23- "Nevím, co cítím"

17. dubna 2012 v 12:50 | Surynka |  Pravá identita
Tak tahle kapitola je hrozně krátká, téměř 3 strany ve formátu A4, ale zdá se mi důležitá. Odtrhuju od sebe Draca a Susan. Možná dočasně, možná ne. Však uvidíte, co je časem bude čekat a možná do toho budete moct zasahovat i vy, ale tahle kapitola se mi zdá důležitá v tom, že opět hrají hlavní roli pocity a zdálo se mi vhodné tomu věnovat samostatný prostor. Takže si to užijte a těšte se na další ;)
P.S.-věnuju všem svým SB a těm, kteří komentovali i předchozí kapitoly.

Zbývající dny do návratu na hrad trávila civěním z okna. Nešla se ani jednou projít ven, bylo by to zvláštní a pro někoho v postavení Smrtijeda nežádoucí. Připomínalo jí to týdny před dobytím ministerstva. Ministerstvo! Tak tam jsem nebyla pěkně dlouho. Napadlo ji a rozhodla se, že až se vrátí z dalšího týdenního pobytu na hradě, zajde tam. Určitě se na jejím stole nakupily doklady, které nikdo nechtěl zpracovávat.
Zaklepal na dveře a ona ho vyzvala ke vstupu. Už přesně znala jeho způsob klepání. Byla v tom určitá pravidelnost, bylo to jako šifrovaná zpráva o tom, kdo chce vejít. V okně viděla jeho odraz, když zavíral dveře, ale hlavu neotočila, naopak se dál dívala ven na pozemky Malfoy manor. Bylo odpoledne a snášela se mlha. Jakoby se Voldemort dohodl s počasím a ono ho teď dokonale poslouchalo. Slunce nevysvitlo ani na okamžik. Zbýval den do návratu na hrad.
"Doneslo se k tobě to o bance?" zeptal se konverzačním tónem. Měl na mysli Harryho kousek v Gringottově bance, který ona -samozřejmě tajně-obdivovala.
"Samozřejmě, nepřemýšlela jsem nad ničím jiným." Odpověděla mu ve stejném duchu. V posledních dnech to bylo podobné. Přišel, vyměnili si pár vět a smysl hovoru unikal určitě oběma. Pak se začali líbat, a zatímco on by nejraději zamířil k posteli, ona ho brzdila s tou opakovanou výmluvou, že v Malfoy manor ne! Samozřejmě se tomu buď smál, nebo se v horším případě urazil, ale jí to nevadilo. Po tom dni, kdy od nich Harry Potter s přáteli utekl, si začala plně uvědomovat, kdo Draco Malfoy je a i kdyby on sám chtěl, stejně by se úplně nezměnil. Pořád by zůstal Malfoyem.
"Co si o tom myslíš?" ucítila, že stojí přímo za ní. A když zvedla hlavu a podívala se do okna, viděla tam jeho odraz.
"Hádej." Odpověděla a ušklíbla se. Jeho výraz jí přišel zvláštní, buď ho něco trápilo, nebo měl o někoho starost, což bylo v obou případech skoro to samé a v obou případech u Malfoye zcela nemožné.
"Asi vím, ale nelíbí se mi to."
"To se stává, že se někomu něco nelíbí." Odpověděla Susan unaveně. Nechápala, kam tímto hovorem míří.
"Právě… a já ti chci něco říct, co by se ti zřejmě nelíbilo, nebo bych nechtěl, aby tě to později, až by ses to dozvěděla z oficiálního sdělení, překvapilo a nelíbilo se ti to." Vysvětloval překotně. Susan ho snad poprvé viděla vyvedeného z míry natolik, že jeho věty nedávaly smysl. Nebo to tak měl v úmyslu?
"Nějak ti nerozumím." Otočila se k němu a on se na ni podíval tím nejzvláštnějším pohledem. Teď nerozuměla už vůbec ničemu. Že by…ne…nemohl jim to říct, to by tady nestál. Takže…on…on se to…Voldemort dozvěděl z jeho hlavy? Susan začínala mít strach, že o ní vědí a nenastal žádný velký zmatek jenom proto, že Draco prohlásil, že ji zkusí uklidnit, aby si myslela, že se nic neděje…potom by s ní sešla schodiště a…už by nebyla. Draco ten strach z jejích očí zřejmě vyčetl. Nesnášela, když ji její oči prozrazovaly.
"Nikdo nic neví, neboj. Já jsem ti chtěl říct něco jiného. Já chtěl jsem…" nechal nedokončenou větu vyznít do prázdna.
"…Nechoď kolem horké kaše, nikdo z vás to nemá ve zvyku a kvůli mně opravdu nemusíš." Susan už byla napjatá k prasknutí. Potřebovala vědět, co se děje.
"Jenom nechci, abys byla překvapená, až by ti za několik měsíců přiletěla sova se svatebním oznámením." Vysoukal ze sebe rychle a nesrozumitelně. Nepodíval se na ni a hypnotizoval podlahu. Susan byla opřená o parapet s rukama překříženýma na prsou a zírala před sebe. Nepohnula se ani o centimetr a nic neříkala. Nebyla schopná vyznat se ve svých pocitech. Byla překvapená? Naštvaná? Cítila se ublíženě? Nebo to s ní nic neudělalo? Nevěděla. Stála tam, opřená a s nic neříkajícím výrazem a přemýšlela nad tím, co cítí. Nevěděla. Upřímně nevěděla, co cítí, proto nevěděla, jak se má chovat.
"Kdo?" vydala ze sebe úsečně. Neznělo to naštvaně a ani zdrceně, zcela automaticky to z ní vyšlo neutrálním hlasem.
"Astoria Greengrassová."
"Kdy?" další, neutrálním hlasem pronesená, jednoslovná otázka.
"Nevíme. Někdy, až tohle všechno skončí. Až Pán ten souboj s druhou stranou vyhraje, nebo…" věděla, co chtěl říct a ani to za něj nedořekla. Samozřejmě, že nemohl nahlas říct: nebo až prohraje. Byl Smrtijed a na rozdíl od Susan mezi ně vstupoval s určitými ideologiemi a taky kvůli svým rodičům. Prostě nemohl přiznat, že by tu byla třeba jen malá možnost, že Pán zla prohrál. Přesto to někde v nitru cítil. Přesto cítil, že ta možnost existuje.
"Jak k tomu všemu vlastně došlo?" První dlouhá otázka. Susan byla pořád ztracená ve svých pocitech. Pořád nic netušila o tom, co cítí.
"Já nevím…" neušlo mu Susanino odfrknutí, ale pokračoval dál. "…ve škole se mi vždycky líbila, má krásný pohled a pochází ze vznešeného rodu. Rodičům se zdá ucházející, rozhodně může nosit mé příjmení s glancem a navíc je i chováním aristokratka. Hodí se po všech stránkách." Vysvětloval a konečně zvedl oči od země a uviděl její letmý úsměv.
"Tak když budeš spokojený." Pousmála se, ale někde v jejím nitru ji její druhé já za ten úsměv nadávalo. Takže mi to asi není moc ukradený. Napadlo ji, ale rozhodla se tomu nevěnovat pozornost. Byla od něj starší o tři roky, byla na jiné straně, než on, vyznávala jiné hodnoty, celkový přístup k životu měla jiný, než on, její charakter byl odlišný, lišili se od sebe tak moc, že by to stejně nevydrželo a navíc si Susan ani nebyla jistá, jestli by chtěla, aby to vydrželo. I kdyby cítila nějaký smutek, nebo vztek, neměla na to právo a navíc své pocity zatlačovala do nejvzdálenějšího kouta mozku tak často, že tohle by pro ni nebyla novinka.
"Neříkej, že ti to nevadí ani trochu?" překvapeně na ni vyvalil oči.
"Já nevím. Nevím, co cítím." Řekla jednoduše a upřímně. "Proto říkám, že když ti to bude tak vyhovovat, nechápu, proč bych já měla nějak přehnaně reagovat." Vysvětlila logicky.
"To, co jsem ti řekl, jsem myslel a pořád myslím vážně." Zašeptal, když stál skoro u ní. Věděla přesně, co má na mysli. 'Asi tě miluju'.
"Řekla jsem ti to taky někdy?" podívala se mu do těch jeho bouřkových očí a přemýšlela, co se mu honí hlavou.
"Víš, že si ani nepamatuju?" pousmál se. V její přítomnosti se naučil usmívat a naučil se chovat uvolněně. Trochu ha zamrzelo, že tohle zmizí.
"To mě trochu mrzí." Otočila se zpátky k oknu. "Mrzí mě, že je to to jediné, co nejsem schopná říct, pokud to tak opravdu necítím." Něco v jejím nitru křičelo, že je lhářka, ale nevěnovala tomu pozornost. Nejsem lhářka! Říkám pravdu!
"Možná je to tak lepší." Nic dalšího neřekl a ona už jen slyšela, jak cvakly dveře.
Nejsem lhářka! Říkám pravdu! Neřekla jsem mu to, protože to necítím! Co necítím, to neřeknu! Utvrzovala své druhé já.
Ale ty nevíš, co cítíš!!! Obviňovalo ji druhé já.
Já nevím, co cítím. Přiznala si v duchu. V duchu! Nahlas už to neřekne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 josette-hp josette-hp | 18. dubna 2012 v 18:25 | Reagovat

šúúúper čáásťťťť :-)  :-)   do kedy to bude znášať ?? :-?  :-?  Ja by som už vaabuchlaaa a to niesom ako čajová lyžička :-D

2 Surynka Surynka | Web | 19. dubna 2012 v 14:49 | Reagovat

[1]: :-) díky, jsem ráda, že se líbí... Já taky nejsem nějaká bábovka, ale se Sue se nemůže rovnat asi nikdo :D Susan Woodová je jen jedna :-) No bude to snášet vlastně až do začátku bitvy, což je někdy kolem 28 kapitoly ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Povídky nebyly napsány za účelem dosažení zisku, všechny postavy i svět, ve kterém se příběhy odehrávají patří výhradně a jedině J.K.Rowlingové a já bych jí tímto ráda poděkovala za stvoření něčeho tak úžasného, co ponouká naši fantazii. (vše ostatní mimo kánon je vlastnictví autorů povídek a ničí jiné, proto platí zákaz jakéhokoli kopírování).
xxx