27. souboj - 1.část

9. dubna 2012 v 11:11 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
Tahle a příští kapitola se věnuje hlavně Jamesovi. Dějově mi to přišlo moc na jednu kapitolu, tak jsem to rozepsala do dvou. Snažila jsem se, aby konec nevyzněl moc otevřeně. Spousta věcí se vysvětlí až v další kapitole/části.

Věnováno Surynce a chillychilly


Třída pracovala neslyšně. Profesorka Lloydová nepřipouštěna na svých hodinách žádná vyrušování. Sama tiše procházela mezi lavicemi pracujících studentů a upozorňovala je na chyby, které dělali.
Ze školní chodby začaly do učebny pronikat zvuky boje. Profesorka Lloydová si přísně změřila studenty ve třídě, jakoby by původci hluku byli oni.
"Pokračujte v práci," nakázala a klidně opustila učebnu. Na chodbě před ní sváděli souboj James Potter a Stephen Gleese. Pouze ve dvou, bez svých obvyklých pomocníků. Jeden na druhého se maximálně soustředil. Kouzla létala na všechny strany. Naštěstí byli tou dobou ostatní studenti na jiných hodinách nebo si užívali jarního slunce venku.
"Okamžitě přestaňte!" zaječela profesorka.
James její slova vyplnil a sklonil hůlku. Ve vteřině ji musel znovu pozvednout, aby odrazil další Gleesovu kletbu. Nebyl dostatečně rychlý a levou rukou mu proletělo několik nožů. Tak se alespoň James cítil a rudnoucí rukáv mu napovídal, že jeho pocity nebudou daleko od pravdy.
"Tak dost!" Profesorka bez zbytečných odkladů oba chlapce odzbrojila. Gleese si jí nevěřícně prohlížel. Vypadal, že teprve nyní zaregistroval její přítomnost.
"Tohle už jste přehnali, pánové," oznámila jim rozčileně. "Jak si vůbec můžete dovolit něco takového? Na školní půdě. Kouzelnické souboje jsou přísně zakázané."
"My...," začal James.
"Mlčte! Za tohle vás čeká vyloučení. Soustavně oba porušujete školní řád. Ale takováhle drzost tu ještě nebyla. Přímo před mojí učebnou. Nechápu, jak jste mohli být tak hloupí a myslet si, že vám to projde."
"Paní profesorko, musíte něco vědět," řekl James.
"Tak musím, Pottere?" nadzvedla pohrdavě obočí.
"Ano," polknul James. "Gleese..."
"Vás samozřejmě vyprovokoval. Vše je jeho vina," dokončila za něj profesorka. "To už jsem od vás slyšela mnohokrát. A stačilo. Oba dva se okamžitě přemístíte do ředitelny a tam můžete vyprávět své příběhy. Ale doporučovala bych vám nelhat."
Po zemi k profesorce houpavým krokem došla malá trumpeta. Tak tři palce veliká. Nadechla se (a při tom nepatrně nafoukla) a začala velmi hlasitě troubit. Profesorka jí mávnutím hůlky umlčela a otočila se zpátky na Jamese. Pod tíhou jejího pohledu si přál být míle daleko.
Gleese se bavil problémy svého nepřítele až do chvíle, kdy k se k profesorce dokolébala nová trumpeta. Za ní se postupně trousily další.
"Pottere!" zahromovala profesorka a její hlas byl schopný sekat hlavy.
"Jsou v Gleesově brašně," prozradil James a vyrazil chodbou. Gleese se přestal usmívat a zbledl. Rozeběhl se, aby ke svým věcem dorazil jako první. Profesorka je sledovala velmi těsně. Přesto je na okamžik ztratila z očí.
Když se oba opět objevili v jejím zorném poli, přehraboval se Gleese zuřivě ve své brašně a druhou rukou odstrkoval Jamese. Gleesovu bradu začínala zdobit modřina.
Profesorka si kouzlem brašnu přivolala k sobě. Trumpetka, která z ní právě vylézala, se nebezpečně zakolíbala na jejím okraji. Nakonec se udržela vevnitř a troubila profesorce do obličeje.
"Přestaňte se prát," přikázala chlapcům zbytečně. Oba jí totiž napjatě pozorovali. Přesněji tašku v její ruce. "Co je s ní?" zamávala profesorka brašnou a mimoděk z ní vysypala právě umlčenou trumpetku. Té na zemi k páru nohou dorostly také dvě ruce, které si trucovitě dala v bok. Silně naprázdno foukla, jako když se člověk učí pískat a pomalým houpavým krokem se vydala na cestu někam daleko.
Profesorka uraženou věc ignorovala a nařídila Gleesovi, aby vyprázdnil svou brašnu. Zkusil odmluvit jen jednou, než úkol provedl. Vyskládal na zem školní chodby dva brky, kalamář, pár sešitů a učebnic, balení Bertíkových fazolek tisíckrát jinak, žlutou krabičku a cestovní balení Kouzelnických šachů.
"Z čeho lezou ty trumpety?" zeptala se profesorka zatímco obracela prázdnou brašnu v rukou, aby se přesvědčila, že v ní skutečně nic není.
"Z té žluté krabičky. Stačí jí uzamknout tou páčkou na straně a ony přestanou," odpověděl James a Gleese krabičku dle jeho rady okamžitě zajistil.
"Tak to bychom měli. A teď jděte oba do ředitelny. A cestou žádné bitvy."
James udělal několik rychlých kroků směrem k profesorce. Sehnul se a hbitě zvedl ze země jeden ze sešitů a podal ho profesorce. Gleese po něm vztekle chňapl, ale bylo pozdě.
"Podívejte se do toho," řekl James profesorce. Naléhavost v jeho hlase jí donutila sešit otevřít. Gleese jí ho vyrval z rukou a schoval si ho za zády. Teprve poté mu došla nesmyslnost jeho jednání.
"Tak mi to vraťte," vybídla ho profesorka a on neochotně poslechl.
"Potter mi to tam nastrčil. Nevěděl jsem o tom," prohlašoval a nervózně pozoroval profesorku při čtení. Ústa se jí smrštila do přísné tenké čáry. Celé tělo napjalo hněvem.
"Co má tohle znamenat!?" vřískla.
"Ten černý brk. To je on," řekl James a ukázal na jeden z Gleesových brků, které se válely na školní chodbě.
"Říkám: To všechno Potter. Není to moje," bránil se Gleese, ale nezněl moc přesvědčivě.
"Takže nápis na první stránce říkající majetek Stephena Gleese, je tam pro srandu?" poznamenala profesorka sarkasticky.
"To Potter. To on to napsal. Já bych nikdy..."
"Nikdy byste si nepsal do deníku jak moc nenávidíte mudly a studenty z mudlovských rodin. Jak se jich toužíte zbavit. A nevytvořil byste kletbu, která může vaše přání vyplnit a neuvalil jí na obyčejný brk, který by nikdo nepodezříval?" shrnula profesorka obsah sešitu ve svých rukou.
"Ano. Tedy ne," blekotal Gleese.
"Pottere," obrátila se profesorka na Jamese. Polekaně sebou škubl. Už si začínal myslet, že jeho plán vyšel. Tentokrát neměl pouze své slovo. Konečně měl i důkazy. Tohle byla poslední šance, jak Gleese usvědčit a James si to moc dobře uvědomoval. Vsadil vše na jednu kartu a nemohl teď prohrát.
"Ta kletba je Gleesova práce. To přeci musíte vidět," prohlásil ostře a pohlédl profesorce vzdorovitě do očí.
"Laskavě upravte svůj tón," upozornila ho. A dodala mírněji: "Zajděte do mé učebny. Mám právě hodinu s prvním ročníkem, kterou zjevně nedokončím. Vyřiďte jim, ať dodělají svou práci a vzorky mi nechají na katedře. A zdůrazněte jim, ať po sobě poklidí. Pak přijďte za námi do ředitelny."
James zůstal stát jako opařený. Ještě před chvílí začínal věřit, že prohrál. Z otupělosti ho vytrhla opět profesorka: "Nerozuměl jste. Tak jděte." Její příjemný tón byl pryč.
James se s bušícím srdce rozeběhl zpět k učebně lektvarů. Než zmizel za rohem, přesvědčil se, že profesorka Lloydová strká Gleese směrem k ředitelně a bere sebou veškerý obsah jeho školní brašny. Včetně prokletého brku a deníku, kde je veškerý Gleesův postup na kletbě zaznamenán.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ S vyplazeným jazykem
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 9. dubna 2012 v 12:15 | Reagovat

Wow, mne sa táto časť veľmi páčila, konečne ten hnusný debil dostane, čo si zaslúži... predpokladám a dúfam :D.
Som zvedavá na pokračko :).

2 Nelsh Nelsh | 17. července 2012 v 14:18 | Reagovat

Nóóóóóóóó to bylo něco! Božouchové!!! :-)  :-D  :-P  :D

3 Pouli Pouli | Web | 20. července 2012 v 19:12 | Reagovat

[2]: Božouchové je skvělé slovo. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx