27. kletba - 2.část

11. dubna 2012 v 16:14 | Pouli |  Zápisky z Bradavic
A druhá půlka kapitoly je na světě!


James splnil rozkazy profesorky Lloydové naprosto přesně. Většina prvňáků, se kterými měla profesorka hodinu Lektvarů poctivě pracovala na svém lektvaru. Dva mrňousové odvážně stáli za dveřmi a škvírou vykukovali ven. Jakmile spatřili Jamese, vyběhli zpět na svá místa.
"Paní profesorka musí vyřídit něco naléhavého. Dokončete své lektvary, podepište si vzorky a nechte je na profesorčině stole. Pak po sobě ukliďte. Zdůrazňuji: ukliďte. A pořádně." Jamesovi bylo jasné, že by to byl on, koho by profesorka přetrhla a nechala učebnu vydrhnout. Prváci mu vše odkývali a začala kolektivně dodělávat jednotlivé lektvary. James zamířil k ředitelně.
U chrliče si uvědomil, že se dovnitř nedostane, protože nezná heslo. V minulosti navštívil ředitelku McGonagallovou v její pracovně mnohokrát. Pokaždé ho do ní však někdo přivedl. Jednou ho při tom školník celou cestu držel za ucho. James ho nechal, protože mu přišlo ohromně legrační házet útrpné obličeje po studentech, které míjeli.
"Jamesi," oslovil ho profesor Neville Longbottom. "Volala mě ředitelka. Co jsi zase provedl?"
"Proč já?" tázal se dotčeně James.
"No tak, Jamesi. Přeskočme tuhle nudnou fázi a řekni mi vše rovnou."
"Měl jsem kouzelnický souboj s Gleesem."
"Jamesi!" zvolal pohoršeně profesor.
"Měl jsem to naplánované," honem ho neúspěšně uklidňoval James.
"To ti moc nepřilepší. Jak tě, u Merlina, napadlo vyprovokovat kouzelnický souboj?"
"Nešlo o ten souboj. Potřeboval jsem ukázat na něco jiného. A nenapadl mě lepší způsob, jak si získat pozornost."
"Každý rok slibuju tvým rodičům, že na tebe dám pozor. A pokaždé jim pak píšu omluvné dopisy. Dočkám se někdy doby, kdy se uklidníš a začneš se chovat jako slušný člověk?"
"Neville. Mrzí mě, že se mnou máš starosti. Spousta těch mých průšvihů není úmyslná. Co kdybychom šli do ředitelny. Zkusím to všechno vysvětlit," navrhl James smířlivě. Nikdy si neuvědomil, jaký dopad mají jeho legrácky na Nevilla. Byl jejich rodinným přítelem, co je James naživu.
"Dobře. Errare humanum est," řekl Neville chrliči. Ten ustoupil a odkryl schodiště za ním. "To znamená: Chybovati je lidské," vysvětlil Neville Jamesovi význam latinských slov. James jen mlčky přikývl a následoval Nevilla po schodech nahoru.
Neville zaklepal na dveře ředitelny a po vyzvání oba vstoupili. Gleese a ředitelka McGonagallová seděli naproti sobě u jejího stolu. Profesorka Lloydová stála vedle ředitelčiny židle, ruce zkřížené a přísným pohledem si Gleese měřila.
"Dobře tedy, vyslechnu si ještě verzi druhé strany," říkala právě ředitelka McGonagallová a kývla na Nevilla a Jamese, aby šli blíž. "Pane Gleesi, počkejte prosím zatím na chodbě."
Gleese neochotně vstal a opustil ředitelnu. Když procházel kolem Jamese, neodpustil si mu šeptnout: "Tohle si vypiješ. Těš se."
"Sedněte si," ukázala ředitelka McGonagallová na prázdnou židli, jakmile za Gleesem bouchly dveře. James se posadil. Neville si stoupl vedle ředitelčiny židle z druhé strany než profesorka Lloydová. James si připadal, jakoby seděl před porotou u soudu.
"Pan Gleese tvrdí, že veškerá vina padá na vaši hlavu," informovala ho ředitelka. "Popravdě si nemyslím, že by byl natolik hloupý, aby ten prokletý brk nosil po škole i s poznámkami. Takže vysvětlujte," vybídla Jamese.
"Je to s tebou dost nahnuhý, hochu," upozornila ho podobizna Phinease Blacka, která visela na stěně u okna. Všichni bývalí bradavičtí ředitelé byli přítomni ve svých obrazech a se zájmem ho pozorovali.
"Gleese se mezi svými často baví vtipy o mudlech. A vykládá jim rozvleklé teorie o lepším světě bez nich," začal James vyprávět. Phineas Black opovržlivě protočil oči.
"Gleese opravdu není pitomec. Mimo své věrné si dává pozor na jazyk.
Před Vánoci jsem zaslechl, jak se někomu vytahuje s kletbou, která by všechny mudlovské čaroděje mohla odstranit. Víc o ní jsem zjistil až před měsícem. Ta kletba je v tom černém brku. Gleese ho vybral, protože je to nenápadný předmět. Asi ho inspirovala přenašedla. Nikdo by nepodezříval obyčejnou věc. Je to lepší volba než starodávný diadém."
"Ano, četli jsme tu část v Gleesových poznámkách v deníku," přerušila ho profesorka Lloydová. "Ta kletba je účinná pouze proti čarodějům z mudlovských rodin nebo samotným mudlům."
"Jo, přesně," přikývl James. Neville se zájmem zvedl deník ze stolu a začal v něm zběžně listovat.
"Nevím, jak Gleese docílil toho, aby ta kletba působila jen na ně. Pokud vím, tak brk ještě nevyzkoušel, takže by nemusel fungovat."
"Podle deníku chtěl první zkoušku provést při květnové návštěvě Prasinek," řekl Neville a ukazoval patřičnou stránku s informací oběma profesorkám.
"Existují způsoby, jak identifikovat čaroděje z mudlovské rodiny," prozradil Jamesovi Brumbálův obraz. Všichni bývalí i současní učitelé Bradavic se na něho se zájmem otočili. "Před desetiletími jsem četl knihu jednoho bezvýznamného kouzelníka. Byla po několika letech stažena z prodeje. Odkoupeny byly pouze čtyři kusy. Tvrdil, že úplně první čaroděj také pocházel z mudlů. Neměl tedy žádné zděděné magické schopnosti. A stejné znaky mají i všichni další potomci mudlů. Jsou vlastně prvními kouzelníky ve své linii. Další z jeho teorií byla, že díky tomu jsou lepší a důležitější než všichni kouzelníci, kteří své schopnosti zdědili. Možná proto se kniha neprodávala," zamyslel se a odmlčel.
"To je samozřejmě zajímavé, ale teď řešíme jiný problém," upozornila profesorka Lloydová.
"Věděl jsem, že kdybych vám to přišel říct, nevěřili byste mi. Potřeboval jsem důkaz. Ale Gleese by vám ho sám nepřinesl. Potřeboval jsem, aby jste ty věci u něj našli," pokračoval James ve vysvětlování.
"Takže jste mu je do jeho školní brašny opravdu podstrčil?" zeptala se ředitelka McGonagallová.
"Ano."
"A vyprovokoval jste ten váš souboj?"
"Ano, to taky."
"V této části se s panem Gleesem shodujete."
"Ale ty věci jsou skutečně jeho. Věříte mi to, ne?" James začínal být zoufalý.
"Moc dobře víme, že se s panem Gleesem nemáte rádi," promluvila profesorka Lloydová. "Jsem ochotna spíše věřit, že jste mu vše podstrčil, aby jste ho očernil. Jen další z vašich vylomenin. I když jste jí překročil spoustu hranic."
"Eleanor, myslím, že tohle je zbytečně složité na prostou lumpárnu," zastal se Jamese Neville. Profesorka Lloydová souhlasně přikývla. "To je pravda. Ale takhle mocná kletba?"
"Chápu, vaše obavy, Eleanor," řekla profesorka McGonagallová. "Něco takového jsme tu neměli od Voldemortova pádu."
"Musíme celou věc vyšetřit," rozhodla profesorka Lloydová. "Nejprve musíme mít jistotu, že ten deník je skutečně majetkem pana Gleese."
"Použijte Possessio," navrhla znuděně podobizna Severuse Snapea.
"Ovšem, praktické řešení," zaradoval se Neville a namířil hůlkou na deník. Zvedl se z něj obláček prachu, který se zformoval v obličej Stephena Gleese a řekl jeho hlasem jeho jméno.
"Používáme tohle kouzlo, když si nejsme jisti, který ze studentů skutečně napsal odevzdanou práci," vysvětlil zmatenému Jamesi Neville. "Pokud by Gleese tento deník pouze opsal, ale nevymyslel, nepotvrdilo by ho kouzlo jako jeho autora."
"Navrhuji okamžité vyloučení Stephena Gleese," řekla pevným hlasem profesorka Lloydová, ředitelka Zmijozelské koleje.
"Přijímám. Do večera to bude oficiální. Musíme v tomto směru provést ještě další kroky," přikyvovala ředitelka.
"Nechápu jednu věc. Jak se ti povedlo dát Stephenu Gleesovi do brašny ten brk a deník. Musel je dobře schovávat," změřil si Jamese Neville pronikavým pohledem.
"Totiž, to udělal... Slíbil jsem mu, že ho neprozradím."
"Někdo vám pomohl? Řekněte, kdo? Máte mé slovo, že jeho jméno mimo mou ředitelnu už nezazní," vybídla Jamese ředitelka. Neville na Jamese povzbudivě kývl.
"Malfoy. Udělal polovinu práce. Našel Gleesův deník. Tak jsem zjistil přesněji o jakou kletbu jde. A připravil vše Gleesovi do brašny. Ale nesmíte nikomu říct, že to byl on. Už teď nemá Malfoye nikdo moc v lásce. Sežerou ho, jestli zjistí, že zradil hlavu své koleje."
"To jsem snad já," odporovala profesorka Lloydová. "Ale máš částečně pravdu. Stephen Gleese je velmi oblíbený."
"Pane Pottere, odvedl jste dobrou práci. Ujišťuji vás, že Stephena Gleese čeká trest. A ne pouze školní. Přesto, kouzelnické souboje jsou zakázané. Pro tentokrát z toho vyjdete bez úhony. Ale raději, ať se to neopakuje. Teď jděte. Jistě máte dnes ještě nějaké školní povinnosti. A s nikým o panu Gleesovi, kletbě a všem, co jsme tu dnes probírali nemluvte," řekla ředitelka McGonagallová a začala úkolovat také oba přítomné profesory.
James se pomalu zvedl. Neville mu ukázal zdvižený palec, ale nijak dál se mu nevěnoval. Pozornost všech už patřila ředitelce. James cítil, jak mu ze srdce spadl obrovský balvan.
Před ředitelnou přecházel Gleese. James na něho úplně zapomněl. Když ho Gleese přirazil ke stěně a zraněnou ruku mu zkroutil za zády, bolestivě si uvědomil, že jejich hůlky má stále v držení profesorka Lloydová.
"Něco jsem ti slíbil, Pottere," zasyčel mu Gleese do ucha. A pak najednou nebyl a James měl opět volný prostor k dýchání.
"Uklidněte se!" přikázala profesorka Lloydová Gleesovi, který se opět tvářil jako nevinný svatý. "A vy si zajděte na ošetřovnu s tou rukou," řekla Jamesovi a podala mu jeho hůlku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 °Alex °Alex | Web | 11. dubna 2012 v 20:10 | Reagovat

Haha, dostal, čo si zaslúžil!!! :D
Super kapitola, veľmi sa mi páčila, teším sa na pokračovanie, som zvedavá :D.

2 Nelsh Nelsh | 17. července 2012 v 14:32 | Reagovat

ÓÓÓÓÓÓÓÓÓ proboha to bylo super!!! ??? Měla jsem dojem, že mi vypadnou oči z důlku jak nadšeně jsem se do toho začetla O_O Par-ráda!!! :-)  :-D  :-P  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx