26 - Harry Potter na hradě!

26. dubna 2012 v 13:11 | Surynka |  Pravá identita
Takže zlatíčka, přináším vám další kapitolku. ("No nepovídej, opravdu? Kdybys mi to neřekla, tak to ani nevím…") Přesné datum začátku psaní této kapitoly zní: 17. březen 2012 0:29. Tak to tu máte. Docela ráda bych si šla lehnout, ale vím, že ve vašem i svém vlastním zájmu musím nějak pokročit, takže se vydávám do vod dosud neprozkoumaných; vstupuju opravdu do knihy vytvořené J.K.Rowling. Prostě vstupuju se svými postavami do děje v posledních kapitolách, předem se chci omluvit za možné nejasnosti, či fakty, které nebudou sto procentně souhlasit se skutečností-ráda uvidím, že mě na to upozorníte. Ale taky musíte počítat s tím, že si ten děj taky musím trochu přetvořit, když chci, aby byla Sue užitečná. Taky bych se chtěla omluvit, že to trvalo tak dlouho( i když si toho možná nikdonevšiml). Začala jsem psát v sobotu brzy ráno (pche, v půl jedný ráno), ale pak jsem se z nedostatku času nedostala k pokračování…. Jinak přemýšlím, že bych mohla přestat s touhle snůškou keců, která asi stejně nikoho nezajímá (a upřímně pochybuju, že to někdo čte) a opět vás vyzvat ke čtené další mé kapitolky.

Nevěděla, kolik času uplynulo od toho incidentu před hospodou U Tří košťat. Snad minuta? Hodina? Den? -To už bych přeháněla, ale proč se do toho pletu?!- Od Tří košťat zamířila hned do hradu a nyní nevěděla, jak dál. Bezcílně bloudila po všech možných chodbičkách, když zaslechla hlasitější hovor někde na chodbě, snad poblíž západní koleje. Rozeběhla se tam. Nechápala se, vždyť se klidně mohlo jednat jen o studenta, který porušil večerku. Student, který porušil večerku? Dnes v noci? To by byla pěkně blbá náhoda! Prohánělo se jí hlavou, když utíkala k místům, odkud slyšela zvýšené hlasy.
Doběhla na chodbu k otevřeným dveřím nějaké učebny, kde stáli McGonagallová, profesor Kratiknot a profesorka Prýtová. Podívala se dál a viděla Snapea, kterak mizí v okně a McGonagallová za ním vztekle křičí, že je zbabělec. Konečně taky někdo zařval na něj. Neubránila se Susan zlomyslnému úšklebku. Do třídy se právě vřítil Harry a v závěsu za sebou táhl Lenku Láskorádovou.
"Chcete říct, že je mrtvý?" Harry se hnal k oknu a někteří profesoři překvapeně vyjekli, když zjistili, kdo že se to vyklání z okna, aby shlédl mrtvolu onoho 'slavného Smrtijeda', která tam stejně nebyla.
"Ne, není mrtvý. Na rozdíl od Brumbála měl pořád v ruce hůlku…a jak se zdá, něčemu se od svého pána přiučil."
Do třídy se přiřítil profesor Kratiknot a vůbec nezaregistroval postavu stojící na rohu chodby. Právě něco radostně vykřikoval. Susan se rozmýšlela, jestli se má, nebo nemá ukázat, ale něco jí říkalo, že tohle je ta správná chvíle. Pohnula se a došla těch pár kroků ke dveřím. Všichni v místnosti rázem ztuhli a hleděli na Susan.
"Vy! Co tady děláte? Vy…" McGonagallová by pokračovala dál a určitě by použila i slovník, který nebyl hodný dámy, ale Harry naštěstí všechny zarazil.
"Ne, to je v pořádku. Ona vlastně patří k nám. Susan Woodová…?" Harry si nebyl jistý, jestli si příjmení zapamatoval správně, když už na ni pomyslel, říkal jí prostě Susan, ale ani to nebylo nijak často, takže otazník na konci věty byl znatelný.
"Ano, před pěti lety mě vyhledal profesor Brumbál a chtěl, abych byla u Smrtijedů. Předpokládám, že teď už je to, jestli jsem, nebo nejsem prozrazená, jedno. Schyluje se k bitvě."
Konstatovala klidně Susan a ignorovala nechápavé pohledy.
"Ne! Bitva nebude, jen tu potřebuju něco najít a pak zase zmizím, nechci do toho všeho tahat Bradavice." Ohradil se rychle Harry. Byl mermomocí přesvědčený, že se mu podaří dostat z hradu a bitvu 'odložit' o několik týdnů později a o několik mil dál od hradu.
"Bradavice už do všeho zapleteny jsou! Tomu, že zase odejdeš, nemůžeš věřit ani ty sám. Snape zmizel a kam myslíš, že má namířeno? Jsem si jistá, že právě teď mu všechno oznamuje a za chvíli tady bude i s celou tou svou bandou. Už je pozdě." Zarazila ho Susan.
Harry chtěl něco namítnout, ale jeho: "Paní profesorko!" a ruka tisknoucí se k čelu nasvědčovalo tomu, že Susan měla pravdu. Všichni na něj ochromeně hleděli a McGonagallová si neodpustila pár znechucených pohledů směrem k Susan. Nevěřila jí, ale pokud jí věřil Harry Potter a kdo ví, třeba i samotný Brumbál… Na ověřování neměla čas, musela doufat, že její student ví, komu věřit může a komu ne. "Paní profesorko, musíme školu zabarikádovat, on už přichází!"
"Neotálejme tedy,…" McGonagallová něco sdělovala profesorům, ale Susan jim nevěnovala pozornost. Snažila se vzpomenout, co jí řekl Brumbál. Pravou chvíli poznáš srdcem a duší. Tehdy se odhal a tehdy bude čas, aby ses zbavila svého znamení. Znělo jí v uších. Teď už věděla, že to nepříjemné, zlem čišící a charakter někdy ovlivňující znamení zmizí z jejího předloktí.
McGonagallová rozdávala příkazy a profesorka Prýtová odešla s mumláním ohledně nějakých rostlin. Všichni profesoři se dali do vytváření obranných kouzel, která by Voldemortovi aspoň na chvíli zabránila vstoupit do Bradavic. Zaslechla, že se Harry shání po diadému Roweny z Havraspáru, ale než stihla zareagovat a poradit mu to, co jí kdysi poradil Brumbál, aby řekla, Harry i s Lenkou zmizel.
Pomůžeš jim za chvíli, teď se hlavně zbav tý odpornosti na ruce! Přikázala si v duchu a vyšla z učebny. Zalezla do první komory a zhluboka se nadechla. Vyhrnula si rukáv a podívala se na plně zbarvené znamení zla. Sáhla po hůlce a ještě jednou se zadívala na to odporné tetování. Tři roky nosila tu odpornost a teď se jí konečně zbaví! Podívala se na hůlku a doufala, že si všechno dobře pamatuje, a že nic nezkazí. Ještě jednou se zhluboka nadechla, a pak přiložila hůlku těsně nad znamení zla. Tak holka, soustřeď se na své myšlenky a ne, že ti tam něco vleze a všechno zkazíš! Přikázala si v duchu. Přitlačila na hůlku, která se tak mírně vryla do kůže. Susan se soustředila na to, čemu opravdu věří, kvůli čemu opravdu chce bojovat a na čí stranu se chce přidat. Pořád si to opakovala a přidávala další informace. Vmíchávala do toho svého přání vzpomínky na ty nejhorší chvíle mezi Smrtijedy a pomyslně je přeškrtávala. Už byla zoufalá. Pořád se tam to znamení drželo jako 'pijavice' a nechtělo zmizet. Začínala panikařit, že v hloubi srdce snad opravdu věří v čistokrevné kouzelníky, začínala se bát, že ji Smrtijedi přece jenom ovlivnili. Snažila se udržet klid, ale příliš se jí to nedařilo.
Nakonec znamení přece jen začínalo blednout, až najednou Susan viděla jen čisté předloktí. Žádný čmáranec, který by ji hyzdil. Chtělo se jí křičet radostí a štěstím, ale její rozumnější já rozhodlo a ona vyšla ven z komory. Vyšla ven jako nový člověk a rozeběhla se do Velké síně. Vsadím boty, že McGonagallová organizuje evakuaci.
Strop ve Velké síni byl ještě zahalený do tmavé roušky a studenti, stojící před ním vypadali, že by tu tmavou roušku taky uvítali. Někteří se teprve chystali spát, ale někteří už spali a byli pak probuzeni. Susan tam napochodovala a nevšimla si, že má rukávy u svetru pořád vyhrnuté a tudíž je vidět, že mezi Smrtijedy už nepatří. Všimla si jedněch očí, které ji sledovaly, a pohlédla tím směrem. Draco střídal pohled mezi jejím čistým předloktím a jejíma očima. Vysílal naštvané a nechápavé výrazy, ale Susan jen nepatrně pokrčila rameny a dál pokračovala k McGonagallové. Ta si všimla Susaniny změny a zřejmě to na ni udělalo dojem. Kývla jejím směrem a dál pokračovala v organizování.
"Kde je profesor Snape?" zeptala se nějaká dívka ze Zmijozelu. Ten netopýří ksicht se nám odporoučel a zanechal po sobě akorát díru v okně. Prolétlo Susan hlavou a donutilo ji to, aby zkřivila ústa do mírného úsměvu.
"Ten, mám-li to vyjádřit obecně užívanou frází, vzal nohy na ramena," odpověděla jí McGonagallová. Trefa! Ale jestli nechcete, aby se vám tu jedna dvacetiletá, znovuzrozená dívka, neválela smíchy po zemi, příště už takhle neodpovídejte. Vydala rozkaz Susan, která jen stěží zadržovala smích, který nechápala, že přišel právě v tu chvíli. V tak špatnou chvíli.
To, čemu by Susan říkala úšklebek způsobený zadržováním smíchu, zmizelo v okamžiku, kdy se Velkou síni začal nést zvučný, děsivě mrazivý hlas.
"Vím, že se připravujete k boji." Ten hlas vycházel ze stěn a dokonce i Susan se mírně otřásla. Z řad studentů se ozvaly výkřiky, ale většinou se k sobě žáci jen tiskli a těkali očima po Síni. "Vaše počínání je marné, nemůžete mě porazit. Nechci vás zabít. Bradavické učitele chovám ve velké úctě. Netoužím po tom, abych proléval kouzelnickou krev." Neslo se dál hradem. Susan nahodila masku naprostého nezájmu a hleděla před sebe. Na chvíli se podívala Dracovým směrem, ale ten se tak urputně snažil dívat jinam, než na Susan, že ani ona neměla zájem na něj dál zírat a radši se ujistila, že Harry ještě neodešel. Potřebovala mu něco říct.
"Vydejte mi Harryho Pottera a nikomu se nic nestane. Vydejte mi Harryho Pottera a nechám školu nedotčenou. Vydejte mi Harryho Pottera a budete odměněni. Dávám vám čas do půlnoci."
Hlas utichl a v místnosti se rozprostřelo tíživé ticho. Přerušil ho hlas Pansy Parkinonové, která začala nepříjemným hlasem ječet: Vždyť je támhle! Potter je támhle! Chyťte ho někdo!"
Hele ty slepice jedna ukvokaná, jestli nezavřeš ten svůj nepříčetnej uječenej zobák, tak se vážně zítřka nedožiješ! Nadávala jí Susan v duchu, když se, stejně jako nebelvírští, mrzimorští a havraspárští, blížila k Harrymu, aby byla jedním z mnoha živých štítů. Napodobili je i ostatní profesoři. Všichni vytáhli hůlky a mířili s nimi na studenty Zmijozelu.
"Obávám se, Parkinsonová, že ti to moc nevyšlo, příště šetři ten svůj ječák." Vyletělo ze Susan téměř bez rozmyslu, ale účel to splnilo a Pansy se stáhla ještě víc, než po tom ohromném návalu živých štítů před Harryho. Nenašel by se snad ani jeden jediný student, který byl na té správné straně, který by se teď nechtěl přidat k Susan a něco poznamenat na adresu Zmijozelu, ale McGonagallová to svým tónem hlasu a výrazem ve tváři všechno vyjádřila naprosto dokonale.
"Děkuji, slečno Parkinsonová," ozvala se opět McGonagallová, která došla doprostřed místnosti a hleděla na výše jmenovanou, jako na nejhorší odpad světa. "Opusťte prosím Velkou síň s panem Filchem jako první. Ostatní studenti vaší koleje vás budou laskavě následovat." Od zmijozelského stolu se zvedli i poslední pár studentů, kteří do té chvíle svůj vznešený a většinou čistokrevný zadek ještě nezvedli.
McGonagallová začínala rozdávat příkazy a vyzívat jednotlivé koleje k odchodu. Starší studenti se ani neobtěžovali zvednout a svým postojem dali jasně najevo, na čí straně jsou. Susan zaslechla, jak McGonagallová napomínala nějaké nezletilé studenty, kteří se chtěli přidat do bojových linií. Viděla Harryho, jak přiběhl k Weasleovým a ptal se jich na Hermionu s Ronem. Molly zakroutila hlavou a podívala se na Susan, stojící opodál, ale ta jí dala najevo, že o nich taky nic neví.
Kingsley se postavil na podium a začal všem objasňovat svůj bojový plán. Rozdával rozkazy i pro velitele jednotlivých bojových oddílů. Chtěl se zeptat na někoho, kdo by organizoval obranu u vchodů do chodeb vedoucích do hradu.
"To vypadá jako úkol pro nás," ozval se Fred a ukázal na sebe a své dvojče. Stateční, dávejte si pozor, nerada bych viděla víc mrtvých, než by bylo nezbytně nutné. Prohnalo se Susaninou hlavou, ale věděla, že zrovna s tímhle nenadělá nikdo nic. Za poslední měsíce, kdy si čas od času popovídala s Weasleyovými, jí, stejně jako všem, kteří je poznali, dvojčata určitým způsobem přirostla k srdci. Obdivovala je za to jejich tajné vysílání Potterovy hodinky. Byli geniální a opravdu si s ničím nelámali hlavu. Tak ať vám to vydrží. Popřála jim ještě, i když jenom v duchu. Harry se zrovna o něčem bavil s McGonagallovou a pak vyběhl ze Síně. Do háje! Nemůže počkat, až mu řeknu to, co mám?! Vztekala se Susan, když se rozeběhla za ním.
"Harry! Stůj!" křikla za ním a on se kupodivu zastavil a otočil.
"Vím, co hledáš, Brumbál to věděl od začátku-"
"-on to věděl?! A proč mi to neřekl?!"
"Protože to nešlo! Musel jsi na to přijít sám! A laskavě mě nech domluvit! Hledáš ten diadém, že jo?"
"Jo," odpověděl nedočkavě Harry a přešlápl z nohy na nohu.
"Běž se zeptat Šedé dámy, je to duch havraspárské věže a ona bude určitě vědět, kde ten diadém je."
"Myslíš?"
"Rozhodně. Vím, kde se zdržuje, pojď!" chytla ho za rukáv na paži a táhla ho za sebou. Tohle všechno měl být jeden velký zápas s časem. Když dobíhali asi do třetí chodby, uviděla ji na konci té dlouhé a liduprázdné uličky. "Támhle! To je ona, ale dávej si pozor, je plachá. Dvakrát si rozmysli, co řekneš a jak to řekneš, ano?"
"Určitě…a díky." Pak se rozeběhl za Šedou dámou a Susan se vydala dál sama. Bloudila chodbami a čas od času se k ní donesl nějaký ten výbuch. Bitva už začala. Tak ať vyhraje ten nejlepší. Ušklíbla se a zamířila dál. Nevěděla, kam jde, ale doufala, že zase brzy narazí na Harryho a jeho přátele. Chtěla jim pomáhat a i když věděla, že nikdo z té trojice není nijak hloupý, i ona toho věděla docela dost, co by mohlo ve zničení těch viteálů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx