25 - Kozel nebo jelen?

23. dubna 2012 v 13:09 | Surynka |  Pravá identita

...aneb Co to bylo za Patrona?

Kdo si aspoň trochu pamatuje i knížku, určitě si vzpomíná na Aberforthovu hádku se Smrtijedy, kdy vydával svého Patrona (kozla) za jelena.
Takže už začínáme: Bitva na hradě začne co nevidět! Doslova se k nám blíží centimetrovými kroky! Akorát limit 30 kapitol asi přesáhnu. Ale dost vedlejších keců, těch ještě bude, a vzhůru na čtení.


Ten večer seděla v pokoji a četla si, ale nešlo jí do hlavy ani slovo. Knihu nakonec odložila a zadívala se z okna. Už byla tma, ale spát se jí nechtělo a jediná věc, která ji napadla, byla procházka. Slezla z parapetu a navlékla se do pláště. Chodby byly tiché a setmělé a jediné, co slyšela, byl klapot jejích bot o studenou kamennou zem. Nikde nikoho neviděla a to ji děsilo snad nejvíc. Snad polovina studentů už natrvalo zmizela, i když Susan byla přesvědčená, že několik z nich se jich ukrývalo v Komnatě nejvyšší potřeby.
"Co si to dovoluješ?! Ty spratku jeden!" Susan procházela kolem pootevřených dveří do jedné učebny. Carrow tam zrovna vychovával nějakého studenta. Opatrně nakoukla do dveří a viděla, jak Carrow opakovaně fackuje nějaké čtvrťáka. Líce měl rudé od těch ran, ale stále mu odporoval, že všechno brzy skončí a Smrtijedi půjdou do Azkabanu. Je odvážný, ale dobře mu to neudělá. Napadlo ji a polekaně mrkla, když Carrow studenta opět uhodil a on upadl k zemi.
"Tak co?! Už nejsi tak troufalej, co?!" Carrow ho zvedal na nohy za límec na košili. Nad obočím měl tržnou ránu a tenký pramínek krve si razil cestu po jeho tváři. Susan se zhluboka nadechla a zmizela od dveří. Bylo nebezpečné se teď za něco či někoho přimlouvat. Pokusila se spolknout pobouřené výkřiky a vydala se dál chodbami hradu. Vyšla ven a nadechla se čerstvého vzduchu. Na tváři se jí usadil smutný úsměv a chvíli jí trvalo, než se ho zbavila. Úsměv sice působil nešťastně, taky takový i byl, ale přes něj alespoň na chvíli dostávala pryč své emoce. Nemohla je skrývat a dusit v sobě a uvědomila si, že v poslední době, kdy toho na ni bylo moc, jí přišlo vhod, že se mohla někomu vypovídat. Draco se svými poznámkami sice nebyl ideální posluchač, ale byl jediný, kdo ji mohl a vlastně i chtěl poslouchat. Chybělo jí to, ale raději na to nemyslela.
Došla do Prasinek a začala se procházet jednotlivými uličkami. Bylo to tam tak smutné a ponuré, že to vypadalo snad i hůř, než na samotném hradě. Okna byla zatlučená dřevěnými prkny a dveře zabarikádované různými bednami a dřevěnými sloupky. Tam, kde chyběla prkna, a sklo bylo vytlučené, tam někdo přilepil noviny. Všude byl nepořádek a studený vítr dodával tomu všemu tu poslední kapku ponurosti. Přitáhla si plášť blíž k tělu, ale příliš jí to nepomohlo. Věděla jen o jediném místě v Prasinkách, které bylo i v téhle nepříznivé době otevřené a zamířila tam. Už z dálky viděla trochu světla, prosvítajícího okny a slyšela přiopilý smích Smrtijedů.
Nebylo to ideální místo, ale lepší stejně nebylo. Smrtijedi se tam chodili opíjet, hrát karty a různé hry, kterými se obírali o všechno a hlavně, a to bylo snad nejdůležitější, tam mohli kšeftovat se vším možným, hlavně s různými lektvary a jedy. Otevřela dveře a do obličeje ji uhodila oblaka kouře a cítila smrad levného alkoholu. Aberforth tady není? Tak kdo tu ksakru obsluhuje?! Rozhlížela se Susan, ale nikoho neviděla. Stolek s lavicí ve výklenku u dveří byl prázdný a vzhledem ke své pozici, se to Susan zdálo jako nejvhodnější místo.
"Hej ty, kdo tady obsluhuje?" křikla na Smrtijeda, kolem kterého procházela. Chvíli neodpovídal a Susan si myslela, že ji akorát neslyšel v tom hluku, ale jeho tupý výraz spíš napovídal, že tady už alkohol vykonal své.
"Nikdo! Aberforth šel pryč, vobsluž se sama!" opět si podepřel hlavu a zíral do svých karet. Jazyk měl ztěžklý a Susan mu jen ztěžka rozuměla. Došla si k baru a nalila si do sklenky whisky. Mezi těmi Smrtijedy si na tenhle druh alkoholu zvykla, i když tahle nažloutlá břečka se whisky nepodobala ani zdaleka. No jo holka, od Malfoyů jsi zvyklá na jinačí, co? Ušklíbla se, když vhodila minci do kasy a šla se posadit na své vyhlídnuté místečko.
Přemýšlela, jestli ještě pořád platí zákaz vycházení, ale zřejmě ano, jinak by viděla alespoň někoho, i když…touhle dobou všichni buď spali, nebo zmizeli někam daleko. V tomhle se nedalo žít a Susan si to dobře uvědomovala, vždyť i ona s tím měla problém, a to byla na té 'správné' straně. Pomalu upíjela a zírala před sebe. Opět na ni doléhala ta příšerná nálada, kdy ztrácela víru a cítila se bezmocná a naprosto zbytečná.
Když si takhle i po čtvrt hodině bloudila ve svých vlastních vzpomínkách a myšlenkách, spustil se ten příšerný ječák, který tak nenáviděla. No Sue, tady máš odpověď; zákaz vycházení platí. Chtěla si v hlavě udělat ještě poznámku o pitomci, který na zákaz zapomněl, ale pak jí došlo, že existuje pouze pár kouzelníků, kteří to mohli porušit. Do háje! Ke dveřím se valili Smrtijedi, přiopilí a rozespalí, ale hlavně, že se rvali o to, kdo z baráku vyleze jako první. Sue vystřelila z lavice jako kulový blesk a za běhu ke dveřím se navlíkala do pláště.
Venku byla tma jako v pytli a Susan na chvilku poskočilo srdce, že Harryho nenajdou. Byla si jistý, že to on porušil zákaz vycházení a spustil ten odporný ječák. Mávla hůlkou a jekot přestal, ale stále všem zněl v hlavě Takový pronikavý zvuk jen tak nevymažete a chvilku vám v uších zůstane.
"Accio plášť!" vyzkoušel to nějaký Smrtijed. No, to si zkoušej, jak chceš, ale na relikvie se tohle nevztahuje! Jestli je pod pláštěm, tak máš smůlu! Ušklíbla se Susan, ale v té tmě si toho nikdo nevšiml, navíc všichni Smrtijedi napínali zrak do tmy, jestli nezahlédnou Harryho. Jak může být někdo tak natvrdlý? Nechápala Susan. Copak oni nevědí, že plášť se nedá přivolat? Ale co by se dalo čekat od služebníků Pána zla, že? Inteligence na bodu mrazu.
"Tak dneska se neschováváš pod tím svým zázrakem, Pottere?" rozkřikl se Smrtijed, nadšený z toho, že Potter nemá plášť a tudíž ho hravě najdou. Ne ty idiote! On má plášť, ale tobě schází mozek! Harry má štěstí, že inteligentních Smrtijedů je málo. Počkat, jsou vůbec nějací? Jo, aspoň o jednom bych věděla…nech toho, nemysli teď na něj, ty huso! Susan se hlavou honila snad miliarda otázek.
"Pročesejte to kolem. Někde tu je." Vydal Smrtijed příkaz. Abys ho našel? Jen přeš moji mrtvolu! Hodila Susan naštvaný pohled ke Smrtijedovi a sama začala horečně předstírat hledání, samozřejmě, že nechtěla vědět, kde je. Šest Smrtijedů se rozeběhlo jedním směrem a blížili se k několika postranním uličkám. Doufám, že si nesundal plášť. Nebo nesundali? Že by tu byli všichni? Ale to by se tam snad nevešli, ne? Přemýšlela Susan a procházela ulicí.
"Víme, že jsi tady, Pottere, a utéct nemůžeš! Najdeme si tě," ozval se jeden ze Smrtijedů přiopilým hlasem. Sotva stojíš, ale hlavně, že vyhrožuješ! Zamračila se susan. Byla si jistá, že Prasinky jsou, stejně jako i zbytek Bradavic, pod nějakým kouzlem. Na hrad se nikdy nemohlo přemisťovat, ale jakmile se Vodldemort dostal na Ministerstvo kouzel a prolezl téměř do všech důležitých odvětví kouzelnického světa, povedlo se mu tuhle nemožnost upravit. Jediný, kdo se tam mohl přemisťovat, byli ti, kteří měli na levém předloktí Znamení zla. Pro zbytek platil nejenom předchozí zákaz, ale ještě byl upraven o fakt, že se nikdo (vyjímaje Smrtijedy) nesměl přenášet na jakémkoliv přilehlém pozemku. Pokud se Harry dokázal do Bradavic přemístit, zajisté už z nich touto cestou nezmizí.
"Co takhle vyzkoušet mozkomory? Když je vypustíme a dáme jim volnou ruku, najdou je, než se nadějeme." Vymyslel si další Smrtijed a v Susan to hrklo. To snad ne! Doufám, že Harry je natolik chytrý, aby nevyvolal svého Patrona. Normální ženská by v tuhle chvilku zpanikařila a byla by na nejvyšším stupni hysterie, ale Susan byla vybraná právě kvůli tomu, že byla silná a přestože v tuhle chvíli se ani ona necítila nejjistěji, dokázala si všechny tyhle pocity zakázat a uvažovat racionálně.
"Pán zla si přeje, aby Potter zemřel jeho rukou-" chtěl namítnout jeden. Pán zla si může přát, co chce, stejně se mu to nesplní. Prolétlo Susan hlavou a než aby poslouchala další dohady o tom, jestli mozkomory mají, nebo nemají zavolat, rozhlížela se, jestli někde nezahlédne nějaký náznak toho, že by se tam Harry schovával.
Najednou se ze všech stran ozval bouřlivý řev a Susan došlo, že mozkomory zavolají. Neuběhla snad ani minuta a už se k nim blížila ta stvoření s kápěmi. Všude začínal být cítit chlad, smutek a beznaděj. Ostatní Smrtijedi to zřejmě necítili, vždyť neměli žádné emoce, ale Susan cítila, že ty její šťastné zážitky, jakoby ztrácely na váze. Jakoby už nebyly tak šťastné a důležité. Svině proradný, až se na ministerstvo dostanou zase normální kouzelníci, vznesu námitku proti jejich existenci! Vztekala se tiše a tajně Susan. Doufala, že Harry nevyvolá svého Patrona, jehož podobu znal každý.
Sotva se ale ujistila o tom, že Harry určitě není až tak hloupý, uviděla za rohem jelena. Věděla, jak vypadá Harryho Patron a tohle byl on! Do háje! Všichni se rozeběhli tím směrem a došli za roh hospody, kde zrovna stál Aberforth.
"Viděli jsme tady Patrona!" zahlásil jeden ze Smrtijedů. Nepovídej! Já myslela, že to byla žába v růžových šatičkách! Zkřivil se Susan obličej. Byla si jistá, že Aberforth Harrymu pomáhá a doufala, že se jí podaří ukočírovat situaci, aby se Smrtijedi nerozhodli prohlídnout celou budovu.
"A co má bejt? Co se vám nelíbí? Když pošlete do mý ulice mozkomory, poštvu na ně svého Patrona! Nebudu je tady trpět, to už jsem vám přece říkal! Ať táhnou!" hulákal Aberforth a Susan v tu chvíli doufala, že je jeho Patron aspoň trochu podobný jelenovi.
"To nebyl váš Patron! Byl to jelen, přivolal ho Potter!" chytračil jeden ze Smrtijedů, který se postavil do čela celé jejich skupinky a stál možná metr od Aberfortha.
"Jelen! Jelen! Kreténe- Expecto patronum!" mávl hůlkou a ze špičky vyrašil stříbřitý pramínek, který se téměř okamžitě změnil v kozla. Kozel! Jasně, to je ta moje prosba "ať je to aspoň trochu podobný jelenovi" Do háje, jestli se mu povede tohle vydávat za jelena, tak už se vážně budu litovat, kam, že jsem se to vlastně nechala přidat. Služebníci Pána zla! Pche! Volové Pána zla!
"To není Patron, kterého jsem viděl-" protestoval Smrtijed, ale bylo slyšet, že už si není tak jistý. Ztrácíš jistotu, co? No jen tak dál! Susan se rozhodla, že se do toho vloží a postavila se vedle toho Smrtijeda, který už dokonale přestal věřit svým očím.
"Byl porušen zákaz vycházení, slyšel jste přece pplach. Někdo porušil nařízení a byl na ulici-"
"Když chci vyvenčit kocoura, tak ho vyvenčím, a ten váš zákaz vycházení mě vůbec nezajímá!"
"Tak vy jste spustil to ječivé kouzlo?" zeptala se Susan a zpříma se mu podívala do očí. Někteří Smrtijedi za ní měli rozsvícené hůlky, takže Aberforth byl dokonale osvícený, nicméně by v tu chvíli nedokázal říct, jestli se Susan díval do očí, nebo na pusu. Navíc měla tu kápi…
"No a co? Odvlečete mě do Azkabanu? Zabijete mě za to, že jsem vystrčil nos z domu? Klidně to udělejte, jestli chcete. Doufám ale, že ve svém vlastním zájmu jste nezmáčkli to znamení zla, co máte na ruce, a nezavolali jste ho. Asi by se mu moc nelíbilo, kdybyste ho přivolali jen kvůli mně a mýmu starýmu kocourovi, co?"
"O nás si starosti nedělejte. To vy máte malér, když porušujete zákaz vycházení." Prohlásila Susan. Nejraději by to už měla z krku, ale byla přece Smrtijed, ne? Ti se vždycky musí dohadovat.
"A kdepak asi budete, holoto jedna, kšeftovat s lektvarama a jedama, až bude moje hospoda zavřená? Kdepak si budete přivydělávat?" No, nevím jak ty, ale já tam s ničím nekšeftuju.
"Chcete nám vyhrožovat-" ujelo jednomu Smrtijedovi.
"Nikomu nic nepovím, a proto ke mně chodíte, nebo snad ne?"
"Stejně si myslím, že ten Patron byl jelen!" trval si na svém Smrtijed. No jo, ty aby ses nehádal, co?! Susan už chtěla jít na hrad a dávat pozor tam. Pokud to opravdu byl Harry, a že to byl on, tak se k něčemu schyluje.
"Jakej jelen? Je to kozel, kreténe!"
"No dobrá, dobrá, spletli jsme se," uklidňovala ho Susan a doufala, že se to pako vedle ní opět nezačne hádat. "Jestli ale ještě jednou porušíte zákaz vycházení, už k vám tak shovívaví nebudeme!" na konci zvedla trochu vyhrůžně hlas, aby se neřeklo, že nepouští hrůzu, když je ten Smrtijed a pak všichni zamířili pryč z uličky.
"Rockwoodová! Jdeš s námi zpátky?!" křikl na ni Smrtijed, když už víc, jak polovina jeho 'kolegů' vcházela do hospody.
"Ne! Já mám ještě práci!" zakřičela a už pokračovala dál k hradu. Počkala, až všichni Smrtijedi zase zalezou do krčmy a pak se přenesla do hradu. Cítila, že se něco blíží a chtěla na to být dokonale připravená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx