"Jsem rád, že to říkáš, Pottere. Obyčejně útočíte vy čtyři na mě," ušklíbl se Severus a vlivem špatně působícího lektvaru se opět zneviditelnil. Bylo jasné, že vylepšit původní recept, se jim nepovedlo.

"Ale, no tak, Srábku, kam se schováváš? Ještě není konec. Buď velký hošík a vylez," lákal Severuse James medovým hlasem plným posměchu.

Ze Severovy hůlky vystřelilo světlo a prolétlo Jamesovým břichem. Chlapec se přikrčil jako při pokloně, zároveň však vyslal vlastní kouzlo po Severusovi. Zmijozelský hábit, který jediný byl v ten okamžik vidět, rychle uskočil stranou a zachechtal se.

"Tak dost," prohlásil rozhodně Remus Lupin a podíval se Edwině do očí. "My odcházíme." Edwina němě přikývla a mírně sklonila hůlku. Stále byla připravena zaútočit nebo se bránit.

Lupin vyslal Jamese a Petra, aby pomohli Siriusovi vstát. Sám hlídal střídavě Edwinu, Reguluse a Severuse, který opět nabyl viditelné podoby.

Regulus popošel několik kroků a zvedl Siriusovu hůlku ze země. Se širokým úsměvem jí vrátil bratrovi. Připlácl mu jí na hruď, na poraněná žebra. Sirius sykl bolestí a probodl bratra pohledem. Regulusův úsměv se prohloubil. James si kamarádovu hůlku strčil do kapsy.

Když odešli, otočila se Edwina na Reguluse. "Lepší?"

"Ne. Utekl a nechal všechno na mě. Matku jeho odchod velmi trápí. Bojí se, co řeknou lidi."

Edwina se utápěla v Regulových ustaraných očích a přemýšlela, co říct, jak mu pomoci. Regulus popošel k ní a odevzdaně si položil hlavu na její rameno. Překvapil ji. Nikomu už dlouho nedovolila, aby se k ní tolik přiblížil. Ani Severusovi ne. Opatrně zabořila levou ruku do Regulusových vlasů a pravou mu konejšivě přejela po zádech, až jí nakonec nechala ležet kolem jeho ramen.

Po chvíli se Regulus narovnal. Věnoval jí vděčný, smutný úsměv a odešel. Edwina se za ním zmateně dívala.

"Využije tě a odhodí. Black jako Black," prorokoval znechuceně Severus a začal sklízet přísady na nefungující lektvar.

"Namíchali jsme jenom hodinovou dávku. Už by to mělo brzy skončit," informovala Edwina Severuse, když si všimla, že si prohlíží své neviditelné ruce.

"Příště tam musíme přidat růžkatec. Měl by ustálit účinky," řekl zamyšleně.


-----
*Našla jsem ve slovníku, že Sordes znamená latinsky špinavý. Edwina si říká Lady Sordes, kvůli svému původu a nečisté mudlovské krvy. Nápad na přezdívku odkoukala od Severuse, který si říkal Princ dvojí krve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx